Vorel proti sobě staví dva světy. Jeden šedivý, přetechnizovaný a nasáklý všudypřítomným stresem, z něhož uniká hlavní hrdina, programátor Honza, který se najednou spolu se svým roztěkaným a přidrzlým synem ocitá v prostředí plném barev a vůní. Film tak vyznívá především jako oslava života v přírodě, kde se může člověk "polepšit". Autor se nijak netají tím, že i v reálu dává jednoznačně přednost pobytu na venkově.

Inspiraci pro námět tak čerpal hlavně u sebe sama a svých přátel. Ostatně pod scénářem je podepsáno hned několik jmen. Jeho oblíbeným místem je Rabštejn nad Střelou, kde se také část příběhu natáčela. Objevují se v něm různé postavičky různých povah s někdy až příliš přesně definovanými charaktery. Režisér vtipně a s ironizujícím nádechem upozorňuje, jak se sami dělíme na maloměšťáky a venkovské burany, kteří mají i přes své chyby v podání Vorla lidsky možná mírně navrh. I když to, že myslivec vyvražďuje zvěř v lese a střílí lidem pokojné psy, traktorista občas zmlátí svou ženu a v hospodě taky padne pár ran, každému připomene, že svět prostě není ideální nikde.

Vedle Ljuby Skořepové, Bolka Polívky, Milana Šteindlera se ve filmu zaskvěla i řada neherců, právě i místních lidí z Rabštejnska. Mezi rázovitými postavičkami vyčnívala tamní husopaska. Typického workoholika současné doby, vybaveného na cestě z města nezbytným osobním počítačem, mobilním telefonem a digitální kamerou, ztělesnil Vorlův dvorní herec Tomáš Hanák. Jeho partnerkou na plátně je debutující Barbora Nimcová. Ta spolu s režisérem a filmovým farářem Radomilem Uhlířem zavítala minulý týden do jičínského Biografu Český ráj, kde po skončení promítání společně pobesedovali s diváky.

Tomáš Vorel a Radomil Uhlíř publikum bavili svými komentáři, kterými doplňovali odpovědi na dotazy z řad diváků takovým způsobem, že se leckdy dalo jen stěží rozeznat, co je fabulace a co skutečnost. Uhlíř například tvrdil, že scénka, kdy jako farář při obřadu padá do hrobu, se točila osmadvacetkrát. "Šestnáctkrát tam spadl kaskadér a pořád to nebylo ono, a tak jsem musel nastoupit já osobně. Teprve při dvanáctém pádu byl režisér spokojen." Bára Nimcová za největší zkoušku označila odvážné erotické scény s Hanákem. A režisér si také zafilozofoval, když vysvětloval, jak se mu daří skloubit, aby diváky pobavil, a zároveň jim také něco sdělil.

"To je pokaždé nejtěžší. Pokusil jsem se o to v Kamenném mostě, ale ten je příliš smutný a deprimující a lidi na něj tolik nechodí. Cesta z města z nastavené laťky podle mě neslevila, ale je v ní více humoru. Pokud by se měly sdělovat jen velké myšlenky, tak by byl člověk za blbce, spíš jsem se snažil udělat takový ten krok stranou, vrátit se někam, kde to všechno začalo, k zdravému lidskému jádru," říká Tomáš Vorel.

(jn)

Koncert na závěr tisíciletí

(max)

Zajímavé knihy U Pašků

Řeháčková Anička a její opička Sisi. Aniččiny příhody s opičkou Sisi. Knihy plné zábavy a humoru. Erika

Forty Pozemní války. Encyklopedie konfliktů 20. století. Beta Kč 399,-

NABÍZÍME:

Video - Star Wars - trilogie * MC - Bartošová - Jedna jediná

Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.:0433/53 22 67).

Stará novopacká radnice se začala bourat před sedmdesáti lety

Samozřejmě, že správním centrem každého města byla a doposud je radnice, také někdy nazývaná radním domem. Historie každé radnice souvisí s městskou samosprávou, jejíž počátky spadají v našich krajích do doby 14. a 15. století, kdy města nabývala na významu a hospodářské síle. Postupně se zbavovala z velké většiny závislosti na královské komoře u měst královských a šlechtě u měst poddanských. Toto se vyznačovalo postupným získáváním správy obcí do rukou obyvatel prostřednictvím jmenovaných nebo volených zástupců. V prvních dobách různých konšelů, rychtářů, vedených purkmistry, primátory, primasy až po dnešní starosty. K tomu, aby se občané mohli scházet, potřebovali určitý azyl. Tak se postupně počaly zřizovat radní domy, které se staly místem pro samosprávu a její úřady.

Počátky města Nové Paky spadají někdy do počátku 14. století, kdy už některá města radnice měla. Proto lze předpokládat, že se Nová Paka mohla brzy po svém vzniku také radnice domoci. Bohužel dokumentů o tom žádných není a nic není řečeno ani v první písemné zprávě o městě z roku 1357. Pokud však existovala, mohla stát již na místě dnešní radnice a v každém případě byla postavena ze dřeva, tak jako celé tehdejší městečko.

První písemné zmínky o radnici se objevují v Nové Pace v roce 1424, kdy bylo zapsáno, že zde byl obecným primasem občan zvaný Krystián, a poté je psáno o dalších primátorech z let 1524 a 1527. Dřevěná stavba radnice, snad už s podloubím, padla za oběť velkému požáru městečka na den sv. Lukáše, to je 18. října 1563. S radnicí shořely i první písemné doklady o městě. Novopačtí sousedé si potom postavili novou radnici, tehdy určitě s věží a hodinami i se šatlavou. Druhý velký požár, při němž vyhořela celé polovina náměstí, strávil radnici po 103 létech dne 11. listopadu 1666. I tehdy došlo ke ztrátě písemných dokladů o městě. Nová radnice byla postavena v roce 1668. Třetí požár radnice se připomíná po 44 létech. 22. října 1710 vypukl v sousedních domech oheň a pomocí větru zachvátil i radnici. Tentokrát mezi požárem a výstavbou nové radnice byla dosti velká prodleva. Ke stavbě došlo, jak je psáno, až v roce 1771. Tentokrát se už stavělo z kamene, radnice měla podloubí a věž, jejíž vrchol byl dřevěný, a nechyběly ani hodiny. I tuto radnici postihla ničivá síla požáru. V noci 18. srpna 1827 vznikl na tehdejší poště na náměstí požár, který se rozšířil po převážně doškových a šindelových střechách na celou severní část náměstí včetně radnice. Tentokrát došlo k rychlé opravě. Byla obnovena střecha a vystavěna věž, tentokrát již kamenná. Na jaře 1828 opravil hodinář Prokeš hodiny, byly nově ulity hodinové cimbály a radniční věž byla pokryta měděným plechem a byl na ní vztyčen praporec.

Za více jak sto let existence této staré radnice došlo k mnoha význačným změnám politickým, hospodářským, sociálním i správním. Z těchto důvodů došlo také ke změnám v úřadování a celkové správě města, okresu a hospodářského rozvoje. Proto se také muselo přikročit k mnoha přestavbám a úpravám radnice, tak aby vyhovovala měnícím se nárokům. Pro nedostatek prostoru byla v roce 1832 západní část podloubí radnice zazděna a totéž se stalo i s východní částí v roce 1848. K další adaptaci došlo kolem roku 1850 a v 60. létech minulého století provedl stavitel Frant. Wolf přístavbu severního křídla.

Před výstavbou nové budovy okresního soudu v roce 1898 byla radnice jedinou budovou ve městě, která byla schopná přijmout jednotlivé rozšiřující se úřady a instituce. Z toho plynulo, že vedle vlastního obecního úřadu se v budově vystřídalo mnoho úřadů jiných. Od zřízení soudního a berního úřadu v roce 1848 sídlily oba právě v radnici. V roce 1903 bylo v Nové Pace zřízeno c.k. Okresní hejtmanství, které zase první tři roky úřadovalo v radnici. Po zřízení Státní reálky v roce 1910 se zde dokonce v první čas vyučovalo. Sídlo zde měla i obecní knihovna s čítárnou, která byla v zasedací síni radnice. Od roku 1862 zde také sídlila Občanská záložna a po založení Městské spořitelny v roce 1900 měla zde i ona své úřadovny. Od roku 1908 zde také sídlilo nově založené městské muzeum. Jak je vidět, stará novopacká radnice byla využívána po všech stránkách a mnohdy doslova praskala ve švech. Přitom její uspořádání a stavební hodnota všem těmto úkolům nevyhovovala a budova ani nijak zvlášť město nereprezentovala. To vše se začalo ukazovat hlavně po vzniku československého státu, kdy rostl průmysl a město začalo nabývat na významu.

Městská spořitelna se za více jak 25 let svého působení stala významným peněžním ústavem, který nejen sloužil obyvatelům Nové Paky, ale v mnoha případech byl i finanční záštitou města, věnujíc nemalé prostředky na jeho zvelebení. Jak již bylo uvedeno, měla spořitelna úřadovny právě v radnici, v celkem nevyhovujících prostorách. To vedlo k myšlence postavit si svoji vlastní budovu, která byla završena dohodou s městským zastupitelstvem o možném postavení nové spořitelny, ale i radnice na místě radnice staré. Jistě, že tato myšlenka měla nemálo odpůrců, ať již z důvodů jakýchkoliv. Přesto se ale prosadila se zdůvodněním, že stávající radnice svojí úrovní není hodna takového města a že i po stránce historicko-stavební, nemluvě umělecké, nemá valné ceny. Proto bylo rozhodnuto o zakoupení sousedních domů a jejich zbourání společně s radnicí a postavení budov nových. Při tomto rozhodnutí došlo k dalšímu jednání o nutnosti postavit i objekt pro okresní úřad. Dalším zájemcem o výstavbu v této lokalitě byla tehdejší Okresní hospodářská záložna, dosud sídlící v Komenského ulici, kde je dnes Geislerova lékárna.

Nakonec bylo usouzeno, že nebude možné v tomto prostoru postavit všechny budovy samostatné. Proto, ale i z důvodů finančních, došlo k ujednání mezi městem a spořitelnou, že ta za přispění města postaví budovu spořitelny a v ní budou vymezeny prostory pro městský úřad. O tom všem se jednalo koncem 20. let a po splnění všech formalit bylo zadáno vypracování projektu architektu Čeňku Musilovi z Jičína. Stavba Okresní záložny hospodářské se rozeběhla s předstihem.

Bourání radnice započalo 19. prosince 1930 odstraněním věžních hodin, které naposledy odbily 3/4 na 2 odpoledne, a dokončeno bylo 7. února 1931. Pro výstavbu okresního úřadu byla vybrána stavební firma stavitele Jana Kotyka. Stavební práce byly zahájeny 9. dubna 1931 a do konce listopadu byla hrubá stavba dokončena zastřešením.

Výstavba spořitelny-radnice byla zahájena o rok později. Ve výběrovém řízení byla stavba zadána dvojici novopackých stavitelů Vác. Kloučkovi a Eduardu Holmanovi. Základní kámen byl položen 9. června 1932. Práce rychle pokračovaly a hrubá stavba byla dokončena v říjnu téhož roku. Stavba okresního úřadu se v tomto roce zastavila pro problémy s financemi a pokračovalo se až v roce 1933, zároveň s dostavbou spořitelny-radnice. Ta byla dokončena koncem října 1933 a Městská spořitelna se do moderní budovy nastěhovala 5. listopadu 1933. Zároveň do určených prostor byly nastěhovány úřadovny městského úřadu a počalo zde pracovat městské zastupitelstvo. Budova okresního úřadu byla dokončena na jaře 1934 a v březnu sem byly přestěhovány úřadovny. Při dokončování staveb došlo také k zásadní úpravě celého okolí, hlavně pak západní strany náměstí, které doznalo změn vzhledových i funkčních.

Další osudy budov byly přičiněním převratných hospodářských i politických změn dosti pestré. Až do roku 1948 v podstatě budovy a instituce v nich působící plnily funkce k tomu určené. Až teprve po komunistickém převratu dochází k zásadním změnám nejen ve funkcích, ale i ve vlastnictví těchto objektů. Dochází k likvidaci dosavadního bankovního systému, peněžní ústavy byly sjednoceny a pod hlavičkou "Spořitelna a záložna" úřadovaly v dosavadní Okresní hospodářské záložně. O něco později byla vytvořena Státní banka, která dostala do vínku prostory zlikvidované Městské spořitelny. Toto uspořádání trvalo do roku 1960, kdy došlo ke zrušení novopackého okresu a ztrátě k tomu vymezených úřadů. To byly mimo jiných i ONV a Státní banka, které byly přestěhovány do Jičína. Budova sloužící doposud okresu byla změněna na učňovskou školu. Prostory po bance dostalo k dispozici město a tím i celou budovu do svého majetku. Až do roku 1970 byly tyto prostory využity hlavně městskou knihovnou a čítárnou. Po tomto roce zde byla vytvořena expozice Klenotnice drahých kamenů, která se zde nacházela až do roku 1994. Dnes je radnice plně v rukou města se stávajícím městským úřadem, kde je v pronájmu úřadovna Komerční banky.

Jaroslav Vagenknecht