Hudebník a pedagog František Lopatář
František Lopatář se nenarodil v našem kraji. Světlo světa spatřil v Týništi nad Orlicí 6. ledna 1817, ale s jeho jménem je spjata hudební historie na Bělohradsku. Byl řídícím učitelem, vynikajícím varhaníkem a skladatelem. Učil i Karla Václava Raise a za svoje zásluhy byl jmenován čestným občanem města Lázně Bělohrad.
Po absolvování učitelského ústavu v Hradci Králové byl pomocníkem na škole v Týništi nad Orlicí a později vyučoval v Jesenici u České Skalice. Stal se také učitelem klavíru u hraběte Kinského v Častolovicích, v dalším místě působení, v Náchodě, založil žákovský sbor.
V Lázních Bělohradě učil v letech 1856 - 1884. Byl svědomitým pedagogem a za svoje působení ve školství získal od císaře Františka Josefa I. stříbrný záslužný kříž s korunou. Kromě vlastní pedagogické činnosti byl činný jako hudebník. V Bělohradě založil v roce 1863 zpěvácký spolek Vlastivoj, byl předsedou Budče novopacké. Byl vzdělaný, pracovitý a sečtělý, mluvil francouzsky a německy.
Mezi jeho hudební vzory patřili Beethoven, Mozart a Bach, z domácích skladatelů si zvláště cenil Dvořáka. Největší význam z jeho vlastní tvorby má varhanní fuga, složená v roce 1884 a uložená v Národním muzeu v Praze. Tiskem vyšla klavírní fantazie na píseň V Čechách, tam já jsem zrozen. Přispíval také do časopisu Školník básněmi a nápěvy k písním. O jeho významu se jednou trefně vyjádřil K.V.Rais: "Nejednou si myslívám, zda v tomto muži, zvláště za jeho mladších let, nestudilo zklamání, že odsouzen jest žíti v tichém městečku, znám jenom v okolí, ač by mohl v širším okruhu hudbou jinak vyniknouti a snad se i proslaviti. Komposici rozuměl a pianista byl vzácný. Zemřel a vzal to s sebou do hrobu na bělohradském hřbitově."
Významný a tak trochu opomíjený hudebník a pedagog František Lopatář zemřel před sto deseti lety, 15. prosince 1890 v Lázních Bělohradě ve věku 73 let.
Václav Franc
Kronika ze Žďánku
Žďánek je samota patřící k Malechovicům nedaleko Libošovic. Na mírném návrší tu stojí zčásti roubený dům patřící rodu Nováků. Již šestá generace tu tráví spokojené dny svého odpočinku. Z těch, kteří tu žili, vynikají především Jan Bohumil (1834 - 1891), který působil osmnáct let jako vychovatel u Schwarzenbergů na Orlíku. Jeho syn Jan Bedřich (1872 - 1933) byl historikem, ředitelem Archivu země české. Vydal řady pramenných edicí, zasloužil se o výstavbu nové budovy Archivu na pražském Špejchaře, ale především se zasadil o návrat základních státních listin z Vídně po roce 1918. Byl to především Korunní archiv se Zlatou bullou sicilskou a dalšími vzácnostmi. Jeho popel je uložen v malém památníčku na Žďánku pod portrétní deskou, dílem medailéra J.Šejnosta. Syn Jana Bedřicha Mirko Novák (1901 - 1981) byl profesorem estetiky na Karlově univerzitě v Praze.
Jeho manželka Eliška připravila z rodinných kronik a zápisů zajímavou knížku "Čtení o Žďánku a jeho obyvatelích" s podtitulem "Krácená verse žďánské kroniky". Stojí za povšimnutí, kolik osobností a kolik osudů je spojeno s malou českou usedlostí. Jan Bohumil vystudoval jičínské gymnázium, je tu řada zpráv o škole té doby (část byla publikována v almanachu jičínského gymnázia v roce 1999). Zajímavé postřehy jsou tu i ze studentského života v polovině minulého století.
Knihovnička Českého ráje, v níž publikace vychází, dosahuje tímto dílem už 16. svazku. Jak se zdá, nabírá tímto svazkem Knihovnička nový vítr. Přináší zajímavé a z větší části neznámé informace dobře zpracované, a to s určitým nadhledem a nikoliv jen lokálním významem. Má i velmi svěží úpravu, o kterou se zasloužil člen další žďánecké generace ak. malíř V. Ševčík, upravovatel četných ineditních tisků, v poslední době spolupracovník Národní galerie a autor znamenitých plakátů. Jde nejen o text, ale i o citlivé zařazení četných dokumentárních fotografií. Zkrátka, knížka se po všech stránkách povedla.
Bude uvedena v sobotecké Knihovně Fráni Šrámka 1. prosince. Autorka dr. Eliška Nováková se 20. března příštího roku dožije devadesátky. Knížka je znamenitou oslavou vzácného jubilea a je nutné jí k životnímu výročí, ale i ke krásné publikaci, která je nejen oslavou jejího rodu, ale i cenným vkladem nejen k regionální literatuře, pogratulovat.
Karel Samšiňák
Vánoce na Valdické bráně
Jičín - Agentura "Nahoru dolů" spolu se Střední zahradnickou školou v Kopidlně a 4. základní školou v Jičíně pořádají 9. a 10. prosince Vánoce na Valdické bráně. Návštěvníci si zde budou moci prohlédnout výstavu prací žáků a učitelů 4. ZŠ a vánoční výzdobu od zahradníků spojenou s výrobou drobných dekoračních předmětů. Dále zde v sobotu 9. prosince od 10 hodin vystoupí soubor Šmidle Fidle a na příchozí čekají další mnohá překvapení.
(max)
SLOVENSKÝ BLUESWEISER Ze západního Slovenska, především z oblasti Trnavy a Bratislavy, přijeli koncertovat minulý týden do Jičína zkušení muzikanti skupiny Bluesweiser. "Po našem návratu z delšího působení v Austrálii nyní hodně zajíždíme do České republiky. Hráli jsme na několika místech východočeského regionu, často vystupujeme po klubech v severních Čechách a občas v Praze, ale ta nám příliš nesedí," říká zpěvák Bluesweiseru Juraj Turtev. "Naše hudba je postavena na klasickém elektrofikovaném blues s příměsí funky, shuffle a boogie," dodal Turtev, který je také autorem většiny skladeb. Vystoupení Slováků zaplnilo minulý pátek sál jičínského K-klubu.
FOTO: jn
Občan a občanský průkaz
Jičín - Státním občanem se člověk stává hned narozením, ale do 15 let si počká, aby to měl od úřadu i písemně. Jak praví zákon, občanský průkaz je povinen mít občan, který dosáhl věku 15 let a má trvalý pobyt na území České republiky. Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, který nabyl účinnosti dnem 1.7.2000, stanovil nově povinnost předkládat k žádosti o vydání prvního občanského průkazu doklad o státním občanství. Tímto dokladem může být vlastní cestovní pas nebo osvědčení o státním občanství, vydávané okresním úřadem.
K vydání osvědčení o státním občanství je nutné předložit zpravidla rodný list dítěte a rodné listy nebo oddací list rodičů. Záleží totiž na datu a místu narození rodičů. Česká republika v r. 1993 převzala dosavadní právní úpravu státního občanství. Problém byl v tom, že české občanství sice existovalo již od r. 1969, kdy vznikla československá federace, avšak jen velmi málo českých občanů o tom mělo doklad a české nebo slovenské občanství se nikde neuvádělo a nezjišťovalo. Ze zákona se v r. 1969 stali českými občany ti českoslovenští občané, kteří se narodili na území České republiky. Děti v té době mladší 15 let však následovali republikové občanství svých rodičů. Pokud se tedy někdo narodil např. v roce 1956 v Čechách, ale oba jeho rodiče se narodili na Slovensku, stal se v r. 1969 po rodičích slovenským občanem. Pokud se jedná o osobu narozenou do 31.12.1953, je zjišťování státního občanství jednodušší. U osob narozených mezi 1.1.1954 a 31.12.1968 je třeba zjistit, jaké republikové občanství nabyli k 1.1.1969 jejich rodiče. U nyní patnáctiletých je tak mnohdy třeba zjišťovat i údaje o narození jejich prarodičů.
Podat žádost o vydání občanského průkazu lze na kterémkoliv matričním nebo okresním úřadě. Vyplněnou a podepsanou žádost může předat na úřad i zástupce. Matriční úřady doklady nevyhotovují. Žádosti podané na matričních úřadech v okrese Jičín jsou jednou týdně sváženy na okresní úřad. Okresní úřad zkontroluje, zda údaje uvedené v žádostech odpovídají údajům v databázích, a žádosti odesílá do centrální výrobny dokladů v Praze. Data se do centra přenášejí počítačově. Centrum v Praze spojí údaje v počítači s příslušnou žádostí. Fotografie a podpis jsou ze žádosti přeneseny na vyhotovovaný doklad. Z důvodů strojového zpracování nesmí být žádosti přehnuty a pomačkány. Nově vyhotovený občanský průkaz je spolu se žádostí zasílán zpět na okresní úřad. Občan je povinen nový občanský průkaz převzít osobně na okresním úřadě nebo na matričním úřadě podle místa svého trvalého bydliště. Okresní úřad Jičín je na centrální výrobnu dokladů napojen teprve od 16.10.2000. Nyní již není možné vydat občanský průkaz na okresním úřadě na počkání.
(red)
