"O objekt jsme projevili zájem zhruba dva roky po osmdesátém devátém roce. Nabídli jsme za něj městu 300 tisíc s tím, že synagogu také na vlastní náklady opravíme a že zde zřídíme výstavní prostory. Narazili jsme však na tvrdý odpor a objekt vesele chátral dál," vzpomíná jeden z bratrů Kodydků, kteří o objekt zájem projevili, Miroslav Kodydek. "Náš záměr jednoznačně shodili ze stolu především z naprosto nepochopitelných důvodů a jednání tehdejších lidí, kteří zde měli a často stále mají rozhodující pravomoce. Když se zhruba za rok objekt prodával, navíc za směšnou cenu a za nejasných podmínek neznámému Dusíkovi, nikdo se již nenamáhal s tím, aby nás oslovil. Najednou vše šlo, aniž by zde pan Dusík měl alespoň trvalé bydliště. Jak to celé dopadlo, ať každý posoudí sám," doplňuje svého bratra Jan Kodydek.

"Asi jsme tenkrát opravdu naletěli a zastupitelstvo nerozhodlo dobře. Bratři Kodydkové o objekt opravdu měli zájem, to potvrzuji. Pan Dusík nás však tehdy oslňoval svými znalostmi a známostmi. Žil snad i někde ve Švédsku. Tvrdil, že v objektu zřídí galerii a nakladatelství," říká tehdejší starosta města Ivan Matějka. Jak dále přiznává, město udělalo při prodeji další chybu, protože kulturní památka se musí před přímým prodejem nejprve nabídnout státu. To se tehdy nestalo. "Uznávám, že to byla chyba. Neměli jsme ani žádného svého právníka, tak jsme pochybili i v tom, že jsme objekt nejprve nenabídli státu," dodává Matějka.

Židovská synagoga přitom byla ve vlastnictví města od 13. března 1979, kdy ji Židovská náboženská obec v Praze prodala československému státu zastoupenému tehdejším Městským národním výborem v Jičíně za 5706 korun. Z výpisu Katastrálního úřadu v Jičíně dále vyplývá, že ke dni 11. listopadu 1991 byl zapsán vlastníkem nemovitostí Jičín s odkazem na předchozí kupní smlouvu. Synagoga je přitom evidována v seznamu nemovitých kulturních památek a byla do něho zapsána již 29. října 1963. Současný majitel Pavel Dusík, který se tři měsíce po odkoupení objektu přejmenoval na Pavla Eltaie, koupil od města synagogu 5. února 1992, a to za 86 532 korun.

O rok a půl později, když už se vědělo, že Pavel Eltai s největší pravděpodobností své sliby a záměry se židovskou synagogou nesplní, rozhodl se Okresní úřad v Jičíně podat žalobu proti Pavlu Eltaiovi rozšířenou i proti Městskému úřadu v Jičíně, ve které se žalobce domáhal prohlášení kupní smlouvy mezi městem a Dusíkem za neplatnou. Žalobce opíral svou žalobu o tvrzení, že město pochybilo právě tím, že památkový objekt nenabídlo nejprve k odprodeji státu, čímž byl porušen zákon. Okresní soud, ke kterému se jako k jedinému osobně dostavil i Pavel Eltai, rozhodl ve prospěch okresního úřadu a rozhodl o tom, že původní kupní smlouva je neplatná. "Žalovaný Eltai se žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Tvrdil, že o povinnosti prodávajícího nabídnout kulturní památku ke koupi přednostně žalobci nevěděl a nemůže tedy nést následky nesplnění této povinnosti ze strany města. Je zajímavým momentem, že by souhlasil pouze se zpětným prodejem nemovitosti městu, avšak za nově dohodnutou kupní cenu," sděluje některé podrobnosti z probíhajícího soudu dnešní právní zástupce města JUDr. Milan Kudyn. Rozsudek, podle kterého měl pravdu žalobce, si však Pavel Eltai již nikdy nepřevzal.

To byl poslední moment, kdy bylo možné s Pavlem Eltaiem v Jičíně podle všeho hovořit. Protože se k převzetí rozsudku nedostavil, byla mu ustanovena opatrovnice advokátka Olga Löblová, která za něho podala proti rozsudku okresního soudu odvolání a případem se musel začít zabývat Krajský soud v Hradci Králové. Ten však vynesl zcela opačný rozsudek, dal za pravdu Pavlu Eltaiovi a žalobu o určení neplatnosti smlouvy o koupi synagogy zamítl. Krajský soud toto své rozhodnutí zdůvodnil tím, že okresní úřad nebyl legitimní pro uplatnění nároku státu. "S názorem krajského soudu však ani město Jičín ani okresní úřad nesouhlasily a 2. září 1999 okresní úřad podal dovolání přímo k Nejvyššímu soudu, který verdikt dodnes nevynesl. Vše je tedy pouze otázka právního posouzení a záleží na tom, zda Nejvyšší soud zaujme jiný právní názor," dodává Kudyn.

(max)

Akcie spořitelny přinesly Bělohradu zisk

"Erste bank naznačila, že odkoupí ještě do konce roku prioritní akcie spořitelny, které v roce 1993 převedl na obce Fond národního majetku. Pokud bychom na její nabídku včas nezareagovali, mohlo by se stát, že nám zůstanou jen bezcenné papíry. Protože v okamžiku, kdy Erste získá v České spořitelně majoritu, tak o ně ztratí zájem," říká bělohradský starosta Pavel Šubr.

O možnosti prodeje akcií ČS bude podle tajemníka městského úřadu Jaroslava Vaise jednat pravděpodobně také vedení radnice v Hořicích. Podklady by měla připravit vedoucí finančního odboru Hana Lánská.

Bělohradská radnice je připravena postupovat ve shodě s Energetickým a plynárenským sdružením měst a obcí, které by mělo nabízet celý balík akcií vlastněných obcemi pohromadě. Jejich papíry se totiž při loňském vstupu rakouské skupiny Erste do České spořitelny nestaly součástí prodeje státního podílu v ČS. "Z těchto akcií nemáme žádné dividendy a ani mám nepřinášejí jiné výhody. Bohužel je nemůžeme na burze prodat, nejsou totiž veřejně obchodovatelné. Jakmile o ně Erste bank projeví zájem, tak je prodáme," řekl už dříve Ladislav Vrba, starosta Hořic, které vlastní necelých osm tisíc těchto cenných papírů, tedy zhruba tolik co Nová Paka. Jičín má přibližně dvojnásobek.

Bělohrad patrně jako jediné město na okrese využil možnost přikoupit další akcie ČS, které byly vydány těsně před privatizací spořitelny. "Nakoupili jsme jich vloni přes čtyři tisíce v ceně 100 korun za kus, a dnes se na burze obchodují za 220 až 240 korun," poznamenal Šubr. Město si tak několikanásobně zhodnotilo volné peníze a v současnosti to představuje výnos za zhruba půl milionu korun.

(jn)

Eltai je nadále nezvěstný

"Už jsme ho tady neviděli minimálně dva roky. Údajně se pohybuje někde v Izraeli. Koupil u nás v Židovské ulici dům a muzejní baštu, která je součástí našeho opevnění. Současný stav nám dělá velké starosti," reaguje okamžitě se znalostí věci na dotaz Nových Novin tajemník Městského úřadu v Kouřimi Josef Klouda. Podle jeho vyjádření by právě i v Kouřimi chtěli získat baštu zpět. "Jistě bychom pro ni našli zajímavé využití, ale obávám se, že získání objektu nebude nijak jednoduché," dodává. V objektu, kde má Eltai hlášen trvalý pobyt, v Židovské ulici, se ani podle souseda Josefa Hrabáka nevyskytuje a není zde zavedena ani telefonní linka. Na základě našeho dotazu na izraelském velvyslanectví je i hypotéza o pohybu Eltaie na území Izraele silně zpochybněna. Podle Marty Erneyové ze sekretariátu velvyslankyně, žádný Pavel Eltai v seznamu osob bydlících v Izraeli není. "Není v našem registru a ani jsme nikomu toho jména v posledních dvou letech nevydávali pas," sděluje Novým Novinám Erneyová.

Případ židovské synagogy v Jičíně je u Nejvyššího soudu v Brně již přes rok. Okresní úřad ve svém dovolání k Nejvyššímu soudu požaduje zrušení smlouvy o koupi židovské synagogy Pavlem Eltaiem a chce navrátit objekt městu. Vzhledem k urychlení celého případu se starosta Jiří Liška rozhodl osobně obrátit na předsedkyni Nejvyššího soudu Elišku Wagnerovou s žádostí o rychlejší vyřízení a projednání celé záležitosti. "Chceme, aby se celá záležitost již jednou provždy vyřešila. Už to opravdu dlouho trvá. Pokud se podaří objekt vrátit městu, bezplatně ho předáme Pražské židovské obci, která již o synagogu projevila zájem," sděluje starosta Jiří Liška. Slova starosty potvrzuje i Blanka Ruskošná, zaměstnankyně Správy židovských hřbitovů v Praze ze společnosti Matana a.s., která spravuje i další nemovitosti. "Případ v Jičíně samozřejmě známe. Pokud by Jičín nakonec skutečně objekt získal a převedl ho na nás, jsme připraveni za pomoci různých státních dotací objekt zrekonstruovat. Zřídili bychom v synagoze například expozici věnovanou bohaté historii jičínských židů. Každopádně bychom asi i na další využití potřebovali pomoc ze strany jičínské radnice," uvažuje Ruskošná.

Zcela jiný výhled do budoucnosti se rýsuje, pokud by Nejvyšší soud potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, který rozhodl o platnosti kupní smlouvy mezi Pavlem Eltaiem a Jičínem. V takovém případě se nabízí pouze dvě možná řešení. V tom prvním bude muset město nechat pravděpodobně objekt spadnout a v tom druhém se pokusit nalézt Pavla Eltaie, pokud ještě vůbec žije, a nabídnout mu zpětné odkoupení objektu. A s ním by s největší pravděpodobností Eltai souhlasil, protože sám Jičínu tuto možnost již při jednání okresního soudu nabízel. Kupní cena by však již nebyla 86 tisíc korun, ale Eltai by zřejmě požadoval vyšší finanční obnos.

(max)

Město koupilo část lesa

(jn)