Studentským demonstracím předcházel pražský 28. říjen, kdy došlo na pražských ulicích k potyčkám mezi českým obyvatelstvem a německými fašisty. Při jedné z potyček byl těžce zraněn student medicíny Jan Opletal. Přes veškerou snahu českých lékařů nebyl zachráněn a zemřel 11. listopadu 1939. Jeho pohřeb se konal v Praze 15. listopadu a stal se největší českou manifestací a demonstrací proti nacistům za období 2. světové války u nás. Účastníků demonstrace bylo na 10 000. Doprava ve vnitřní Praze byla na několik hodin přerušena. Opět došlo k násilným činům proti českému obyvatelstvu. Byla zatčena řada osob, zejména studentů. Je známo jméno jediného Oldřicha Adamce z Hořic, který byl vězněn až do dubna 1942 v terezínské pevnosti.

Pražské demonstrace byly signálem pro německé fašisty u nás, zejména pro K.H. Franka, aby na českém studentstvu provedl akt dosud v dějinách nevídaný. Pod ochranou kulometů přepadli příslušníci pražského gestapa a zbraní SS v ranních hodinách 17. listopadu koleje pražských vysokoškoláků. Totéž bylo provedeno v Kounicových kolejích v Brně. V Příbrami bylo téhož dne ráno zatčeno 15 studentů Vysoké školy báňské.

Pražští studenti byli odvezeni z kolejí do ruzyňských kasáren, kde v tamější jízdárně strávili den a noc. K ránu příštího dne byli deportováni vlakem do koncentračního tábora Sachsenhausenu. Tam se setkali se studenty z Brna a Příbrami. Na 1200 mladých lidí se v tomto koncentráku, vybudovaném v roce 1936 u města Oranienburgu asi 30 km severně od Berlína, učilo poznávat pravou tvář těch, kteří se vydávali za výkvět nadlidské rasy, za nositele čistého germánství a nového pořádku v Evropě.

Studenti byli rozděleni do čtyř bloků 50, 51, 52, 53 s vězeňskými čísly 3800 až 5000. Druhý den po příchodu, tedy 20. listopadu 1939, bylo studentům povoleno napsat rodičům stručnou zprávu na "postkartě": "Milí rodiče! Dávám Vám na vědomost, že se zde nacházím. Vede se mně dobře a jsem zdráv. Šatstvo, potraviny a kuřivo se nesmí posílat. Moje adresa na druhé straně. Váš ..."

Text musel být napsán v němčině jako veškerá korespondence s vězni. Nezbytným doplňkem uvedené zprávy byl výtah z táborového řádu, který obsahovala i obálka: Auszug aus der Lagerordnung, jenž oznamoval, že vězeň může měsíčně odeslat 2 dopisy o 4 stranách po 15 řádcích. Rovněž v měsíci mohl vězeň dostat 2 dopisy o stejném rozsahu psané čitelně a přehledně. Balíčky všeho druhu byly zakázány. Zásilky peněz byly povoleny. V závěru bylo uvedeno, že v táborové kantýně je vše ke koupi a že nacionálně socialistické noviny jsou povoleny. Oznámení o nákupu v kantýně bylo opravdu svérázné. Kromě několika cigaret a někdy trochy zkaženého jídla, které pro německé obyvatelstvo venku bylo již nepoživatelné, nebylo tam nikdy nic jiného k dostání.

Všichni studenti z akce 17. listopadu nezůstali v Sachsenhausenu. Dne 12. ledna 1940 bylo odkomandováno 40 stavebních techniků do konc. táborů Mauthausen, Dachau, Gusen a Flossenbürg. Dne 20. dubna 1940 bylo propuštěno 200 studentů a 20. prosince téhož roku dalších 200. Studentské bloky byly zrušeny a studenti rozděleni na ostatní bloky politických vězňů. Počátkem roku 1942 bylo propuštěno dalších 200 studentů a před Vánocemi pak zbývající studenti. Na jaře 1943 prošel branou koncentráku poslední ze studentské akce (zapomenutý přehlédnutím v kartotéce) medik Vojta Schnurpfeil.

Z propuštěných internovaných studentů 9 zemřelo na následky útrap doma do konce války a 3 padli v květnu 1945 na pražských barikádách. Mnoho se jich po návratu účastnilo boje proti nacistům. Někteří ze studentů zůstali i přes výslovný zákaz po svém propuštění v písemném styku s vězni v koncentračním táboře.

Na paměť uzavření českých vysokých škol a deportace českých vysokoškoláků vyhlásili v létě roku 1942 na zasedání International Students Assembly ve Washingtonu 17. listopad Mezinárodním studentským dnem za účasti zástupců 50 národů.

Karel Krátký

VÝROČÍ: Anna Honzáková

A proč připomínám doktorku Honzákovou v těchto dnech? Narodila se totiž před sto dvaceti pěti lety, přesně 16. listopadu 1875. Zemřela v nedožitých pětašedesáti letech 13. října 1940 a svým původem patří mezi významné osobnosti našeho okresu.

Václav Franc

Zajímavé knihy U Pašků

Collina Smrtelné pokušení. Hollywood je podivuhodný svět sám o sobě a do tohoto světa je vtažena mladá novinářka. Klokan Kč 199,-

Velká encyklopedie květin a okrasných rostlin. Více než 8000 rostlin, 4000 fotografií. Ikar Kč 999,-

NABÍZÍME:

MC - Těžkej Pokondr - Ježek v peci * Video - Putování s dinosaury

Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.:0433/222 67).

O počátcích kinematografie a sokolského kina v Jičíně

Dne 22. března 1895 předvedli bratři Lumiérové v Paříži svoje živoucí fotografie v první ucelené scénce, jak dělníci opouštějí jejich továrnu v Lyonu, a měli veliký úspěch. O necelé dva roky později, 30. ledna 1897, čteme v Jičínském obzoru první zmínku o tom, že nejmenované cestovní kino předvedlo v našem městě "Edisonův Kinematograf". A hned v květnu téhož roku se v Jičíně konala "velkolepá představení kinematografická" pánů Plívy a Flegra.

V dalším roce 1898, kdy na pražské výstavě architektury a inženýrství předváděl arch. Kříženecký od 19. července svůj první český kinematografický snímek, zavítal do Jičína Viktor Ponrepo. Ve dnech 20. - 22. srpna 1898 vystupoval tu za velkého zájmu obecenstva jako mág, spiritista a magnetizér, ale svou produkci nedoplňoval ještě filmem. Zato v roce 1901, kdy zřídil v Praze první stálý český biograf - malé Divadlo živých fotografií, při svém zastavení v Jičíně přidal po eskamotérské produkci také "americký biograf" a promítal filmy, které si v cizině zakoupil. Tentýž kinematografický doplněk zavedl také cirkus Kludský a jiní. Živé obrazy totiž diváky přitahovaly.

Od 30. ledna 1905 předváděl ve velkém sále hotelu Hamburk po několik dní za sebou své vynikající obrazy "The Royal bioscop" pánů Ponce a Körbera, kteří spolupracovali s Ponrepem. Bylo to podle místního tisku do té doby nejlepší promítání. Obrazy byly ostřejší a klidnější než při předcházejících projekcích a oči diváků už tak netrpěly. Z velikosti sálu, který si pronajali, vidíme, že novinka přitahuje obecenstvo, zvláště lidové. A tak se pan Ponc se svým bioscopem do Jičína zase vrací 1. ledna 1907.

V roce 1909 vzniklo mezi dalšími stálými kiny také kino pana Václava Havla v novém paláci Lucerna a Viktor Ponrepo zřídil velkou půjčovnu filmů pro cestovní kina. V dalším roce 1910 vznikla dosud největší česká výrobna filmů Ilusion.

V témž roce, tedy 1910, dospěl jičínský advokát JUDr. Jaroslav Lohař, člověk převyšující svým rozhledem jičínské vrstevníky, obdivovatel technických novinek a také sportu, k názoru, že by bylo dobře zřídit v Jičíně na půdě Sokola stálý kinematograf. Viděl v něm budoucí zdroj finančních prostředků na rekonstrukci Domu Palackého a přístavbu nové tělocvičny, o které se od roku 1908 energicky zasazoval. Šlo mu jako zanícenému divadelníku o to, aby měl Jičín v upraveném velkém sále sokolovny divadelní sál s odpovídajícím moderním vybavením a vedle toho novou tělocvičnu.

Návrh na zřízení sokolského kinematografu předložil dr. Lohař i s prospekty technického vybavení správnímu výboru Sokola 19. října 1910. A protože cítí nedůvěru k takové novotě, trochu cirkusové, zdůrazňuje, že nejde jen o lacinou a bezduchou zábavu, ale že kinematograf má vzdělávací a osvětový význam. A protože jednota se právě chystá k přístavbě Domu Palackého a počítá každou korunu, podává velkorysý návrh. Bude podnik financovat sám a po umoření hodnoty kinematografického zařízení výtěžky ze vstupného připadne celé zařízení jednotě a bude jí pak přinášet pravidelný zisk. Předběžný souhlas správního výboru dostane dr. Lohař teprve 20. prosince 1910, když se mu podaří získat v bratru Františku Polákovi technicky zdatného spolupracovníka, na kterého lze získat licenci k provozování. Polák měl totiž v Šafaříkově ulici pod poštou mechanickou dílnu a kovolitectví.

Konečná dohoda je uzavřena na schůzi správního výboru 10. ledna 1911. Výbor v čele s dr. Kloučkem povoluje provozování kina pod firmou Sokola a propůjčí k tomu místnost (půjde pak pro velký zájem o velký sál), za kterou musí kinematografický odbor platit jako jiné organizace. Sokol vymůže pro br. Poláka jako odborníka oprávnění k provozování kinematografu. Dr.Lohař a br.Polák zakoupí zařízení k promítání na svůj náklad: projekční přístroj, dynamo a akumulátor. Pohon dynama se bude prozatím dít lokomobilou, tj. parním strojem a současně kotlem s topeništěm na jediném podvozku, na kolech. Tohle obrovské pojízdné monstrum zadarmo zapůjčí br. Fr.Holvek, rolník a majitel realit, ale s výjimkou doby, kdy bude na poli mlátit obilí. Z výtěžků představení budou bratři Lohař a Polák splácet po odečtení režijních nákladů zakoupené zařízení, a až se umoří, stane se majetkem jednoty. Správní výbor jim oběma vydá list, že svoluje k pořádání kinematografických představení "k účelům vzdělávacím, osvětovým a kulturním" - aby snáze získali licenci.

Dr. Lohař se do nové práce vrhá s velkým zaujetím a František Polák je mu vzorným spolupracovníkem. Do října 1911 se jim podaří nakoupit vhodné technické zařízení a od října 1911 (přesný den prvního představení se mi nepodařilo zjistit) začínají jednou až dvakrát týdně sokolská kinematografická představení, která se těší velkému zájmu. Před představením a během něho se na dvoře sokolovny topí v Holvekově parní lokomobile. Uhlí k provozu kinematografu, celých 100 centů, daroval velkoobchod s hornoslezským uhlím bratra Šimka.

Ekonomický kalkul dr. Lohaře se ukázal správný. Už 22. března 1912, po pěti měsících promítání, oznamuje dr. Lohař, tehdy už nový starosta Sokola, že zakoupené kinematografické zařízení v ceně 1800 K je už zaplaceno a stalo se majetkem jednoty. Biograf, nová lidová zábava, táhne. V sále bývá plno a program? Podívejme se konkrétně třeba na pondělí 15. ledna 1912: Cavalleria rusticana, Manévry, žurnál, Lov na stříbrnou rajku - to vše proloženo třemi humornými výstupy. Při výběru se dbá, aby filmy "neobsahovaly scén lupičských a znemravňujících" a aby nadpis tištěných filmových plakátů Sokola "Ve prospěch snah osvětových" nebyl jen frází. Také výběr doprovodné hudby je podle svědků seriózní. "Gramofon výborné jakosti" nehraje odrhovačky, ale Smetanu, Bizeta, Wagnera ...

Ale ani lacinějšímu zboží se sokolské kino nevyhne. Tak program v neděli 28. dubna 1912 "Poklesek z mládí" a "Dámy, dejte si pozor!" právě osvětové hodnoty neměl. Později, v únoru 1914, dokonce František Polák, který stál tehdy v čele kinematografického družstva, dostal od hejtmanství trest: pokutu 50 K nebo tři dny vězení za uvedení nemravného filmu "Děti Paříže". Ale přicházejí i zfilmovaná literární díla. Ve dnech 17. a 18. května 1913 se dává třikrát hodinové představení filmového přepisu Sienkiewiczova románu Quo vadis za zvýšené vstupné. Nejdražší lístek stojí 1,60 K a to nebylo málo.

Dr.Lohař se stal propagátorem sokolských biografů a jičínská jednota pořádá za jeho vedení opakovaně kurzy pro okolní sokolské jednoty. Sokoly až z Čáslavi a Nymburka zde mezi čtrnácti bratry zastihl bratr z Liberce, jak je starosta dr.Lohař ve velké dvoraně zasvěcuje do podstaty kinematografie, elektrických zařízení, bezpečnosti při promítání i organizace řízení kina, aby mohli složit zkoušky pro získání licence. A i ty v Jičíně na závěr kurzu zorganizovali.

K překrásnému prostředí velkého sálu Domu Palackého, kde se promítaly filmy a kde bylo na jevišti divadla napnuto stříbrošedé plátno, přispívalo od srpna 1912 elektrické osvětlení dvorany. Jak to bylo možné, když ve městě se elektrické žárovky rozzářily teprve na počátku roku 1924? Hned na schůzi výboru 22. března 1912, na které dr. Lohař už jako starosta sdělil, že kinematografické zařízení je umořeno a začíná vydělávat pro Sokol, bylo rozhodnuto, že kinematografický odbor, který vytvořila řada nadšenců kolem starosty a bratra Poláka (např. br. Franc, prof. Martínek, M. Černý a St. Černý aj.), je zplnomocněn koupit místo parní lokomobily zapůjčené bratrem Holvekem výbušný hnací motor o síle 16 koní a nové silnější dynamo (12,5 kW) a mohutnější akumulátorové baterie ( o 36 článcích). Tentokrát se vybírá špičkové zařízení - dr.Lohař si umí opatřit informace. Hnací spalovací motor od firmy Benz. Protože je to výrobek německý, musí svůj výběr výbor a dr. Lohař obhajovat a dokazovat, že je technicky dokonalejší a přitom lacinější než české motory. Dynamo dodává hradecká firma Duda a projektor, když český výrobek neexistuje, drážďanská firma Ernemann. Tentýž projektor "Imperátor" má také Václav Havel v Lucerně.

Dne 30. května 1912 pak správní výbor schvaluje novátorský návrh kinematografického odboru: Nebude se obnovovat lednice pro hostinec v sokolovně, která stávala venku a kterou bylo třeba zbořit při stavbě tělocvičny. Byla to náročná dřevěná konstrukce s tepelně izolovanými stěnami. V zimě naskládaný přírodní led v ní vydržel až do podzimu. Místo toho se zakoupí chladicí stroj a ještě jeden stroj na výrobu ledu z pitné vody (tedy ledu zdravotně nezávadného, jaký Jičín doposud neznal). Oba stroje se umístí v sklepní místnosti pod hostincem v původní staré budově, ovšem tepelně izolované. Nový silný elektrický zdroj, o kterém jsme již mluvili, umožňuje chlazení a výrobu ledu a po kratší dobu několika hodin zajistí dokonce i osvětlení velkého sálu a jeviště, které se v roce 1912 přece jen, podle návrhu mladého Čeňka Musila, trochu rozšířilo a zmodernizovalo. Navíc zdroj dokáže, na omezenou dobu, elektřinou osvítit i další místnosti Domu Palackého. A tak už brzy sokolové obkládají sklepní prostory budoucí lednice pod hostincem korkovými deskami napuštěnými asfaltem a po budově se natahuje elektrické vedení k osvětlování místností. Bylo to obdivuhodné technické řešení.

Celá tato velká investice, která nakonec přišla na 27.046 K, se zase provádí na náklad dr. Lohaře a Františka Poláka, k nimž přibyl třetí bratr - pokladník kinematografického odboru František Horáček, účetní spořitelny. Z nich s vysokou pravděpodobností nejvíce peněz zapůjčil dr. Lohař. Bezúročná půjčka se splácí z výdělků biografu a výroby ledu. Za správní výbor má úkol kontrolovat hospodaření kinematografického odboru bratr Franc. Až se toto nákladné moderní zařízení splatí, stane se majetkem jednoty.

Obětavá práce dr. Lohaře a celého kinematografického odboru, co hodin jen jeho členové strávili kolem filmových představení, byla obrovskou většinou členstva oceňována a vlastně vynesla dr. Lohaře do čela jednoty. Když se v roce 1913 dr. Mrňák jako exponent mladočechů pokusil práci dr.Lohaře a jeho druhů zpochybnit a vyvolal mimořádnou valnou hromadu k práci sokolského biografu, byly všechny jeho rýpavé návrhy zamítnuty v poměru 180:10 hlasům. V budoucnu se stane kinematografický odbor TJ Sokol nejvýznamnějším zdrojem finančních prostředků pro jednotu. Oprávněně tvrdí smuteční oznámení k úmrtí dr.Lohaře v roce 1919, že "biografu má jednota ...co děkovat, že dnes bez obav může pohlížet do budoucnosti." A o to se zasloužil především dr. Jaroslav Lohař.

Vladimír Úlehla