Novopacká výstava Vlasty Tvrdé
Nová Paka - Vrchlabská malířka a jedna z členek s nejdelší účastí ve Spolku Podkrkonošských malířů Vlasta Tvrdá zahájila ve čtvrtek 16. listopadu vernisáží výstavu svých obrazů v novopackém malém sále MKS. Návštěvníkům, z velké části malířům, ale samozřejmě i dalším přátelům výtvarného kumštu, představila autorka oleje lučního kvítí, chrp, kopretin, pampelišek a samozřejmě i nezbytných slunečnic. Květiny však nejsou jediným tématem a oleje jedinou technikou úspěšné výtvarnice. Tvrdá vystavuje i rozměrné oleje statků a chalup, nechybí krajiny malované temperou a návštěvníky jistě zaujmou svojí zvláštností květiny, stromy a jejich části vytvářené velice zajímavou kombinovanou technikou.
První samostatnou výstavou se Vlasta Tvrdá představila veřejnosti v roce 1986 na zámečku v Sobčicích. Od té doby měla již mnoho samostatných i společných výstav nejen v České republice, ale její dílo mohli obdivovat i v dalekém Japonsku. V úvodním slově se MUDr. Vratislav Čermák, vedle zasvěcené a velmi citově zabarvené charakteristiky protagonistky, zmínil i o tom, že obrazy Vlasty Tvrdé zdobí interiery a soukromé sbírky mnoha zemí Evropy a najdeme je dokonce až v Kanadě.
Opravdovou vláhou pro osvěžení duše ale nebyly jenom vystavované obrazy, ale i vystoupení klavíristky Věry Čejkové a kontrabasisty Jaroslava Fejfara, kteří v průběhu vernisáže zahráli Nokturno in G Vadima Petrova. Výstava, která bude otevřena denně od 9 do 12 a od 13 do 16 hodin, potrvá do 3. prosince.
(ur)
MILLENIUM MIROSLAVA VOBOŘILA V sobotu 25. listopadu pořádá královéhradecké biskupství Diecézní den víry, zakončení církevního roku Jubilea 2000. Jeho součástí bude i koncert skladatele filmové a scénické hudby Miroslava Vobořila z Ostroměře. V královéhradeckém novém Adalbertinu uvede od 16.30 svou hudební produkci Millenium, doplněnou latinskými citáty v podání Františka Jansy, a se světelnou kompozicí. Vobořil se svou autorskou mysticko - ezoterickou hudbou nedávno úspěšně koncertoval v rámci projektu Kuks 2000, který pořádal Řád sv. Huberta. V současnosti komponuje hudbu k audiovizuálnímu projektu Ohňové královédvorské oratorium, kterým 1. ledna vyvrcholí novoroční oslavy ve Dvoře Králové. Letos se také po hudební stránce podílel na tvorbě dokumentárního filmu se speleologickou tématikou, jenž se dočkal ocenění na festivalu ve Spojených státech.
FOTO: jn
Nejlepší blues ze Slovenska
BLUESWEISER
Nenechte si ujít koncert vynikající skupiny, která k nám zavítá po čtyřletém působení v Austrálii
Začátek: 24.11. od 20 hodin, K-klub Jičín
Nespokojeným návštěvníkům se vrací vstupné!
Augustin Seifert: neúnavný propagátor Jičínska
Augustin Seifert s chotí Ninou na fotografii J. Schumpetera (zapůjčeno z archivu OMaG Jičín).
Augustin Seifert, ředitel Národní rady československé, publicista a neúnavný propagátor Jičínska se narodil v Jičíně 14. ledna 1873. Po studiích na jičínském gymnáziu, kde roku 1892 maturoval, vstoupil na právnickou fakultu University Karlovy v Praze. Již jako student přispíval do četných pražských i regionálních časopisů. Horlivě se také účastnil veřejného života - hnutí Omladinářů - Devadesátníků, v akcích slovanské vzájemnosti i v jičínské Akademické čtenářské jednotě. Roku 1903 redigoval Památník Sokola Jičínského a uveřejnil v něm svou stať o Jičíně a Prachovských skalách.
Po krátkém působení v jičínské samosprávě byl roku 1905 jmenován tajemníkem Národní rady české a po vzniku nového státu ředitelem kanceláře Národní rady československé. Redigoval m.j. časopis "Národní rada", sborník "Naše zahraničí" a měsíčník "Čechoslovák", ve kterém uveřejňoval své články, úvahy a podněty. Byl členem 66 spolků a konal i četné zahraniční cesty. V roce 1933, u příležitosti 60. narozenin, byl vyznamenán Muchovým diplomem čestného uznání Národní rady české. V roce 1937, po dvaatřicetiletém působení, odchází jako emeritní ředitel Národní rady československé na zasloužený odpočinek. Když Hitler obsadil Československo, byl jako jeden z prvních českých rukojmí 1.9. 1939 zatčen a vyslýchán. Koncentračnímu táboru unikl pouze díky nemoci.
Po odchodu do důchodu se zcela věnuje literární a publicistické práci. Umírá 9.listopadu 1955 v Praze.
Během celého života byl Seifert neúnavným propagátorem Jičínska a krás Českého ráje. Již roku 1905 byl jedním ze zakladatelů krajanského spolku "Jičín v Praze", ve kterém pak vedl 42 let agendu. Zároveň byl i redaktorem vlastivědného "Věstníku" tohoto spolku. Za dlouholeté zásluhy o prospěch rodného města byl v lednu 1933 jmenován čestným občanem Jičína a roku 1935 předsedou Krajanského spolku "Jičín v Praze".
Roku 1941 vydal muzejní spolek v Jičíně jeho knihu nazvanou "Z dávného Jičína", ve které vzpomíná mimo jiné i na svérázné jičínské obyvatele:
Ještě nedávno před světovou válkou jezdíval do Prahy poslední jičínský forman Augustin Vodička z Nového města: odpoledne vyjel z Jičína do Činěvsi u Nymburka na noc, ráno do Prahy, kde bývala jeho zájezdní hospoda "U Šupartů", a po vyřízení pošty s naloženým vozem silnicí poděbradskou jako po stole zpět do Činěvsi a pak zase do Jičína.
Vzpomínám také "expresní" spojení s Lomnicí: z Lomnice do Jičína i zpět běhala (doslovně) po dlouhá léta stará Podlipná jako soukromá poslice pravidelně denně dvakrát, s hlavní stanicí vedle radnice. Lepší spojení a rychlejší doručení nežli dnes!
Zajímavou osůbkou v dávném Jičíně byla také dlouholetá nájemkyně bělidla, stařičká Anežka Průchová, rozená Blažková, která za mladých let sloužila v Praze v rodině českého buditele F.L. Čelakovského, jenž v její náruči roku 1862 zemřel. Pak sloužila ve Vídni řadu let v domácnosti skladatele Richarda Wagnera, nežli přesídlil do Bayreuthu. O obou slavných mužích dovedla mně Průchová ještě jako stařenka svěže vypravovati, zvláště o mnohých osobnostech, jež k nich přicházely nebo kam Wagner chodíval.
Šmejcův dům vedle průchodu domem cukráře Rodra na východní straně náměstí v ulici Čelakovského, náležel počátkem 17. století administrátoru církve podobojí v Čechách Jiřímu Dikastovi (dříve po 21 rok děkanu jičínskému), jenž korunoval 1619 zimního krále Fridricha Falckého a jehož rodina ještě 2 roky po bitvě bělohorské v tom domě bydlela, zatím co se Dikast sám skrýval v okolí a málo charakterně si vedl.
Děkanský úřad vedl po dlouholetém svém předchůdci děkanovi Hrdinovi dlouhá léta dřívější kaplan, děkan Jos. Šturma, všeobecně vážený v celém kraji, ideový nástupce národních buditelů, ovlivněných ještě libuňským děkanem Markem. Jako kuriositu k charakteristice děkana Šturmy uvádím, že ve sdružení pro postavení pomníku M.Husovi v Jičíně, prvního Husova pomníku v Čechách, přijal funkci pokladníka.
"Nejvyšším" pánem v Jičíně byl po dlouhá léta obecní hlásný Rejman na věžové bráně Trčkovské: Jeho nástupci nezískali už té popularity - přestali také hůtati z ochozu každou večerní hodinu i při vypuknutí ohně za současného šturmování zvonem - a přestalo též tak často hořeti, hlavně v dřevěných domcích na Novém městě i ve stodolách, kvapem už pak zrušovaných.
Výtržnosti rytíře Vil.Halamy z Kozojed po jičínských hospodách jsou již zapomenuty, ale podobné jednání bývá na Jičínsku charakterizováno nadávkou: "Ty halamo!" Sem by náležely také vtipy jičínské: "Jdi do Bačálek za starostu!" (Bačálky jsou malá osada na Libáňsku, nemající vlastního starostu), nebo rčení: "Tady je zima jako u Svaté Anny za oltářem" (oltář je tam totiž malován na zdi, takže za oltářem jsme už zase venku).
J. Holá, OMaG Jičín
