Dne 17. listopadu 1939 byl ve staré studentské kolonii, dávno již zbořené, v Praze na Letné zatčen v ranních hodinách spolu s dalšími studenty též Josef Jandourek, absolvent novopacké reálky, narozený 27. července 1912 v Košťálově.

Mezi ostatními zatčenými byl i jeho spolubydlící Josef Strnadel. Ten vzpomínal po návratu z koncentračního tábora Sachsenhausen, jak si tam studenti v touze po domově opisovali zapomenutou poezii českých básníků a učili se ji nazpaměť. Jandourek v dubnu 1940 náhle onemocněl a bez lékařské pomoci brzy ve vysokých horečkách zemřel. Josef Strnadel sepsal studentskou lágrovou poezii do malé knížečky nazvané Chléb poezie - Čítanka z Oranienburgu, v níž vzpomíná na zemřelého kolegu: "A technik Pepík Jandourek, který se ještě nedávno učil z papírku Májové Krajině, dnes leží na hromadě žlutých mrtvol v lajchenhale u krematoria. Když si tehdy ty verše přeříkával, jistě viděl v duchu líbeznou krajinu rodného Semilska s rozkvetlými květnovými loukami a s lípami a s bílými oblaky. Jistě myslel i na svou plavou dívku, a teď tam leží, jen schránka přeubohá, jako neforemné rozsochaté palivové dříví na hranici s jinými heftlinky, kteří mají jako on na předloktí napsáno inkoustovou tužkou své číslo, jméno a datum narození - tři kostrbaté řádky neumělých liter jako bumážku pro převozníka místo obolu, aby je převezl přes Acherón na druhou, blaženější stranu."

Josef Jandourek, student stavebního inženýrství v Praze, zahynul v koncentračním táboře Sachsenhausen u Oranienburgu 8. května 1940. Jeho urna je uložena v rodinné hrobce na hřbitově v Košťálově. Josef Strnadel po návratu dostudoval a stal se známým spisovatelem a básníkem.

Ing. Karel Krátký

Náplní rohového domu vlevo je archiv Fráni Šrámka a zařízení jeho bytu. Tato náplň je určena testamentem paní Šrámkové-Hrdličkové, která dům městu věnovala a testament v poslední chvíli zabránil zašantročení cenného městského majetku. Na fotografii má dům ještě raně barokní úpravu. Začátkem století byla fasáda upravena secesně. Ve vedlejším rodném domě Fráni Šrámka je dnes knihovna. Stará radnice byla od 17. století sídlem státní správy, byla zde knihovna a pak městský archiv, který uvedl do dokonalého stavu Vladimír Ruda. Jeho následovníci ho změnili v haldu papíru a mám dojem, že nové uspořádání dělá dodnes problémy. Při opravě radnice měla být stržena i věžička, protože si místní odborníci nevšimli, že je důkladně podezděna, a domnívali se, že stojí na klenbě a ohrožuje po dvou stech letech bezpečnost. Poslední dům v řadě patřil poslanci J.G. Maštálkovi, o Sobotecko znamenitě zasloužilému. Bohatě zdobená fasáda z počátku století byla z něho za minulého režimu otlučena a dnes je zhruba ve stavu, jaký ukazuje fotografie.

V Boleslavské ulici stojí ještě parádní dřevěné domy, kdysi chlouba Sobotky. Při levém okraji snímku je ještě dřevěný dům Häuslerů, který byl zbořen v posledním roce 19. století, a do novostavby přenesl koncem roku 1901 obchod modním zbožím F.Staška. Uprostřed náměstí je kašna a mariánský sloup. Madona je pozlacena, jak tomu bylo od nepaměti. Památkáři by měli vysvětlit, proč na rozdíl od okolních měst její pozlacení zamítli.

Fotografie zapůjčená z archivu Okresního muzea a galerie v Jičíně pochází někdy z počátku sedmdesátých let 19. století. V rohovém domě totiž tehdy sídlil obchod J.V.Javůrka, předchůdce obchodu Jos. Pícka. Jde o fotografii velmi vzácnou, kopírovanou podle staré mokré metody na slaném papíře. V soboteckém muzeu se jich nacházelo několik podobných, které byly zarámovány v dobových rámečcích. Jenže místní archivář je přenesl do archivu a rámečky, které mohly značně přispět k datování, vyházel i s krycími deskami, na nichž byly různé nápisy. Některé z těchto vzácných snímků jsou dokonce v rukou soukromníků. O předměty ze soboteckého muzea, shromážděné ochotnickou prací soboteckých občanů, metali noví vlastenci los...

Karel Samšiňák

Krakonoš 1910