Teprve od 3. června letošního roku zdobí náměstí Jana Palacha v Praze pomník našeho předního hudebního skladatele Antonína Dvořáka, dílo akademického sochaře Josefa Wagnera, které podle modelu realizoval jeho syn Jan. Těžko bychom dnes asi spočítali všechny Dvořákovy pomníky, ten první však stojí od roku 1910 v hořických Smetanových sadech. Hořice tak předběhly Prahu o celých 90 let.

Smetanovy sady jsou dílem ojedinělým a jedinečným, vzniklým z iniciativy hudebního spolku Dalibor (zal.1881) a za vydatné spoluúčasti pěveckých spolků Ratibor (zal.1861) a Vesna (zal.1870). Město s bohatou divadelní a hudební tradicí mělo velmi vřelý vztah i k našim hudebním velikánům. Z Hořicka pocházel rod Smetanů a v roce 1821 si ve zdejším děkanském chrámu narození Panny Marie řekli své "ano" František Smetana a Barbora Linková, rodiče slavného skladatele. V roce 1889 vzešel z valné hromady Dalibora návrh postavit v Hořicích první pomník tehdy již zesnulému národnímu skladateli a bylo rozhodnuto zřídit pro jeho umístění sady. K realizaci, tedy k získání potřebných financí, spojily své síly všechny hořické hudební spolky, které uspořádaly celou řadu benefičních vystoupení, zábav, večírků i veřejných sbírek. Park byl založen v roce 1901 podle návrhu pražského zahradního architekta Jul. Krysa a osázen byl podle návrhu konopišťského zahradníka Al. Arnolda vzácnými dřevinami. Autorem návrhu Smetanova pomníku se stal profesor hořické sochařsko - kamenické školy Mořic Černil. Pomník zobrazující Mistra ve společnosti Jeníka a Mařenky z Prodané nevěsty, byl realizován v hořickém pískovci v dílnách sochařsko - kamenické školy a odhalen za účasti široké veřejnosti v srpnu 1903 ředitelem Národního divadla Fr. A. Šubrtem.

Velmi blízký vztah měli v Hořicích i k dalšímu velikánovi české hudby - Antonínu Dvořákovi. V roce 1892 navštívil Dvořák s chotí před svým odjezdem do Ameriky na pozvání tehdejších spolků Hořice. Dne 24. března 1892 se v Městském sále uskutečnil Dvořákův večer, jenž byl i přes zvýšené vstupné několik týdnů předem beznadějně vyprodán. Program byl složen výhradně z Dvořákových děl a slavný Mistr na něm osobně účinkoval spolu se svými kolegy z pražské konzervatoře Ferd. Lachnerem a H. Vihanem. Hořičtí se tehdy snažili ze všech sil a jejich výkony musely být vskutku zdařilé, neboť Dvořák nešetřil chválou a ta z jeho úst obzvláště blažila. Druhý den si hosté prohlédli město a poté pokračovali ve svém turné vlakem do Náchoda. Hořičtí pěvci a hudebníci museli tehdy na Dvořáka skutečně zapůsobit. Když totiž zdejší spolky v roce 1901 pořádaly koncert k Dvořákovým 60. narozeninám, přislíbila účast i jeho dcera Magda, známá pěvkyně. Otec ji prý tehdy varoval: "V Hořicích si dej pozor, tam hudbě rozumějí!"

Myšlenka na zřízení pomníku Antonína Dvořáka ve Smetanových sadech se v Hořicích zrodila již v roce 1904, krátce po skladatelově smrti, opět v hudebním spolku Dalibor. Hlavním iniciátorem této myšlenky byl MVDr. Josef Fejfar (1848 - 1933), zakladatel Dalibora a jeho hudebního časopisu "Lýra", pozdější starosta města. Návrh byl přijat a byl zřízen "Komitét pro postavení pomníku Dvořákova", do jehož činnosti se opět aktivně zapojili i členové Ratibora a Vesny. Již následujícího roku 1905 byla vypsána soutěž na návrh a model. V soutěži zvítězil a cenu 200 K získal hořický rodák Miloslav Vávra (1878 - 1966), profesor c.k. všeobecné řemeslnické školy v Jaroměři, později SPŠ stavební v Hradci Králové. Inspiraci k pomníku poskytl Vávrovi již zmíněný Dvořákův večer, kdy jako mladičký neznámý student sochařsko - kamenické školy zvedal k ústům klarinet pod taktovkou slavného Mistra. Proto také jeho portrét byl nejvěrnější. Se svolením c.k. ministerstva kultu a vyučování a s ochotou ředitele Václava Weizettla bylo umožněno, aby byl pomník proveden v dílnách sochařsko-kamenické školy v Hořicích. Od počátku roku 1906 se již na pomníku pracovalo dle detailních návrhů autorových. Práce řídili c.k. odborní učitelé Josef Kraus a Karel Jozef (poprsí a figurální reliéfy) a František Vondráček a Josef Šolc (části architektonické). Bysta skladatele byla provedena v bílém laaském mramoru, postranní reliéfy Hudba a Zpěv v růžové milínské žule. Oba figurální reliéfy znázorňují nejen úzké propojení hudby a zpěvu v díle Antonína Dvořáka, ale i kmotrovství tohoto pomníku - hudební spolek Dalibor a pěvecké spolky Ratibor a Vesna. Bysta, provedená v nadživotní velikosti, je umístěna na prostředním nejvyšším podstavci. Ten nese i Dvořákovo jméno a je ozdoben lyrou s lipovými a vavřínovými ratolestmi. Postranní podstavce jsou nižší a nesou kromě figurálních hudebních motivů i letopočty Dvořákova života - 1841 a 1904. Velká pozornost byla věnována i umístění pomníku v exteriéru. Nejvhodnější stanoviště vyhledával trpělivě ředitel sochařsko-kamenické školy architekt Václav Weinzettl (1862 - 1930) se svými přáteli z Okrašlovacího spolku pomocí dřevěné makety pomníku ve skutečné velikosti. A místo vybrali vskutku znamenité.

Slavnostní odhalení Dvořákova pomníku ve Smetanových sadech se uskutečnilo v neděli 4. září 1910, a přestože počasí slavnosti příliš nepřálo, zúčastnilo se jí veliké množství návštěvníků nejen z hořického okolí, ale i ze vzdálených měst. Blahopřejné dopisy a telegramy přišly dokonce i od krajanských spolků v cizině. Slavnostní projev přednesl profesor Adolf Piskáček, sbormistr pražského Hlaholu, jenž v delší řeči nastínil život a dílo Antonína Dvořáka a provedl porovnání tvorby našich dvou nejvýznamnějších hudebních skladatelů - Smetany a Dvořáka. Poté vystoupil s kratší řečí, v níž shrnul historii Dvořákova pomníku v Hořicích, předseda komitétu učitel Šebek. Slavnost byla zakončena společným vystoupením Dalibora, Ratibora a Vesny z děl Dvořákových. Slavnostní atmosféru této události však podtrhlo především České kvarteto ve složení K. Hoffman, J. Herold, H. Vihan a J. Suk, manžel jedné z Dvořákových dcer, které v Hořicích vystoupilo v předvečer slavnosti. Nákladem komitétu vyšel Památník slavnosti odevzdání pomníku Ant. Dvořáka v Hořicích, v jehož úvodu je otištěna příležitostná báseň Jaroslava Vrchlického "Antonínu Dvořákovi" ze 7. července t.r. a dále především stať Adolfa Piskáčka o životě a díle slavného skladatele. Další článek z pera Otakara Šourka je věnován drobnějším sborovým skladbám Antonína Dvořáka, jež jsou neprávem opomíjeny, a přesto jsou přístupny každému, i početně slabšímu sboru.

Závěrem zbývá připomenout čestné hosty této slavnosti. Vedle již zmíněného Českého kvarteta to byla především Anna Dvořáková, vdova po slavném skladateli, oba Dvořákovi synové a dvě ze čtyř jeho dcer se svými manželi, dále zástupci Dvořákovy rodné vsi Nelahozeves, členové uměleckých spolků a redaktoři uměleckých časopisů. O slavnosti referovaly přední pražské listy.

Ačkoliv nebyly Hořice "semper primi", prvenství celé řady pomníků jim upřít nelze. Jmenujme alespoň namátkou: Jan Žižka z Trocnova (1873), Bedřich Smetana (1903), Antonín Dvořák (1910), Petr Maixner (1914), Juro Jánošík (1919), Alois Jirásek (Mezihoří 1921), Mikoláš Aleš (1922) či Jan Malát (Dachova 1932). Tyto pomníky jsou dnes nejen významnými uměleckými díly, obdivovanými každoročně bezpočtem návštěvníků, ale i dokladem kulturnosti našich předků a jejich úcty k nejvýznamnějším osobnostem našeho národa i k sobě samým.

PhDr. Oldřiška Tomíčková