Toto poselství vyslovil člověk, který se neúnavně spolu s kolegy snaží už řadu let vnést více světla do naší historie, objasnit a napravit věkem a různými ideologiemi a resentimenty poznamenané mezní události a významné postavy českých dějin. Tou osobou je P. PhDr. ThLic. František J. Holeček, paulánský kněz a odbornými kruhy uznávaný historik, který má před sebou další cíl.

"V tuto chvíli stojíme před úkolem znovu uvést do pohybu komisi, která navazuje na činnost někdejší Husovské komise, jejíž práce skončila mezinárodním římským sympoziem na půdě papežské lateránské univerzity v prosinci loňského roku," uvedl Holeček. Tentokrát vznikla komise pro studium pobělohorské rekatolizace v českých zemích v 16. až 18. století, působící pod Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví.

"Letos v létě jsem se hlouběji seznámil s rodinou hrabat Czernínů na Dymokurech a měl jsem tak možnost osobně poznat Tomáše Czernína a Uršulu Czernínovou z Chudenic, která vystudovala vídeňskou univerzitu a napsala skvělou doktorskou práci o italské politice kancléře císaře Karla V. Její práce mě zaujala, já sám se na brněnské univerzitě kromě 15. století českého utrakvizmu a období francouzské revoluce, silně specializuji také na Itálii. Letos například vedu kurz o Savonarolovi a v letním semestru pak o Machiavelim."

Holeček na základě tohoto pro něj osobně objevného setkání požádal kardinála Vlka, zda by doktorka Czernínová nemohla být přijata do komise. Také Maltézský řád vysílá do této skupiny historiků svého zástupce, kterým se stává doktor Johanes Lobkowicz z Brahenic. "Při své pravé ruce tedy budu mít dva zástupce starých českých rodin," zdůraznil s uspokojením Holeček.

O složení této komise hovoříte jako zlomové události, co je na ní tak výjimečné?

Především je to nesmírně důležitý signál pro naši veřejnost, že mezi těmito šlechtickými rody je řada velmi vzdělaných, hluboce kultivovaných lidí, kterým v minulosti nebyla dávána nějaká příležitost. Známe ty hloupé vtipy na adresu našich šlechtických rodin, ačkoliv to byly právě ony, kdo reprezentovaly společenský a kulturní statut této země po dlouhá staletí. Ale na druhé straně to jsou lidé, kteří jsou propojeni i s významnými mezinárodními badatelskými pracovišti. Jenom když se podíváme na případ Radslava Kinského ze Žďáru nad Sázavou, tak nevím, jestli si dostatečně Češi a Moravané uvědomí, že jde o jednoho ze špičkových francouzských lékařů, který také samostatně vedl kliniku. Takových jmen bychom mohli uvést celou řadu.

Domníváte se, že se u nás pohled na českou šlechtu mění, nebo tu stále přetrvává zakonzervovaný stav, založený na předsudcích?

Právě takovou tu stupidní bariéru české omezenosti jsem se rozhodl prolomit, a dát rodinám prostor, který jim skutečně právem patří, ať už co do kvalifikace, kultury projevu, vyjadřování a nakonec i historicky. Ve svém projevu zaměřeném na revoluční Francii jsem se snažil naznačit jednu důležitou věc, že uměle rozeštvávaná nenávist a zášť byla namířena proti lidem, kteří v 16. nebo 17. století tvořili páteř jejich vojenských sil, bez kterých by Francie nebyla schopna obstát ve všech těch zápasech, které vedl Ludvík XIV. Proti lidem, kteří krváceli na bojišti a ničím se neprovinili. Ve své většině to nebyly žádné pijavice vysávající prostý francouzský lid, a přesto je hnali pod gilotinu. V počátku takových excesů je vždy uměle rozpoutaná hysterie, v jejímž pozadí stojí určitá konkrétní ideologie. A to, co jsem chtěl naznačit právě ve vztahu k naší zemi, je přežívání této ideologie, a že je velmi negativistická a nebezpečně škodlivá. Vzorem mi byl Jiří Jobánek, který nedávno v Haló novinách ve své reakci na Škutinovu knihu Český šlechtic František ze Schwarzenberka, použil řadu těchto stereotypů.

Je v dohledné době naděje na změnu?

Naše společnost se například ve vztahu ke komunistickému režimu rozhodla s tímto, a to i právně, rozloučit. Třídní nenávist není možno rozpoutat. Chci jenom ukázat, že tyto projekce jsou škodlivé, že tato země možná spí jako Šípková Růženka uprostřed všeho toho závistivého trní, a to Boží požehnání přijde ve chvíli, kdy namísto této typicky české nevraživosti dokážeme docenit skutečné hodnoty. Těmto rodinám dlužíme skutečně mnoho, za jejich statečné postoje v letech 1938 a 1939. Většině i za nacistického a komunistického režimu. Zachovali jsme se k nim velmi macešsky. Dali jsme jim najevo okázalé pohrdání, přitom čím vším museli tito lidé v období diktatury projít, si umíme jen těžko představit. Do přirozeného světa Čechů a Moravanů naše historické rodiny prostě patří, dali nám bohaté archivy, významným způsobem se podepsali na půdě dějin, umění, architektury, ale i práva a vědy. Na rozdíl od většiny z nás, když byla země ohrožena, jim neumožnila čest uhnout.

Otázkou zřejmě zůstává povaha člověka, chuť seznamovat se s realitou, ať už současnou nebo minulou...

Stejně jako historické české rodiny, na českého člověka hluboce věřím. Věřím v jeho přirozené kvality, že všechna ta pokřivení páteře a zkreslení, ke kterým v průběhu věků v tomto směru došlo, jsou pouze jevem dočasným. Je potřeba se vrátit ke kontinuitě a zakořeněnosti v každém konkrétním místě, kde žijeme. Ve chvíli, kdy se přestaneme stydět za to, že já jsem ten či onen, a že žiju tam či onde, tak se může něco změnit. Tyto rodiny jsou pro nás prototypem České, Moravské a Slezské identity. Byla to ta špička ledovce, která pomáhala dávat českému národu tvář. Nechápu, proč bychom za těchto okolností měli lpět na starých předsudcích a nesmyslných schématech, které do moderní doby nepatří.

(jn)

Zvonice v Nepřívěci ohrožuje sousední dům

FOTO: max

V takto katastrofálním stavu, kde dokonce hrozí zřícení stavby, se například nachází známá šestiboká zvonice se šindelovou střechou v Nepřívěci u Libošovic, která byla postavena již roku 1583. Uvnitř jsou stále i dva z původních třech zvonů, na které místní občan Jaroslav Blažek, bezprostředně se zvonicí sousedící, doposud například při různých pohřbech zvoní. Tyto zvony přitom mají i velmi zajímavý osud. Jeden z nich byl odebrán již za první světové války, druhý pak zabavila německá okupační moc. Ten měl větší štěstí, a po roce 1945 byl z Německa zpětně navrácen. Hlavní zvon, který prozatím přežil všechna období, byl do zvonice umístěn již v roce 1605. O tom, kdo se o něho zasloužil, výmluvně i dnes svědčí na něm umístěný nápis: "Woldrzich Felix z Lobkowicz Pan na Bilině Kosti a Besskowicych Rzimskeho Czysarze Radda a Komornika Anna z Hradcze Pani manzelka panie".

"Myslím si, že zde máme opravdový klenot. Jenom mě velmi mrzí, že i přes opakované přísliby ze strany Okresního úřadu v Jičíně doposud nebyla zvonice opravena. Jsou v ní přitom již značně velké trhliny a neumím si představit, kdyby spadla panu Blažkovi na jeho barák. A to nemluvím o ztrátě objektu, jehož hodnota se nedá ani vyčíslit," stěžuje si místní kronikář Josef Ort. "Kompetentní pracovníci se zde střídají i několikrát do roka, ale kde nic, tu nic. Jenom nám opravu slibují, ale stále se nic neděje. Pukliny přitom neustále rostou a já se opravdu začínám bát, že nám zvonička na barák spadne. A to si v její blízkosti často hrajou i děti," doplňuje kronikáře starousedlík Jaroslav Blažek.

Podle našeho zjištění je majitelem objektu církev. Sobotecký děkan Zdeněk Maryška o špatné situaci zvoničky také ví. "Její stav mě samozřejmě velmi trápí, ale církev na tom není tak dobře, aby mohla všechny tyto objekty opravovat. Dokonce se již sešla i komise, která posoudila situaci objektu jako velice špatnou a havarijní, ale nic se nestalo. O dotaci již přitom žádáme několik let," hodnotí situaci farář Maryška. Podle faráře je v ještě horší situaci libošovický kostel, který potřebuje velkou investici také co nejdříve.

Libošovický starosta Josef Ort slova faráře Maryšky potvrzuje a celá situace již trvá dle jeho odhadu alespoň pět let. "Jsem přesvědčen, že děláme pro opravu památek maximum, ale z našeho rozpočtu nejsme schopni opravy také platit. Přesto jsme například nedávno v Nepřívěci vyměnili u hřbitova nová vrata a přímo v Libošovicích jsme i opravili hřbitovní zeď v hodnotě 200 tisíc korun," upřesňuje starosta. Starostu však ještě více, stejně jako faráře Maryšku, trápí stav libošovického kostela. Jenom na opravu jeho střechy budou třeba dva miliony korun. "Libošovický kostel je naše dominanta a přitom se do něho několik desítek let vůbec neinvestovalo. Prostě se na obce naší velikosti často zapomíná a zdá se mi, že přednost nakonec vždy dostanou města. Dokud se však jak libošovický kostel, tak zvonička v Nepřívěci neopraví, nepřestaneme dotčené orgány našimi žádostmi doslova bombardovat. Snad se vše vyřeší včas, dokud ještě není pozdě," dodal neústupně starosta Ort.

(max)

Zastupitelé navrhli rozložení splátek

V úvodu bylo zastupitelstvo informováno o průběhu a plnění investičních akcí. V současné době například pokračují jednání v územním řízení za účelem připravované plynofikace Kopidlna, bude se provádět odkanalizování radnice a v říjnu se chystá projekt na kabelizaci Hilmarova náměstí. V kopidlenské školce proběhnou práce, které mají zlepšit efektivnost při vytápění objektu v zimním období. Současně asi největší náklady ve výši 500 tisíc korun si vyžádá projekt vybudování studny v Drahorazi, úprava vodárny a připojení na stávající vodovodní řad. V říjnu se v Mlýnci uskuteční oprava pískovcové sochy u bývalé školy, bude zahájena rekonstrukce přístavby základní školy a dojde rovněž k nainstalování nového veřejného osvětlení na zastávce. Ve Pševsi občané rozhodli o podobě nové autobusové zastávky, která bude zděná a bude k ní připojen bezbariérový nástupní chodník.

Po zprávě o nakládání s odpady pokračovalo zasedání schvalováním převodu nemovitostí. Mimo jiné zastupitelé nesouhlasili s výstavbou garáží na pozemcích U cihelny, což zdůvodnili nevhodným umístěním v bezprostřední blízkosti sídliště. Byl odsouhlasen odprodej pozemku s bažantnicí Mysliveckému spolku Údrnice, ale hlasovalo se také o dalších pozemcích. Velká pozornost byla věnováno nové nabídce Hradecké diecéze, která souhlasí s odprodejem pozemků pro budoucí průmyslovou zónu u kotelny za nižší než původně požadovanou cenu. Při nabízené ceně 70-75 korun/m2 by tak město muselo za necelé 3 hektary zaplatit asi 2 miliony korun. V rozpočtu Kopidlna však v současnosti na tyto účely zůstává vyčleněno pouze 200 tisíc korun. Zastupitelé ocenili vstřícný krok Hradecké diecéze, přesto podle jejich slov je tato částka stále příliš vysoká. Navrhli tedy pokusit se dojednat s církví možnost dlouhodobého rozložení investice na nákup těchto pozemků.

V závěrečné diskuzi se občané Švermovy ulice ohradili proti přístupu městského zastupitelstva a starosty k řešení jejich problémů. Místní obyvatelé si totiž opakovaně stěžují na provoz cestářského střediska, které se nachází v těsné blízkosti jejich domů. Zejména kritizují velkou prašnost, nedostatečné uskladnění posypových materiálů a nadměrnou hlučnost. Město pak obviňují, že mohlo rozvoji cestářského střediska včas zabránit a provést jeho přemístění na okraj Kopidlna. Radnice namítá, že by si přesun vyžádal příliš velkou finanční částku. Zastupitelé se již odmítli k tomuto problému více vyjadřovat, starosta Zbyněk Smolík však přislíbil, že se bude stížností občanů dále zabývat.

(pe)

max, FOTO: pe

Radní jednali v bytovkách

Rada rovněž jednala se zástupcem zatím nejmenované rakouské firmy o vytvoření společnosti s ručením omezeným na provozování technických služeb a sběru komunálních odpadů. V současné době se očekává konkrétní písemná nabídka od této firmy, která již působí například v Mladé Boleslavi.

Mahulena Jetlebová informovala radní, že závady, které se objevily během zkušebního provozu linky na zpracování Tetrapakových obalů, uhradí firma EKO-Com, kterou jmenovaná zastupuje. Po odstranění závad by se měla rozjet normální výroba plastikových desek z kartonů.

(ur)