75 let od otevření rolnické školy v Soudné
Současný vzhled budovy na rohu ulic Denisovy a Českých bratří pochází z let 1927 - 1928, kdy bylo původní jednopatrové sídlo zimní hospodářské školy z roku 1896 rozšířeno a přestavěno na Hospodyňskou školu. Stará škola byla v těchto letech podle plánů architekta Čeňka Musila protažena jednopatrovou přístavbou až k nové dvoupatrové budově stojící na nároží obou ulic. Přistavěn byl i balkon, který zdobí sochy dvou dívek od akademického sochaře Antonína Máry, profesora hořické sochařské školy. Snímek (vlevo) pocházející z archivu OMaG Jičín musel být pořízen před rokem 1936, protože v místech, kde stál fotograf, byl právě v tomto roce vystavěn Husův sbor. Na pravém snímku je zachycen současný vzhled bývalé rolnické školy v Soudné. Historie zemědělského školství se v jejich prostorách uzavřela již v roce 1970 a dnes zde sídlí zvláštní škola.
Dne 28. září 1925 bylo slavnostně zahájeno vyučování v nově postavené rolnické škole v Soudné. Založení dvouleté školy a postavení nové budovy předcházela složitá jednání okresních orgánů.
Nejprve jednal okres s ministerstvem zemědělství o zřízení školy rolnicko-ovocnické s kursem ovocnickým a lukařským na základě usnesení okresní správní komise ze dne 27.11.1919. Hlavním iniciátorem usilujícím o zřízení školy byl v následujícím roce odborný učitel Josef Matějka, zástupce předsedy okresní správní komise, který na její schůzi 29.7.1920 předložil plány architekta Musila a předběžný rozpočet na stavbu školy ve výši 3.039.864 Kč. Do této částky však nebyly zahrnuty náklady na stavbu školního statku a nákup pozemků. V případě, že by vyučování započalo již v roce 1920, byla velkostatkem přislíbena možnost praxe žáků na zebínském dvoře. Ministerstvo zemědělství však svým přípisem z 21.9.1920 zřízení školy nepotvrdilo. Až po opakovaných intervencích okresní správní komise a poslance Bradáče se 7.5.1921 dostavila do Jičína ministerská komise a slíbila, že bude povolena dvouletá rolnická škola se vzorným statkem o 60 ha a státní výzkumnou stanicí.
V prosinci roku 1921 byla ustavena stavební komise, která v březnu následujícího roku vložila potřebných 300.000 Kč, povolených správní komisí, na nákup 60 ha pozemků. Na základě žádosti okresní správní komise ze dne 20.12.1922 dalo konečně ministerstvo zemědělství souhlas se zřízením dvouleté školy rolnické v Jičíně. Předseda správní rady JUDr. Kubálek a poslanec Bradáč pak jednali o úhradě stavebních nákladů. Bylo rozhodnuto o provedení stavby ve dvou etapách. V první etapě měly být postaveny budovy školy, bytů a státní výzkumné stanice. Jejich provedení bylo zadáno 22.10.1923 firmě Nekvasil z Karlína, která za částku 1.672.782 Kč začala stavět z jara následujícího roku. Na podzim téhož roku se začala realizovat druhá etapa - výstavba školního statku.
První ročník 1924/25 nové dvouleté rolnické školy byl se svolením kuratoria zimní hospodářské školy a zemského správního výboru zatím umístěn ve staré škole ve městě. Ředitelem nové školy byl na základě konkurzu jmenován ing. Otakar Krámský, který byl koncem roku 1924 pověřen též vrchní správou školního statku a výzkumné stanice. Učitelem se stal diplomovaný agronom Alois Hamerník a asistentem výzkumné zemědělské stanice ing. Jan Rejha.
Historie zemědělského školství v Jičíně však sahá až do 70. let 19. století. Od roku 1870 existovala v Jičíně Hospodářská lesní a průmyslová jednota, která se velmi zasloužila o hospodářský pokrok ve městě a celém kraji. Na její valné hromadě padl v roce 1878 návrh, aby při zdejší reálné škole byl zřízen hospodářský kurs. Avšak ani opakovaná žádost o zřízení kursu o rok později nebyla úspěšná. Ministerstvo orby prostřednictvím zemědělské rady oznámilo, že nemůže svolit se zřízením hospodářského kursu, ježto ve východních Čechách zřídilo již dvě dvouleté rolnické školy a k nim přibude třetí v Mladé Boleslavi. Dotázalo se však, zda by se jednota zatím nespokojila se zimní rolnickou školou. Zemský výbor pak usnesením z 1.6.1881 schválil zimní hospodářskou školu a vyhověl tak nové žádosti okresního zastupitelstva jičínského z 24.3.1879. Obec zprvu odmítala jakoukoliv podporu této školy a až na základě úsilí předsedy jednoty JUDr. Františka Lohaře, který získal podporu okresního zastupitelstva i města, byla zimní hospodářská škola slavnostně otevřena 1.12.1883, zatím však jako soukromá bez zemské a státní subvence. Prvním ředitelem jmenoval výbor jednoty Tomáše Švehlu, dosavadního ředitele podobné školy v Místku na Moravě. V říjnu 1884 na zasedání sněmu království českého byla na žádost zemského poslance JUDr. Aloise Jansy z Jičína a jiných udělena škole roční subvence 1.000 zlatých. V prvních letech byla škola umístěna v domech Eduarda Stumpfa, obchodníka s palivy. V letech 1894 - 96 věnoval okres 3.000 zlatých na stavbu nové jednopatrové budovy v dnešní Denisově ulici, kde se vyučovalo až do roku 1925. V letech 1927-28 bylo bývalé sídlo zimní hospodářské školy rozšířeno a upraveno podle projektu architekta Čeňka Musila do dnešní podoby pro potřeby hospodyňské školy, která zahájila vyučování v roce 1928. Dnes budova slouží jako internát a vývařovna střední průmyslové školy.
(hol)
ČEŘOVKA S MILOHLÍDKOU Podobně jako mnoho jiných vrchů na Jičínsku byl i kopec Čeřov nenávratně změněn těžbou čediče. Stalo se tak pravděpodobně v padesátých letech 19. století a od krutého osudu vrch nezachránila ani novostavba pseudogotické vyhlídkové věže, která zde byla vystavěna v roce 1844 na podnět krajského hejtmana Hansgirga z dobrovolných příspěvků. Nad vchodem byla opatřena dvojverším, za jehož autora se pokládá libuňský P.Antonín Marek: Wystawená spanilých dárců ochotau milowídka, W úlewu nuznožiwých, k rozkoši kráslolibé. 1844. Později byl nápis znovu vytesán v novém pravopise se změnou v prvním verši a letopočet byl změněn na 1843. Tak to alespoň uvádí Jaroslav Mencl ve své Topografii. Lámání čediče, které během let začalo ohrožovat samotnou rozhlednu, ustalo až v osmdesátých letech 19. století. Zásadní změnu v osudech Čeřovky však udělaly až snahy jičínského okrašlovacího spolku, na jehož popud schválilo zastupitelstvo v roce 1887 přeměnu zpustlého shromaždiště nekalých živlů na lesní park. I přes tyto pozitivní změny byla stále ohrožena Milohlídka, neboť zvětralý čedič se stále sesouval a stěna lomu se nebezpečně přibližovala k samotné stavbě. Již roku 1892 podává dr.František Lohař naléhavou žádost na zpevnění stěny a přikládá i technický návrh řešení, který zjednodušuje městský inženýr Pek, a svah je pak podle jeho návrhu zpevněn mohutnou cihlovou zdí, přestavěnou v roce 1911 stavitelem Fr. Mošnou.
Právě stav lomu a Milohlídky, před stavbou opěrné zdi, dokumentuje snímek J. Tomášů (s dělníky v popředí), kdežto na mladším snímku Josefa Picka už je opěrná zeď (vpravo od věže) rozeznatelná. Další dvě fotografie musí pocházet z let 1930 - 1936, kdy prostor zrušeného lomu upravili místní ochotníci ze spolku J.K. Tyl a sehráli zde několik divadelních představení. Divadlo v přírodě pak bylo ještě jednou vystavěno po druhé světové válce pracovníky ČSD. Všechny dobové fotografie nám laskavě zapůjčilo Okresní muzeum a galerie v Jičíně.
(to)
Lucerna v podání ochotníků
Nová Paka - O tom, že kvalitní divadelní "kus" nemusí v Nové Pace předvést pouze profesionální soubory z Prahy, se mohli přesvědčit návštěvníci divadelního představení ve velkém sále novopackého MKS v úterý 19. září, kdy do Nové Paky zavítal divadelní spolek J.K.Tyl z Lomnice nad Popelkou s hrou Aloise Jiráska Lucerna. Hru ochotníci v premiéře předvedli na 6. ročníku hudebně dramatického festivalu v jilemnickém Tylově divadle 4. srpna.
Soubor má bohatou tradici, vždyť v jeho rodném listě je zapsán rok 1825, ale i v nedávné minulosti jeho herci zaznamenali úspěchy, například na Národní přehlídce ve Znojmě (1986) a na Jiráskově Hronově (1988). Zcela čerstvé je potom ocenění z Národní přehlídky v Třebíči z loňského roku.
Někdy je těžké pokusit se nově pojmout známé drama, jakým bezpochyby Lucerna je, ale na mne osobně udělala skupina ochotníků dobrý dojem, nejen předvedenými výkony, ale i postojem, že i dnes má hra co říci současnému divákovi. Vždyť Lucerna není jen symbolem národního útlaku, ale je to též vzdání holdu odvaze a boji za svobodu a pravdu, kde mlynář odmítá bohatství a moc, které mu kněžna nabízí, a zachová věrnost svým ideálům.
Václav Franc
Přesně po padesáti letech se v Jičíně sešli poslední studenti Raisova reálného gymnasia, které bylo v roce 1950 definitivně uzavřeno. Zbylí žáci byli poté převedeni pod jičínské Lepařovo gymnasium. Z osmnácti tehdejších studentů jich dnes ještě žije čtrnáct. Tohoto historického setkání poslední třídy reálky se zúčastnil František Anténe (zleva), František Jirava, Mojmír Navrátil, Zdeněk Jiránek, Josef Křídlo, Vladimír Košťák, Jaroslav Šimek a uprostřed sedící prof. Jan Sochor.
FOTO: max
Neznámý známý ing. Svatý
V září 1999 jsem v Nových Novinách vzpomněl nedožité 80. narozeniny ing. Vladimíra Svatého, CSc., významného českého vědce a konstruktéra, vynálezce tryskových stavů. Netušil jsem, že tento krátký článek vyvolá takovou odezvu. Nejprve přišel dopis od sestry ing. Svatého paní PhDr. Světlany Svaté a následně pak i od rodinné přítelkyně paní Věry Vejvodové, která mně zaslala kopii článku z Technického týdeníku č.51-52/1999 (autor Jan Baltus), který je Vladimíru Svatému věnován. Zároveň mě poprosila, abych Pačákům jeho jméno připomněl, protože pro velkou většinu obyvatel města a okolí je jeho postava zahalena tajemstvím. S použitím volných citací údajů ze zmiňovaného článku tak tedy činím.
Domníval jsem se, že se Vladimír Svatý narodil 19. září 1919 v Nové Pace, ale jeho sestra Eva Jiřičná vzpomíná, že se narodil v tento den v Roztokách u Jilemnice jako páté dítě v rodině podnikatele. Jeho narození bylo velmi vítané, neboť měl čtyři starší sestry. V Nové Pace chodil malý Vladimír do školy a v roce 1938 zde dokončil středoškolská studia maturitou. Prospíval velmi dobře a projevoval zájem o konstrukci strojů. Jednou při obědě, to mu ještě nebylo 17 let, překvapil otázkou, zda by tryska při tkaní unesla nit. To byl počátek tryskového stavu, na kterém pracoval v otcově tkalcovně v Roztokách, jejíž vedení s pomocí matky po otcově smrti v roce 1944 převzal. Již v roce 1947 podal návrh na udělení patentu na tryskový stav.
Únor 1948 znamenal konec rodinného podniku a Vladimír Svatý byl i se stavem znárodněn a převezen do Nové Paky. A začaly intriky. Patent byl nakonec přece jen udělen na jeho jméno a byl symbolicky prodán za jednu korunu do strojíren ve Zlíně, kde byl kosmeticky vylepšen a předveden v pražském obchodním domě Bílá labuť před prezidentem Zápotockým. Vynálezce však nikdo nepozval. Ale shodou náhod nikdo nebyl schopen dát stroj do provozu, a tak ing. Svatý přizván být musel. Prezident Zápotocký uznal Vladimírovo dílo: "S tím bys byl ve světě náramně bohatý. No, my ti také něco dáme."
Pro nepodložená obvinění, že údajně chtěl prodat patent do USA, a pak, že pomohl kamarádovi k útěku, byl uvězněn. Přes veškerou perzekuci a potíže ze strany režimu dokázal Vladimír Svatý vyprodukovat další vynálezy. V roce 1956 společně s ing. J. Libánským zkonstruoval konfuzor. Na vývoji odvíječe pracoval s prof. Ing. Vladimírem Prášilem, DrSc. Na dalších technických řešeních se pak podílel společně s kolektivem lidí, kteří se vedle něho mnohému naučili.
Bez nadsázky lze říci, že princip tryskového tkaní, jehož autorem je Vladimír Svatý, znamenal revoluci v textilním průmyslu. Svatý byl nejen nesmírně nadaný a chytrý člověk, uměl pět cizích jazyků, ale byl to také člověk skromný, neboť se o svůj díl na vynálezech nesoudil. "Nepůjdu za penězi přes mrtvoly," řekl po dlouhé nemoci před smrtí sestře. A tak jediným uznáním, kterého se mu dostalo, bylo udělení Státní ceny v roce 1979 a k příležitosti 60. narozenin titul zasloužilý vynálezce s právem nosit zlatý čestný odznak.
Vladimír Svatý zemřel v Liberci 2. února 1986 a pro veřejnost upadl v zapomnění. Doufám, že jsem tohoto vzácného muže svým připomenutím v tom tkalcovském nebi alespoň trochu potěšil.
Václav Franc
Zajímavé knihy U Pašků
Francková Ani den bez maléru. Hrdinkou románu je sama autorka, která úsměvnými příběhy ze svého života čtenářky skutečně pobaví. Erika Kč 149,-
Vaňková Léč pana z Rožmberka. Romantický příběh o jihočeském velmoži. Šulc Kč 114,-
Vaňková Genesis. Kniha zavede čtenáře do biblických časů i daleko do vesmíru mimo hranice Země. Šulc Kč 114,-
NABÍZÍME:
MC - Hurvínkova lokotka * 2MC - Gott - Výběr 90. let
Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.:0433/222 67).
