Nové Noviny č. 39/0029. září 2000str. 10

Mnichov 1938: zábor na Novopacku

V těchto dnech si již po dvaašedesáté připomeneme jednu z nejsmutnějších událostí našich národních dějin, kdy došlo k tzv. Mnichovské dohodě, na jejímž základě opuštěné a zrazené Československo bylo oloupeno o svou tisíciletou hranici, o tzv. sudetské území, obývané německy mluvícím obyvatelstvem.

Ti opravdu dříve narození pamětníci si jistě vzpomenou na tyto osudové chvíle zářijových dnů roku 1938, kdy probíhala jednání pod nátlakem nejen Henleinem vedených zfanatizovaných sudetských Němců, ale hlavně jejich záštitou, hitlerovským nacistickým Německem a jeho agresivní politikou. Vzpomenou i hrdě provedené mobilizace naší armády, očekávající německý útok na náš stát. Toto vše obzvláště prožívali obyvatelé v místech, která byla v blízkosti národnostní hranice, jako byla Nová Paka.

Vše kulminovalo právě v posledních zářijových dnech, kdy rozhodování o nás, ale bez nás vyvrcholilo v Mnichově dohodou čtyř velmocí o odstoupení našeho pohraničí Německu. Za britsko - francouzské asistence jsme byli předhozeni hitlerovskému násilnickému režimu. Vlastní realizace špinavého obchodu, jinak se smlouva nazvat nedá, proběhlo mezi 1. a 10. říjnem 1938, kdy naše armáda byla donucena opouštět pohraniční území, které vzápětí, za euforického jásání sudetských Němců, obsazoval nacistický Wehrmacht. Ačkoliv se podle smlouvy toto mělo dít za určitých záruk smluvních stran, to je Francie a Anglie, v žádném případě se tak nestalo. Obsazování a vytyčování hranic se dělo za agresivního chování a většinou podle libovůle okupanta, do něhož z velké části zasahovali sudetští ordneři prosazující své zájmy. Přednost neměly otázky národnostní, ale hlavní roli dostávaly zájmy strategické a komunikační mající za cíl co nejvíce znemožnit další obranu české strany.

Tehdejší novopacký okres měl ve svém území pouze 8% německy mluvících obyvatel, a přesto neušel okupaci poměrně velké části území se všemi s tím spojenými důsledky. V okrese byly pouze čtyři obce s německou většinou: Borovnice, Nedaříž, Stupná a Vidochov. Jejich obyvatelé, ve velké většině zemědělci, žili zde až do poloviny 30. let bez velkých problémů s českým prostředím okolních obcí a Nové Paky, aniž by docházelo k nějakým zásadním národnostním třenicím. Teprve henleinovská nacistická propaganda a násilí změnily od základu spolužití obou národností.

Mimo tyto zabrané čtyři obce se ocitly za hranicemi státu i ryze české obce Slemeno, Přední a Zadní Ždírnice, téměř polovina katastru Horní Kalné, části katastru Dolní Kalné, polovina obce Horka u Staré Paky a na východě novopackého okresu byla zabrána plně česká obec Vidonice. Zabráním určité části svého katastru byly postiženy také obce Pecka, Staňkov, Lhota u Pecky, Bělá u Pecky, Levínská Olešnice, Bukovina u Čisté a Čistá. Největší tahanice byla o obec Horka, kterou jako naprosto českou Němci přehlédli. Když ale zjistili, že je zde důležitá železniční stanice, rozpoltili hranicí celou obec, zabrali nádraží, které připojili k Vidochovu. Pak celou obec Horka obsadili, ale po několika týdnech její část opět opustili.

Necelé tři kilometry od Nové Paky, za obcí Vrchovina, v polovině rovinky před Vidochovem se přes silnici objevila závora s provizorní budovou obsazená německými vojáky a celníky, která tak viditelně rozpůlila novopacký okres. Novou hranicí byl vytvořen klín, zabíhající hluboko do jeho území, který zpřetrhal všechny komunikace a spoje. Na Horkách za železniční tratí za mostem se objevila druhá závora, která zase otvírala českou část území.

Důsledky tohoto záboru byly skutečně katastrofální. Přestože hodně českých obyvatel odešlo ze zabraného území do vnitrozemí, mnoho jich zůstalo tam, kde na ně byl ihned vyvíjen germanizační nátlak a byli mnohdy šikanováni zfašizovanými sudeťáky. Na mnoha místech bylo narušeno spojení mezi obcemi, zataraseny silnice a cesty. Zemědělcům se mnohdy jejich pole a lesy dostaly do záboru za nově vytyčené hranice. Byla zabrána velká část Sýkornice, hranice rozdělila hřeben vrchu Kozince a mnohé obce ztratily svá přirozená území. Železniční trať Pardubice - Liberec byla na několika místech narušena záborem. Na novopackém okrese to byly stanice Horka a Borovnice a zábor pokračoval dál až po stanici Mostek, nemluvě o tom, že další zabrané stanice na této trati byly Žireč a Kuks za Dvorem Králové. Hlavní silniční spojení s českým územím bylo přerušeno a jedinou spojnicí byla silnice z Nové Paky přes Starou Paku, Karlov, Žďár a Studenec. Z tohoto důvodu později obce Čistá Kalná, Bukovina a zbývající část Horek byly spojeny s jilemnickým okresem, který byl obdobně těžce Mnichovskou dohodou postižen. Tím byl veškerý hospodářský život ochromen nejen místně, ale i v celostátním měřítku.

Nová Paka se tak stala městem pohraničním a v prvních týdnech po záboru se také stala azylem pro mnohé uprchlíky utíkající ze zabraného pohraničí. Do města byly provizorně přesunuty různé úřady a instituce související s hranicí nebo úřady přesunuté ze zabraného území. Ve Vrchovině, jako nejbližší obci u nové hranice, byla zřízena celnice.

Dnes víme, že to nebyla státní katastrofa poslední. Pokračováním této tragedie státu byl 15. březen 1939, který dovršil rozpad republiky obsazením a okupací českých zemí a porobou naší vlasti pod hlavičkou protektorátu. Proto i dnes je dobré si tyto smutné a tragické události připomínat, neboť dnešní generaci již mnoho neříkají.

(vag)


"Staroslavné tisícileté zemi české a moravské vnucen byl do rukou kalich utrpení, že byla zbavena své přirozené hradby hor a hvozdů a odloučená od nás řada českých měst a dědin ...Národ neztrácí mysli, doufal a věřil, že prezident dr. E. Beneš se zase vrátí a národu zase přinese svobodu. Ochranou nejvyšší zůstal zase jen náš duch, naše vlastní práce a síla a důvěra v našeho prezidenta dr. Beneše a zahraniční emigraci." (Památná kniha pro obec Valdic - Kartouz)

"Mobilizace tedy začala. Jenom z naší obce odešlo osmnáct mužů. Ženy plakaly, muži však šli pevně, bez bázně a strachu ...29.9. byla mnichovská dohoda třemi velmocemi podepsána a již příštího dne započato s obsazováním území. Tragedie věrných Čechů v pohraničí začala. Na všechno obyvatelstvo působilo toto vše strašlivě ...Obyvatelé zdejší obce sledovali vše s hrůzou, vždyť německá vojska stanula již na čáře Studenec - Nedaříž - Vidochov - Stupná, což jsou obce v nedaleké vzdálenosti. Pohraniční strážní sbory vstoupily v tomto kraji na čáru Nová Paka - Pecka. Obec Vidonice, obec ryze česká, kde nikdy nebylo jednoho Němce, byla obsazena, i když později byla vypuštěna. Vidoničtí pekli při vypuštění ze záboru koláče jako o posvícení." (Pamětní kniha obce Lány)

Z pamětních knih obcí a soudobého tisku vybrala Hana Fajstauerová, OMaG Jičín.

Momentka ze zářijové mobilizace pochází z archivu Vlastivědného muzea v Železnici.


Vojenská polní pošta

V době ohrožení republiky od konce září 1938 zahájila svoji činnost vojenská polní pošta. Příslušníci čsl. armády mohli odesílat svoje dopisy bez frankatury (bez známek), ovšem bez uvedení názvu místa, kde se právě jejich útvar nachází. Dopisy podléhaly vojenské cenzuře. Jako doklad z té doby jsou dopisnice odeslané do všech míst našeho okresu. Dopisnici do Miletína starostovi odeslal kamenický technik Václav Šulc, do hostince Batalion v Hořicích psal por. žen. vojska Stanislav Houžvička. Polní pošty byly postupně rušeny až do začátku prosince 1938. Jičínský okres patřil svým útvarem pod Hraniční oblast (HO) 34, jejímž velitelem byl brig. gen. A.Pavlík se sídlem v Jaroměři. Vzácné dopisnice našemu listu zapůjčil ing. Karel Krátký z Hořic.


Snahou Němců bylo posunout novou hranici co nejvíce směrem na jih do českého území

Od léta 1938 se stupňovala hysterie politického nátlaku na ČSR. V blízkosti čsl. hranic byly uspořádány rozsáhlé manévry za účasti 1,500.000 německých vojáků a projev německého kancléře Adolfa Hitlera byl signálem k rozpoutání akcí sudetských Němců organizovaných v počtu asi 70.000 mužů v Sudetoněmeckém dobrovolnickém sboru zvaném "Sudetendeutsches Freikorps" k páchání diverzních, teroristických a bojových akcí proti Čechům a státním orgánům.

Pod tlakem české veřejnosti vyhlásila čsl. vláda dne 23. září 1938 všeobecnou mobilizaci záložníků do 40 let, důstojníků a příslušníků speciálních jednotek nad 40 let. Tak Československá republika vstoupila do stavu všeobecné pohotovosti. Zdařilo se během 24 hodin zmobilizovat armádu, obsadit hranice včetně nedokončených opevnění a zajistit chod hospodářství. Ke stálému stavu armády 200.00 mužů nastoupilo 1,127.000 mužů I.zálohy. Mobilizační výzvy neuposlechlo 126.000 povolaných, z toho na 100.000 Němců.

Vojenská doktrina Československa počítala s tím, že při napadení našeho státu vstoupí do války též naši smluvní spojenci, a tím bude nápor nepřítele na naše hranice podstatně snížen. Z politických mezinárodních jednání však vyšlo záhy najevo, že náš hlavní spojenec, Francie, svoje závazky vůči nám nesplní a pomoc Sovětského svazu by mohla být jen letecká, poněvadž společnou hranici jsme s ním neměli.

Liknavého postoje Francie a Anglie využil Adolf Hitler a uzavřel bez účasti čsl. zástupců dne 29. září 1938 na konferenci v Mnichově dohodu za podpory Itálie o odtržení pohraničního území Čech, Moravy a Slezska ve prospěch Německa. Obsazení téměř jedné třetiny území republiky mělo proběhnout postupně od 1. do 10. října 1938. Do německého záboru byly zahrnuty všechny obce, kde počet německého obyvatelstva dosahoval 50% dle sčítání v roce 1910, tedy ještě za Rakouska - Uherska.

Pro náš jičínský okres znamenala zářijová mobilizace nástup asi 2.500 důstojníků a vojáků do jičínských kasáren 22. pěšího pluku "Aragonského", kde se formoval další pěší pluk tzv. "B" s číslem 72. V Popovicích se připravovalo další formování pěšího pluku "C" s číslem 122 z druhé zálohy. Podle zprávy plk. Jaroslava Fifky (nar.1922) byl tam určen jeho otec, bývalý ruský legionář a škpt.Jaroslav Fifka (nar. 1891), zástupcem velitele pluku.

V Mnichově při podepsání dohody byla schválena mapa, na níž byly zakresleny nové hranice, často velmi nepřesně a vždy v neprospěch ČSR. A tak severní část tehdejšího novopackého okresu s obcemi Horní a Dolní Kalná a Horka tvořila hlubokou kapsu do sudetoněmeckého záboru. Němci se snažili tento výběžek co nejvíce zúžit. Na Horkách zabrali nádraží a okolní domy a nutili české obyvatelstvo k vystěhování. Trvalo delší čas než se podařilo německý požadavek odmítnout. Českoslovenští zmocněnci na požadavky českého obyvatelstva namítali, že Němci se ohánějí rozkazy přímo z Berlína. V blízké Zálesní Lhotě vyháněli Čechy k odstěhování ještě před původně dohodnutým termínem - 10. říjnem 1938. Český učitel musel v noci i s rodinou uprchnout. K dalšímu incidentu došlo ve Vidonicích. Do české vesnice přijeli na nákladním autě ordneři z Freikorpsu a hledali tamního chalupníka Puše, s nímž si chtěli cosi vyřídit. Štěstím bylo, že nebyl doma a ve zlé předtuše byl na Pecce. Ordneři posunuli hranici o několik domů do českého území a zase odjeli. Náprava nastala až po zásahu okresního úřadu v Nové Pace za účasti čsl. důstojníka delimitační komise. Nová hranice dosahovala až k Bělé a Pecce. Byla totiž zabrána obec Stupná.

Severní část hořického okresu sousedící se soudním okresem Hostinné nebyla dotčena. Snahou sousedních Němců však bylo posunout hranici co nejvíce k jihu do českých katastrů. A tak docházelo v oněch dnech k oboustrannému posunování kolíků, jimiž byly nové hranice vymezeny. Stalo se tak, že hospodáři z obcí při hranicích měli svá pole na "říšském" území. Jak uvedl hořický okresní velitel četnictva Jan Vecka z jednání se sudetskými Němci, byli by oni nejraději, kdyby nová hranice byla až za Miletínem na hřebenu Chlumů nad Hořicemi.

Po vynuceném záboru pohraničí bylo velitelství 2. hraničářského praporu na Dachovech, jeho technická rota na Tetíně mezi Bělohradem a Miletínem. Baterie dělostřelectva byly v palebném postavení u Bílých Poličan s děly namířenými na Dubenec. Do Hořic přijela 1. října 1938 polní nemocnice s 8 důstojníky, 100 vojáky, 60 koňmi a 31 vozy. Dne 2. října byly již odstraňovány zátarasy na silnicích. Nejvyšší počet vojska dosáhl v Hořicích počtu 1.200 mužů. Cyklorota byla umístěna v továrně u Chvaliny, dělostřelecký trén byl umístěn v hostinci u Lenečků, četa lehkých tanků v továrně fy Feuerstein, ženisté v objektu hostince na Špici, plukovní ošetřovna v radnici, veterinární ošetřovna ve dvoře hotelu Záložna a další nemocnice v objektu továrny u Steinských. Konečně pěší útvar byl ve škole Daliborka. Velitelství 22. pěšího pluku bylo v hotelu Koruna v Hořicích. Kronikářské záznamy potvrdil pobočník velitele pluku kpt. Josef Šilhánek.

Na Novopacku ustoupila čsl. armáda dosti daleko za demarkační čáru. Poblíže hranice hlídkovali jen příslušníci Stráže obrany státu. Obranné postavení bylo na březích potoka Rokytka u Staré Paky, za Štikovem, Radkyní, kolem Arnoštova, Bukoviny, dále mezi Miletínem a Zvičinou, na okraji lesů Mlaka, Bulič a Vrbina směrem k Bílým Poličanům, Lanžovu a dále k Vřešťovu.

Německé obyvatelstvo velmi záhy vystřízlivělo z počátečního nadšení. Bylo zavedeno zpřísněné hospodářství zejména pro zemědělce, přídělový systém a odvody několika ročníků mužského obyvatelstva. Nebylo pochyb, že se schyluje k válce.

Je třeba připomenout, že v září a v říjnu 1938 došlo v pohraničí k vyprovokovaným střetům ordnerů Freikorpsu s českým četnictvem, příslušníky celní správy, SOS a s vojenskými hlídkami. Stanoviště státních orgánů byla přepadávána a vypalována. I občané našeho okresu zaplatili výkon služby na hranicích svými životy. Co dodat závěrem? Osamocená čsl. armáda počítala s ústupovými boji na linii Vltava - Labe, na Českomoravské vrchovině a konečně na moravskoslovenském pomezí. Ačkoliv byla dobře vyzbrojena, náporu přesily by dlouhodobě nemohla odolat. Nepřátelské zázemí by její bojeschopnost podstatně snížilo.

Ing. Karel Krátký

Prameny:
Kronikářské záznamy
P.Šrámek, Československá armáda
Archiv MNO a archiv autora
Poznámky z rozhovorů: plk. Fifka, kpt. Šilhánek, por. St.Pátý, por. J.Vecka atd., JUDr. J.Dufek - okr.hejtman v Nové Pace


Nové Noviny