Nové Noviny č. 37/0015. září 2000str. 8

JIČÍNSKO VČERA A DNES Dnes je před námi malá exkurze do historie jičínské Husovy třídy, přesněji do té její části, která se pyšní honosným názvem pěší zóna. O fotografii od A.Podlipného, která se dnes nachází v archívu OMaG v Jičíně, se z popisku na rubu dozvíme, že pochází z roku 1926. Autorem této doplňující informace není nikdo jiný než František Filip. Jednopatrový dům, který stál vedle Hospodářské záložny a značně přečníval do ulice, měl od svého vzniku spoustu majitelů. Tím posledním byla Tržnice nábytku a bytového zařízení z. sp. s r. o., která jej koupila v roce 1930 od jičínské obce. Tato společnost s poměrně dlouhým názvem sdružovala živnostníky , kteří již v roce 1897 založili společnou tržnici nábytku jako obranu před tovární konkurencí. Ta byla umístěna v západní části přízemí jičínského zámku a na ní upozorňuje značně omšelá reklama na Podlipného fotografii. Společenstvo původní jednopatrový dům zbořilo a na jeho místě nechalo podle plánů architekta Čeňka Musila vystavět moderní dvoupatrovou budovu, do níž ze zámku přestěhovalo tržnici nábytku a bytových doplňků.

Vlevo na snímku vidíme malou část dnes již také v původní podobě neexistujícího domu. Na tomto místě původně stál nízký kamenný dům vystavěný po roce 1829, kdy pozemek koupila Ant. Höschmanová. Ten tu s různými majiteli vydržel až do roku 1891, kdy ho koupil Boh. Mareček, majitel kruhové cihelny. Ten dům nechal zbořit a na jeho místě vystavět nový jednopatrový. V domě bylo na čas zeměbranecké doplňovací velitelství, od roku 1908 dívčí střední škola, zvaná Lyceum, a pak dívčí reálné gymnázium. Roku 1935 jej zakoupil Jos. Chaloupský, majitel pánské konfekce a krejčí s manželkou Annou, kteří jej velkým nákladem přestavěli na moderní dvoupatrovou budovu s výklady a obchody v přízemí.

(to)


Hřbitove, hřbitove...

Oldřich Daněk, který se narodil 16. ledna 1927 v Ostravě byl naším nejvýznamnějším dramatikem své doby. Jeho dílo vycházelo většinou z historických událostí, které však podstatně doplňoval svou fantazií a současně velmi aktualizoval.

Po studiích na DAMU pracoval jako režisér Krajského divadla v Hradci Králové, pak jako šéf činohry v Liberci, poté se stal scénáristou a režisérem Filmového studia Barrandov. Od roku 1973 měl svobodné povolání.

Z jeho rozsáhlého díla je možné vzpomenout aspoň na jeho dramata Umění odejít (1956), Dva na koni jeden na oslu (1972), Vévodkyně valdštejnských vojsk (1980). Z filmových scénářů Ošklivá slečna (1959), televizní seriál Byl jednou jeden dům (s J. Otčenáškem, 1975) nebo sedm útržků Hříček o královnách (1995).

V posledních letech žil Oldřich Daněk ve svém domku v Sobotce. Zemřel po dlouhé těžké nemoci 3. září v Praze a bude uložen v přítomnosti jen nejužšího kruhu svých blízkých do rodinného hrobu na hřbitově pod Humprechtem v Sobotce. Spočine tu v blízkosti Fráni Šrámka, objat jeho nádhernými verši, tomuto hřbitovu věnovanými.

"Hluboce zašum stromová harfo..."

(S)


Výstava Vlastimila Mužíčka

Nová Paka - Vernisáží ve výstavních prostorách Suchardova domu bude v pátek 22. září zahájena v 16 hodin výstava obrazů novopackého malíře Vlastimila Mužíčka. Suchardův dům byl vždy v minulosti místem setkání různých umělců a nejinak tomu bude i tento pátek. Výstavu zahájí herec, ale také i malíř Jan Kanyza. Návštěvníkům se představí svým zpěvem sólista opery Národního divadla Aleš Hendrych za doprovodu svého otce JUDr. Jiřího Hendrycha.

Významný vliv na tvorbu Vlastimila Mužíčka má Nová Paka, ve které žije od svého narození, okolí města a celé Podkrkonoší. Olejomalby podkrkonošské krajiny nebo zákoutí Českého ráje s nenapodobitelným, mistrným ztvárněním oblohy jsou pro tohoto novopackého malíře typické. Jak píše Jiří Richter, který protagonistu výstavy představí při vernisáži návštěvníkům, velký vliv na tvorbu tohoto malíře má stálý osobní kontakt s různými umělci, ale především s bývalým profesorem Akademie výtvarného umění v Praze Oldřichem Opltem, pozvaným rovněž na vernisáž. Na Vlastimilu Mužíčkovi lze sledovat jeho hledání i jiných cest než je krajinná malba. V poslední době se velice odvážně věnuje i portrétům, ve kterých se soustřeďuje na výrazné typy osobností jak známých, tak méně známých či neznámých. Výstava v Suchardově domě je letos již třetí výstavou tohoto novopackého malíře. Na jaře vystavoval ve Vrchlabí, později na zámku Sychrov. A právě výběr přibližně 30 obrazů z obou těchto výstav, včetně obrazů prezentovaných ve výstavní síni ACADEMIA Praha, a několika dalších z nejnovější tvorby malíře, uvidí příznivci umění v Suchardově domě.

(ur)


Psalo se před lety

Restaurace kostela v Popovicích. Zajímavý barokní kostel P. Marie v Popovicích byl v posledních měsících nákladem náboženské matice zúplna restaurován. Práce malířské provedl pan Karpaš, malíř pokojů v Jičíně, obnovení hlavního oltáře, dále renesančních oltářů sv. Michaela a sv. Brunona svěřeno firmě p. Stoklasy z Jičína. Obrazy na hlavním oltáři, na obou renesančních oltářích, jakož i šest velikých obrazů neznámého dosud mistra, značených I.S. 1689, ze života Krista Pána restauroval prof. Martínek z Jičína. Obrazy tyto, které pocházejí z bývalé kartusie Valdické a jež byly k nepoznání zašlé byly nyní přivedeny k původní živosti barev, budí právem obdiv odborníků. Kostelík ve své nové kráse a jeho umělecké památky stojí opravdu za podívanou.

Krakonoš, 21.9.1913


Archeologie: vzácný nález v Kacákově Lhotě

Při výkopu menší jámy pro zařízení obecního koupaliště v Kacákově Lhotě byl asi jeden metr od toku Lužanky objeven poklad mincí. Všechny byly pohromadě na jednom místě v jílovité hlíně. Nejspíš byly zabaleny v hadříku, který brzy zetlel. Mezi mince se pak postupně vplavovala hlína. Depot byl nalezen poslední den prázdnin (celkem 41 ks). Následující den při obhlídce místa nálezu bylo dohledáno ještě jedenáct kusů. Celkem tedy bylo nalezeno 54 mincí různého vzhledu a nominální hodnoty. Nálezci pokladu Jaromír Polák a starostka obce Dagmar Gottliebová odevzdali všechny mince do Okresního muzea v Jičíně. Zde budou po konzervaci uloženy a při nejbližší příležitosti vystaveny.

Spolu s mincemi byla nalezena i keramika - zlomky nádob z poloviny 16. a 17. století. Ta a podobné nálezy ze stejného období, uložené v soukromé sbírce, v obci souhlasí s první písemnou zmínkou o Kacákově Lhotě z roku 1546. Je to poměrně pozdní období pro založení vsi. Název Lhota by ukazoval spíše na 14. století. Zakládání vesnic v 16. století však není výjimečné. Právě v první půli tohoto ekonomicky zajímavého století nechala vrchnost znovu osazovat místa uprostřed neobdělávaných polí a luk, aby si tak zvýšila naturální či peněžní příjem z daní od poddaných. Z téhož důvodu nechala zřizovat i hospodářské dvory, kde podnikala a poddaným ukládala stále více pracovních povinností - robot.

Nejpočetnější mincí v nálezu je tříkrejcar ražený ve všech mincovnách habsburského soustátí z bílého kovu. Byl běžnou mincí 17. století. Bílým kovem se označuje směs stříbra a mědi. Už při objevení nálezu se příměs mědi projevila hrudkami měděnky na povrchu. Ihned po omytí destilovanou vodou a základním určení budou proto mince předány k laboratornímu ošetření.

Naprostá většina kusů jsou tříkrejcary císařů Ferdinanda II. Habsburského (1619-1637), jeho syna Ferdinanda III. (1637-1657) a jeho vnuka Leopolda I. (1657-1705). Na lícové straně je zobrazena polopostava císaře (nebo arcivévody), na rubu pak znak monarchie (habsburská orlice) anebo korunních zemí, pro které byly raženy (např. Tyrolsko, Slezská knížectví apod.). Řezač želez pro ražbu mincí Ferdinanda II. zpodobnil stárnoucího císaře s předkusem spodní čelisti (typický znak Habsburků) v okruží a s vínkem z vavřínových listů na hlavě.

Všechny tříkrejcary jsou stejné velikosti, ale různé tloušťky střížku. Také barva bílého kovu určuje mince jako ražby různých mincoven a různých dob ražby. Tříkrejcary jsou datovány roky 1623 - 1644. V nálezu je jeden i vzhledem výjimečný kus - dal jej razit arcivévoda tyrolský Ferdinand Karel roku 1639. Nejmladší mince jsou rokem ražby nedatované tříkrejcary císaře Leopolda I. spíše z počátku jeho vlády, brzy po roce 1657. Předpokládám, že mince získal jejich majitel z prodeje.

Další část pokladu tvoří dva půltolary. Jeden byl ražen za vlády již uvedeného Leopolda I. Habsburského, mimo jiné i krále českého, druhý v Sasku v roce 1591 za vlády vévody Kristiana. Další mincí zahraničního původu je měděnkou těžce poškozený kus vyšší nominální hodnoty, který byl ražen za vlády Zikmunda III. Tento král pocházel ze švédské královské dynastie Vasovců a vládl v Polsku od roku 1597. Neurčené zůstávají celkem čtyři mince těžce poškozené měděnkou. Dvě pocházejí ze 16. a dvě ze 17. století. Pravděpodobně jsou ražbami habsburských arcivévodů.

V nálezu je pouze jediná mince, které bychom vzhledem k době jeho shromažďování a uložení ani neočekávali - tříkrejcar frýdlantského Albrechta z Valdštejna. Lze tedy potvrdit, že mince jím ražené byly po jeho prohlášení zrádcem a po jeho smrti staženy z oběhu a zachovaly se jen tehdy, pokud si je někdo záměrně uložil.

Z uvedeného vyplývá i datace nálezu a jeho uložení do země. Mince byly dlouhodobě v oběhu a zvláště ve válečných dobách byly pečlivě střeženy. Nebýt mincí Leopoldových, nález by mohl být ukryt v souvislosti s rabováním vesnice v závěru třicetileté války, většina mincí nálezu byla shromážděna z mincí ražených v jejím průběhu. Ve strachu ze ztráty uložil brzy po roce 1657 jeden z obyvatel Kacákovy Lhoty do břehu Trnávky zpevněného vrbinami zřejmě celý svůj majetek, k němuž se již nevrátil.

Eva Ulrychová, OMaG Jičín


Do Říma zavítali poutníci z Nové Paky

Řím, Nová Paka - Přibližně čtyři tisíce mladých poutníků z celé České republiky se sešly na XV. světového setkání mládeže, které se konalo ve dnech 15. - 25. srpna v Římě. Mezi dvěma miliony poutníků ze 160 států světa nechyběla ani skupinka sedmi mladých lidí z Nové Paky.

Novopačtí začali svou pouť v italské diecézi Fermo, ve městě Corridonia. Tam se duchovně připravovali na nadcházející setkání se Svatým otcem. "Při zdejším pobytu se projevila veliká pohostinnost Italů. Část z nás mohla ocenit přátelské chování také uvnitř rodin, ve kterých jsme byli ubytováni," líčí své zážitky Jan Barborka. Po čtyřech dnech pobytu v Corridonii odjela skupinka poutníků do 400 kilometrů vzdáleného Říma, kde byla ubytována v umělecké škole nedaleko Českého národního centra.

Výhodou zvoleného místo bylo, že umožňovalo každodenní společná setkávání mládeže v rámci bohatého kulturního programu, který tvořily katecheze biskupů, scénky, modlitby, písně a společné mše svaté. Česká skupina se tu prezentovala například folklórními scénkami zachycující naše zvyky v jednotlivých ročních obdobích.

Nejočekávanější událost, přivítání Svatého otce, proběhlo 15. srpna odpoledne na Svatopetrském náměstí. To i přes svou velikost nemohlo pojmout všechny poutníky, kteří proto zaplnili i všechny přilehlé ulice až k řece Tibeře a sledovali papežův projev na velkoplošných obrazovkách. "Sám jsem měl možnost být přímo na náměstí, kde jsem vyslyšel Svatého otce. Měl jsem s sebou ostatně jako i mnoho dalších poutníků rozhlasový přijímač a na určené frekvenci jsem poslouchal český překlad papežovy promluvy," líčí průběh projevu Barborka.

Jeden den věnovali návštěvníci z Nové Paky prohlídce římských bazilik. V sobotu odpoledne se u univerzity Tor Vegata opět setkali na vigilii s papežem Janem Pavlem II. Další zážitky líčí Barborka následovně: "Po této vigilii, která trvala až do pozdních večerních hodin, jsme přespali ve spacáku přímo na místě. V neděli ráno se pak konala další mše svatá se Svatým otcem, který sem přiletěl vrtulníkem. Mše trvala přes čtyři hodiny a svaté přijímání rozdávaly stovky kněží. Po mši svaté jsme se vraceli pěšky v úmorném vedru po dálnici asi 15 kilometrů do centra Říma. Ještě štěstí, že nás po cestě ochlazovaly spršky vody, kterou na nás stříkaly místní obyvatelé." Odpoledne pak skupina novopackých poutníků nastoupila cestu zpět do vlasti.

"Ve všech zúčastněných toto setkání mládeže zanechalo hluboký dojem. Osobně jsem se utvrdil ve svém přesvědčení stát se duchovním," dodal na závěr Barborka.

(ur)


Nové Noviny