V těchto dnech má být podle Miloslava Svobody, vedoucího investičního odboru hořické radnice, završen proces územního řízení a během krátké doby bude vypsáno výběrové řízení na zhotovitele projektové dokumentace. "K záměru musíme získat souhlas a stanoviska všech dotčených orgánů státní správy a vlastníků sousedních nemovitostí," doplnil hořický starosta Ladislav Vrba. Náklady na sportovně relaxační areál nejsou vyčísleny, neměly by však překročit hranici 20 milionů korun.

"Na kolik nás tato stavba přijde, uvidíme teprve až podle cenových nabídek firem. Celkové výdaje by ovšem neměly přesáhnout dvacet milionů korun, protože pokud by byl tento strop překročen, museli bychom dodavatele oslovit formou veřejné soutěže v obchodním věstníku. To by pak mohlo celou akci oddálit, po zkušenostech s jinými výběrovými řízeními nejen v Hořicích, víme, jak často se firmy proti komisi odvolávají, zvlášť u tak velkých zakázek," řekl starosta.

Z hlediska vybavenosti prostoru sportoviště, které bude mít tři podlaží, se podle jeho slov nic nemění. "Součástí areálu má být bazén o rozměru osm krát pětadvacet metrů, dva malé bazény s vířivkou a ochlazovací sprchou, sauna, učebna plavecké školy, čtyřdráhová kuželna, sušárna a prádelna, šatny, občerstvení s barovým pultem, galerie s výhledem do bazénu a posilovna," rekapituluje Svoboda výchozí body finálního zadání projektu.

Areál vznikne zčásti přestavbou prázdné haly u výtopny blízko Smetanových sadů. Samotný bazén bude postaven na zelené louce jako její přístavba. Na financování této akce použije radnice peníze, které získala prodejem akcií Východočeské energetiky.

(jn)

Horolezci jsou už v Nepálu

Za Josefem Šimůnkem a Luďkem Ondřejem, kteří jsou už od minulého týdne v Kathmandu, hlavním městě Nepálu, kam dorazili z Bangkoku, odlétala ve středu z Prahy přes Vídeň zbylá část šestičlenného týmu. V něm jsou dále Martin Minařík, Radek Jaroš, Josef Morávek a Soňa Vomáčková. "Původně nás mělo být osm, ale nakonec došlo k redukci. Například Josef Kubíček už letos jednu expedici s jinou skupinou absolvoval, a proto zůstává doma," poznamenala k složení výpravy krátce před odletem Soňa Vomáčková, držitelka českého ženského výškového rekordu, kterého dosáhla loňským výstupem na Lhoce.

Ta se nyní může stát teprve druhou ženou světa, která na 8586 metrů vysokou Kančendžengu vystoupí. Výstup na třetí nejvyšší horu světa byl zatím oficiálně přiznán pouze jedné horolezkyni. "O její zdolání se také pokusila před několika lety ještě jedna Polka, ale ze čtvrtého výškového tábora se nikdy nevrátila," doplnila Vomáčková. Po Wandě Rutsziewiz se dosud nenašla ani jediná část její výzbroje nebo výstroje či fotoaparát, a proto tento výstup zůstává nepotvrzen.

Po předloňském pokusu o zdolání páté nejvyšší hory světa Makalu (8463 metrů) a loňském úspěšném českém prvovýstupu na Lhoce (8516) je Kančendženga další z elitních osmitisícovek, na kterou se skupina vedená Josefem Šimůnkem zaměřila. K této hoře se váže legenda. Jeden ze sikkimských králů v minulosti z náboženských důvodů zakázal výstupy až na vrchol. "Ani my si nechceme místní božstva rozzlobit, a proto budeme tento zákaz respektovat. Cesta končí asi dva metry pod vrcholem," vysvětluje horolezkyně.

Do základního tábora by se měla celá výprava přesunout 19. září a odtud bude k samotnému vrcholu pokračovat jihozápadní stěnou. Podle první zprávy (www.himalaya8000.com/00/) odeslané Josefem Šimůnkem a Luďkem Ondřejem přímo z Kathmandu byl k týmu vedle Lhakpy Dorjee, účastníka dvou předešlých expedic, jako doprovod přibrán ještě jeden šerpa. Vzhledem k doznívajícímu letnímu monzunu, který byl letos obzvlášť silný, očekávají na kopci hodně sněhu. Nejzazší termín pro návrat do Čech je stanoven na 2. listopadu.

Dosavadní výkony skupiny Himalaya 8000 jsou o to cennější, že její členové v těchto extrémních podmínkách nepoužívají umělého kyslíku.

(jn)

FOTO: jn

Bělohrad vypoví smlouvu s VOS

Výpověď se podle bělohradského starosty Pavla Šubra týká provozu čistírny odpadních vod a části kanalizačního a vodovodního řadu města. "Na nového provozovatele vypíšeme v následujících dnech výběrové řízení. Není vyloučeno, že se do něho přihlásí i jičínská vodárenská společnost. Záleží ovšem na podmínkách, jaké městu nabídne, protože dosavadní nájemní smlouva je pro Bělohrad nevýhodná," vysvětluje starosta příčinu, která vedla k vyhlášení veřejné soutěže.

Bělohrad se už několik měsíců snaží vyřešit svůj vztah s VOS Jičín, na jeho kroky však většinoví akcionáři, největší města okresu, pohlížejí spíše skepticky. Navíc není jasné, jaká část místní vodárenské soustavy patří lázeňskému městu, které uvažuje o osamostatnění. To, zda vůbec na nějaký majetek, který byl součástí privatizace, má město nárok, řeší právníci.

(jn)

FOTO: jn

Folklorní soubor Hořeňák Brazilčany nadchl

Při všech vystoupeních, které absolvoval na několika pro Středoevropany exotických místech, sklízel bouřlivý potlesk. O své zážitky z náročného turné, kdy svou roli sehrál i časový posun, se podělil vedoucí souboru Jindřich Rychtera.

Hořeňák prostřednictvím Folklorního sdružení Praha obdržel pozvánku na tři brazilské festivaly, které následovaly krátce po sobě. Spolu s ním se jich zúčastnilo přes dvacet dalších souborů z celého světa. "Z důvodu zpoždění na letišti v Curychu jsme stihli jen dva ze tří festivalů. Atmosféra tam byla pro nás nezvykle bouřlivá, především mě ale překvapilo, kolik mladých lidí chodilo na vystoupení. Byli jsme i v jedné škole, a když děcka začala povzbuzovat, tak tanečníci neslyšeli ani kapelu," vzpomíná Rychtera, který pamatuje vystoupení Hořeňáku na obdobných slavnostech v Kanadě a Spojených státech amerických z devadesátých let. "Určitě jsme zanechali dobrý dojem, ředitelka v pořadí druhého festivalu, si od nás vyžádala některé naše pořady nahrané na kazetách, nejvíc se líbily Pastevecké hry a Hole."

Z Brazílie si Hořeňák, jehož členové tam navštívili rezidenci pravnučky Tomáše Bati, přivezl pozvánky od ostatních účinkujících, například do Izraele. Naopak se rýsuje možnost příjezdu některých souborů na příští ročník mezinárodních folklorních slavností Pod Zvičinou v Bělohradě. Už dnes se podle Rychtery sestavuje jejich program, do kterého jsou předběžně zařazeni tanečníci z Chile, Izraele, Portugalska, USA, Slovenska a Polska.

(jn)

Sokolové se soudí o uznání věcného břemene

Žaloba vznesená v minulých dnech právním zástupcem České obce sokolské k Okresnímu soudu v Jičíně má vést k zaknihování věcného břemene na zmíněný průchod do katastru nemovitostí, čímž by byl právně zaručen volný přístup k budově sokolovny. Spor o využívání průchodu totiž podle jednatele TJ Sokol Jičín Josefa Krupky omezuje sportovní a další aktivity v budově sokolovny.

"Možnost využívání průchodu je pro nás naprosto klíčovou záležitostí. Jedná se totiž o jediný použitelný přístup do tělocvičny, který využívá nejen na 450 členů Sokola, ale i další osoby, které navštěvují například jazykové kurzy," uvedl. Jádro sporu mezi oběma stranami vyvstalo asi před dvěma měsíci, kdy došlo k vestavění mříže do průchodu a k jeho uzamykání. "Za současných podmínek kladených společností ZEA+ rozhodně odmítáme převzít klíče k mříži a budeme pokračovat ve snaze o uznání věcného břemene," podotkl Krupka.

Dnešní průchod k sokolovně byl vytvořen na základě kupní smlouvy z roku 1935, kdy TJ Sokol Jičín prodal dům čp. 64 Josefu Chaloupskému. Chaloupský byl totiž velký příznivec Sokola a sám byl jeho členem. Podle kupní smlouvy mu bylo rovněž dovoleno provést patrovou přístavbu, přimykající se k budově sokolovny. Vznikl tak dnešní průchod, na který bylo podle smlouvy trhové pamatováno "zřízením služebnosti chůze a jízdy". Všichni Sokolové tak získali právo volného průchodu. Při majetkových změnách v období socialismu však toto právo nebylo přepsáno do katastru nemovitostí. Po roce 1989 dům č.p. 64 změnil své majitele a jeho současným vlastníkem se stala společnost ZEA+. Ta budovu získala bez jakéhokoliv omezení vlastnických práv a věcné břemeno na sporný průchod odmítá uznat. Konečný verdikt tedy zůstává na rozhodnutí soudu.

(pe)