Autor na svých fotografiích zachytil všechna důležitá období v životě toxikomana. Od příjemných až vzletných zážitků extáze, přes velmi emocionálně a beznadějně působící fotografie pomyslného dna na pokraji smrti, až po ukázky v terapeutické komunitě, v níž se tito lidé snaží zbavit své drogové závislosti. "Fotografie Jindřicha Štreita, pocházejícího z Moravy, putují po celé České republice již asi dva roky a jsou především určeny dospívajícím studentům základních škol a všem studentům škol středních. Jsem však přesvědčen, že výstava bude neméně zajímavá pro celou širokou veřejnost, kterou samozřejmě k návštěvě taktéž velmi zveme," sdělil NN okresní protidrogový koordinátor Martin Kracík.

Výstava bude zahájena vernisáží v pondělí 18. září ve 12 hodin a od 13 hodin připravují pořadatelé besedu s autorem výstavy Jindřichem Štreitem a studenty některých ročníků středních škol přímo na nádvoří Jezuitské koleje. Výstava bude přístupná ve všední dny od 9 do 15 hodin a potrvá do soboty 23. září.

(max)

PROGRAM VODNICKÝCH SLAVNOSTÍ

Odpolední program na Masarykově náměstí

12.30 Vystoupí dechový orchestr ZUŠ Úpice s mažoretkami

13.00 Vystoupení mažoretek Carmen z Nové Paky

13.10 Příjezd VODNÍKA a BLÁZNA

13.20 Zahajovací ceremoniál - Povolení slavností zástupcem měšťanstva, točení bláznivé vody z kašny, rozdávání "zlatých dukátů" pod vánočním stromkem za doprovodu koled

13.45 Slavnostní průvod městem do areálu pivovaru

Odpolední program v areálu pivovaru

14.00 Polední siesta v areálu pivovaru

14.00 Vodní hrátky za doprovodu skupiny Maják (velký rybník)

14.30 Dětské odpoledne s DD z Nové Paky (zadní dvůr pivovaru)

Výtvarné a pěvecké soutěže o vodě, vodnících, vílách, rybičkách a pivu. Rybářské soutěže a vodnické hry.

14.30 Cesta světem pohádkových bytostí na lodičkách (malý. r.)

17.00 Koncert skupiny Etienne (hlavní pódium u rybníka)

18.00 Koncert skupiny Hallodrn (hlavní pódium u rybníka)

19.00 Plavecké závody na pivovarském rybníku

V rámci odpoledního programu proběhne hodinová akce "VZPOMÍNÁME na 80-TÁ LÉTA" aneb PIVO ZA 1,70 Kč

Stánek, u kterého bude tato akce probíhat, a čas vyhlášení akce se podřídí všemocné vůli VODNÍKA a BLÁZNA

19.30 Večerní vodnický galaprogram

1. Mezinárodní mistrovství Nové Paky ve vypití tupláku

Soutěž o "Novopacký břich" a volba Miss vodnice

Vyhlášení cen slosovatelných vstupenek

Vodnický galaprogram doprovází skupina Rebel z Rovenska p/T

21.30 Rozloučení s vodníkem Pivílkem + OHŇOSTROJ

22.00 Noční program: Country bál se skupinou Trosky proběhne v areálu bývalé Velvety dnes Militký

Zajímavé knihy U Pašků

Štětina S Matyldou po Indu. Matylda je plavidlo, které zdolává nejzlověstnější peřeje po celém světě. Železný Kč 189,-

NABÍZÍME:

MC - Nejkrásnější písničky z českých pohádek

CD - Hity české lidovky

Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.: 0433/222 67).

(to)

Černého loutky

Tak zní dvě pravidla z loutkařského desatera, které visí v prostorách železnického muzea spolu s krásnými starými loutkami. Čarodějnice, čerti, rytíři, draci, všechny loutky se dívají ze zdí muzea a čekají na své zejména dětské diváky, aby jim udělaly radost jako před 80 až 90 léty, kdy byly vytvořeny. Část vystavených loutek má opravdu slavného tvůrce, byl jím sám akademický malíř Věnceslav Černý, který v Železnici prožil se svou manželkou velkou část života a našel zde po pobytu v Praze druhý domov i poslední místo svého odpočinku.

Divadlo vytvářel Černý spolu s profesorem Ferdinandem Steinbachem téměř dva roky. Úplně dokončeno bylo 28. května 1921. V kronice města Železnice se cituje: "Divadlo bylo opravdu umělecké a takřka všemi technickými vymoženostmi opatřené. A což tedy divu, když mrtví herci v rukou obětavého průvodce, jeho paní choti a snaživých studentů a studentek oživli!"

První představení bylo sehráno v zahradě u Horníku dne 29. května 1921 ve tři hodiny odpoledne. Byla to hra Boženy Němcové Jak Jaromil ku štěstí přišel. Toho dne se hrálo ještě dvakrát, v pět a v osm hodin, tentokrát hra Oldřich a Božena. O dětské i dospělé diváky nebyla nouze ani v jiných představeních. Hrálo se až čtyřikrát do měsíce, pokaždé jiná hra.

Věnceslav Černý namaloval také k loutkovému divadlu kulisy. Některé jsou oboustranné a jsou stejně krásné jako loutky, které i dnes, po tak dlouhé době, dokáží potěšit každého návštěvníka muzea.

Nataša Kalousková

Třída jičínské reálky, která nikdy nematurovala

Od samého počátku v ní kromě jiných škol byla umístěna i nižší reálka. Ta byla teprve od počátku školního roku 1884/5 převzata do státní správy. Další snahou města bylo její rozšíření na vyšší ústav. To se podařilo až za několik let, kdy nejmilostivějším rozhodnutím císaře Františka Josefa I. bylo povoleno, počínaje školním rokem 1894/5, přeměniti postupně jičínskou nižší reálku ve vyšší. Nejprve byla otevřena pátá třída (kvinta), ve školním roce 1895/6 šestá třída (sexta) a potom v roce 1896/7 i třída sedmá (septima). Tehdy se také konaly první maturitní zkoušky na této reálné škole. Známý a svérázný spisovatel Josef Štefan Kubín, který na této škole učil počátkem 20. století, vzpomínal, jak musel jako třídní profesor přepisovat katalog, protože nepsal reálná škola, ale reálka. Zanedlouho se ovšem název reálka vžil tak, že se stal názvem úředním a budova už v dalších letech byla nazývána jedině budovou reálky. A tato jičínská reálka potom vychovala stovky techniků a budoucích inženýrů.

Do prvního ročníku (primy) této školy 1. září 1938 nastoupili ti, kteří předtím 22. června toho roku úspěšně vykonali přijímací zkoušku. Jejich třídním se stal Dr. Jaroslav Vošvrda. Byla to mládež především ročníku narození 1927. Maturovat tedy měli v roce 1945, jelikož na reálce se na rozdíl od gymnázií maturovalo už v septimě, ale k tomu však už vlivem událostí nikdy nedošlo.

Hned od počátku školního roku vyučování ovlivňovaly pohnuté události, které otřásaly celou naší vlastí. V pátek 23. září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace, a když potom v pondělí ráno 26. září žáci reálky přicházeli do školy, zjistili, že budova jejich školy byla zabrána k ubytování mobilizovaných záložníků. A tak v době od 27. září do 26. října 1938 poskytlo reálce útulek Lepařovo reálné gymnázium. Vyučovalo se střídavě dopoledne a odpoledne. Profesoři Häckl, Louda a Engelmann nastoupili v té době vojenskou službu.

Pak následovaly další pohnuté události. Ve středu 15. března 1939 měla třída ráno kreslení, a tak v 8.35 hodin viděla z kreslírny ve druhém poschodí příjezd prvních tří německých obrněných vozů do Jičína. 17. listopadu 1939 byly uzavřeny české vysoké školy, devět jejich představitelů popraveno (jeden z nich, Dr. Josef Matoušek, byl původem z Hořic) a na 1200 vysokoškolských studentů odvezeno do koncentračních táborů. Nastával však postupný útlak a likvidace i našich středních škol.

Pro studenty jičínské reálky však nejhorší doba nastala ve školním roce 1941/2. Na jeho počátku se stal třídním námi sledované teď už čtvrté třídy (kvarty) PhDr. Vladimír Veselý, rodák z Litovle na Moravě, který k nám právě tehdy přišel z Turnova. Na pololetním vysvědčení je ještě podepsán jako třídní profesor. Když však jeho žáci přicházeli 18. dubna 1942 ráno do školy, viděli už jenom, jak jičínské gestapo odváží svým šedým automobilem jejich třídního. A pak za další dva měsíce se dozvěděli, že Dr. Vladimír Veselý byl 16. června 1942 ve věku 28 let v Brně popraven. Prý pro schvalování atentátu na Heydricha, o kterém však nemohl vůbec nic vědět, protože v té době byl už více než měsíc ve vězení. V červnu roku 1947 byla na paměť tohoto skvělého a nadějného člověka, hrdého vlastence, odhalena v I. poschodí reálky pamětní deska. I jiní profesoři reálky byli za války vězněni a persekvováni. Byl to už od 1. září 1939 prof. Jaroslav Kopáček, 11. června 1941 byl zatčen prof. Otakar Hájek a potom od 18. září 1942 byl ve Svatobořicích internován prof. Břetislav Šikola, jehož bratr, významný účastník zahraničního odboje, působil ve druhé části války jako parašutistický důstojník na Moravě.

V napjaté atmosféře roku 1942 se naše třída dozvěděla, že do kvinty už nepůjde, protože pátá třída reálek byla zrušena. Po Dr. Veselém se třídním stal profesor kreslení Jan Křivka, který zemřel až v roce 1991, ve věku téměř 100 let. Nějakým způsobem se vedení školy podařilo zajistit, že prospěchově lepší polovina přejde jako kvinta C do jičínského reálného gymnázia a bude se jako reformní reálné gymnázium učit latině od kvinty, když už před tím od tercie měla francouzštinu. K tomu také skutečně došlo.

Avšak 1. října 1942 se na scéně objevuje německý vrchní školní inspektor (Oberschulrat) Gustav Werner. Přichází na hodinu matematiky, kde právě učí prof. Josef Ottmar a za obvyklého řevu doslova třídu rozpouští a vyhazuje na ulici. Dostalo se mu zasloužené odměny po válce, kdy jako nejaktivnější likvidátor českého středního školství byl odsouzen k trestu smrti a popraven.

Tím vlastně končí pohnutá historie jedné třídy jičínské reálky, která ještě na konci školního roku 1938/9 měla podle poslední výroční zprávy 46 žáků a 4 žákyně, která měla za normálních okolností maturovat v roce 1945, ale která však nikdy nematurovala a také se už jako třída nikdy nesešla.

Mnozí za tu dobu odešli na věčnost, o osudech jiných se už ani neví, další prošli tvrdou školou života. Někteří z této třídy se ocitli až v daleké cizině, ponejvíce v USA. Tam žije Jiří Kořínek, syn ředitele jičínských měšťanských škol a synovec známého ministra a funkcionáře z dob první republiky Bohumíra Bradáče ze Židovic, o němž i T.G. Masaryk mluvil jako o nejschopnějším agrárním politikovi. Dále za mořem působí Miroslav Kohl, jehož otec měl na jičínské Husově třídě známé řeznictví. Mirek Kohl při svém povolání procestoval značnou část světa, právě tak jako Jiří Kubín. Ten se v New Yorku v roce 1927 narodil, státní občanství USA nikdy neztratil, a tak se tam po válce vrátil a působil v bankovním sektoru. Je tam i další spolužák Zdeněk Cimrman z Rovenska pod Troskami. Střídavě ve Švýcarsku a ve Francii žije Jiří Jiřička, jehož otec byl známým profesorem jičínské reálky.

Těžko se vybírají další jména, aby se na někoho nezapomnělo. Ale je třeba si připomenout, že žákem této třídy byl i Karel Hlaváček, který nyní žije v severních Čechách. Jeho rodiče ve škole na semilském okrese za nejtěžších dob války přechovávali naše parašutisty ze západu i docenta Vladimíra Krajinu, vedoucího ÚVOD, tedy Ústředního vedení odboje domácího, který se pak po válce stal generálním tajemníkem čs. strany národně socialistické. Z vysokoškolských profesorů by bylo možno jmenovat chemika Vladimíra Poura, původem z Dolní Dobré Vody u Hořic, a ze špičkových odborníků i Vladimíra Turčína na úseku dopravy. Ze sportovců pak možno uvést Karla Malého , známého jičínského házenkáře, který do zdejší reálky přešel po roce 1938 z Košic.

Dalo by se uvést ještě mnoho dalších jmen, která jsou spjata s osudy jedné třídy jičínské reálky, která by letos vzpomínala už 55. výročí své maturity, ale která tak může učinit jenom ve vzpomínkách a říkat si, co by bylo bývalo, kdyby ...

Stanislav Pour