Marie Laštovičková (*1913, Žitněves)

Marie Učíková (*1936, Semínova Lhota)

Jaroslav Heršálek (*1948, Batín)

Marie Keblová (*1921, Staré Hrady)

Imrich Sándor (*1929, Jičín)

Antonie Křelinová (*1902, Jičín)

Jiří Zelenka (*1945, Jičín)

Bohumila Kutnarová (*1937, Mlázovice)

Alois Koťátko (*1926, Zajakury)

Jaroslav Tvrdík (*1942, Cholenice)

Božena Kabeláková (*1921, Křešice)

Václav Macoun (*1923, Osek)

Lékárenská pohotovost Jičín od 25.8. do 1.9.

Lékárny:
T - Tylova ulice tel. 21 659
H - Husova ulice tel. 522 073
A - Aut. nádraží tel. 524 944
N - Nové Město tel. 525 485

Pá 25. srpen 2000 A
So 26. srpen 2000 T
Ne 27. srpen 2000 T
Po 28. srpen 2000 T
Út 29. srpen 2000 A
St 30. srpen 2000 T
Čt 31. srpen 2000 H
Pá 1. září 2000 N

Lékařská sl. první pomoci LSPP

JIČÍN - PO až PÁ od 15.30 hod. do 7.00 h. SO od 7.00 h. až PO do 7.00 h. na "zubním středisku" v lípách, tel. 0433/582 111.
NOVÁ PAKA - PO až PÁ od 15.30 h. do 7.00 h. SO od 7.00 h. až PO do 7.00 h. na poliklinice, tel. 0434/621 082.
HOŘICE - PO až PÁ od 15.30 h. do 7.00 h. SO od 7.00 h. až PO do 7.00 h. v Městské nemocnici, tel. 0435/623 611.

Stomatologická pohotovost

26.-27.8. od 8.00 do 12.00 hod.

JIČÍN - MUDr. Renata Kleplová, tel.:0433/23 551.
NOVÁ PAKA - MUDr. Bumba, tel. 0434/621 119.
HOŘICE - MUDr. Renata Králová, tel.:0435/621 852, 621 608.

Před odjezdem k lékaři si na jeho tel. nebo na tel. LSPP ověřte, zda si nevyměnil službu s kolegou.

(red)

Víkendová inspirace šéfkuchaře Zdeňka

(Pro 4 osoby) 1 kuře (1,2kg), 20dkg drůbežích jater, 1 vejce, 3 lžíce strouhanky, 100g žampionů, 100g anglické slaniny, velký panák Calvadosu (lze nahradit kvalitní vodkou), 50g másla, sůl, pepř. Nejprve si připravíme nádivku - jemně nasekaná játra, slaninu, žampiony a všechno smícháme se strouhankou. Přidáme vejce, sůl, pepř a směsí kuře naplníme. Dobře ho uzavřeme, dáme do pekáčku, povrch kuřete osolíme, opepříme a poklademe kousky másla. Za občasného polévání a podlívání pečeme v troubě asi hodinu a půl. Do pekáčku, kde se kuře peklo, nalijeme Calvados a prohřejeme. Takto připravenou šťávu podáváme ke kuřeti, obloženému eventuelně na másle osmaženými malými cibulkami, připravenými ve zvláštní nádobě (omáčníku). Vhodnou přílohou jsou opečené brambory, hranolky, rýže, apod.

Dobrou chuť

Hořickej vorel nabídne deset osobitých filmových titulů

Sdružení Arché ve spolupráci s Domem kultury Koruna, hořickým Biografem Na Špici a kulturním čtvrtletníkem Trafalgar, připravilo na polovinu září opět sérii snímků, které nepatří mezi příliš frekventované "hosty" českých kin. Třídenní program, který startuje v pátek 15. září, je určen poměrně širokému spektru diváků. Na žánrově pestré přehlídce je zastoupena evropská i zámořská produkce.

Festival otvírá film sarajevského rodáka a absolventa pražské FAMU Emira Kusturici Underground, nejčastěji označovaný jako podobenství o balkánské historii, na kterém pracoval dlouhé čtyři roky. Jeho autorovi sice přinesl prestižní Zlatou palmu v Cannes v roce 1995, ovšem za mezinárodní úspěch v etnicky rozbouřené a novými hranicemi rozdělené Jugoslávii zaplatil tvrdou daň. Kusturica musel čelit nevybíravým útokům ze strany tamního tisku i části veřejnosti, kterou "Underground" silně pobouřil. Režisér se poté zařekl, že se za kameru už nepostaví. Naštěstí se tak nestalo, a v současnosti se můžeme těšit z jeho zatím posledního filmu Černá kočka, bílý kocour, který je od jara v domácí distribuci.

Úvodní festivalový den uvede hořický biograf ještě jeden snímek - Sametová extáze britského režiséra Todda Haynese, který diváky zavede do éry glam rocku v sedmdesátých letech, a nepřímo připomene hudební osobnosti té doby, Davida Bowieho, Iggyho Popa, Lou Reeda, Briana Ena či Briana Ferryho. Sametová extáze si z festivalu v Cannes v roce 1998 odvezla cenu za umělecký přínos.

O jedné trafice na jednom z brooklynských nároží a lidech s ní více či méně spjatých vypráví americký film Smouk režiséra Vayne Wanga. Ústředními postavami jsou tragickou událostí poznamenaný spisovatel Paul Benjamin a majitel trafiky Auggie Wren, který svého pravidelného zákazníka jednoho večera seznámí se svým "tajemstvím", zdánlivě nic neříkající kupou alb s tisíci fotografiemi. Auggie totiž už čtrnáct let, den co den vždy v osm hodin ráno fotografuje ze stejného místa nároží své trafiky. Paul na jednom snímku spatří i svou ženu, která ve čtvrtém měsíci těhotenství zahynula při přestřelce gangů. Posléze se začne rozvíjet řetězec příběhů, do nichž jsou vtaženy další osoby. V hlavních rolích se představí Hervey Keitel a William Hurt.

Téma osudové lásky si zvolil pro svůj autorský debut Jean-Marc Barr. Děj francouzského filmu Milenci s charismatickou Elodie Bouchezovou coby mladou Pařížankou Janne a Sergejem Trifunovičem, ztělesňujícího srbského mladíka Dragana, je pohledem do současné Paříže. Janne a Dragan jsou reprezentanty dvou odlišných kultur, to ale není překážkou, aby se do sebe zamilovali. Jejich vztah však není šťastnou romancí. Jugoslávský student (bohém) Dragan ve Francii pobývá nelegálně a hrozí mu vyhoštění. Sobotní část Hořického vorla pokračuje vloni dokončeným projektem, ke kterému se sešla čtveřice režisérů - Vladimír Michálek, Michaela Pavlátová, Martin Šulík a francouzský filmař a fotograf Artemio Benki. Společným pojítkem jejich povídkového pásma "Praha očima" je rovněž láska, variace na obdobné téma, i když s rozličným tvůrčím přístupem, se odehrává ve stověžaté metropoli.

Stejně jako loni (Lost Highway) zařadili pořadatelé do přehlídky Davida Lynche, a to jeho posledním filmem Příběh Alvina Straiga. Tentokrát se příznivci kultovního tvůrce nedočkají bizarních světů a jejich ještě více bizarnějších hrdinů. Lynch se nechal inspirovat skutečnou událostí, a tak se diváci spolu se zatrpklým staříkem Streigem z Iowy vydají na zahradním traktůrku na 600 kilometrů dlouhou pouť za jeho bratrem. "Všichni říkají: Miluji tě", pod tímto filmem s řadou známých hereckých celebrit (Alda, Hawnová, Barrymoreová, Norton), je podepsán klasik filmového řemesla Woody Allen. Muzikálovou komedii z roku 1996 shodou okolností minulý víkend uvedla Česká televize.

Středem nevybíravé pozornosti je Jim Carrey ve skvělé Truman show, kde se proti své vůli stává jakousi loutkou ve virtuálním světě. Truman Burbank začne pozvolna tušit, že něco není v pořádku. Když prohlédne, že si z jeho života zvrácený Christof udělal výnosnou živnost, že každý jeho pohyb sledují stovky televizních kamer a jejich prostřednictvím miliony lidí doma u obrazovek, rozhodne se bojovat za svou "svobodu". Film Petera Weiera je mistrnou hříčkou, která vyvolává naléhavou otázku: co kolem nás je, ale také už nemusí být realita? A že hranice mezi ní a fikcí může být zatraceně nezřetelná.

Druhým filmem nedělního programu je generační snímek Siberia nizozemského režiséra Roberta Jana Westdijka. Povedená amsterodamská dvojka Goof a Hugo si užívají bezstarostného mládí, a provozují svérázný způsob zábavy a obživy v jednom. Nabízejí se jako průvodci mladým osamoceným turistkám, kterým po noci vášní vybírají peněženky. Zaběhlý stereotyp trvá do chvíle, než se seznámí s poněkud tajemnou dívkou Larou...

Lars von Trier je asi nejčastěji skloňované jméno současné evropské kinematografie. Milostné drama Prolomit vlny tohoto dánského režiséra, který na letošním festivalu v Cannes kraloval s hudebním filmem Tanec v temnotách, uzavře přehlídku Hořickej vorel. Prolomit vlny natočil Trier před čtyřmi lety, vypráví v něm mrazivě lidsky silný příběh o lásce a smrti.

(jn)

O budově jičínské polikliniky a místě, kde stojí

Výstavná budova městské polikliniky, která se dnes opravuje a jejíž fasáda již dnes září novotou, stojí na místě, které bylo v minulosti významnější než dnes.

V 19. století tu bylo rozcestí dvou silnic - novopacké, která šla na východ a podél níž vznikala postupně Husova třída a silnice novobydžovské, která odbočovala k jihovýchodu úvozem dolů dnešní skromnou Jungmannovou ulicí, tehdy ulicí Novobydžovskou. Spojení Jičína s Novým Bydžovem bylo v 19. století významnější než dnes. Jičín a Nový Bydžov byla totiž dvě největší města ve volebním obvodu měst (vedle toho existoval volební obvod venkovských obcí), v němž se volilo do Říšské rady a do Zemského sněmu. Došlo-li mezi těmito dvěma městy k dohodě o kandidátu, byl výsledek voleb prakticky rozhodnut, protože další města obvodu, Sobotka, Nová Paka, Dolní Bousov, Lomnice a Jilemnice, disponovaly menším počtem oprávněných voličů.

Právě proto, že toto rozcestí bylo významné, a také s ohledem na to, že Jičín se bude rozrůstat hlavně k východu, navrhl předseda Občanské besedy JUDr. František Lohař v květnu 1871 jménem nedávno utvořeného komitétu pro zřízení pomníku M. Jana Husa městskému zastupitelstvu umístit budoucí pomník na tomto místě. Lohařova myšlenka postavit v Jičíně pomník Mistru Janu Husovi byla originální, protože zatím v katolických Čechách žádný Husův pomník nestál. Zastupitelstvu se navržené místo zprvu nezdálo, ale už 1.června 1871 se k němu také přiklonilo. Protože však příkopem dolů podél Novobydžovské ulice vedl otevřený kanál odvádějící z oblasti Husovy třídy splašky, dalo zastupitelstvo horní část kanalizačního příkopu překrýt kamennými deskami - aby nepáchl.

Na vlastní pomník přispělo město nevelkou částkou 20 zl. Většinu potřebných peněz opatřil komitét občanskou sbírkou. Dárcům byla otevřena denně advokátní kancelář dr. Fr. Lohaře v domě čp. 103 (později domu Feridrichových, který byl restituován a má dnes v přízemí prodejnu Sport Dobi a hudební prodejnu K+B). Ale sbíralo se i v hostincích, na zábavách, ba vybíralo se i od zvědavců, kteří se přicházeli podívat, jak se pro cukrovar vrtá artéská studna.

Slavnostní odhalení Husova pomníku, který vytvořil novopacký Antonín Sucharda, se konalo 7. července 1872. Byla to velká sláva. Sešlo se množství občanů a většina jičínských spolků, ba i selská banderia na koních, mnozí v krojích a s hudbou.

Husovy oslavy se staly tradiční součástí jičínského života a manifestací českého uvědomění našeho národa. Konávaly se pravidelně 5. července, tedy v předvečer dne Husova upálení. V 19. století se odbývala až za večerního šera a početní účastníci se u pomníku scházeli jednotlivě až k 9. hodině večer. Po stranách pomníku obyčejně stály dva stožáry opletené zelení, na nichž vlály dlouhé červenobílé prapory. Sama socha bývala zkrášlena věnci a nad ní vlál černý prapor s červeným kalichem. V okolních domech bývala okna osvětlena, na prostranství kolem planuly svíce, často i bengálské ohně. V roce 1896 se slavnosti poprvé oficiálně zúčastnili vedoucí představitelé města společně, ne jen podle své vůle jako jednotlivci. Město se tak přihlásilo k českému národnímu programu, k zápasu Čechů za úplnou rovnoprávnost. Od té doby se na oslavu začalo chodit společně průvodem z Velkého náměstí od radnice. V čele průvodu chodíval starosta s radou města a zastupitelstvo, pak spolky, Občanská beseda, Sokol, hasiči ..., později i politické strany, mnohé spolky v krojích, s prapory. U pomníku se vždy zpívalo, zprvu spontánně, později vedlo zpěv některé jičínské pěvecké těleso. Zpívaly se národní písně a hlavně písně Bývali Čechové, Hej, Slované, Hranice vzplála na břehu Rýna a Kdož jsú Boží bojovníci. Vedoucí představitel města na závěr provolal slávu Mistru Janu Husovi a dav, který volání slávy opakoval, se pomalu začal rozcházet. Často ještě následovala v Hamburku nebo v sokolovně přednáška o Janu Husovi. Před první světovou válkou se začínalo s oslavou dříve, ještě za světla, a řečnilo se přímo u pomníku, někdy i dlouho. V roce 1912 tu mluvil dr. Baxa, pozdější primátor města Prahy, půl druhé hodiny.

Kulisou Husova pomníku však ještě dlouho, více než třicet let, nebyla dnešní výstavná budova polikliniky, ale přízemní domek se zahradou. Ten od roku 1856 vlastnil JUDr. Josef Heindl, jeden z prvních advokátů, který do Jičína přišel, a později jičínský notář. Potřeba advokátů, obhájců totiž vzrostla po roce 1850, kdy byl vydán nový zákon o trestním řízení a o prokuratuře. Panu doktoru Heindlovi patřil od roku 1855 také přízemní domek na místě dnešní lékárny. (Později ho koupil majitel cihelny pan Mareček a vystavěl tu patrový dům - jádro dnešní lékárny.) Heindlovi pak přikoupili i jednopatrový dům čp. 79 mezi oběma jmenovanými domy, na jehož místě dnes stojí bývalá tržnice nábytku, projektovaná v duchu funkcionalismu arch. Čeňkem Musilem.

JUDr. J. Heindl přišel do Jičína z Prahy a byl ve městě vážen, i když do veřejného života výrazněji nezasáhl. Byl v 60. letech členem zastupitelstva - vzdělanec tehdy nemohl stát stranou veřejného života - a v obecních volbách roku 1862 získal v I. sboru nejzámožnějších občanů nejvíce hlasů. Ale nebyl nikdy radním. Významněji než on se ve veřejném životě uplatnila jeho paní Rosina, žena zlatého srdce, se svou neprovdanou dcerou Adélou. Zasloužily se o zřízení jičínské opatrovny (v r. 1871) - útulku pro děti chudých lidí - a chudým dětem věnovaly většinu svých sil. Samy o děti pečovaly, opatrovnu řídily, získávaly pro ni podporu, ale stavby nové budovy (vedle kina) se už nedočkaly.

Heindlovi se v Praze přátelili s rodinou univ. profesora filozofie Jana Ignáce Hanuše, který byl po roce 1851 odsunut z politických důvodů na místo univerzitního knihovníka. Prof. Hanuš byl jedním z řady českých vlastenců, který byl oslněn zjevem Boženy Němcové. Stal se spolu s ženou Laurou celoživotní oporou naší velké a nešťastné paní. To on ji přivedl k záměru zachytit v Babičce také české lidové zvyky v průběhu roku. Hanušovi stáli při B. Němcové i v první polovině 50. let, kdy se jí řada lidí, např. Karolina Světlá, K.J. Erben i blouznivý hlasatel lidského bratrství Fr. Matouš Klácel, z opatrnosti vyhýbala. Rodiny se stýkaly, Hanušovi pomáhali, jak se dalo, děti si spolu hrály. A tak Theodora Němcová, která byla matce v těžkých posledních letech a při umírání oporou, se stala přítelkyní Dory Hanušové.

A právě přátelství Heindlových s Hanušovými, kteří do Jičína za přáteli jezdívali, přivedlo obě dívky - Doře Němcové bylo tehdy 22 let - do Jičína jako učitelky. Paní Rosina Heindlová měla podíl na založení jičínské vyšší dívčí školy v čele s prof. J.Š. Kottem, později pokračovatelem v Jungmannově slovníkářské práci. A přičinila se o to, aby v roce 1863, rok po smrti Boženy Němcové, přišla obě děvčata na tuto novou školu jako učitelky ručních prací: Dora Hanušová učila pletení a šití prádla, Dora Němcová šití šatů. Zatímco slečna Hanušová Jičín zanedlouho opustila a provdala se, Dora Němcová zůstala v Jičíně neprovdána a svázána povinností celibátu učitelek do své smrti v roce 1920. (Letos v lednu jsme na toto výročí zapomněli.)

JUDr. Josef Heindl zemřel asi v roce 1881, jeho paní Rosina až v roce 1900 (bylo jí 88 let) a dcera Adéla už v květnu 1905. Dědici tři domky na Husově třídě postupně prodali. Krásný pozemek s domkem proti Husovu pomníku Občanské záložně, která vznikla téměř současně s Obecní spořitelnou a působila od 1. ledna 1862 v domě jednoho ze svých zakladatelů, ušlechtilého obchodníka a vlastence Antonína Soumara. Bylo to v rozlehlém domě čp. 1 na Holínském předměstí - v dnešním domě pekárny a cukrárny U Halířů v Palackého ulici.

Na rozdíl od Obecní spořitelny, jejíž vznik podněcoval sám stát (už v roce 183 vybízela vláda městské zastupitelstvo k jejímu založení) a která měla každému šetrnému člověku umožnit, aby si tam na úrok ukládal finanční přebytky pro případ nouze nebo náhlé potřeby, a na druhé straně půjčovat každému podnikavému a pilnému řemeslníku nebo obchodníkovi, vznikla Občanská záložna iniciativou zdola a měla charakter družstevní, svépomocný, jako později kampeličky. Půjčovala původně jen těm, kteří v záložně ukládali své úspory. Byla vždy chudší příbuznou mocnější a prosperující Obecní spořitelny (zal. na podzim 1861).

Nechybělo mnoho, aby na pěkném místě, o němž mluvíme, stála budova Obecní spořitelny. Té už v 90. letech úřadovna na radnici (dnešní K-klub) naprosto nestačila a chystala stavbu vlastní budovy. V roce 1895 se rozhodovalo mezi dvěma místy: pozemkem v západní části zámecké zahrady, tj. v dnešní ulici Smiřických, a zahradou Heindlových u Husa. A jen to, že dr. Fr. Lohař se při rozhodujícím hlasování ve vedení spořitelny v lednu 1895 přidal na stranu přívrženců zámecké zahrady, rozhodlo, poměrem hlasů 6:4, že na rohu Jungmannovy a Husovy ulice nestála o deset let dříve budova Obecní spořitelny.

V roce 1905 pak po delším hledání zakoupila Heindlův domek se zahradou Občanská záložna, když Palackého ulice se stávala méně frekventovanou a ruch se přesouval na Husovu třídu, směrem k nádraží, kam od roku 1903 přijížděly nejen vlaky od Ostroměře a Hradce (od roku 1871) a od Nymburka a Prahy (od roku 1881), ale také vlaky od Turnova.

Architektonickou soutěž na novou budovu vyhrál podle Mencla arch. Heindl z Prahy. Šlo jen o náhodnou shodu jmen? Vítězný projekt dopracoval a pak realizoval Antonín Holeček a budova byla otevřena v srpnu 1906. V patře měla nájemní byty, v přízemí do Husovy třídy sídlila úřadovna záložny. Budova je reprezentativní především věžovitou střechou s hodinovou věžičkou nad původním vchodem na zkoseném roku budovy. Honosný dekor však jen eklekticky míchá novorenesanční prvky s rostlinnými ozdobami secese.

Za druhé světové války se Občanská záložna přejmenovala nejprve v roce 1941 na Všeobecnou, v roce 1944 na Lidovou záložnu a hned v červnu 1945 přišla pod národní správu. Po únoru 1948 došlo k centralizaci také u peněžních ústavů a záložna byla zrušena. Vhodná poloha blízko autobusového i železničního nádraží vedla pak k adaptaci budovy pro potřebu zdravotnictví a k propojení objektu s novějším činžovním domem čp. 57 v sousedství. Nové městské zastupitelstvo na počátku 90. let rozumně rozhodlo uchovat tu městskou polikliniku, a proto spojené budovy za přístupnou cenu prodalo sdružení praktických lékařů. Ale o posledních devadesáti letech toho popravdě vím méně než o konci minulého století.

Vladimír Úlehla