Roubený "Gernatův" domek s mansardovou střechou stojí na rohu novopacké Záhorského ulice a Kotíkovy. Původně stál u mostku přes Rokytku, která byla zregulována a vede nyní pod Kotíkovou ulicí. Společnost mu dělávala socha sv. Alžběty udílející almužnu sedícímu mrzákovi. Socha pocházející z 20. let 18. století z okruhu M. Brauna byla přemístěna a dnes zdobí parčík před domovem důchodců ve Svatojánské ulici.
(to)
Vernisáž obrazů Ivana Sobotky
Sobotka - Minulou sobotu byla v malebném prostředí Šolcova statku v Sobotce zahájena výstava obrazů Ivana Sobotky.
Vernisáž svému spolužákovi a kamarádovi z Akademie výtvarného umění v Praze zahájil malíř Vladimír Komárek. Zdůraznil, že jeho moudrý přítel je výjimkou mezi výtvarníky, neboť své dílo bere především jako soukromou záležitost, jako osobní umění a nemá touhu býti proslaven, nemusí býti první ani se líbit. Jeho slova potvrzuje i to, že Ivan Sobotka, přestože se malování věnuje celý život, uspořádal jen velmi málo výstav.
I když na vás zpočátku bude Sobotkovo dílo působit jako jednolitá malba, nedejte se mýlit a nechte na sebe jeho díla chvilku působit. Brzy zjistíte, že vůbec nejde o monotónní obrazy, ale že to jsou monochromní malby, které mají svoji linii a osobité kouzlo vyjadřující smutek i údiv, mají svoji krásu i duši. Výstavu můžete v prostorách Šolcova statku navštívit do poloviny září.
(lk)
Jičínský rodák Zdeněk Řehoř
Při prvních ročnících festivalu Jičín - město pohádky byl hostem herec Zdeněk Řehoř, jičínský rodák, který byl na svoje město náležitě hrdý. Vzpomínám, jak přednesl vítězné pohádky dětských autorů z literární soutěže. Zájem všech generací o besedu s ním jej dojímal až k slzám. Škoda, že již podobné setkání se nikdy neuskuteční, neboť Zdeněk Řehoř již není mezi námi. Ale zcela určitě si zaslouží připomenutí, neboť v srpnu letošního roku by se dožil 80. let.
Narodil se v Jičíně 30. srpna 1920 a vystudoval učitelský ústav, ale již v roce 1941 nastoupil první angažmá ve Větrníku, později prošel Vesnické divadlo, divadlo D 47 až D 50, aby našel svoji domovskou scénu Na Vinohradech, kde hrál Kalafunu ve Strakonickém dudákovi, Hlubinu v Měsíci nad řekou, Polonia v Hamletovi, Pěnkavu v Tvrdohlavé ženě a řadu dalších rolí.
Patřil mezi herce bez výrazných velkých rolí, ale ať už na divadelních prknech, tak v televizi nebo na filmovém plátně vytvořil nesčetnou řádku profesionálně ztvárněných postav, kterým propůjčoval svým osobitým herectvím pokoru, přesvědčivost a lidskost.
Zajímavé je, že působil plaše, a přesto vynikl v řadě komediálních rolí. Připomeňme například dědečka v seriálu komedií Taková normální rodinka či moderního vodníka ve filmu Jak utopit doktora Mráčka. Dětem navždycky, a nejen jim, zůstane v paměti jako hajný u Trautenberka v Krkonošských večerníčkových pohádkách.
Z velkého množství rolí nám zůstane uchováno herecké mistrovství Zdeňka Řehoře, který zemřel 8. listopadu 1994. Vždycky se hlásil ke svému rodnému městu, miloval Jičín a rád se do let svého mládí ve svých vyprávěních vracel. Jsem rád, že ani Jičín na něj nezapomněl a na jeho rodném domě u Valdické brány je umístěna pamětní deska připomínající slavného rodáka.
Václav Franc
Kulturní léto na Humprechtu
Sobotka - Již téměř 25 let ožívá zámek Humprecht každé léto zajímavým kulturním programem. Ani letošní rok nebyl výjimkou a pro návštěvníky byly připraveny koncerty a výstavy spojené s noční prohlídkou zámku. Z celé řady akcí lze namátkou jmenovat koncert pěveckého sboru Sound Agreement ze Švýcarska Hany Müllerové, Vojtěcha Janzy a také Vladimíra Merty. Poslední akcí tohoto léta je vernisáž výstavy Sobotka v roce 1900. Koná se právě dnes, 25.srpna od 18.30 hodin a vlastní výstavu bude možné zhlédnout až do 10.září.
Josef Krenn
26. srpen: zvlášť černý den naší historie
Pokud bychom si sestavili žebříček nejčernějších dnů v naší historii, tak šestadvacátý srpen by rozhodně patřil k horkým favoritům. Právě toho nešťastného dne jsme v rozmezí 68 let přišli o dva významné krále, kteří svou životní pouť skončili v krví zmáčeném prachu bojiště.
Ale začněme popořádku u "krále železného a zlatého" Přemysla Otakara II, který za svou přezdívku vděčí své těžké, v železe zakuté jízdě a bohatství především dolů na Jihlavsku. Ty ovšem nebyly zlaté, ale stříbrné. Za jeho vlády nevídaným způsobem vzrostla prestiž a rozloha českého státu. A právě Přemyslova rozpínavost, moc a touha po římské koruně svedla do tábora jeho protivníků papeže, římského krále, uherského krále i říšská knížata. Otakar II. v době své největší slávy vládl nejenom v Čechách a na Moravě, ale i v Rakousku, Štýrsku, Korutanech a Kraňsku. Nesmíme zapomenout ani na Kladsko a dočasně ovládnuté Chebsko. Mocný a ambiciozní muž v plné síle, jehož stát připomínal svým rychlým růstem nenasytného otesánka, se na počátku 70. let 13. století rozhodl k osudovému činu. Vztáhl ruku po diadému římského krále a možná i římského císaře. Svým vítězstvím si byl tak jist, vždyť byl nejmocnějším z říšských knížat a u papeže byl také velmi dobře zapsán, že nepovažoval ani za nutné se volby zúčastnit a svůj volební hlas delegoval na bamberského biskupa Bertolda. Inscenátor rafinovaných politických tahů se však přepočítal. Kurfiřti vůbec nestáli o silného a tvrdou rukou vládnoucího pána, a tak 27. září 1273 jednomyslně zvolili římským králem celkem bezvýznamného a chudého švábského hraběte Rudolfa z Habsburku. Přemysl Otakar II. byl vzteky bez sebe a nemínil se s proradným rozhodnutím smířit a uznat právoplatnost Rudolfovy volby.
Hněv je ale špatný rádce a Přemysl promeškal vhodnou chvíli ke smíření a k narovnání vztahů s novým králem. Vypočítavý a mazaný Rudolf rozehrál během krátké doby celou sérii intrik a útočných plánů s jediným cílem, upevnit svoje postavení v říši na úkor Přemyslova bohatství. Důchody, které Rudolf pobíral ze svých panství ve Švábsku, nečinily ani desetinu důchodů Otakarových. Český král, na něhož byla uvržena říšská i církevní klatba, téměř bez spojenců a s pátou kolonou šlechtické vzpoury v zádech se místo vítězné bitvy musel v listopadu 1276 před tím štýrským pánem z nemanic neslýchaně pokořit. Ve vojenském ležení před Vídní přišel o všechna území, kterých za svůj život pracně nabyl a vkleče přijal od Habsburka v léno pouze dědičné země koruny české. Vojenské střetnutí obou mužů bylo pouze otázkou času a Přemysla do něho hnal nejen hněv a touha po odplatě, ale i zákonitá obava o zbytek své, donedávna tak obrovské, říše.
Armády obou nesmiřitelných soupeřů se proti sobě stanuly 26. srpna 1278 nedaleko Dürnkrut na rakouském území, paradoxně pouhých 30 kilometrů od místa,kde Přemysl Otakar II. před 18 lety vybojoval největší vítězství svého života a na hlavu porazil uherské vojsko. Ale tentokrát byly vyhlídky českého krále mnohem horší. Jeho vojsko bylo početně slabší, snad jen převaha v počtu těžkých železných rytířů mu dávala šanci na úspěch, a morálka jeho ozbrojenců by rozhodně jako čítankový příklad nemohla sloužit. Panská vzpoura, podněcovaná Rudolfem, a její krvavé potlačení byla ještě příliš čerstvá. Průběh bitvy, která začala kolem deváté hodiny, se nedá zcela přesně zrekonstruovat. Nánosy legend a polopravd, které průběh řeže, smrt královu a údajnou zradu Miloty z Dědic v průběhu času překryly, se už nikdy nepodaří odstranit. Jisté je, že o průběhu bitvy zásadně rozhodl útok Rudolfovy zálohy, vedený Ulrichem z Kapellu, která vpadla Přemyslovým vojům do boku. Zda chtěl Milota z Dědic obchvatem na tuto zálohu zaútočit, a tím vnesl do vlastních řad zmatek, či byl pouze stržen všeobecným zmatkem a útěkem, již nezjistíme. Svými současníky však ze zrady obviňován nebyl a v průběhu dalších let zastával vysoké státní úřady. Zbabělost a zradu mu přisoudilo až obrozenecké 19. století. Kolik zranění utrpěl a jak zemřel rekovný král, také s jistotou nezjistíme. Každopádně obrovská sečná rána, která rozťala jeho lebku byla s největší pravděpodobností příčinou smrti a vzhledem k jejímu charakteru musela být vedena na hlavu muže ještě stojícího či sedícího v sedle.
Přenesme se teď o necelých sedmdesát let dále do doby, kdy se říkalo, že "bez Boha a českého krále nelze vyřídit svou věc". Přenesme se do doby vlády prvního Lucemburka na našem trůnu, krále Jana. Ponechme stranou léta jeho vlády, kterou je možné podle úhlu pohledu hodnotit velmi rozporuplně. Od příkrého odsouzení "krále cizince", který považoval české království za pouhý zdroj příjmů až po muže, který významně ovlivňoval evropskou politiku, otce našeho největšího vladaře Karla IV., kterému na sklonku života usnadnil jeho závratnou kariéru, a panovníka, který definitivně rozšířil království o Chebsko, Lužice a velkou část Slezska.
Píše se rok 1346 a schyluje se k prvnímu velkému střetnutí ve válce, která bude později označená za stoletou. Jejím prapůvodem vedle dávné rivality Anglie a Francie (svého času byly državy anglických králů ve Francii tak významné, že převyšovaly moc francouzských vladařů) byl i boj o hospodářské ovládnutí Flander. Samotnou rozbuškou se však stalo vymření Kapetovců v roce 1328. Nárok na francouzský trůn si nárokoval jak Filip VI. z rodu Valois, tak anglický král Edvard III. Jeho nárok byl nakonec odmítnut, a to vedlo k otevřené roztržce a vyhlášení války v roce 1337. Ale až na malé srážky se nic vážnějšího nedělo, a to ukolébalo francouzský dvůr. Jako blesk z čistého nebe tedy zapůsobila zpráva, že 12. července 1346 se Edvard se svou armádou vylodil v západní Normandii a táhne na Paříž.
Jan Lucemburský se svým synem Karlem si právě v Trevíru vychutnávali svůj úspěch. Karla totiž 11. července zvolilo pět kurfiřtů za římského krále. Tradiční spojenecké závazky Lucemburků s Paříží idylu úspěchu přerušily. Otec se synem urychleně naverbovali 500 těžkooděnců a vyrazili na pomoc napadenému Filipovi. Tady je třeba podotknout, že i když v tomto kontingentu byli i Češi, většina mužů byla naverbována v Porýní a Lucembursku. Po dlouhé honičce, spíše hře na kočku a myš, v níž početnější Francouzi pronásledovali mnohem slabší, ale disciplinované vojáky anglického krále, se obě armády dostihly 26. srpna 1346 u vsi Kresčak.
Angličané obsadili strategické návrší a odpočatí očekávali svého, minimálně dvakrát tak početného protivníka. Ten dorazil dost neuspořádaně znaven dlouhým pochodem a srpnovým horkem v odpoledních hodinách. Čtyři z Filipových rytířů, jedním z nich byl i Janův pobočník Jindřich Mnich, provedli průzkum a rozumně doporučili odložit bitvu na příští den, aby si vojsko mohlo odpočinout. Zvlášť janovská pěchota (střelci z kuší) byla velmi utrmácena. Nedisciplinovaní francouzští baroni však při spatření nepřítele ihned přešli do nesmyslného útoku, který nebylo možno zastavit. Při svých bezhlavých nájezdech se stali snadným terčem pro vycvičené anglické lučištníky. Když pak pod mraky anglických šípů začali couvat i Janované, Francouzi to pokládali za zradu a zezadu na ně zaútočili. Výsledkem byl všeobecný zmatek a během série zmatených a neřízených útoků bylo rozprášeno celé vojsko a pobit výkvět francouzské šlechty. Král Jan do boje zasáhl pravděpodobně v pozdním odpoledni, kdy o výsledku bitvy bylo rozhodnuto. Se zhruba stovkou rytířů se slepý válečník vydal hledat jistou, a svého jména důstojnou smrt. Zatímco Jan nalezl smrt i se svými společníky Jindřichem Mnichem a Jindřichem z Klingenburka, jejichž koně měli údajně svázané otěže, aby se v bitvě neztratili, mladý Karel byl tou dobou již se zraněním vyveden z bitvy.
Za zmínku stojí, že oba čeští králové padli ve srážkách, které znamenaly přerod v taktice vedení bitev. Rudolf Habsburský využil "nerytířské" zálohy a dokázal zkoordinovat útok lehké jízdy vyztužené těžkooděnci a výborní angličtí lučištníci ve spolupráci s opěšalými rytíři ve vší nahotě odhalili nevýhody nedisciplinované feudální těžkooděné jízdy.
(to)
ROVENSKÉ ZVONY 2000 Již po dvanácté se v Rovensku pod Troskami sešli milovníci dobré hudby, aby navštívili country a folkový festival Rovenské zvony. Letošní ročník byl zvláštní tím, že festival, dříve zaměřený téměř výhradně na tyto žánry, do sebe infiltroval i muziku jiného druhu. Ke slyšení zde tak byly mimo jiné i známé melodie z muzikálů a oper. Z našich regionálních skupin vystoupili na pódiu například jičínští Rančeři nebo mladá kapela Kaluže z Pilníkova u Trutnova (na snímku). Zvláště je pak nutné zmínit účast pořádající skupiny Rebel z Rovenska pod Troskami, která má za sebou nahrávku již druhého CD a uspořádala již několik koncertů za hranicemi naší vlasti. Také díky krásnému počasí se mohli pořadatelé pochlubit velkou návštěvností, která dosáhla počtu dvou set spokojených posluchačů.
FOTO: Josef Krenn
Výstavní sezona v Suchardově domě
Nová Paka - Letošní výstavní sezona, která byla v novopackém Suchardově domě zahájena 17. března digitálně zpracovanými historickými snímky Nové Paky, které shromáždil Richard Geisler, pokračovala dále výstavou obrazů absolventa umělecko-průmyslové školy v Brně Jiřího Vavřiny a výstavou postmodernisty Martina Mainera až po současnou připomínku 190. výročí narození Karla Hynka Máchy. Výstava ilustrací k jeho dílům, které jsou zapůjčeny z fondu Památníku Národního písemnictví v Praze, potrvá až do 24. září. Podle slov pracovníka muzea Františka Ferlese, pravděpodobně největší ohlas měla hned úvodní výstava digitálně zpracovaných snímků Nové Paky a místních osobností a postav, která byla doplněna pohlednicemi ze sbírky Josefa Tomáše.
Jak nám sdělil ředitel muzea Miloslav Bařina, příznivci výtvarného umění se mohou těšit do konce sezony ještě na dvě výstavy. Nejprve od 29. září do 22. října se představí se svými obrazy známý místní malíř Vlastimil Mužíček, který na svou vernisáž chce pozvat známé výtvarníky z celé naší republiky. Závěr pak bude patřit dílům Oskara Teimera z nedalekého Černilova. "Ještě jedno překvapení připravujeme na říjen. V místnosti expozice novopackého betlému bude vystavovat své letos zhotovené betlémy známý řezbář z Heřmanic, František Mühl. Jeden den bude dokonce své postavy vyřezávat přímo na místě, aby návštěvníci, a zvláště děti, viděli, jak takový betlém přichází na svět", prozradil nám Miloslav Bařina.
(ur)
Zajímavé knihy U Pašků
Mehner Největší záhady světa - Úkazy z hranic reality. Záhady, tajemství a jevy, které se doposud nikomu nepodařilo objasnit. Dialog Kč 139,-
Leachová Dítě a já. Péče o děti od narození do pěti let. Cesty Kč 359,-
Velký výběr nástěnných a stolních kalendářů na rok 2001
NABÍZÍME:
Video - Postava snů - Aerobic s úsměvem
Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.:0433/222 67).
