Nové Noviny č. 33/0018. srpna 2000str. 6

DISKOKLUB APEROL V NEMYČEVSI Nejžhavější české a zahraniční hity a ohromující světelná show čeká na návštěvníky, kteří se rozhodnou využít služeb nově otevřeného diskoklubu Aperol v obci Nemyčeves, nalézajícího se pouhých 7 kilometrů od Jičína. Mimo tanečního sálu s kapacitou 300 osob mohou přítomní využít i služeb jednoho ze tří barů, a to pivního "Budweiser baru", tanečního "Bourbon baru" (na fotografii), ale i speciálního baru v podzemí diskotéky "Sklípek baru". Diskotéky se v Nemyčevsi konají pravidelně každý pátek od 20 hodin a při hudební produkci zde na speciálním molu vystupují například i tanečnice. Provoz Aperolu zajišťují profesionální "dýdžejové" z rádia Černá Hora.

PI, FOTO: max


Druhý výbuch na jičínském zámku

Jičín - Letos už druhý výbuch otřásl Jičínem. Nešlo o teroristický, ale o divadelní čin. Tentokrát explozi zosnoval Divadelní spolek Svatopluk Benešov. Neoprávněně však zůstal stranou pozornosti obyvatel jičínských, zdaněn mizivým letním zájmem o kulturní dění a poměrně malou propagací.

Nějakých pětadvacet diváků se stalo svědkem této exploze historickým jádrem v sobotu 12. srpna o půl deváté večer. Představení pod názvem Kulhavý mezek aneb Výbuch na jičínském zámku bylo v krátké době druhým pokusem o stejnojmennou hru od Oldřicha Daňka, a to po nedávné premiéře VHS Jičín. I když benešovský "mezek", jak už výše sděleno, unikl pozornosti, o to více potěšil publikum velmi kvalitními hereckými výkony. Přirozenost a velké nasazení jiskřily vzduchem jako předzvěst příštího výbuchu a provázely hlavní aktéry S. Němcovou, J. Pšeničku a P. Němce, kterým technicky pomáhal R. Kulhan a textově nahazovala M. Konvalinková. K tomu připočítejme minimum rekvizit, ovšem maximálně dovedně využitých. Spolek Svatopluk nabídl svého mezka poctivě a s reprízovým zažitím (premiera byla v Benešově v červnu loňského roku). Snad jen před prvním jednáním nemusel reprodukovat celou Nohavicovu píseň o potulných kejklířích. Neměl toho zapotřebí, protože atmosféru umí vytvořit sám.

Jinak dlužno říci, že herci se nepídili horečnatě po pravdě, i když Daňkův text k tomu vybízí, ale zlehčili své hledání ve prospěch diváka a nacházeli pro něj obyčejné životní hodnoty v kontrastu s nesmyslností válečné doby a historickou chamtivostí. Tedy i mrazivé prsty mohly poťukat na záda divákova, stejně jako jeho tvář uvolňoval smích. A stojaté vody jičínské kultury, jak o nich často s chutí říkáme a tvrdíme, že se tu téměř nic neděje, zase jednou vyšplíchly a osvěžily těch několik lidí, kterým zpříjemnily letní večer.

(VAMA)


OZNÁMENÍ

Oznamujeme všem zájemcům o koncert americké zpěvačky Annie Rattlesnacke, který se měl uskutečnit 4. září 2000 v Kulturním domě v Jičíně, že se vystoupení neuskuteční. Zpěvačka zkrátila svůj pobyt v ČR, a proto několik koncertů odpadá. Současně se tímto omlouváme.

KD Jičín


O Žižkovi, Černínovi a mlázovické tvrzi

Na sklonku svého života se Jan Žižka ocitl v permanentním boji proti všem. Jako by se jeho osobnost rozdvojila. Na jedné straně vidíme chladně uvažujícího geniálního stratéga a vojevůdce, který dokáže střízlivě posoudit, byť už slepý, každou sebeošemetnější situaci a stále vítězí , na druhé straně před námi vyvstává obraz fanatika považujícího se za prodlouženou ruku boží. Ano, za prodlouženou ruku boží, trestající každého, kdo mu kdy ublížil, případně se protivil jeho vůli a záměrům. Svým jednáním se začal podobat pikartům a adamitům, které sám vyhubil. Pokus vnutit celým Čechám husitský výklad božího zákona, nesmiřitelnost, tvrdost a fanatismus nakonec přivedla k jednacímu stolu téměř všechny jeho odpůrce od katolíků až po kališníky. Snaha plést se do věroučných tezí nebyla v žádném případě po chuti ani táborským kněžím, kteří zásadně nesouhlasili s tím, aby obyčejný válečník posuzoval otázky víry.

Baštou jeho moci se stal východočeský svaz, i když i mezi tábory se našlo hodně stoupenců jeho tvrdé a až nesmyslně nesmiřitelné politiky. O tvrdosti nastoupené cesty svědčí i Žižkův vojenský řád, který pravděpodobně vznikl před tažením na Moravu (podzim 1423). Ve skutečnosti tento vojenský řád byl spíše programem nového východočeského husitského svazu a odrážel především Žižkovy názory. K přijetí vlastní interpretace božího zákona chtěl přimět celou zemi a každého, kdo by se proti této snaze chtěl postavit, hodlal "trestati i bíti, trestáním honiti, mrskati, bíti i zabíjeti, stínati, věšeti, topiti, páliti i všemi pomstami mstíti ...". To byla silná káva i pro písaře, který pro jistotu poznamenal, že tak "míníť bratr Žižka". A právě v tomto období vrcholné nesmiřitelnosti a tvrdosti vtrhl obávaný válečník dvakrát, v roce 1423 a 1424, na Jičínsko.

Na sjezdu v Německém Brodě 7. dubna 1423 vyhlásil Žižka vytvoření Menšího Tábora. K němu náležel svaz východočeských měst a hlásili se k němu i mnozí příslušníci nižší husitské šlechty, například zemané Petr z Kopidlna, Vaněk z Jičína, Václav z Kozojed, Haléř z Jičiněvsi, Šárovec ze Šárovcovy Lhoty a další. Dalo se i počítat s podporou kališnické šlechty, která měla svá panství ve východních Čechách. Vznik svazu byl ovšem nebezpečný pro katolíky, zvlášť ohrožený se cítil Čeněk z Vartenberka, politická korouhvička a přeběhlík par excelence. Čeněk z Vartenberka a Žižka, tehdy po jeho boku ještě stál Diviš Bořek z Miletínka, se střetli v dubnu 1423 na vrchu u kostela sv. Gotharda. Panské vojsko bylo na hlavu poraženo a sám Vartenberk byl rád, že si zachránil život. Po bitvě pak Žižka poplenil Čeňkovy statky ležící mezi Smidary a Kopidlnem. Nedlouho po této bitvě vyvrcholil i boj mezi jednotlivými křídly husitů. Za poměrně temných a nevyjasněných okolností se slepý vojevůdce za zády Diviše Bořka z Miletínka zmocnil Hradce Králové. Proradné jednání si žádalo odvetu, a tak 4. srpna 1423 proti sobě stanuli dřívější spojenci jako nepřátelé. Bitva u Strauchova dvora (nynější čtvrť Kukleny) byla první, ve které proti sobě stáli husité. Šla tu archa proti arše. Ať se Žižkův krok omlouvá jakkoliv, byla to záludnost a začátek otevřeného boje husitů mezi sebou. A byl to právě Žižka, který svým jakkoli dobře míněným a opodstatněným činem tento bratrovražedný zápas rozpoutal. I když objektivně přiznejme, že v celkové panující situaci bylo rozpoutání boje mezi jednotlivými křídly husitského hnutí pouze otázkou času.

Jednou bitvou ale boj nekončí a po počátečních úspěších se Jan Žižka dostal do úzkých. Zůstal obklíčen vojsky pražského svazu, rozlíceného ztrátou Hradce Králové a dalších východočeských měst, která se k němu hlásila, v Čáslavi. A v této chvíli vstupuje na scénu další aktér našeho příběhu - vladyka Černín. Ten získal Mlázovický statek neznámo kdy a jakým způsobem. Ani jeho jméno a rod není spolehlivě doloženo, protože se o něm zachovaly pouze útržkovité zprávy z let 1423 a 1424. Na pomoc obklíčenému Žižkovi vytáhl s královehradeckým a jaroměřským sborem hejtman Matěj Lupák. Proti němu však vytrhl se svými zbrojnými houfy z Kolína mincmistr Hašek z Valdštejna a udeřil na Lupákovy voje v neděli po nanebevzetí Panny Marie (22. srpna). Při přechodu Labe v blízkosti Týnce uštědřil husitům z Hradce Králové a Jaroměře krutou porážku. Samotného Matěje Lupáka pak Černín zabil v konopném poli. Slepý vojevůdce se nakonec ubránil a kolem 15. září se vypravil na Moravu. Na poměrně bezvýznamného zemana však nezapomněl a pomstil se mu hned následujícího roku.

Razantnost a úspěchy Žižkova válečného tažení z první poloviny roku 1424 vskutku berou dech. Byla to asi i reakce na jednání svatohavelského sněmu, který v opozici proti fanatickému slepému válečníkovi přivedl k jednacímu stolu zástupce pražanů, umírněných kališníků, katolíků ba i jednoho táborského spojence. Sněm, aniž jmenoval, označil Žižku za "zhúbce země". Chod dějin chtěla navíc urychlit skupina katolických šlechticů kolem Jana Městeckého a rozhodla se najmout k odstranění zhúbce atentátníka. Pokus se však nezdařil a Žižka nejprve 6. ledna 1424 porazil v bitvě u České Skalice Jana Městeckého a jeho stoupence a pak tvrdě poplenil Podkrkonoší. V březnu 1424 oblehl Hostinné a potom vtrhl na Jičínsko, kde si vyřídil ani ne rok starý dluh s Černínem. Mlázovická tvrz byla vypleněna a sám Černín zabit. Další z napadených Jan Ohnišťko stačil opustit tvrz Smidary ještě než lehla popelem. Tady končí zprávy o Žižkově působení na Jičínsku.

Neúnavný hejtman zamířil do jihozápadních Čech, kde opět sklízel úspěch za úspěchem a z jeho nevelkého východočeského svazu se nečekaně stal mohutný blok. Naděje svitla svatohavelským spojencům na přelomu května a června, kdy se koaličním vojskům podařilo Žižku obklíčit v Kostelci nad Labem. Odvážným přechodem řeky, za pomoci Hynka z Poděbrad a Kunštátu, se Žižkovi podařilo vyklouznout ze smrtících kleští a v bitvě u Malešova (7. června 1424) uštědřil svým protivníkům drtivou porážku. Mýtus o vozech plných kamení, které pouštěl na své nepřátele, je pozdější kronikářova fabulace, ale o tom až někdy jindy. Tak či tak, na podzim téhož roku se zdálo, že rozlíceného válečníka, stojícího před Prahou,již nikdo nezastaví a neudrží na uzdě. Příměří nakonec dojednal obratný kazatel Jan Rokycana, bratrovražedný boj byl alespoň na čas zažehnán a dokonce bylo domluveno společné tažení na Moravu. V průběhu válečné výpravy však nesmiřitelný bojovník za pravdu boží 11. října 1424 u Přibyslavi umírá.

(to)

Na
obrázku je celková situace tvrziště a kostela (stav z roku 1985) - kreslil T.Tomíček

První zmínka o tvrzi v Mlázovicích pochází z roku 1360, přesněji z 23. října, kdy Jiří z Mlázovic potvrdil do funkce faráře místního kostela Henzlina. Během krátké doložené historie tvrze byl nejvýznamnějším majitelem Všeslav Chod z Mlázovic, který zcela jistě náležel k významnějším příslušníkům rytířského stavu své doby. Svědčí o tom i skutečnost, že roku 1403 zastával poměrně vysoký úřad místokomořího úřadu zemských desek. Jakým způsobem a kdy mlázovický statek získal Černín, není známo. Zahalena temnotou zůstává i skutečnost, kdo to vlastně Černín byl. Verzí je několik. Například W.W.Tomek tvrdil, že se jednalo o Jana z Černína, který se psal po tvrzi Černíně ležící nedaleko Mlázovic, v blízkosti Hořic.

Stavitelem tvrze byl pravděpodobně někdo z rodu rytířů z Mlázovic, který své sídlo zbudoval západně od kostela, který zaujímal vrchol výrazné výšiny. Vlastní tvrziště mělo okrouhlou podobu o přibližném průměru 26-28 metrů. Středový pahorek obklopoval suchý příkop, zpevněný při vnější straně sypaným valem. Po krutých událostech z jara 1424, kdy byla tvrz dobyta a vypleněna, se dá s velkou dávkou pravděpodobnosti tvrdit, že nebyla nikdy obnovena.

(to)


GRAND HOTEL PRAHA Výstavnou nárožní budovu v secesním slohu postavil v letech 1909-1910 jičínský stavitel Antonín Holeček na pozemku, který při silnici zakoupil v roce 1893. Třípatrový hotel dědil v roce 1913 jeho syn František Holeček, který na svou dobu pozoruhodně výstavnou budovu v roce 1918 prodal dalším majitelům. Hotel a zvláště restaurace si i v dobách komunistických zachovala svou noblesní tvář a mnoho z nás si vzpomene, že se šlo do "Prahy" na pivo nebo na kávu k bílým ubrusům. To už je dnes pouze nostalgická vzpomínka a vnitřek kdysi útulného a výstavného Grandhotelu Praha připomíná spíše zapáchající smetiště. Nezbývá než doufat, že s novým majitelem se vše k lepšímu obrátí.

Ale dost nostalgie a smutku. Podívejme se, jak o otevření nového hotelu informovaly Jičínské noviny ze dne 28. června 1910: Otevření nového hotelu v Jičíně, který nese název "Grand hotel Praha", stalo se dne 13. t.m. Nový hotel, který jest majetkem zdejšího stavitele p. Antonína Holečka, nalézá se, jak jsme již svého času sdělili, na rohu Husovy třídy a Fügnerovy ulice, naproti restauraci p. Špilara a najmut byl p. Aloisem Liškou, restauratérem z Mladé Boleslavi. Velkoměstské vzezření nové budovy vábí každodenně četné hosty do prostranných místností hostinských, které jsou vkusně upraveny. Velká okna v přízemí, jimiž vniká do místnosti hostinské nadbytek světla, zpříjemňuje hostům volný a milý pobyt. Večer pak, když rozžehnuta jsou veškerá plynová světla hotelu, září dolení místnost v našem městě neobvykle. V I., II. a III. patře nalézají se vkusné hostinské pokoje různých velikostí, v nichž umístěn jest jednoduchý moderní mosazný nábytek, v nichž možno umístiti přes 50 hostí. V hotelu jest zařízeno ústřední topení a v každém patře i studená lázeň se sprchou. V dalším upozorňujeme na dnešní insert." Aby vážené obecenstvo, dovolte mi použít tento archaický, ale v tehdejším tisku velmi oblíbený obrat, nebylo o nic ochuzeno, i my vám přinášíme věrnou kopii inzerátu, na který se článek odvolává. Spolu s ním si můžete prohlédnout i dvě pohlednice. Na té první, zapůjčené ze sbírky Karla Čermáka, je zobrazen stav nároží ještě před stavbou hotelu. Druhá, pocházející z bohatých sbírek OMaG v Jičíně, zachycuje hotel již v plné kráse a velkoleposti.

(to)


Nové Noviny