Nové Noviny č. 32/0011. srpna 2000str. 6

TÝDEN SE STREJČKEM VE STARÝCH HRADECH Jak to tak vypadá, ve Starých Hradech se začíná nová kulturní tradice. V neděli 6. srpna skončil První zámecký hudebně literární festival, který se odehrával pod záštitou Osvětové besedy ve Starých Hradech. Celý festival, jehož duchovní otcem je pan Alfréd Strejček, byl prosycen domáckou atmosférou a myslím, že jako doma si zde připadali všichni návštěvníci i hlavní protagonisté - Alfréd Strejček, Štěpán Rak a Jitka Molavcová.

Návštěvníci mohli v po sobě následujících večerech vzpomenout známého Jestřába - Jaroslava Foglara, jehož písemné památky a některé osobní věci budou tvořit novou část zámecké expozice, zaposlouchat se do tónů mistra klasické kytary a novopečeného vysokoškolského profesora Štěpána Raka, nechat se unést přednesem Máchovy povídky Marinka v podání Alfréda Strejčka či vychutnat herecký výkon Jitky Molavcové ve hře Oráč a smrt. Součástí každého večera byly také večerní prohlídky zámku s překvapením - strašidly, bílou paní, výjevy z blízké i vzdálenější historie zámku a nečekané setkání s Jaroslavem Vrchlickým v jeho pracovně, která tvoří část zámecké expozice. Páteční večer patřil recitálu Štěpána Raka, který zde oslavil krásné 55. narozeniny. Mistr se ale prý bohužel zranil, a tak ho musel zastoupit jeho bratr Vladimír, který se po počátečních nesmělých tónech na kytaru rozehrál, takže nakonec nebylo potřeba divákům vracet vstupné... Ne, tuto mystifikaci Štěpán Rak a Alfréd Strejček sehráli výborně, od začátku bylo všem divákům jasné, kdože ve skutečnosti tak mistrovsky zastupuje sám sebe.

Festival byl dobře namíchaným kulturně-hudebně-historickým koktejlem a nezbývá mi, než poděkovat za hluboký zážitek všem jeho organizátorům. Přeji vám do dalšího ročníku, a doufám, že se na něj můžeme těšit, mnoho zdaru a hodně spokojených návštěvníků.

Josef Krenn, FOTO: jn


Kytara má prvního profesora

Staré Hrady - Poprvé v historii naší hudby získala česká kytarová škola v osobě Štěpána Raka na akademické půdě rovnoprávné postavení s jinými hudebními nástroji. Celosvětově uznávanému kytarovému virtuosovi Štěpánu Rakovi byl minulý měsíc udělen titul vysokoškolského profesora.

Sám Rak, který minulý týden pobýval ve Starých Hradech, k tomu skromně dodal, že pro něj samotného to znamená především více práce. "Hodně to ale znamená především pro kytaru jako takovou, protože tím, že získala oficiálně profesuru, se zařazuje po bok těch hudebních nástrojů, které ji už mají. Lze říct, že získává i společenský kredit, jenž kytaře zčásti chyběl. Osobně jsem rád, že jsem splnil poslední přání profesora Štěpána Urbana, aby se kytara vyučovala na vysoké škole a měla svou profesuru, což v jeho době nebylo možné," oceňuje význam nedávného aktu v aule Karolina. Ostatně Rak byl také vůbec prvním pedagogem kytarové hry na pražské AMU, kde vyučuje od roku 1982 po návratu z Finska.

Připomněl, že kytara má dnes velmi vysokou úroveň u nás i v mnoha zemích světa: v Austrálii, Novém Zélandu, Latinské Americe, Španělsku, Itálii, Japonsku. "Všude, kde jsem měl možnost koncertovat, jsem zaregistroval její ohromný kvalitativní vzestup."

Kytarová literatura je velice bohatá a má velmi dlouhodobou tradici. "Od okamžiku svého největšího rozkvětu v klasicismu, s výjimkou vrcholného romantismu, kdy převládaly velké orchestry, žádný útlum nezaznamenala. Snad jen v padesátých a šedesátých letech tohoto století, kdy se kytara považovala hlavně za nástroj trempů, a ve společnosti byla celková tendence ji spíše podceňovat. To, že pro ní nepsal třeba Mozart nebo Beethoven, není nic špatného. Je i řada soudobých autorů dvacátého století, kteří pro kytaru složili neuvěřitelné skladby, které se mohou rovnat s vrcholnými díly předchozích století," zdůraznil Rak, který je nejen špičkovým interpretem, ale odbornou obcí je rovněž řazen i mezi uznávané skladatele.

Štěpán Rak přitom není příkladem zázračného dítěte, které by odmalička trávilo většinu volného času nekonečnými zkouškami. Ke kytaře se dostal až ve svých devatenácti letech v posledním ročníku na výtvarné škole. "Stejně jako většina mých vrstevníků jsem obdivoval Beatles, Elvise a prakticky všechno, co souviselo s érou rock'n'rollu. A taky jsem si říkal, že hrát na kytaru je docela dobrý způsob, jak získat dívčí srdce," vzpomíná na první kontakt s hudebním nástrojem, který mu později otevřel dveře do celého světa. "Kytara mě nesmírně upoutala a stále mě poutá, nyní především jako skladatele," potvrzuje Štěpán Rak, který ve Starých Hradech oslavil 55. narozeniny.

(jn)


V muzeu se chystají změny

Železnice - Muzeum, které bylo v roce 1940 zakoupeno železnickým Muzejním spolkem, díky velkorysému daru Františka a Boženy Menclových, opět láká v tomto roce k prohlídkám stovky návštěvníků. Současná ředitelka Nataša Kalousková v těchto dnech především odkrývá a restauruje mnoho uměleckých skvostů skrytých i po několik desítek let v depozitáři. "Troufám si říci, že zde máme rozhodně krásnější muzeum než třeba i v Jičíně. Nyní například rámujeme obrázky místního malíře Jiřího Kosiny, který zde kolem roku 1960 maloval různé akvarely a oleje," rozpovídá se Kalousková.

Muzeum přitom podle slov Kalouskové skrývá i ohromné množství fotografií. Chystá se také oprava a rekonstrukce místní muzejní kaple a na nádvoří by se mohlo v brzké době hrát i divadlo. "Chystáme posílení expozice prusko-rakouské války z roku 1866, které bude časem věnováno celé přízemí. Horní patro muzea by mělo být zachováno pouze pro malíře. Ráda bych také upozornila a zároveň poděkovala nesmírné obětavosti Květoslavy Jiránkové, která nám zde ve svých 88 letech a přitom stále naprosto svěží, dělá průvodkyni. Ještě v tomto měsíci zde bude 12. srpna vernisáží zahájena výstava Martina Vencla z Lomnice nad Popelkou, v září bychom chtěli uspořádat výstavu loutek z místního depozitáře, které taktéž rekonstruujeme a kterým maloval obličeje známý akademický malíř Věnceslav Černý," upřesňuje některé plány Kalousková.

(max)


VÝROČÍ: Otakar Kukula

MUDr. Otakar Kukula (archiv OMaG Jičín).

Jedním z průkopníků moderní chirurgie, pokračovatelem významného českého lékaře a chirurga MUDr. Karla Maydla, se stal jičínský rodák MUDr. Otakar Kukula, od jeho jehož úmrtí dnes uplyne 75 let.

Narodil se 2. února 1867 v Jičíně v lékařské rodině, neboť již jeho dědeček František Kukula byl krajským ranhojičem a otec Gustav Kukula lékařem, a tak cesta mladého studenta, absolventa jičínského gymnázia, nemohla vést jinam než na medicinu. Studoval v Praze a ve Vídni a nakonec se rozhodl pro chirurgii, především pro břišní chirurgii a chirurgii močových cest. Od roku 1894 byl asistentem na chirurgické klinice a v roce 1897 se habilitoval z patologie nemocí chirurgických. V roce 1901 získal mimořádnou a v roce 1904 řádnou profesuru a stal se přednostou chirurgické kliniky lékařské fakulty české univerzity v Praze. V letech 1924 až 1925 byl rektorem Univerzity Karlovy v Praze.

Jako autor napsal čtrnáct vědeckých prací. Jednou z nejvýznamnějších je jeho monografie O lithiase měchýře močového v Čechách, vydaná v roce 1894. Dále publikoval práci Rozvoj chirurgie české v létech 1848-1898 a v roce 1913 studii Patologie a terapie zánětu červu. Jeho největším přínosem v chirurgii byl nový pohled na zánět slepého střeva a nové metody v léčbě hnisavých procesů ledvin, střevní neprůchodnosti, střelných poranění žaludku a zjišťování a odstraňování příčin krvácení po uskřinutí kýly.

Otakar Kukula zemřel 11. srpna 1925 ve věku 58 let v nynějších lázních Jeseník.

Václav Franc


Zajímavé knihy U Pašků

EURO 2000 XI. mistrovství Evropy v kopané - obrazová publikace. Olympia Kč 399,-

Čtvrtek Maková panenka. Šest příhod Makové panenky, motýla Emanuela a dalších obyvatel makového pole. Albatros Kč 130,-

Lanczová Kde končí svět. Nový román oblíbené autorky dívčích románů. Víkend Kč 149,-

NABÍZÍME:

MC - Holki - S láskou * CD - A-TAK - A-TAK

Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.:0433/222 67).


JIČÍNSKO VČERA A DNES Tak vypadala a měnila se sobotecká hlavní ulice - nejprve Svornosti, pak Komenského, od října 1946 krátce Benešova a teď Jičínská. Pomník básníka Václava Šolce byl tu odhalen "snahou studentstva soboteckého" roku 1880. Kdysi tu stávala kovárna Josefa Orta, prastrýce Petra Bezruče. Šolcův pomník tu byl až do roku 1928, kdy musil ustoupit novostavbě Okresní záložny hospodářské, která tu tehdy vznikla podle projektu F.Jandy. Před ní pak stála socha A.Švehly, nepříliš zdařilé dílo Jos. Bílka, odhalené tu roku 1935. Socha byla sejmuta za války, vrátila se do Sobotky, nebyla už znovu instalována a v padesátých letech byla zničena komunisty. Na její místo se v roce 1956 vrátil Šolc.

Na naší nejstarší fotografii stojí jen jediný nový dům, dnes Hejnův. V přízemí jsou ještě původní záklenky a celá fasáda je upravena novorenesančně. Napravo měl tehdy obchod Josef Novák, vydavatel jedné z prvních pohlednic Sobotky, kde kromě panoramatu města byla kuriozně i podobizna editora. Po něm tu sídlil knihař Jan Mrva a po něm syn Václav, který roku 1919 získal koncesi na prodej knih a jeho knihkupectví se stalo brzy velmi známé. Reklama jeho firmy je na štítové stěně další pohlednici. Na dalších snímcích nové domy přibývají. Zato ve vedlejší Šolcově ulici se původní dřevěná zástavba udržela z větší části dodnes. Použité pohlednice pocházejí jednak z bohatého archivu Karla Samšiňáka, jednak z archivu redakce a současnost zachytil svým fotoaparátem Jiří Němeček.

(S)


Tapiserie Iris Kolářové a litografie Miloslava Koláře

Staré Hrady - V sobotu 22. července byla v gotických prostorách starohradského zámku zahájena výstava tapiserií Iris Kolářové a litografií Miloslava Koláře.

Šestapadesátiletá textilní výtvarnice Iris Kolářová se tvorbou netkaných tapiserií zabývá od roku 1982. Je až s podivem, jak rozsáhlé dílo, jehož průřez můžete na výstavě vidět, tato umělkyně vytvořila. O rok starší grafik a ilustrátor Miloslav Kolář žije a pracuje v Praze. Ve své profesi užité grafiky a vědecké ilustrace získal řadu ocenění doma i v zahraničí. Zúčastnil se mnoha výstav jako vystavující i jako tvůrce výtvarně prostorového řešení expozic. Je autorem řady kulturních plakátů. Od roku 1985 se věnuje také volné grafice, barevné litografii.

Převládajícím tématem, jímž se oba výtvarníci zabývají, je téma přírody a téma umělecké. Oba si postupem času pro sebe našli ty nejpřirozenější nástroje. U Miloslava Koláře je to technika litografie, vyžadující přesnou kresbu, pro Iris Kolářovou zase technika Artprotisu a Aradecoru, zakládající se na volném malování textilním rounem. Kresba je vždy více či méně podmíněna grafickým viděním. Kolářovy litografie vyžadují jasnou představu předem (Úsvit, Na počátku, Letní polibek, Klavírní koncert, Balet), tapiserie Iris Kolářové vyžadují kladení vláken do abstraktních představ a ty pak po prošití představují formu (Poselství, Mámení noci, Tušení souvislostí), obzvláště krásné jsou pak tapiserie Soumrak, Česká krajina, Podzimní motiv (Aradecor) a Modlitba, Vodopád, Mezi skalami (Artprotis).

Výstava, která potrvá do 23. srpna a je otevřena denně od 9 do 17 hodin, je pozoruhodná jak svým obsahem, tak i rozsáhlostí tvorby. Nenechte si ani vy ujít vzácnou příležitost zhlédnout zajímavé dílo dvou výtvarníků - manželů, jimž se stalo umění a život v umění smyslem života a přijďte se do Starých Hradů také podívat.

Jarmila Šedivá


Nové Noviny