Všechno v životě záleží na tom, na které místo klademe pravdu
Když biřicové sypali poslední zbytky popela do vod Rýnu, mohli si účastníci kostnického koncilu oddechnout. Jeden z nepříjemných bodů jednání, který je zdržoval od nejzávažnějšího celoevropského problému - totiž odstranění papežského schizmatu, byl vyřešen. Jan Hus definitivně zmizel z povrchu světa a nezbylo z něj nic, co by ten kacířský český národ mohl uctívat. Události příštích dvaceti let je přesvědčili, jak se tehdy toho červencového dne roku tisícího čtyřstého patnáctého hluboce mýlili. Smrt Jana Husa roznítila revoluci, která dokázala vzdorovat všem vnějším vlivům a podlehla až sama sobě. Podlehla své vlastní nejednotnosti zájmů, která ji bohužel provázela od samého počátku.
Oprávněná kritika zlořádů katolického kléru a do nebe volajících ohavností, kterých se kněží na přelomu 14. a 15. století dopouštěli; smilstvo, opilství, kupčení s odpustky i úřady - výčet by byl opravdu velice dlouhý, se z půdy univerzity přenesla na kazatelnu Betlémské kaple, kde u věřících našla vřelou odezvu. Jan Hus se stal miláčkem lidu a svá kázání stále přiostřoval. To, že mohl své myšlenky tak dlouho veřejně šířit, jistě do značné míry souviselo i s tím, že král Václav IV. měl s církevní hierarchií vztahy mírně řečeno nepříliš dobré a navíc představa, že by světská moc měla napravovat zlořády církve byla pro panovníka velice příjemná. Necítím se být povolaným, abych dopodrobna rozebíral jednotlivé Husovy myšlenky a kroky, ono ostatně by to bylo na seriál článků. Chci jenom vzpomenout na tělesně ztýraného muže, který po bradu obložen roštím a slámou čekal na svůj ortel. Na docela obyčejného člověka, který poněkud naivně věřil, že bude moci obhájit svoje myšlenky před církevními autoritami. Když nakonec k veřejnému slyšení došlo, byla jeho obhajoba slabá a nepřesvědčivá. Nemocný a vysílený Hus nebyl schopen účinné obrany. Ale i kdyby byl - jeho myšlenky byly tak nepřijatelné, ve svém důsledku mohly znamenat rozpad církve jako takové, že by stejně žádného vítězství nedosáhl. Byla tu ještě možnost odvolat za cenu svobody, lépe řečeno tuhé internace v klášteře na kterémsi ostrově v Baltském moři. Na tu ovšem nešlo přistoupit. Člověk smířený s obětí největší nemůže popřít svůj dosavadní život a věrnost nejvyšší poznané pravdě.
Kolem Jana Husa se za staletí nahromadilo mnoho mýtů a někdy i naprostých nesmyslů. To, že byl bezvousý a při těle, to, že v si v mládí rád poseděl při džbánku a že chtěl být knězem, aby měl "dobré bydlo a rúcho a byl lidem vzácen" - to jsou všechno marginálie, které naprosto ztrácejí význam a blednou vedle sžírajících plamenů kostnické hranice.
Stejný krutý osud potkal o necelý rok později Husova přítele a velkého vzdělance Jeronýma Pražského. Ten se vydal na sebevražednou cestu obhajovat mistra Jana. Když poznal beznadějnost a nebezpečnost svého snažení, pokusil se uprchnout, ale vlastní neopatrností se prozradil a byl přivlečen zpět. V tuhém žaláři nejprve odvolal, ale nakonec v něm zvítězil neohrožený muž, který 30. května 1416 odhodlaně vstoupil na hranici. Je smutné, že jeho boj a následná oběť nemá tak důstojné místo jako boj a oběť Husova.
(to)
Pomníky mistra Jana Husa v našem regionu na pohlednicích ze sbírky Karla Čermáka
Pohlednice ze sbírky Karla Čermáka, kterému patří dík za spolupráci při přípravě této stránky, zachycují deset pomníků mistra Jana Husa, které se nacházejí v našem regionu. Najdeme zde pohlednici nejstaršího pomníku v Čechách stojícího v Jičíně i pohlednici nejstaršího pomníku odhaleného Janu Husovi na venkově ve Vojicích. Atmosféru slavnostního odhalení zachycují pohlednice z Hořic (5.7.1914) a z Libáně (6.7.1925). Pískovec na hořický pomník pochází z lomu Josefa Kysely z Podhorního Újezda a dopravu obstaral hořický špeditér V.Jandera. Na lomnickém pomníku od Jindřicha Říhy z roku 1900 je zajímavé, že jeho autor při konkurzu na Husův pomník v Praze skončil druhý za vítězným návrhem Ladislava Šalouna. Sám Šaloun je autorem návrhů na pomník hořický (původní bazén před sochou byl zrušen) a libáňský.
(to)
Vojice (1897) Josef Kalvoda, podstavec a doplňky Alois Khun
Hořice (1914) Ladislav Šaloun, sochařské práce F.Vejs
Nová Paka (1898) A. Lukeš
Libáň (1925) Ladislav Šaloun, provedl František Bílek
Kozojedy
Libošovice (1928) Josef Bílek z Hořic
Jičín (1872) Antonín Sucharda
Železnice (1920) Stanislav Sucharda, provedl Vojta Sucharda
Lomnice nad Popelkou (1900) Jindřich Říha
Popovice (1922)
