(to)
Jičín: Akademická čtenářská jednota
Uplynulo téměř deset let od doby, kdy se v Jičíně uvažovalo o obnovení Akademické čtenářské jednoty - jednoho z nejstarších českých studentských spolků (byl založen v roce 1870, jeho činnost byla ukončena v roce 1948). Spolek se staral nejen o knihy a časopisy pro své členy a vytvářel podmínky pro to, aby jičínští studenti byli prostřednictvím svých starších kolegů vysokoškoláků informováni o dění v Praze a jiných městech, ale pořádal také významné kulturní a společenské akce (literární a hudební večery, přednášky, besedy, divadelní představení, výstavy, výlety a vycházky do okolí, plesy, taneční zábavy, majálesy atd.)
V Českém ráji byl v září 1991 otištěn článek posledního předsedy AČJ dr. Jaromíra Häckla, který reagoval na podnětné návrhy prof. dr. Antonína Fingerlanda. Oba se pak 17. listopadu 1991 zúčastnili setkání se studenty, některými bývalými členy AČJ a dalšími zájemci. Plánovaná ustavující schůze se však nekonala, studenty lákaly jiné aktivity a zdálo se, že se o AČJ už nebude příliš mluvit.
Po čase ale jičínské zastupitelstvo rozhodlo, že se Městská knihovna stane jediným uživatelem domu v Denisově ulici, kde sídlí od roku 1925. Tento dům byl postaven pro studenty a výročí jeho otevření (6.12.1924) vyvolalo snahu připomenout úsilí Gotharda Storcha a dalších lidí, u nichž nalezl podporu pro svou myšlenku pomoci studentům a zároveň je přimět k prospěšné činnosti. Neměli jen pasivně přijmout místo, kde jim bylo nabízeno levné jídlo i knihy z městské knihovny, kde dojíždějící nalezli útulek při čekání na vyučování nebo na odjezd vlaků domů, ale očekávalo se od nich, že se dovedou postarat o kvalitní zábavu a že budou připravovat hodnotné programy pro sebe i pro veřejnost. Zásluhou Společnosti přátel studentstva, která převzala správu Studentského domu a AČJ, která mu dala duchovní náplň, se to podařilo a čtvrtstoletí také fungovalo.
A tak se opět začalo v Jičíně o AČJ hovořit. Neskončilo to přednáškou O Studentském domě v prosinci 1999. 20. května se v Městské knihovně sešlo 13 bývalých členů AČJ, aby si zavzpomínali a také aby pomohli zaplnit prázdná místa v historii spolku, jejíž zpracování je důležité pro chystaný almanach o Studentském domě v Jičíně. A nejen pro něj. Možná, že se přece jen najde někdo, kdo práci AČJ obnoví. Třeba ne v plném rozsahu, v jiných podmínkách, s jinými možnostmi... Možná, že první kroky jsou programy, které od loňského roku pro malé čtenáře připravují vysokoškolští studenti v knihovně a ve spolupráci s manželi Lhotákovými, Občanským sdružením Lodžie a Okresním muzeem a galerií také v okolí lodžie. Nebo činnost studentů Lepařova gymnázia a našich i zahraničních vysokoškoláků, kteří se snaží upoutat pozornost k jezuitské koleji.
Eva Bílková
Muzeum v Třebíči a další plány
Třebíč - Okresní muzeum a galerie Jičín - muzeum hry se ve dnech 23. - 26. května zúčastnilo veletrhu muzeí v Třebíči. Veletrh je pořádán v prostorách třebíčského muzea každoročně, ale my jsme se účastnili poprvé, abychom změřili síly s ostatními a nahlédli i do jiných kuchyní. Není na místě, abychom hodnotili sami svou účast, ale podle namožených hlasivek i nohou můžeme tvrdit, že jsme do prezentace muzea hry dali maximum.
Na rozdíl od jiných jsme si nenechali stánek nainstalovat od odborníků (tedy pohrdli jsme chromovanými rohy zarámovaných fotografií a naleštěnými skleněnými vitrinami), ale vezli jsme z Jičína kuchyňku našich babiček, včetně kuchyňského stolu a několika drobností, zabydleli jsme se ve výstavní prostoře "jako doma" a spustili jsme po našem. Hrko-frko, káča, záložky do knih ve tvaru panáka, nový propagační materiál a spousta i starších materiálů vydaných muzeem byly velkým lákadlem pro všechny návštěvníky veletrhu, ale i pro spoluvystavovatele. Řeč se nesla na téma Knihy vzkazů, výstavy Úklid v muzeu, instalace smírčího kříže na Veliši, akcí a dílen pro děti, pánové prohlíželi nabídku stereoskopu (Jičínští jej znají z Café muzeum), v přenosném "bio iluzion" se pak promítala smyčka všeho pěkného, co se v muzeu urodilo. Dotazů bylo přespočet a i my jsme získali kontakty, nové nápady a nové přátele (i těm nejzavilejším dospělákům se rozhostil úsměv na tváři při návštěvě našeho stánku, děti se vracely opakovaně). A ostatní muzejníci? Při odjezdu jednomyslně říkali:"Byli jste nejlepší, inspirovali jste nás, za rok musíme náš stánek pojmout úplně jinak." Může být lepší odměna?
Program muzea hry oslovil mnohé a dostali jsme pozvání na akce v Opavě, Ostravě, Bratislavě, Sosnovci v Polsku a mnoha dalších místech. Nezbývá než doufat, že stejnou přízeň, jaká nám byla projevována daleko od Jičína, získáme i doma. Chtěli bychom totiž kromě avizovaných výstav připravit do konce roku několik, snad příjemných, akcí: Svatojánskou noc (24.6.), posvícení (30.9.) a v předvánočním čase adventní trhy.
K podzimnímu termínu máme ke všem malou prosbu. Oslava posvícení bude vázána k výstavě "Už máte zavařené?" - k výstavě, která by měla být oslavou všech, kteří zavařují, suší, nakládají, sterilizují, pálí, krechtují atd. a měli by chuť se o předpisy na své chuťovky podělit s ostatními. Chtěli bychom uspořádat podzimní setkání místních i přespolních nad dary země. Nechyběla by soutěž s ochutnávkou o nejlepší výrobek v kategorii slané, hořké, sladké, tekuté. Měl by se obdivovat jas, barva, lom světla, vůně, stupeň sbíhavosti slin a jiná hlediska. Bude pamatováno na požitky tělesné i duševní celých rodin. Vyzýváme tedy všechny, kdož mají chuť se soutěže aktivně zúčastnit, aby zavářeli, nakládali a ukládali vše s vědomím, že jejich kuchařský um svede zápas s kuchařským umem souseda a že jejich dílo, recept či delikatesa bude možná povýšena na post nejvyšší. Své výrobky je třeba postupně donášet do muzea, kde budou uchovávány v nejoptimálnějších podmínkách a posléze vystaveny na zmiňované výstavě.
A ještě něco. Pro chystanou výstavu máme málo starých zavařovacích sklenic. Máte-li na půdě či ve sklepě sklenice, které byste třeba časem stejně vyhodili (ne sklenice na víčka), prosíme doneste nám je (budete-li chtít), po výstavě vám je vrátíme. Odměnou bude všem příjemné odpoledne, výměna zkušeností a objevování nového. Zveme vás všechny již teď. Jste-li zvědaví na průběh Svatojánské noci, sledujte plakáty a upozornění v novinách. A přijďte pobejt!
Věra Šejnová, OMaG Jičín
Nelze zapomenout!
Jičín - V aule Lepařova gymnázia byla včera zahájena výstava pod názvem Nelze zapomenout s podtitulem Persekuce v armádě v letech 1948 až 1989. Expozice je sestavena převážně z písemných dokumentů a fotografií. Spolu s gymnáziem ji pořádá Vojenské sdružení rehabilitovaných a Územní vojenská správa Jičín. Výstava je otevřena každý den od 8 do 16 hodin.
(jn)
Kameníci a sochaři v Hořicích
Hořice - Dnes pokračuje prestižní mezinárodní výstava Kámen Hořice 2000, která byla včera zahájena v areálu Střední průmyslové školy kamenické a sochařské v Hořicích, jediné svého druhu v zemi, a potrvá ještě po celý zítřejší den.
Účastní se jí zhruba čtyři desítky vystavovatelů, kteří se zde prezentují se svými výrobky v oboru a řada odborníků. Nejen pro ně je to příležitost seznámit se s novými trendy. "Pozvání přijalo čtyřicet firem včetně několika zahraničních, což je na město velikosti Hořic poměrně hodně. První ročník této akce se konal v roce 1998 a měl poměrně velký ohlas. Letos si ji po stránce organizační zajišťujeme téměř výhradně sami, díky úsilí všech učitelů, kteří tomu věnují i svůj volný čas," řekl ředitel školy Josef Pažout.
Na expozici jsou zastoupeny výrobky z kamene, dekorační předměty i produkty z konglomerovaného kamene. Dále stroje, nářadí a technologie pro opracování a ochranu kamene, barvy, glazury a lepidla. "Současně s tím probíhá i výstava studentů a profesorů školy, tedy vlastně takový den otevřených dveří. V sobotu se zde koná valná hromada Svazu kameníků a kamenosochařů, na níž se sjedou lidé z celé republiky. Na závěr se uskuteční aukce žákovských prací," doplnil Pažout.
Sochařská a kamenická škola mezinárodní výstavou navazuje na úctyhodnou tradici tohoto ústavu, který je spojován se jmény jako Jan Štursa, Quido Kocián, Bohumil Kafka, Josef Wagner či Vladimír Preclík. Právě před rokem škola oslavila 115. výročí svého založení. Do Hořic se zejména počátkem století sjížděly významné osobnosti své doby. Od šedesátých let pak hostí město přední světové umělce na pravidelných sochařských sympoziích, jež budou letos završeny.
"Chtěli bychom, aby se výstava Kámen Hořice stala novou tradicí, opakující se každé dva roky, tedy jako bienále," sdělil Josef Pažout. Další ročník by se měl konat v roce 2002.
(jn)
Zajímavé knihy U Pašků
Jiří Suchý Inventura
Vzpomínání 1969-1989
Formát Kč 169,-
Hagara HOUBY
Největší průvodce, jaký kdy v tomto oboru vyšel, obsahující 1215 znamenitých fotografií hub.
Aventinum Kč 497,-
NABÍZÍME:
CD - Nejkrásnější české a moravské lidové písně, Jožka Černý
Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.:0433/222 67).
Sborník z gymnaziální konference vyšel
Součástí zdařilých oslav 375. výročí založení jičínského gymnázia v loňském červnu, oslav, které se mimořádně vydařily, byla 25. a 26. června 1999 i vědecká konference, kterou pořádala společně s gymnáziem Pekařova společnost. Tato konference byla věnována minulosti, současnosti a budoucnosti gymnaziálního vzdělání. Nedávno vyšel sborník referátů z této konference jako 5. doplněk řady sborníků "Z Českého ráje a Podkrkonoší", které vydává Státní okresní archiv v Semilech.
Hlavní organizátorka oslav dr. Eva Bílková uvádí sborník tak, jako uváděla konferenci, vytyčením cílů sněmování. Nejdříve se podívat do historie a pak nastínit cestu, po níž by se dnes mělo gymnaziální vzdělání ubírat. Domnívám se, že ono historické ohlédnutí se podařilo dobře. Avšak cesta do budoucnosti je nadále nejasná. Jak šťastně spojit výchovně vzdělávací trendy západní společnosti s našimi školskými tradicemi?
První oddíl sborníku se pohledem Ivany Čornejové podíval do vzdálené minulosti jezuitského školství a na jeho organizaci. A pohledem Václava Bartůňka na odlišná specifika piaristických gymnázií. Zajímavý příspěvek Martina Svatoše o rakouské reformě v letech 1848-1850, prováděné podle programu herbartovce Exnera a klasického filologa Bonitze, ukazuje, že rakouské gymnázium se reformovalo v jádru podle pruského modelu (ovlivněného novohumanismem velkého vědce Alexandra Humboldta) a převzalo jeho encyklopedické pojetí vzdělání s těžištěm ve výuce jazyků, zvláště řečtiny. Tou se měl na žáky přenášet také onen hluboce lidský duch antického Řecka. Teprve školská reforma roku 1908 řečtinu jako základ vzdělání omezila (referát Jarmily Klímové). Na to navázalo zjištění Františka Mokrese, že v roce 1918 mladé Československo vlastně ze všech nástupnických států Rakouska-Uherska nejvíce a nejplněji převzalo onu rakouskou koncepci encyklopedického vzdělání na gymnáziu. Být profesorem za první republiky, to znamenalo vysokou odbornost a společenskou vážnost. Vždyť profesorská místa na gymnáziích se obsazovala konkurzem a ředitele gymnázií jmenoval sám prezident republiky.
Po roce 1948 se gymnázium v socialistickém systému jednotné školy rozplynulo. O vlivu a názorech Zdeňka Nejedlého zasvěceně a netradičně, s použitím deníku jeho osobního tajemníka dr. J. Kojzara, referoval Josef Hanzal. Teprve v roce 1968 byla gymnázia - k zvýšení úrovně středoškolského vzdělání - obnovena. Další vývoj gymnázia v 70. a 80. letech sledovala na konferenci Růžena Váňová.
Jako obvykle svěží, dík konkrétním podrobnostem, je stať Mileny Lenderové zabývající se historií vyššího dívčího vzdělání v Čechách v 19. století.
Druhý oddíl sborníku přináší příspěvky k dějinám některých jednotlivých gymnázií. Jičínské čtenáře budou nejvíce zajímat studie věnované jičínskému gymnáziu. Zvláštní role jičínského gymnázia při vytváření kulturní elity českého národa v 2. polovině 19. století se dotkl už v prvním oddíle sborníku Jan Havránek. V druhém oddíle líčí velmi zajímavě každodenní život nadaného studenta jičínského gymnázia v letech 1848-1854, s využitím zachovaných deníků jičínského studenta Jana Kovaříka, vysokoškolská studentka Martina Novotná. Historik pedagogiky Josef Cach vylíčil cestu Gustava Adolfa Lindnera od "drsných počátků" mladého, začínajícího gymnaziálního učitele v Jičíně v první polovině 50. let až k vrcholům vědy. Karel Rýdl zase zachytil mimořádnou buditelskou úlohu a národně kulturní roli jičínského gymnázia za ředitele Františka Šíra v době předbřeznové.
Třetí oddíl sborníku svými pohledy do budoucna nepřesvědčuje. Fakta o změnách role a funkce gymnázia ve Švédsku, Finsku a Dánsku přináší referát Karla Rýdla. Statě Vojtěcha Mencla a Jana K. Čeliše pak podněty k zamyšlení.
Jak jsme u redaktora sborníku Ivo Navrátila zvyklí, je knížka redigována se vzornou péčí a precizností. Lze ji, za dotovanou cenu, zakoupit za 100 Kč přímo v gymnáziu nebo v některém ze dvou jičínských knihkupectví.
Vladimír Úlehla
