V devadesátých letech 19.století ovlivnily v pohnuté politické atmosféře společenské i politické dění své doby dvě významné české výstavy. Roku 1891 to byla výstava Jubilejní a o čtyři roky později výstava Národopisná, jejíž 105. výročí zahájení jsme si připomněli 15. května tohoto roku. Vnější politické události sice výrazně zasahovaly do osudu těchto výstav a nejednou ohrožovaly jejich přípravu a průběh, ale na druhé straně působily jako prvek stmelující a zklidňující hladinu českého veřejného života. Současně však právě tato vzedmutá vlna národní sounáležitosti a romantizujícího vlastenectví přilévala oleje do ohně sporů mezi českým a německým živlem v zemi a jitřila nacionální vášně.

Národopisná výstava navazovala na výstavu Jubilejní, byla jejím protějškem a v určitém směru i pokračovatelem a dovršitelem záměrů, které byly na Jubilejní výstavě pouze naznačeny. Snahou bylo nezachycovat pouze současný stav, ale zachytit i určitou retrospektivu, představit historické tradice a kořeny, z nichž vyrůstá současná lidová kultura. Součástí prezentace byla "Česká chalupa". Ve zvláštním pavilonu byly představeny památky lidové kultury - nábytek, nádobí, nářadí, kroje atd., ze všech koutů Čech.

Těžiště tvořila "výstavní dědina" - reprezentující různé typy lidových staveb s instalovanými interiéry, ukazující krajový způsob bydlení, odívání atd. Na toto jádro výstavy doplněné demografickými údaji navazovaly bez větší skloubenosti samostatné oddíly.

Výstava měla své ohlasy i v samotném Jičíně. Již roku 1891 byl vytvořen Národopisný odbor, který roku 1895 prezentoval předměty z Jičínska právě na Národopisné výstavě v Praze. Již od počátku byla výstava sledována a komentována jičínskými novinami. "Věru ani nepostačí člověk vnímati ty dojmy a nálady slavnostního vzrušení a neví v prvním okamžiku, zda má jásati a výskati s veselým průvodem studentů, ubírajícího se v pestrých krojích k okázalé slavnosti do Staré Prahy, či plakati radostí nad shledáním s americkými Čechy." (Jičínský ohlas IX., 23. 6. 1895. č. 12.)

Z města byl v sobotu 22. června 1895 o půl páté ráno vypraven výstavní vlak, který směřoval na Národopisnou výstavu. Vlak měl poskytovat lacinější jízdu, hudební produkci Mačenkovy kapely, ale také zajistit účastníkům výstavy levnější vstupné a dále pořadatelé vlaku slibovali i kvalitní provedení po Praze a výstavě. "Pánům pořadatelům zvláštního vlaku jde hlavně o to, aby všem účastníkům podnik ten se zamlouval a snaží se, aby pokud možná největší pohodlí jim připravil." (Jičínský ohlas IX., 8. 6. 1895, č. 11.) Jeho cesta ale již v Nymburce skončila. Vlak se srazil s posunující lokomotivou přímo na nymburském nádraží. Telegram došlý z místa nehody charakterizoval situaci následovně: "Městské radě v Jičíně. Při srážce vlaků v Nymburce nic se nestalo; Drbohlavová z Prachova lehce zraněna v koleně. Červinka, nám. purkmistrův." (Jičínský ohlas IX., 23. 6. 1895, č. 12. s. 2.)

Druhý vlak byl z Jičína na Národopisnou výstavu vypraven 5. září. Členové komitétu pořádající vlak obcházeli dům od domu a nabízeli legitimace opravňující k jízdě a účasti na výstavě za sníženou cenu. "Již o 4. hodině ranní jevil Jičín zvláštní ruch, všude bylo viděti davy dětí spěchati k nádraží, kdež k 5. hodině bylo vše přeplněno." (Jičínský ohlas IX., 14. 9. 1895, č. 18.) Děti strávily na výstavě dva dny, prohlédly si "starou rychtu", "slovanskou čardu" atd., zde bylo také možné dostat speciality místní kuchyně. Třetí den se výprava věnovala prohlídce Prahy.

Národopisná výstava se stala velkolepým organizačním počinem a svou tematickou šíří, obsahovým bohatstvím sneseného materiálu i významným inspiračním zdrojem výtvarníků a literátů. Její příprava přispěla významně k rozvoji vlastivědné práce a spolu s Jubilejní výstavou tvoří i důležitou základnu pro rozvoj našeho regionálního a specializovaného muzejnictví. Obě výstavy přispěly ke vzniku řady místních muzeí. V letech 1891 - 1894 jich vzniklo 34, tj. více než za celé předchozí desetiletí, a po výstavě roku 1895 jich bylo založeno dalších 19, přičemž lze u většiny prokázat bezprostřední souvislost s Národopisnou výstavou.

Inspirací se Národopisná výstava stala i pro samotný Jičín. Nový "Muzejní spolek v Jičíně" se ustavil 15. září 1895. Předměty z Národopisné výstavy se staly základem muzejních sbírek, které přešly z vlastnictví národopisného odboru na krajinské muzeum.

Hana Fajstauerová

O národní tragedii u Lipan

Tak nějak by se bitva u Lipan dala popsat snad jen pod dohledem Zdeňka Nejedlého. Ono totiž jako vždy to vše bylo trochu jinak a hodnocení Lipan z pera různých autorů se natolik různí jako odhady počtu válečníků, kteří se bitvy zúčastnili. Pravdou zůstává, že v neděli 30. května 1434 na severním svahu Lipské hory stáli v obranném postavení šestiřadé vozové hradby voje táboritů a sirotků (říkali si tak po smrti Jana Žižky) pod vedením Prokopa Holého. Proti nim sešikovala svoji vozovou hradbu panská koalice, která měla ve svém čele skvělého husitského válečníka Diviše Bořka z Miletínka. Jeho ozbrojené houfy měly převahu jak v počtu pěšáků, tak jezdců i vozů. Bohužel literaturou uváděné počty jsou natolik rozdílné, že například u počtu pěších bojovníků Prokopa Holého kolísají od deseti do osmnácti tisíc.

Oba protivníci byli mistři válečného umění. Dokonale se znali a mistrně ovládali své bojové vozy. Proto vlastní bitva, která vypukla po patnácté hodině, začala opatrným manévrováním vozových hradeb a vzájemnou přestřelkou. Panské oddíly pod vedením Mikuláše Krchlebce vytáhly ve vozové hradbě proti levému křídlu polních vojsk. Po krátké přestřelce uhnuly z původního směru a rychle ustupovaly se spuštěnými korouhvemi. Táborité i sirotci byli přesvědčení, že nepřítel prchá. Z tísíců hrdel se ozvalo pověstné a tolik obávané: "Běží!" Pěchota i jízda vyrazila, aby pronásledovala a zničila protivníka. Ve chvíli, kdy se pěšáci polních vojsk dostali daleko od bezpečí své vozové hradby, zaútočila panská záloha. Vojáci Prokopa Holého se nedokázali včas vrátit a hradbu uzavřít. Spolu s nimi pronikla do otevřené a zčásti i opuštěné vozové hradby i panská jízda. Dílo zkázy bylo dokonáno, rozhodující bitva byla ztracena. Otázkou zůstává údajná zrada hejtmana Čapka ze Sán, který se svým jezdectvem probil na východ a ujel ke Kolínu. Zda šlo o útěk či chladný kalkul profesionálního válečníka, který se snažil ze ztracené bitvy vyvést své muže, se dnes již nedá přesně určit. Vlastní bitva byla krátká, možná tříhodinová, ale údajně až do druhé dne probíhalo pronásledování poražených, dobíjení raněných a upalování zajatců ve stodolách. Bohužel stejně jako počty protivníků se liší i počty obětí, které závisí na tom, který autor a z jakého pohledu se na bitvu dívá. Skutečností však zůstává, že během řeže nalezl smrt Prokop Holý a polní vojska, která byla oporou radikálního křídla husitského revolučního hnutí, přestala existovat. Lipanským bratrovražedným bojem vyvrcholila 15 let trvající občanská válka. Jednotlivé proudy husitského revolučního hnutí byly velice názorově rozdílné a sjednotit se dokázaly pouze před hrozbou křížových výprav. Když řekneme, že na lipanské pláni zahynula ozbrojená moc revoluce, je to stejně tak pravda, jako že tam byli konečně zničeni "zhúbcové zemští". Prokop Holý totiž již nevelel jen nezištným bojovníkům za pravdu Boží, ale značné části profesionálních zabijáků, lotrů a mužů, kterým se válka stala jediným zdrojem obživy a mnohdy i zdrojem značných zisků. Není náhodou, že hejtmané polních vojsk skupovali nejdražší nemovitosti v Kutné Hoře a samozřejmě platili v hotovosti. Ani jejich bojová morálka nebývala to, co kdysi. Za neúspěšného obléhání Plzně to došlo tak daleko, že táborský podhejtman Tvaroh napadl stoličkou vrchního velitele Prokopa Holého a způsobil mu krvavé zranění na hlavě. I když za pár dnů vášně opadly, Prokop Holý se stáhl do ústraní a do čela vojsk se postavil až krátce před lipanskou bitvou.

A navíc si zkusme představit postavení obyčejných lidí. Sedlák, který přišel o svoji úrodu, už nerozeznával, zda mu ji bere katolík, umírněný kališník nebo příslušník sirotčích vojsk. Válka zpustošila celou zemi a uvrhla ji do velké bídy. Pověstné spanilé jízdy do okolních zemí měly sice svůj význam politický a válečný (zpustošit vojenská nástupiště protivníka), ale hlavně v nich šlo o to, získat co největší kořist. Blokáda způsobovala v Čechách nedostatek základních surovin a potravin se nedostávalo permanentně. Nelze se pak divit, že když Basilejský koncil naznačil možnost návratu Čech do lůna církve a ukončení dlouholetých válek, brala to husitská pravice jako vítězství. Je pravdou, že požadavek čtyř artikulů se smrskl na splnění pouze jednoho - povolení kalicha, ale splnění ostatních tří (svobodná kázání v duchu bible, trestání zjevných hříchů, odebrání majetku církvi) bylo pro katolickou církev naprosto nemyslitelné. V cestě kompromisní dohodě stáli už pouze extrémisté: táborité, sirotci, husité z Nového Města pražského a hlavně polní armády. Jejich požadavky však byly ve své podstatě nesplnitelné a nereálné a navíc na nich trvali v době, kdy jejich vojenská sláva a prestiž pomalu pohasínala.

(to)

(S)

Jezuitská kolej opět ožívá

Podle slov "otce" akce Jiřího Veselého bude mít široká veřejnost ve dnech od 9. do 11. června možnost výběru z nepřeberné palety kulturních pořadů, které v pátek 9. června v 17.00 hodin odstartuje vernisáž mnoha výstav trvajících až do 18.6.2000.

Sobotní program zahájí v 10.00 hodin promítání filmů a ve 13.00 hodin na něho plynule naváže autorské čtení děčínské literární skupiny "Houby s Woctem. Úderem 14.00 hodiny pak na nádvoří jezuitské koleje vypukne přehlídka hudebních skupin trvající až do pozdního večera. Za jednotné vstupné 70 Kč se zde představí například "Všetky hnědky" z Nové Paky, "Houpací koně" z Ústí nad Labem, mostecká skupina "Bez peří", "Junost B" (Všudybylov), "Jack si udělat hračku" z Děčína, "Bludy" a rovněž jičínská kapela "Sullen".

Nedělní odpolední program začne ve 13.00 hodin dalším promítáním filmů. Od 15.00 hodin se pak za 30 Kč vstupného představí loutkoherci divadelním představením - "Vosto 5": Hrusice 1907 (autorská množina loutkohereckých prvků) a "Krtek aneb Historky z podsvětí (KALD DAMU). Vyvrcholením nedělní kulturní nabídky v koleji má být na 18.00 hodinu plánovaný "nádvořní" koncert Václava Koubka a Kopir Rozsywal Bestar (K. Lhotáková, L. Soukup, J. Jelínek a D. Skála).

Společná vstupenka na všechny uvedené pořady přijde na 140 korun. Předprodej lístků a informace najdete na Valdické bráně (tel. 0433/532 196).

(red)

Simon je autorem dnešního diváka

V Kulturním domě Háta hrála americkou situační komedii Neila Simona Bosé nohy v parku. Situační komedie neboli sitkomy Neila Simona jsou plné humoru a komických situací, jejichž tématickým podkladem jsou reálné situace ze života. Ve hře Bosé nohy v parku se setkáváme s mladou novomanželskou dvojicí, která se teprve učí žít společně v jedné domácnosti, v jednom malém bytečku. On je upjatý "naškrobený", teprve se prosazující právník, ona výbušná, energická až ztřeštěná a rozpustilá, spíše holka než žena. Ona chce žít naplno a tropit hlouposti spolu s ním, on chce budovat svou kariéru. Ona by se klidně procházela po parku bosá v zimě, on by mohl nastydnout a posléze vážně onemocnět.

Tato jejich rozdílnost je dovede až na samotný začátek rozvodu, ačkoli jsou spolu teprve několik dnů. Ona mu vyčítá jeho naškrobenost, on jí její lehkomyslnost. V nejvyhrocenějším momentu, kdy on odchází z jejich společného bytu a po dlouhé době se opět vrací opilý, vyvádějící hlouposti a bos, jelikož chodil v parku bosý, zjišťují, že se vlastně oba velmi milují a ona rozdílnost je vlastně přitahuje.

Velmi svižně napsaná konverzační komedie se v režii Václava Postráneckého (v překladu Ivo T. Havlů) a s hlavními protagonisty, Lucií Zedníčkovou v roli Corie Bratterové a Martina Zounara v roli Pavla Brattera, stala příjemnou inscenací plnou nejen slovního, ale i situačního humoru. Ačkoli tempo hry bylo hned na začátku nasazeno velmi svižné, herci toto tempo dokázali udržet až do konce.

Profesionalita této pražské herecké společnosti se ukázala také v kultivované řeči jednotlivých herců a jejich precizní artikulaci, a to nejen u hlavních protagonistů, ale také dalších herců jako například Dany Syslové (Coriina matka), nebo Josefa Zímy (Viktor Velasco). V drobné roličce pak zazářil mladý herec Martin Sobotka. Závěrečný aplaus ze zaplněného hlediště onu profesionalitu jen potvrzoval.

Hana Galetková