Nebývalo jako dnes aneb profese minulosti
V dnešních dnech se žáci základních škol rozhodují, kam povedou jejich další kroky, na střední školu nebo do učení, ale určitě si nebudou vybírat z řemesel, která se vyskytovala v našich městech a vesnicích třeba před sto lety. Vždyť komu z nás něco říká obor rákosnictví, brdařství nebo prýmkařství. Tak na vysvětlenou.
Prýmkařství provozoval v Nové Pace František Železný, rodák z Jilemnice (nar. 1847). Vyučil se u svého otce, který byl vídeňským vyučencem. Vyráběl třásně, střapce kostelní, očka k cíchám, šály, sokolské i obyčejné šňůry, dělal knoflíky a opřádal je. Dělal i hedvábné třásně na šaty. Pracoval s vlnou, bavlnou a hedvábím. Svoji profesi vykonával asi 40 let a prý byla výnosná, neboť o jeho výrobky byl zájem v okolních městech.
Rákosnictví provozoval v Nové Pace Václav Medlík (1841-1911). V sedmdesátých letech minulého století kupoval na velkostatcích rákos. Přišel na myšlenku splétat rákos strojem. Pořídil si podle vzoru tkalcovského stavu dřevěný stav a později železný. Upravoval rákosové pletivo asi 40 let a po jeho smrti profese zanikla, neboť byl jediným "rákosníkem" v širokém okolí.
Brdařství je možná známější profesí, neboť brdo je nejen vesnice u Nové Paky (pochopitelně s velkým B na začátku), ale je i důležitá část tkalcovského stroje, kterým se provlékají nitě osnovy. Známým novopackým brdařem býval Sulc.
Václav Franc
Mariánský měsíc květen
Neodmyslitelným symbolem měsíce května jsou květy. Květy všeho druhu, které příroda, někdy opožděně, někdy příliš brzo, ale vždycky štědře nám všem každoročně poskytuje. Je to měsíc patřící bezpochyby k nejkrásnějším a připomínáme si v něm kromě událostí významu státního i svátky, jejichž význam hranice státu přesahuje.
Na začátku měsíce je to především svátek matek, v posledních desetiletích opomíjený, jistě i proto, že myšlenka jeho zavedení souvisí s mariánským kultem, s posláním Panny Marie jako Božské matky Kristovy a jejího čistého mateřství. Ale ideologie "vědeckého ateizmu" už naštěstí není programem žádné "vedoucí strany", a tak tento svátek, spolu s křesťanským chápáním měsíce května jako mariánského měsíce, můžeme slavit.
V polovině května, dne šestnáctého, je svátek svatého Jana Nepomuckého. Je to historická postava, uctívaná jako symbol mlčenlivosti a osobní statečnosti. Tento český světec byl vzdělaný právník a kněz a je dobře známý i mimo zemi svého narození. Jeho životní příběh s tragickým koncem je zpodobněn bezpočtem soch, umístěných u výstavných velkoměstských kostelů i na návsích zapadlých vesnic, nejvíce pak na mostech a rozcestích. Tato zpodobnění se vyskytují na rozsáhlém území Evropy, od severního Slezska až po jižní oblasti tyrolských zemí Rakouska a Německa. Jan Nepomucký je patronem Mnichova a celého Bavorska a už ve 14. století, kdy Jan, původně z Pomuku, žil, a zejména od století osmnáctého, kdy byl za svatého prohlášen, představuje myšlenku evropského soužití, myšlenku, kterou se v současné otevřené Evropě snažíme realizovat.
A tak, pokud jeho sochu někde objevíte, nyní třebas zarostlou rozkvetlým šeříkem, uvědomte si, co všechno "obyčejný kamenný svatý" může znamenat.
Josef Dvorecký
Petr Roztočil opraví milohlídku
Jičín - Z deseti přihlášených zájemců do výběrového řízení na provedení stavebních prací, souvisejících s opravou pláště vyhlídkové věže na Čeřovce, splnili veškeré náležitosti soutěže pouze dva uchazeči.
Rozhodnutím výběrové komise se nakonec na prvním místě umístil akademický sochař Petr Roztočil z Prahy, v tomto případě "bramborovou" medaili získala královédvorská společnost RAR.
Asi nejdůležitějším bodem výběrového řízení byla podmínka, že veškeré stavební práce na Milohlídce smějí být realizovány pouze restaurátorem s licencí Ministerstva kultury České republiky. Tato instituce zároveň uvolnila 100 tisícovou dotaci, která spolu se 100 tisíci korunami z rozpočtu města Jičína tvoří finanční strop, do jehož výše se měly předložené nabídky všech deseti uchazečů vejít.
Petr Roztočil ve své přihlášce do soutěže stlačil 200 tisícový limit na rovných 199 tisíc a zavázal se celou akci provést do měsíce a půl od zahájení prací. Podle vyjádření vedoucího odboru investiční výstavby MěÚ Jičín ing. Jaroslava Havelky by mělo být hotové dílo předáno pravděpodobně ještě v první polovině školních prázdnin.
Vyhlídkovou věž na Čeřovce bude tedy v příštích týdnech "zdobit" lešení, ze kterého Petr Roztočil provede nejprve očištění stěn věže tlakovou vodou a pak celou řadu restaurátorských činností spojených zejména s mechanickým očištěním a následným doplněním chybějícího nebo zvětralého zdiva. Konečnou fází prací má být hydrofobizace, čili nástřik stěn objektu látkou částečně odpuzující vodu, a zabezpečení jeho ochozu tak, aby tato kulturní památka mohla být po letech opět zpřístupněna široké veřejnosti.
(mar)
Konec vlastivědného chodníku
Sobotka - Před soboteckou školou býval široký a velmi zajímavý chodník. Tvořily ho trojúhelníky z bílých oblázků křemene a temných valounků čediče. Ve škole nám vykládali, že čedič je hojná vyvřelina v okolí a křemen pochází z náplavů řeky, která tekla nad Sobotkou už koncem třetihor a pak se zvolna přesouvala do dnešního koryta Jizery. Vzor k zajímavé dlažbě byl snad někde v Itálii, kde je používání drobných kamenů k takovému účelu dosti časté. Podobná krásná dlažba je i v předsíni domku po sl. Slavíkové proti bývalé poště.
Chodník během více jak sta let své existence značně utrpěl. Měl také až nebezpečný sklon, byl několikrát překopán a nakonec bezohledně překryt asfaltem. Jeho záchrana nebyla už možná, a tak je v současnosti nahrazován běžnou dlažbou.
Ve školní zahradě stávaly kdysi "Trosky" z čedičových kamenů, byl tu velký bílý křemen, jeden z největších, které sem stará řeka přinesla. Chodník i ostatní byly používány jako pomůcky při vyučování. Všechny dřeviny na zahradě byly označeny jmenovkami. Sobotečtí pedagogové znali dokonale vlastivědu, která byla tehdy opravdu naukou o vlasti. Boleslavští gymnazisté záviděli žákům sobotecké měšťanky jejich znalosti o okolí, čerpané učiteli z čerstvých tehdy příruček Dědiny či Zahálky.
(S)
Kolem lodžie se uklízí
Sedličky - Úterní schůzka pracovníků investičního odboru Městského úřadu Jičín s vedením Technických služeb města Jičína měla určit termíny a způsob zajištění v podstatě jediných letošních aktivit přímo souvisejících s nemovitostí Valdštejnské lodžie a jejím bezprostředním okolím.
V příštích dnech zde tedy má dojít zejména k pečlivému úklidu staveniště. Budou odvezeny zbytky vybouraného zdiva, pískovcové části zdí, zábradlí, schodišť a podobně, aby tento, v současnosti volně dostupný, stavební materiál již více nelákal skupiny zlodějů, kteří se sem v poslední době velmi iniciativně stahují.
Rovněž bude opraveno zničené oplocení staveniště a rekultivována část travnatých pozemků ležících z větší části po obou bocích objektu lodžie.
Město v těchto dnech zároveň vede nekompromisní jednání s vedením kolínské stavební společnosti Geosan a.s., jejíž pracovníci zřejmě ještě v průběhu tohoto měsíce budou muset odstranit stavební nedostatky a škody, které v objektu lodžie napáchali v rámci provádění loňských rekonstrukcí (opadaná nová omítka ze zděného zábradlí dvouramenného schodiště a podobně).
(mar)
