Nové Noviny č. 18/005. května 2000str. 6

KRASLICE VYSTŘÍDALY MARIONETY IVelikonočně laděnou expozici, která v bělohradském Památníku K. V. Raise zahájila letošní výstavní sezonu, na první květnový den vystřídala výstava výtvarných děl z tvorby Jiřího Šimka z Hradce Králové. V následujících týdnech si v prostorách památníku mohou zájemci prohlédnout Šimkovy obrazy, sochy a loutky, které potěší především mladší návštěvníky.

FOTO: jn


Festival zahajuje České trio

Hořice - Pestrou a několik měsíců trvající hudební přehlídku každoročních Hořických hudebních slavností zahájí příští týden v obřadní síni hořické radnice České trio. Koncert se koná v úterý 9. května od 19.30, posluchačům se představí Milan Langer, Dana Vlachová a Miroslav Petráš.

Festival, jehož pořadatelem je Dům kultury Koruna, je letos o poznání bohatší. Seznam je rozšířen především o účinkující v kategorii lehčího žánru. Do programu slavnosti jsou po loňské premiéře zařazeny promenádní koncerty ve Smetanových sadech, kde se v rozmezí června až srpna pravidelně každou neděli uskuteční více jak deset pořadů. Na své si zde přijdou milovníci dechovky, jazzu, folku i rocku.

První část Hořických hudebních slavností je věnována vážné hudbě, a to jak v komorním pojetí, tak i koncertům pěveckých sborů. "Stejně jako v předešlých letech vycházíme především z bohaté nabídky místních spolků a souborů, které mají v Hořicích velmi dlouhou tradici," uvedl ředitel Koruny Jan Sezima.

Připravena je například přehlídka dětských pěveckých sborů, klavírní recitál Lukáše Vondráčka, koncerty sborů Ratibor a Vesna, Hořického komorního orchestru, Bony Vity, Hořické "12", novopackého Evergreen Dixieland Bandu, bělohradského folklorního souboru Hořeňák, Hot Dog Jazz Bandu, skupiny Modré pondělí a dalších hudebních těles.

(jn)


Pták Žal v žákovském podání

Nová Paka - Ve středu 26. dubna se v novopackém Městském kulturním středisku představili veřejnosti žáci a žákyně 2. základní školy v Nové Pace s divadelním představením Pták Žal. O dramatizaci pohádky Vojtěcha Martínka se v režii Evy Kaprálové pokusily dvě desítky dětí ze 6. až 9. tříd. A rozhodně se nejednalo o jednoduchý úkol, neboť vlastní námět pracuje s častým střídáním prostředí a snaží se zachytit přerod hlavní postavy princezny v jejím poznání skutečného významu slova žal. O to záslužnější je výkon mladých herců, kteří s nejjednoduššími, ale účelnými prostředky dokázali přenést pověst do dramatické podoby tak, že na jevišti zvítězilo, jak už to v pohádkách bývá, nakonec dobro nad zlem.

Pochvalu zaslouží i scénická úprava, o kterou se zasloužila Mgr. Zdeňka Holá, především zajímavě pojatá scéna lesa a znázornění ptáka Žala. Celé představení podtrhla hudba zvyšující napětí příběhu, o kterou se zasloužila Stanislava Kazdová. Zmiňovat jednotlivé herce a hodnotit jejich výkony je velmi obtížné, neboť časté střídání scén nedávalo představitelům jednotlivých rolí větší prostor, ale celkově lze říci, že se svých rolí zhostili dobře.

Pokud lze hře něco vytknout, tak to, že k lepší dramatizaci by prospěly delší dialogy na úkor vystoupení vypravěčů, kteří pohádku rozdělili na množství kratičkých epizod.

"Každý žal jednou vystřídá štěstí!" tak končí celá pohádka a já si dovolím volně parafrázovat, aby "toto představení bylo vystřídáno dalšími představeními", neboť třeba z této generace může vzejít nová éra ochotnických divadel v Nové Pace. Tradici ochotníci v Nové Pace mají, jak jsme se o tom mohli přesvědčit na nedávné výstavě fotografií v Suchardově domě.

Václav Franc


Koncert v Porotním sále

Jičín - Jičínská kulturní společnost ve spolupráci s Městským úřadem v Jičíně pořádají v Porotním sále jičínského zámku 11. května komorní koncert. Na programu jsou díla Bohuslava Martinů, Georga Friedricha Händela, Nicola Paganiniho a Antonína Dvořáka. Průvodním slovem, ze života Nicoly Paganiniho, doprovodí koncert ing.Ivan Matějka. Interprety mistrovských děl budou František Novotný (housle), Bohumil Smejkal (housle) a Vladimír Hollý (klavír). Začátek koncertu je stanoven na osmnáctou hodinu.

(red)


Občasník mladých žurnalistů

Jičín - Do jičínského regionu minulý týden přibyla další tiskovina. Tak jako téměř všechny základní a některé střední školy vydávají své vlastní noviny, tak se konečně rozhoupal i jičínský K-klub k vydávání vlastního periodika.

Nulté číslo, prozatím jen občasníku, vyšlo za mnoha mohutných ovací a bouřlivého společenského oslavování, kterého se zúčastnili všichni zaměstnanci "Káčka", a to jak stálí, tak i externí. Občasník, který nese název "Střípky z Jičínska" byl pokřtěn pravým šampaňským, servíroval se madelain, camembert a samozřejmě česká třicetiprocentní cihla. Nechyběly ani šunkové chlebíčky a pikantní jednohubky s připíchnutou půlkou kuličky bílého vína ostrým párátkem. Čerstvě pražená silně aromatická káva tuzemského původu nesměla chybět, tak jako i hodinová okružní projížďka okolo Jičína v luxusním terénním vozidle "Marta", které je majetkem K-klubu, a které si nezadá ani s nejnovějšími typy rychlých aut.

Možná, že si tato publicisticko-zpravodajská tiskovina, zaměřená převážně na Jičín a jeho blízké okolí, tolik slávy a pozornosti ani nezaslouží, ale přejme to alespoň zaměstnancům tohoto střediska pro děti a mládež.

Mgr. Hana Galetková, K-klub


Holandsko očima Čechů

Jičín - Své poznatky a zkušenosti z více než třicetiletého života v zemi větrných mlýnů přiblížili minulý týden posluchačům besedy v jičínské knihovně manželé Věra a Karel Pokorných.

Oba se narodili v Praze, ale kořeny části rodiny sahají do Jičína a okolí, kam se stále vrací. V roce 1968 odešli do Holandska, kde se věnovali především grafickému oboru. Již po dvou letech byla Věra Pokorná pověřena vedením malého nakladatelství. Pětadvacet let se zabývala bohatě ilustrovanými knihami o umění. Několik let přednášela dějiny umění na večerní univerzitě. Její manžel se po pěti letech práce v Holandsku jako litograf rozhodl spolu s kolegy založit grafickou reprodukční firmu Regrafo v německém Kempenu, kde pracoval až do odchodu do penze. Oba se také od počátku zapojili do různých exilových organizací a podíleli se na vydávání časopisu Okno. Do vlasti se znovu podívali až po dvaadvaceti letech v květnu 1990.

(red)


Nová cena Galerie Na hrázi

Historicky první "zvláštní cena" Privátního clubu galerie Na Hrázi byla udělena in memoriam Haně Trojanové - Horákové. Malé slavnosti byli přítomni (zleva) historik Jaroslav Wagner s chotí, Zdeněk Trojan, Vratislav Kracík a samozřejmě další členové a příznivci clubu.

FOTO: Petr Heber

Jičín - V sobotu 22. dubna, přesně v 10.00 hodin, se v galerii Petra Hebera Na hrázi ujal slova z pověření prezidenta "Privátního clubu galerie" MUDr. Jana Haina doyen společnosti profesor Emanuel Bosák. Ve své krátké řeči uvedl do života nové jičínské ocenění - zvláštní cenu galerie, která bude každoročně udělována osobnostem, které si dle názorů členů clubu zaslouží pozornost a ocenění.

Cenu za rok 1999 - krásný křišťálový pohár z masivního skla s vybroušeným jménem oceněného, udělila společnost jednomyslně in memoriam Haně Trojanové - Horákové, zakládající člence Privátního clubu, dlouholeté pracovnici a ředitelce Okresního muzea a galerie v Jičíně a člence Spolku občanů a přátel města Jičína, za její celoživotní zájem a aktivní přínos poznání historie, literatury a života v Jičíně a jeho okolí.

Ocenění za potlesku všech přítomných převzal Zdeněk Trojan, který vyjádřil své poděkování a současně vyslovil přání, aby tato první cena byla symbolicky umístěna ve výstavním prostoru galerie.

Prezident clubu Jan Hain ukončil slavnostní ceremoniál ubezpečením, že přesně "do roka a do dne", tedy vždy na "bílou sobotu" velikonoční, bude udělena cena další, avšak zase jiná (nebude to tedy vždy pohár), přičemž výběr osobnosti zůstane i nadále privátní záležitostí členů clubu.

JUDr. Petr Krupka


Druhá světová válka skončila před 55 lety

Němečtí uprchlíci ze Slezska (Kopidlno - únor 1945).

První transporty polomrtvých nemocných ruských zajatců. V nestřežených chvílích, když byli stráže zabaveny cigaretami, jim byly do vagonů házeny potraviny (1945).

Poslední Němci prchali přes Jičín ještě dopoledne 9. května 1945.

Němečtí zajatci na cestě do zajateckého tábora, který byl zřízen v továrně Knotek.

Rozkvetlé šeříky v rukou rozesmátých rudoarmějců, to byl po dlouhá léta symbol konce druhé světové války, vojáci s bílou hvězdou na svých jeepech se museli ignorovat. Pak plakáty s rudoarmějci zmizely a o to víc se začalo vzpomínat na americké Pattonovy tanky a světoznámou Vejvodovu polku.

Nemohu si pomoci, ale ve spojení s koncem války spíše vidím obrovskou šílenou apokalypsu. Pekelnou jámu, která v posledních měsících, týdnech a dnech pohlcovala další a další statisíce životů. Nesmyslným vražděním, které nerozlišovalo mezi vojáky a civilisty se bohužel provinily všechny válčící strany. Jako by válka stírala rozdíly mezi zlem a dobrem.

Na jedné straně zrůdné transporty smrti a likvidace pokud možno co největšího množství vězňů koncentračních táborů spojená s houževnatým odporem, který kladla Wermacht, na druhé straně strašlivými ztrátami provázený postup Rudé armády. Honba za dosažením, odpusťte mi to slovo, termínů, který vytyčil otec národa generalissimus Stalin, a hlavně demarkační linie, kterou si již před koncem války velmoci rozdělily Evropu. Totální vyhlazovací válka, kterou Hitler zasel jako vítr na východě, se teď vracela a silou bouře pustošila nejprve východní Prusko a nakonec i srdce říše, Berlín. A mezi vším tím válečným běsněním se přesunovaly statisíce civilistů bez domova, kteří prchali před frontou. A nesmíme ani zapomenout na trestné výpravy spojeneckého letectva. Zničení Drážďan v polovině února bylo tak děsivé, že nebylo dost živých, kteří by pohřbívali mrtvé. Ti mrtví nebyli vojáci, ale civilisté - ženy, děti a uprchlíci, z nichž většinu tvořili sedláci ze Slezska. Hrůzou, kterou způsobili, byli otřeseni i samotní letci.

To byl konec války. Krvavý, šílený vykřičník. Já opravdu nevidím šeříky, ale vyhublé vězně z koncentračních táborů, zmrzačené vojáky, nešťastné sirotky a buldozery narychlo zahrabané hromadné hroby. Pod tímto dojmem jsem vybral i fotografie, které se nacházejí v archivu OMaG v Jičíně. Jsou podle mého mínění mnohem výmluvnější a méně známé, než projíždějící sovětské tanky. Vzhledem k omezenému prostoru se k pětapadesátému výročí konce 2. světové války vrátím ještě v příštím čísle, tentokrát záběry z Hořic.

(to)


Nové Noviny