Hořice - Starý židovský hřbitov v Hořicích ještě letos ozdobí kamenná plastika, sedmiramenný svícen, který bude umístěn před obezděný areál, kde se pochovávalo pravděpodobně od roku 1678 takřka do konce minulého století.

"Svícen vyhotoví pro město jeden z místních sochařů za symbolickou cenu," uvedla zatím bez bližších podrobností místostarostka Hořic Zdenka Vaškovová. Jen doplnila, že tento záměr byl přivítán i Židovskou obcí v Praze, která se nabídla, že část nákladů uhradí.

"Sedmiramenných svícnů je v českých a moravských městech celá řada a nové se i v posledních letech stále odhalují," odpověděl na dotaz NN tajemník Židovské obce v Praze Tommy Karas. Jak sám říká, nejde tedy o nic neobvyklého. "Velmi nás to samozřejmě potěšilo, a až bude návrh dokončen, tak se přijedeme podívat také na materiál, ze kterého má být plastika zhotovena. Na instalaci jsme připraveni se částečně finančně podílet," doplnil tajemník ŽO Praha.

Podobné symboly se podle Karase tradičně umísťují poblíž pietních míst jako vzpomínka na bývalé židovské osídlení. Historické prameny uvádějí, že první Židé přišli do Hořic v první polovině 17. století. Patrně největší rozmach zdejšího ghetta nastal až o téměř sto let později. Starý hřbitov na rohu Škrétovy a Malátovy ulice nad náměstím je na seznamu chráněných historických památek.

V loňském roce hořická radnice ukončila také pětiletý spor s pražskou židovskou obcí o převedení části pozemku nového hřbitova, který nechal někdejší MěNV srovnat buldozerem se zemí. Židovská obec požádala o jeho převedení, aby se pojistila, že se s pohřebištěm nebude v budoucnu nijak manipulovat. Starosta Ladislav Vrba loni naznačil, že zde město nechá postavit pomník se jmény pohřbených.

(jn)

Snímky pustých hradů čekají na vydavatele…

"Československo jsem projížděl se starou Octavií Combi. Například ve Slovenském krasu jsem se zdržoval celé jaro, bydlel jsem tam u jednoho Maďara, který uměl trochu slovensky," vzpomíná Hlaváček, jenž absolvoval i tři velké cyklovandry po Evropě.

Autor se však stále bezúspěšně pokouší vydat kompletní soubor knižně. Podobné publikace encyklopedického charakteru se zaměřením na turistickou literaturu bývají bohužel velmi nákladné. "Do dnešního dne jsem neuspěl u žádného z nakladatelství, která jsem oslovil. Projektu jsem věnoval spoustu času a peněz, ale ještě víc mi je líto, že se s ním nemůže seznámit veřejnost. Věřím tomu, že o knížku by byl zájem," poznamenal Hlaváček, který už od konce osmdesátých let žije jako fotograf na volné noze a s fotoaparátem se naučil zacházet už ve čtrnácti letech.

Obrazový materiál pro zamýšlenou publikaci je podle jeho slov o to zajímavější, že nezahrnuje jenom torza středověkých hradů, ale i jejich nejbližší okolí, květiny, pěvce na hnízdech a drobnou přírodu vůbec. Jak říká sám autor, jeho cílem bylo spojit dvě témata v jedno, přírodu s historií. "Tyto lokality bývají obvykle svéráznými útočišti nejrůznějších forem života, mnohé se staly přírodními rezervacemi a chráněnými nalezišti."

"Projet křížem krážem celou republiku byl šílený nápad, ale jsem rád, že jsem ho uskutečnil," svěřil se čtyřicátník, který si nestěžuje na spartánský styl života. Během svého dvouletého putování spal v autě, peníze na filmy si musel půjčit. Dnes má ovšem bohatý fotoarchiv s mnoha kouzelnými scenériemi. "Poznal jsem desítky krásných míst, České středohoří, pohraniční hvozdy, pískovcové a čedičové oblasti, Moravský kras, Pálavu. I proto by publikace mohla být zajímavá, zároveň by se však musela zpracovat tak, aby byla cenově dostupná."

Dohromady nafotil Hlaváček 220 pustých hradů, u některých strávil půl dne a některé zříceny navštívil i dvakrát, aby s ohledem na světlo a počasí vystihl optimální atmosféru daného místa. Jeho nerozlučným společníkem mu byl fotoaparát Exakta (formát 6x6).

(jn)

FOTO: jn

Volby v roce 1935 a fašisté na Jičínsku

Jejich volební zisk sice nebyl v rámci celého okresu nijak významný, ale ve třech obcích tomu bylo jinak. Z celkového počtu 38.283 voličů v politickém okrese Jičín (zahrnoval soudní okresy Jičín, Libáň a Sobotku) odevzdalo svůj hlas fašistům 235 osob, což je 0,6%. Ve většině vesnic a měst pro ně hlasovalo pouze několik voličů, někde nedostali ani jeden hlas. V samotném Jičíně je volilo 25 občanů. Výrazného volebního úspěchu dosáhli v Jinolicích, Markvarticích a Rakově.

V Jinolicích se stali po republikánech (dříve strana agrární) druhou nejsilnější stranou se ziskem 18,6% hlasů. V Markvarticích byli po republikánech a lidovcích s 10,6% získaných hlasů na třetím místě a v Rakově po republikánech na druhém místě, když je volilo 10,8% občanů. V porovnání s Jičínem (25 hlasů) volilo fašisty v Markvarticích 35 obyvatel. Na okrese byla dvě ohniska fašismu, přičemž to v Markvarticích bylo významnější.

Dodejme, že pro Národní obec fašistickou odevzdalo svůj hlas (do poslanecké sněmovny) v soudním okrese Nová Paka 267 voličů a v soudním okrese Lomnice 64 obyvatel. Bohužel Hlas našeho venkova, z kterého jsou informace čerpány, neuvádí pro tyto soudní okresy výsledky podle jednotlivých obcí.Celkově pak Gajdova strana v těchto volbách obdržela 167.440 hlasů.

Tolik zjistíme ze strohé statistiky. Jaké však byly příčiny a okolnosti tohoto faktu a jací lidé byli jeho aktéry, zůstává dnes už téměř zapomenuto.

(hol)

Deset let literárního kroužku v Jičíně

Setkání dalo podnět k práci literárního sdružení oblastních autorů, které koncem dubna letošního roku oslaví již deset let činnosti.

Kroužkem prošla řada autorů, někteří zakotvili natrvalo, zatímco jiní se podíleli pouze na některých akcích nebo kroužkem jen prolétli. Ze zakládajících členů v současné době pracuje v kroužku vedle Jany Benešové, "prezident" sdružení Bohumír Procházka, Naďa Baliharová a Václav Franc. Postupem let k nim přibyli ostatní současní členové: Zlata Zákoutská, Pavel Zeman, Petr Veselý, Dana Beranová, Eva Kotyzová a Zdeněk Žemlička. Významnou členkou kroužku, která se podílela na všech třech almanaších a patří k nejaktivnějším, byla Jana Hofmanová. Nelze nevzpomenout dva členy, kteří se letošních oslav nedožili, Miroslav Harcuba a Jiří Patka.

Dalšími členy byli autoři Vladislava Matějková, současná redaktorka Českého rozhlasu, skupina mladých psavců Kateřina Baliharová, Michal Břeň, Jan Filip, Pavel Herbrych a Martin Tůma. Velmi krátce s kroužkem spolupracovala Veronika Sedláčková, dnešní redaktorka České televize a na prvním almanachu se spolupodíleli Vladimír Krátký a Milada Zubatá.

Literární kroužek si na své schůzky zve významné osobnosti nejrůznějších oborů, ale především známé autory. Mezi sebou jsme přivítali například Marii Kubátovou, Ivana Klímu, Karla Sýse, Josefa Hiršala, Lenku Procházkovou, Jana Dvořáka, Edu Kriseovou, Terezu Boučkovou a další.

Hlavním smyslem a cílem kroužku byla vlastní literární činnost. V počátku jsme se snažili uveřejňovat svoje texty v oblastních novinách, kde v Českém ráji vycházely v rubrice Psáno do šuplíku. Někteří autoři příležitostně uveřejňovali povídky v nejrůznějších novinách a časopisech. Ale v roce 1992 se kroužku podařilo vydat první vlastní literární almanach Pod Valdickou branou. Po kladných ohlasech a literárním večeru na jeho uvedení se zrodil druhý almanach, ten vyšel v roce 1994 pod názvem Kroky a klopýtání. S odstupem času v roce 1997 spatřil světlo světa almanach třetí nazvaný Mýma očima.

Vedle oficiálních almanachů vyšlo i několik samizdatových brožurek členů kroužku, kde představují čtenářům vlastní tvorbu. Tak například pačtí autoři Zákoutská a Franc vydali knížečku Vodnické pohádky. V poslední době vychází tvorba členů kroužku v samizdatových novinách Prochoroviny, které vydává Bohumír Procházka. Poezie některých členů zazněla i v Českém rozhlase, např. v pořadu Zelené peří (Herbrych, Beranová).

Literární kroužek uspořádal několik autorských večerů, vedle pravidelných jičínských setkání se jeden z nich uskutečnil v roce 1999 v Nové Pace. V rámci festivalu Jičín - město pohádky uspořádali členové kroužku autorské čtení na podzim loňského roku.

Neméně významné jsou i úspěchy místních literátů na literárních soutěžích. A skutečně nemají se za co stydět. Úspěchy ze Šrámkovy Sobotky, ale třeba i z Proseče Terezy Novákové, Mělnického Pegasu, nymburské soutěže Píšu, píšeš, píšeme, soutěže Povídka roku literárního sdružení K-89 a dalších dokazují zlepšující se kvalitu textů. Významná je i literárně vědní činnost Jany Hofmanové, která například objevila naší literatuře jičínskou básnířku Irmu Geisslovou a za tuto práci získala 1. cenu na Šrámkově Sobotce. Jeden z nejvýznamnějších úspěchů dosáhl kroužek v rámci soutěže Literární Varnsdorf 1998, kdy práce hned trojice členů získala ocenění.

Výčet těchto úspěchů by nebyl možný bez podpory ze strany Městské knihovny v Jičíně, které tímto jménem literárního kroužku děkuji. Dále bych chtěl poděkovat všem těm, kteří se podíleli na prezentaci tvorby členů na autorských večerech, a to Soně Koláčné, Josefu Horáčkovi a Radkovi Sálovi a všem hudebníkům, kteří zpříjemnili naše společné večery.

Literární kroužek slaví desáté výročí a v rámci oslav připravuje sborník rekapitulující uplynulých deset let a představující tvorbu jeho členů. Zároveň se koncem dubna uskuteční v jičínské knihovně další autorské čtení, na které jsou zváni všichni příznivci literatury a umění, ale především ti, kteří svoje výtvory doposud schovávají v šuplíku. Vždyť přesně tak jsme před deseti lety začínali. Přijďte mezi nás!

Václav Franc