Těmito verši vyjádřil svůj vztah k Nové Pace básník, spisovatel a první ředitel reálky v Nové Pace Ferdinand Tomek. Ač původem z Chocně, kde se přesně na apríla 1. dubna 1860 narodil, jeho cesta jej dovedla až do našeho kraje.

Po ukončení univerzitních studií učil na obecné škole a později působil jako profesor češtiny a němčiny v Novém Bydžově, Rakovníku a v Jičíně. V roce 1910 byl jmenován prvním ředitelem nově vzniklé Vyšší státní reálky v Nové Pace, kde působil do odchodu do výslužby v roce 1927. Po sedmnáctiletém působení v Nové Pace se jako penzista přestěhoval do rodné Chocně, ale brzy se vrátil tam, kam jej srdce táhlo, do Nové Paky, kde měl řadu přátel a známých. V našem městě také před šedesáti lety, 22. července 1940 zemřel.

Kromě svého učitelského života se věnoval literatuře a umění. Většina z vás viděla velmi známý film Kantor ideál, který napsala Adéla Červená. Jenže toto jméno je pouze pseudonymem Ferdinanda Tomka a dnes již pamětnický film byl natočen podle románu Kantor ideál, který snad s využitím bohatých učitelských historek, napsal právě Tomek v roce 1927.

Kromě jeho zřejmě nejznámějšího románu napsal řadu dalších knih, například Svatoň - veršovaný román, Svatuščiny písničky, Kanturčice, ideál rubu a románovou kroniku Tři desetiletí v Drahošíně, kde Drahošín je vlastně jeho rodná Choceň. Psal i divadelní hry, poezii, vedle vzpomínaného pseudonymu používal i jméno dr. Efek a ve své poslední práci Poslední kapitola z rodinné kroniky nazývá sám sebe ředitelem Kunčickým.

Ferdinand Tomek byl podle dosud žijících pamětníků výborným vypravěčem, společníkem a hudebníkem. Byl dokonce za studií v Litomyšli i žákem Aloise Jiráska. Svůj vztah k našemu kraji vyjádřil v nejedné básni, třeba v té z úvodu článku.

Já sám sebe ptám se kolikrát:
Proč máš tu Paku -
  proč jen ji máš rád?

Václav Franc

Jak se žilo v Jičíně na konci 19. století

ČEŠI, NĚMCI, ŽIDÉ A CIKÁNI II. Třetí oporou němectví v Jičíně jsou důstojníci posádky. Tato skupina byla stavbou nových velkých kasáren pro domobranecký pluk č. 11 v lipách významně posílena. Městu šlo o ekonomický prospěch. Ale předpokládaný zisk pro jičínské obchodníky a řemeslníky se silně ztenčil, když v kasárnách otevřeli vojenský konzum, který měl ceny zboží nízké. A tak důstojníci (někteří s rodinou), kteří bydleli v bytech ve městě (platilo je město a dostávalo za to od eráru paušál, zpravidla o něco nižší), nakupovali převážně v konzumu, ne u jičínských obchodníků. Důstojníci spolu mluvívali německy, i když to byli Češi, a poddůstojníci je napodobovali. Jedinou řečí armády byla v Rakousku němčina, a pokud český voják zvolal na apelu místo "hier" česky "zde", byl přísně potrestán. Důstojnictvo, které stále ještě přitahovalo ženská stvoření břinkotem svých ostruh, tvořilo v Jičíně spolu s vysokým úřednictvem značně izolovanou skupinu. Scházela se v Lesevereinu a od prosince 1897 v hotelu Fischer v Panské ulici a pořádala své vlastní plesy a zábavy. Když se na nich objevil prof. Fleischmann nebo JUDr. Frant. Lohař, byli tiskem pranýřováni. Jičínský obzor němčinu důstojníků napadat nemohl, ale dovolil si pranýřovat jejich posměšné výroky o Češích i šikanu českých vojáčků v kasárnách.

Politickému klubu nešlo jen o to šířit v Jičíně národní program mladočechů a vychovávat Jičín k národnímu sebevědomí a bojovnému češství. Chtěl také "zmalátnělý a zbědovaný" Jičín probudit, rozproudit jičínský veřejný život a zaostávající město rychle "zmodernizovat". Smělejší obecní politikou opatřit městu vodovod, kanalizaci, osvětlení atd. Ostře kritizoval vedení města v čele se starostou Frant. Dollanským a chtěl zbořit "starý, hynoucí režim radnice" a s ním "šlendrián v hospodaření obce", "sobectví, zpátečnictví, bezcharakternost".

Mladočeši v čele s JUDr. Kloučkem měli hodně pravdy. V čele města stála dlouhá léta skupina lidí už stárnoucích, sám starosta byl nakonec v čele obce dvacet let (1883-1903) a předtím už patnáct let v radě. Léta zasedal v radě obětavý lékárník Vítek, JUDr. Frant. Čapek, lidový písmák Václav Janoušek aj. Měli už zachozené způsoby práce a rozhodování, své oblíbené dodavatele, byli spjati osobními vztahy, takže mezi nimi opravdu existovala trocha strýčkování a něco prospěchářství. Ale více jim chyběla novost pohledů, ráznost a odvaha město zadlužit a poplatníky zatížit vyšší daňovou přirážkou k přímým daním, kterou se hradily obecní investice.

Politický klub získal v obecních volbách roku 1893 a 1896 pro svou vlastní kandidátku hodně hlasů (ale ne většinu) a dr. Klouček byl za Jičín a Nový Bydžov zvolen do Zemského sněmu, ale PK zůstal v zastupitelstvu menšinovou opozicí. Pochopil, že k uskutečnění svých cílů musí Jičín ovládnout, zvítězit v obecních volbách roku 1900 (uskutečnily se až 1901). A vystupňoval svou útočnost. Vedle četných veřejných schůzí, kde se uplatnilo brilantní řečnické umění dr. Kloučka, měl dobře organizovaný PK od roku 1894 svůj vlastní týdeník. Jičínský obzor, který vydržovali vedoucí představitelé klubu. Za redaktora svého listu získávali vždy schopného mladého novináře, který nebyl z Jičína a nebyl svázán osobními ohledy. Vedení PK mu napovídalo, na koho má zaútočit, koho zesměšnit. Vytahovali na své odpůrce z tábora, který se proti klubu zformoval (byli v něm také organizující se sociální demokraté a další politické strany kromě národních socialistů, které na konci století vznikaly), nejrůznější osobní věci, pomluvy a špinavosti - a mladí novináři volívali slova ostrá, urážlivá, zraňující.

Dědečka Václava Čtvrtka, Václava Fejfara, který se před svou šedesátkou do dr. Kloučka a Politického klubu směle pustil, nazývají "úředně sesazeným purkmistrem" (V. Fejfar odstoupil po pěti letech starostování, protože ho Zemský výbor stíhal za porušení stavebního zákona), "vytrvale nezištným a obětavým, nejde-li o peníze!", "jičínským Barbarossou". Člena zastupitelstva Tomáše Cibulku, městského hodináře, nazývají posměšně "obecním natahovatelem". Na dr. Volfa vytáhnou, že hájí Němce proti Čechům, že se někdy podepisuje Wolf a že se neměl k zaplacení kanalizační přípojky ke svému domu. JUDr. Jaroslav Lohař je zase "generalissimem c.k. ostrostřeleckého sboru" (přijal tam funkci důstojníka - arbitra, tj. rozhodčího sporů) a členem výkonného výboru realistické strany T. G. Masaryka (ten byl v roce hilsneriády pro Politický klub obhájcem židů a Němců).

Ani umírněný Frant. Návesník se ve svých Jičínských novinách nezdrží a dává místo podobně urážlivým a hanlivým hlasům nepřátel dr. Kloučka. Špíny se vylévá z obou stran tolik, že je až nepříjemné číst tehdejší noviny. Jičín se rozdělil ve dva nepřátelské tábory a nikdo, kdo byl veřejně činný, neušel zařazení do jednoho z nich. A ostouzení táborem druhým. Šrámů a ran je mnoho a žalob pro urážku na cti a soudů také. Mnohé rány zůstávají nezhojeny a lidi na celý život rozdělí. (Volfovi se s Kloučkovými nikdy nestýkají.)

Nebyla tedy 90. léta v Jičíně klidnou idylou. Naopak, byla to léta neklidná, plná vášní, zaujetí (pro národní věc, pro sociální spravedlnost...) a nenávisti (k Němcům, židům, k radikálům, k zpátečníkům ...). Plná rozporů, ostrých konfliktů. Takový byl život v Jičíně na konci 19. století.

A cikáni? Ti ve statistikách obyvatel místo nemají. Jsou to před sto lety stále ještě kočovníci s neklidnou krví a nechutí ke klidnému občanskému životu. Se svými vozy taženými koňmi projíždějí Čechami a čas od času se některá jejich skupina rozloží táborem i u Jičína. V červnu 1898 u židovského hřbitova - a chodí žebrat do lip. Jindy na Šibeňáku - a při sekání trávy pro své koně na cizím se střetnou s vlastníky louky. V roce 1901 se na jaře utábořili dokonce na novoměstském náměstí a Jičínský obzor se zlobí na městskou radu, že jim to dovolila. Protože pro Jičínský obzor jsou cikáni "nárůdek nečistý, práce se štítící a hmatem se živící". Dr. Klouček interpeloval na Zemském sněmu už v březnu 1897 o "potulování se cikánů a obtěžování obyvatel našich". Jak chtěl problém řešit, to nevím.

Co říci na závěr? Obecní volby v roce 1901 se staly zápasem na život a na smrt a oba znepřátelené tábory se dopustily mnoha faulů a nečestností. Politický klub zvítězil, ale jeho vítězství bylo zpochybněno, "staří" se odvolali na místodržitelství a dokonce k Nejvyššímu správnímu soudu do Vídně a dosáhli zrušení voleb. Obecní volby se opakují v roce 1903. Protikloučkovský tábor postaví kvalitní kandidátku s novými lidmi, např. továrníkem Frant. Kloučkem, rolníkem-ekonomem Vojtěchem Jírů, dr. Jaroslavem Lohařem aj., a výrazně zvítězí. Politický klub ukončil svou činnost, ale jeho program, jak s rozhořčením vzpomíná Augustin Seifert, převzala v nejpodstatnějším nová radnice. A v letech 1903-1907 uskutečnila přeměnu Jičína v město s vodovodem, kanalizací, plynovým osvětlením a plynárnou atd.

Jenže Jičíňáci dále brblali. Teď zase na vysokou přirážku ve prospěch města k přímým daním. "A některé jičínské dámy, známé jako vlastenky", dále "mluví na veřejnosti pospolu němčinou, což na okolí nepříjemně působí". (Jičínské noviny 14.2. 1904)

Vladimír Úlehla

Recitál Moniky Kytlerové

Ve své druhé části středečního recitálu představila Monika Kytlerová dva autory ruské postromantické tvorby. Dvanáct preludií op. 11 skladatele a klavírního virtuóza Alexandra Skrjabina a pět preludií Sergeje Rachmaninova. Celý recitál zahrála Monika Kytlerová s profesionální bravurou a citem, který se projevil jak ve Schumannových romantických skladbách, tak i při technicky náročných pasážích díla Sergeje Rachmaninova nebo barevností škály klavírního zvuku zahranými preludiemi Alexandra Skrjabina.

Monika Kytlerová je absolventkou AMU v Praze, kde studovala u profesora Jana Panenky, Ivana Moravce a nyní uzavřela studium ve třídě doc. Miroslava Langera. Je laureátkou několika klavírních soutěží, např. Smetanovské klavírní soutěže, Soutěže konzervatoří a Soutěže pro klavírní dua v Jeseníku. V současné době pedagogicky působí v ZUŠ v Jičíně a na Konzervatoři v Pardubicích. Věnuje se i komorní hudbě. "Koncert byl báječný po všech stránkách. Z Moniky vyrostl velký muzikant. Přeji jí hodně úspěchů v její další činnosti," sdělila nám ke čtvrtečnímu recitálu učitelka hry na klavír na novopacké ZUŠ Jiřina Beránková.

(ur)

Oblastní kolo soutěže v ZUŠ

O den dříve, tedy ve středu 22. března, se ve Vysokém Mýtě konalo oblastní kolo soutěže ve hře na dřevěné nástroje dechové.

Žáci ZUŠ v Jičíně se umístili takto: Štěpánka Březinová (2. místo - zobcová flétna), Pavla Myšková (2.místo - příčná flétna) a Jiří Zikeš (3.místo - saxofon). Soutěžící jsou ze tříd učitelky Deváté (flétny) a učitele Komárka. Klavírním doprovodem mladé hudebníky podpořili učitelé K. Kalvodová a V. Valkoun.

(red)

Psalo se před více než sto lety

O tom, že se situace v armádě o mnoho nezlepšila ani o několik let později, svědčí následující článek z Krakonoše.

OBĚŤ VOJENSKÉHO NOČNÍHO CVIČENÍ (Krakonoš 1913) Dvaadvacetiletý vojín Bureš, jediný syn chudé matky ze Starého Místa, jíž měl být oporou ve stáří, přišel v úterý z nemocnice ku své setnině. Vzdor tomu, že potřeboval zotavení po nemoci, byl vzat nadporučíkem od tyrolských střelců do nočního cvičení. Nešťastný mladík byl postaven na stráž k Hurychovně s rozkazem, že nesmí se z místa hnouti, pokud nebude odvolán. Při ukončení cvičení bylo na něho však zapomenuto a druhý den ráno nalezen byl sedící s puškou v klíně - zmrzlý. Vinu neštěstí nese výhradně nadporučík, který byl nedávno přeložen z Tyrol do Jičína.

Trestuhodnou nedbalost omlouvá tím, že na Bureše zapomněl. Případ tento vyvolal na veřejnosti nemalé vzrušení a jest žádoucno, aby nedbalost súčastněného důstojníka byla potrestána.

(vybrala Há)

Zajímavé knihy U Pašků

Evdokimoff Lední hokej. Pravidla, technika, taktika. Mladé letá Kč 299,-

Busch Bonsaje - z domácích stromů a keřů. Pěstování, tvarování, péče. Beta Kč 359,-

NABÍZÍME CD:
M.Donutil Historky z Provázku *
Buty Kapradí
Leona Film a muzikál II

Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.:0433/222 67).