Ples s Evropou 2
Nová Paka - Minulý pátek uspořádal novopacký Fotbalový klub ve spolupráci s rádiem Evropa 2 sídlícím ve Vrchlabí ve všech sálech P Centra Militkých v Nové Pace prvý reprezentační ples. Plesající se bavili a tančili při swingové a dixilandové hudbě novopackého Synchronu Evergreen Dixiland Band, která se na podiu střídala se skupinou Jam&Bazar. Nechybělo samozřejmě ani předtančení taneční skupiny TS Oliver z Vrchlabí. Celý ples provázel slovním doprovodem profesionální moderátor Martin Mikuláš hostující z rádia Evropa 2 z Prahy. V malém sále vyplňovala prostor diskotéka vedená diskžokejem rádia Evropa 2 - Duha. Přímo v hlavním sále působil po dobu celého plesu malíř, který své umění prezentoval na lidské kůži. Zájemcům maloval na tváře, krk, obličeje, ramena. K lítosti mnohých se nevyskytl žádný odvážlivec, který by si nechal pomalovat nahé tělo.
Jak nám sdělila jedna z moderátorek Evropa 2 - Duha, absolventka novopacké obchodní akademie Šárka Hamanová, v rádiu Evropa 2 účinkuje hodně známých osobností, jako např. jedna z předních zpěvaček Leona Machálková, Miloš Pokorný, Roman Ondráček, Adéla a Dalibor Gondíkovi z Novy, Monika Valentová působící v Primě. "Zatímco posluchač z východních Čech, který má naladěné rádio na frekvenci 106,4 nebo 99,3 slyší zprávy z Krkonoš, z Jičínska, z Hradce Králové, jiný posluchač, např. z Moravy, slyší ve stejném čase zprávy ze svého regionu," řekla nám Šárka Hamanová. Příhodná byla i cena vstupného, 106,40 Kč, která určitě umožnila návštěvníkům lépe si zapamatovat frekvenci této rozhlasové stanice.
Míla Pour
Čeřov: dvůr, vila, restaurace
Změna, kterou prošla bývalá raně barokní letní rezidence jezuitů z roku 1650 je změnou jednoznačně k horšímu. Původní zámeček byl v roce 1840 upraven na výletní hostinec, který se stal oblíbeným místem vycházek Jičíňáků, kteří se zde s oblibou občerstvovali pivem kumburským. V prostorném sále, bývalém refektáři, se konaly plesy a Čeřov se stal i místem národních slavností. Bohužel svědectví fotografií je neúprosné. Horní od Ant. Brožka (nacházející se v archívu OMaG v Jičíně) z roku 1920 zachycuje ještě existující prastarý kaštan a svou atmosférou zve k příjemnému posezení. Současnost zachycená Martinem Horákem je více než smutná. Věta Jaroslava Mencla, "Čeřovka je až doposud vycházkovou letní restaurací.", je bohužel stará padesát let.
(to)
V nejstarších nám známých listinách připomíná se Čeřov již roku 1360, kdež jmenuje se Klas z Čeřova. Byl-li to majitel dvoru neb jen prostý osadník, známo není. Roku 1457 ukoupila dvůr Čeřov obec Jičínská od Kuneše Vlaška z Odirad. Dvůr ten býval i se zahradou zdí ohražen (ohrada udržela se na straně východní a jižní až do r. 1850. Téhož roku rozbořena a kámen upotřeben ku stavbě silnice k Studyanům).
Po hrozném požáru roku 1589 přišla obec do takové tísně, že následujícího roku dvůr Čeřovský a Robouský panu Burianovi Trčkovi z Lípy prodala (a pouze lesík na kopci Čeřovce si podržela.) Odtud byl Čeřov připojen ku panství Kumburskému. Roku 1624 daroval Valdštejn Čeřov bez polí koleji Jesuitské. Jesuité v něm zařídili vilu, postavili sál ku pořádání rozličných zábav (vyjma tanečních), postavili řádný sklep, kuchyň a jídelnu pro dobu letní, kde se raději zdržovali než v uzavřené koleji ve městě.
V zahradě zařídili sádka, v nichž drželi zásobu ryb pro spotřebu v koleji a semináři. Do zahrady byl vjezd od Lip týž, kde je cesta nynější. Od cesty v levo upravena plocha stupňovitě, kdež založena zahrada kuchyňská a okrasní, čásť jižní pro sádka, troje nad sebou. Od cesty v pravo byla zahrada ovocná. Aby měli příjemné posezení v stínu, vsadili před budovy jmenované kaštan, z kterého stal se během věků obr, jemuž rovného marně bychom hledali a pod nímž ještě i nynější generace při džbánečku kumburského mile se hoví. Kaštan ten měří u pařezu několik metrů v objemu. Koruna, ač již částečně schází a mnoha sponami jest sepjata, kryje plochu mnoho čtverečných metrů.
Po požáru semináře r. 1778. ubytováni byli v Čeřově seminaristé. Po zrušení řádu Jesuitského byl i Čeřov zabrán pro královskou komoru a prodán. Ukoupil jej František Norbert hrabě ze Sternberku, jenž připojiv jej k panství Kumburskému zřídil z něj zahradní restauraci.
Dokud nebylo v Jičíně sálu Hamburského, pořádány v Čeřově v době letní taneční zábavy. K celku valně přispívalo, že r. 1834. čtvrtý prapor myslivců zařídil při Čeřově střelnici, jíž při svém odchodu odevzdal sboru ostrostřeleckému. Jelikož v té době jiných spolků v Jičíně nestávalo, stříleno pilně každodenně do terče, a tak bývalo po celé léto v Čeřově živo. Zvláště r. 1850., když do Jičína mnoho úřadnictva přibylo, byl Čeřov valně navštěvován a tu záhy místo pod jediným kaštanem nedostačilo, pročež vysázeno několik kaštanů malých vedle a prostora k sezení valně rozšířena.
Nyní bývá v Čeřově vojsko ubytováno a zároveň v zahradě se cvičí, což bývá poněkud návštěvě na závadu. Také i záliba ve střelbě značně ochábla, zvláště roku 1887. a 1888., kdy z lesíka na kopci Čeřovce upraven sad ku procházkám, střílení obmezeno. R. 1850 bylo v Čeřově též skladiště zásob vojenských.
Čeřovka, kopec s lesíkem a věží Milohlídkou, bývala již po vystavění Milohlídky upravena ku procházkám, však od té doby zanedbána, až r. 1887. a 1888. ujal se jí zdejší okrašlovací spolek a proměnil ji ve vkusný park.
Paměti města Jičína z roku 1889
Odezva na názor Františka Václavíka
Článek "Stěžujte si na lampárně" (NN č.10) vyznívá tak, že pracovníci Aqua-centra si neváží práce na bazénů. Jsem přesvědčen, že píšu za drtivou většinu spolupracovníků, že opak je pravdou, naší filozofií je spokojený ukázněný návštěvník. Vždyť jen ta okolnost, že hlavní činnost pracovníků bazénů probíhá hlavně v čase, kdy většina obyvatel odpočívá a v areálu relaxuje, je jedním z dokladů. Sám považuji práci v Aqua-centru nejen za zaměstnání, ale i za určité poslání. Proto mě každá negativní zmínka provokuje ke zlepšení práce a v některých případech i k nezbytnému vysvětlení - což činím touto odpovědí.
Jen velice obtížně vyřešíme některé technické problémy, pokud váznou na financích, ale to, jak se chováme jako lidé mezi sebou a jak uspokojujeme představy návštěvníků v oblasti komunikace a organizace pobytu návštěvníků, na tom nám velmi záleží. Velice si vážím dosahované návštěvnosti a vím, že vysoké tržby jsou sice důležitým výsledkem, nicméně by se dalo diskutovat i o některých záporech - např. přetíženost atrakcí, větší stresy perzonálu při nekázni návštěvníků (úrazovost, dočasné zhoršování kvality vody při nedostatečném vstupním osprchování ...), zvýraznění některých technických nedodělků apod. Kritice se nebráním, ale při řešení jakéhokoliv námětu, stížnosti či připomínky si zároveň kladu otázku, zda i sám kritik se pokouší vžít do situace, třeba konkrétního zaměstnance bazénu, jak by nelehké úkoly řešil on sám na místě kritizovaného.
První připomínku má pan Václavík ke kontrole řádného osprchování před vstupem do plaveckých zařízení. Je to opravdu smutné, že jsme byli nuceni k tak důkladné kontrole řádné očisty návštěvníků před vstupem na bazény přistoupit. Souhlasím s tím, že to může drtivou většinu návštěvníků urážet. Jak však má odpovědný pracovník (-ice) poznat, že právě pan (paní) XYZ je ten, kdo 100% dodrží ustanovení z Provozního řádu (jediné vytištěno tučně), cituji: "bod 5.5. Každý návštěvník je povinen před vstupem do bazénů (sauny) použít WC a důkladně se omýt mýdlem BEZ PLAVEK v prostorách sprch. Důrazně všechny žádáme, aby se nemyli mýdlem v plavkách z těchto důvodů: a) omytí nemůže být důkladné a dostatečné, b) mýdlo se sráží v plavkách a velmi znečišťuje vodu v bazénech ...". Výsledky nedostatečného umytí vidí i přímo návštěvníci na svislých stěnách bazénů, těsně pod hladinou, kdy z těchto důvodů vzniká nepříliš estetický usazeninový pruh mimo jiné i z vysráženého mýdla a špíny dodatečně vyplavované z plavek některých návštěvníků. Špinavé pruhy pravidelně umýváme, ale určitou bezohlednost některých návštěvníků k ostatním (tentokrát nikoliv vůči zaměstnancům bazénu), bohužel neodstraníme. Přijali jsme opakovaně celou řadu opatření jak tento stav zlepšit - jedním z nich je povinnost pro naše uklízečky - šatnářky návštěvníky průběžně kontrolovat a těm, kteří se z nejrůznějších důvodů řádně osprchovat brání, domluvit a přesvědčit je o nutnosti. Skutečně si, pane Václavíku či ostatní, myslíte, že náš perzonál má vlastní chorobnou potřebu prohlížet někoho nahého? Zpočátku jsme se domnívali, že postačí kontrola namátková, nicméně výsledky měření kvality vody nás donutili zavést tuto činnost pro šatnářky jako naprosto prioritní, neboť právě kvůli zákazníkům si nepřejeme uzavření bazénů z těchto důvodů. Tato vaše stížnost se tak paradoxně zároveň stává pochvalou pro ty, kteří si tak dobře plní své povinnosti.
Druhá připomínka se týká dodatečně montovaného nouzového osvětlení do prostoru sprch, kdy ještě před odstraněním jedné velmi nepříjemné závady (až pěti výpadkům elektr. energie za den) se přišlo na to, že v prostorách sprch je při výpadku elektr. energie nebezpečná tma. Z těchto důvodů byla oslovena příslušná elektro-firma k dodatečné instalaci. Pracovníci byli objednáni na 8. hodinu, kdy při Plavecké škole nouzová svítidla zavěsí. Přišli o něco dříve, ještě zachytili pár odcházejících jedinců z ranního kondičního plavání, mezi nimi i Vás. I když nikoho neohrozili, dodatečně se Vám za tento nedostatek omlouvám. Neodpustím si však poznámku - kdybych 100% trval na úplném dodělání všech chybějících zařízení, event. odstranění všech nedodělků, ještě dnes by areál nemohl být provozován. Ujišťuji ale zároveň všechny čtenáře, že se nejedná v žádném případě o závady a nedodělky bránící provozu či ohrožující bezpečnost a zdraví návštěvníků a perzonálu - jen nám tzv. všem otravují život. Řada z nich je reklamována, řada z těch nedokončených závisí na možnosti města je profinancovat. Osobně se domnívám, že trochu trpělivosti bychom všichni mít měli, vždyť sám píšete, že celá tato investice byla velmi drahá - važme si jí a vydržme ještě chvíli!
Třetí připomínka je však naprosto zavádějící a hlavně ta mě "vyprovokovala" k napsání tohoto článku. Sanitární den je hygienická nutnost, a to nejen nařízená. Musí být proveden minimálně 1x za měsíc. S vedením města jsme konzultovali různé varianty, od pravidelného půldne, např. každé pondělí dopoledne (provádí řada bazénů) až po sanitární den v noci s celou řadou obtížně řešitelných situací. Nakonec ze sanitárního dne vzniklo sanitární dopoledne (to je ona SANITÁRKA), jehož hlavní náplní je ve smyslu schváleného sanitárního řádu provést předepsané úklidové a dezinfekční činnosti ve prospěch nás všech, hlavně návštěvnické veřejnosti. Předchází se tak preventivně mnohem horší situaci, a to naprosto neočekávanému uzavření plaveckého zařízení hygienickým nařízením. Sanitárním dopolednem je zrušeno ranní kondiční plavání a činnost Plavecké školy, která toto předem podchycuje v rozvrhu. Pro ostatní veřejnost otevíráme normálně ve 14 hodin. Na sanitární úklid byla veřejnost písemně informována vývěskou od 15.2.2000, tedy nejen týden předem, ale 3 týdny dopředu. Další informace byla v tisku a místní televizi. S podobným předstihem i nyní upozorňujeme obdobným způsobem na příští sanitární dopoledne, a to 28.3.2000.
Pro všechny, kteří mají nějakou připomínku, námět apod. slouží nově instalovaná schránka ve vestibulu v blízkosti hlavních dveří, klíče k vybírání jsou k dispozici pouze na MěÚ. Stížnost lze podat i v Technických službách, u našeho zřizovatele. Každý, kdo se chce pod stížnost, připomínku či námět podepsat, slouží i Kniha přání a stížností na recepci, a to již od otevření Aqua-centra. Podrobněji se můžete poučit i ve zveřejněném Provozním řádu, jehož neznalost vás neomlouvá (toto není pro Vás, pane Václavíku - hned v jednom z prvních bodů se uvádí: "Zakoupením vstupenky a vstupem do plaveckých zařízení se každý návštěvník dobrovolně podrobuje ustanovením tohoto Provozního řádu a pokynům odpovědných pracovníků v plaveckém zařízení" - prosím pěkně, až budete ve frontě čekat na odbavení recepční, věnujte pár minut těmto pravidlům, předejdeme vzájemné spoustě nedorozumění. Moc si přeji zavděčit se vám všem, anebo reálněji - ať vás, těch, kteří vidí a cítí spíše negativně, ztrácí příčiny nespokojenosti a netvoří víc než promile těch současných tisícovek spokojených návštěvníků, kteří nám to dávají najevo srdečným úsměvem.
Ing. Ladislav Chlum, vedoucí Aqua-centra
Křižovatka Holín z pohledu uživatele
Křižovatku Holín, z pohledu uživatele - řidiče a uživatele - cyklisty, považuji za ukázku konstrukčního zoufalství. Již z projektové dokumentace bylo i naprostému laikovi jasné, že půjde o mimořádně kritické místo. Je alarmující, že po šesti mrtvých během roku a půl se odborníci opět odvolávají na dodržené normy, které samy o sobě nikomu bezpečnost již nezvýší, a praktické zkušenosti uživatelů je zjevně nezajímají. Křižovatka měla a má tři základní chyby: 1. Při příjezdu od Jičína je krátká rozhledová vzdálenost vlevo. 2. Při sjíždění od Sobotky je špatně přehledná přednost zprava. 3. Při příjezdu od Jičína je ve kteroukoliv denní dobu téměř nemožné s jistotou se rozhlédnout vpravo. Jako celek je značně nepřehledná a nedostatečně značená - dvě blikající světýlka situaci neřeší.
Ve směru od Jičína křižovatkou projíždí nemalé množství místní i dálkové autobusové dopravy a také mnoho cyklistů projíždějících v sezóně Českým rájem. Je náhoda, že zatím nedošlo k závažné nehodě autobusu či k tragickému střetu s cyklistou. Současný malý podchod či podjezd je jen výsměchem, neboť pokud jím projedete na kole ve směru od Holína, náhle se ocitnete v protisměru.
Třebaže navrhovat zde křižovatku nebylo jednoduché, ukazuje se, že běžné úrovňové křížení zde nemá co dělat. Pokud bylo nutné omezení kvůli financím, a celý prostor také působí jako pokus o co nejlevnější řešení, je nyní již jasné, že náprava bude drahá. Na místě by měly být prozatím namalovány alespoň zpomalovací příčné pruhy a zavěšeny dopravní značky na velkých plošných tabulích s bílým podkladem. Bude to však opět pouhé provizorium a je třeba uvažovat o přestavbě.
Čekat, že řidiči budou jezdit na rovném úseku jedné z hlavních evropských silnic čtyřicítkou, je za současných znalostí statistik a při celkovém povědomí a chování na našich silnicích poměrně naivní. Ti, kteří zde čtyřicítku na silnici I. třídy nedodržují, nejsou však viníky. "Viníky" jsou zde většinou nešťastní a nic nechápající řidiči, kteří na tento stavební anachronismus přijedou a nevědí, která bije. Bohužel, dokud budeme za sebemenší nedostatek na silnici, včetně technického stavu vozovky a nedostatečného značení, kvůli zatuchlým stoletým pravidlům pro vyšetřování dopravních nehod vinit a postihovat pouze řidiče, nikdy se z tohoto "dopravního pokrytectví" nedostaneme.
Hynek Zlatník
Známé herecké tváře zavítají do Jičína
Jičín - Dnes začíná v jičínském Biografu Český ráj pětidenní promítání české pohádky Princezna ze Mlejna 2. A právě u příležitosti jejího uvedení na plátně místního kina mají dnes navštívit Jičín zástupci tvůrčího štábu.
"Producenti počítají asi se čtyřčlennou delegací, v níž by neměl chybět jeden z hlavních protagonistů, Radek Valenta (pohádkový Jindřich). Kolem půl páté odpoledne by se měla v předsálí biografu uskutečnit autogramiáda a po ní bude následovat slosování vstupenek na jevišti," sdělil začátkem týdne NN Pavel Nožička, nájemce Biografu Český ráj.
Další filmařskou návštěvu můžeme v Jičíně očekávat hned o týden později. V pátek 31. března bude zahájena projekce nového filmu Musíme si pomáhat od tvůrců nejnavštěvovanějšího snímku posledních let Pelíšky. A rovněž na tento první promítací den v Jičíně je ohlášen příjezd herců i členů štábu. Ani ne po roce se místním divákům nejspíš opět představí režisér Jan Hřebejk, pravděpodobný je i příjezd jeho dvorního scénáristy Petra Jarchovského a znovu by se do Jičína mohl podívat také jeden z představitelů hlavní role, Jaroslav Dušek.
Film Musíme si pomáhat je už třetím společným projektem režiséra Jana Hřebejka, scénáristy Petra Jarchovského a kameramana Jana Malíře. Jeho děj se odehrává ve čtyřicátých letech za okupace a z větší části se točil v nedalekém Josefově.
(jn)
Koncert pražských hostů
Nová Paka - V sále novopacké Základní umělecké školy se druhé březnové úterý představili v Koncertě hostů posluchači 3. ročníku pražské HAMU, violoncellista Štěpán Doležal a profesorka pražské Ježkovy konzervatoře z Prahy, klavíristka Jana Kozlovská.
Umělci se uvedli tóny Dvořákova Ronda, op. 94 pro violoncello a klavír, které naplnily přítomné posluchače očekáváním mimořádného zážitku. Následovalo pět klavírních kusů op. 118 Johannesa Brahmse, jež jsou dokladem skladatelova vyzrálého umění a citu pro všechny odstíny klavírního zvuku, ať již v dramaticky vypjatých místech či něhyplných kantilénách. Vrcholem koncertu byla nádherná čtyřvětá Sonáta A - dur pro violoncello a klavír Césara Francka patřící k vrcholům světové hudební literatury a patřily i k vrcholům úterního koncertu. K předvedení této sonáty nám učitelka klavíru novopacké ZUŠ Jiřina Beránková řekla: "Oba party jsou mistrovskou ukázkou nástrojové virtuozity a umožňují hráčům předvést celou škálu svého umění. Jiskřivé tóny této nástrojově obtížné, ale jinak efektní kompozice jen potvrdily, že hudba v mistrovském podání dokáže prozářit jinak uplakaný a deštivý den."
Značný počet návštěvníků skládající se převážně z žáků a učitelů ZUŠ, ale též ze studentek SPgŠ s jejich pedagogy, ale i dalších milovníků hudebního umění, byl nadmíru spokojen s předvedeným výkonem mladých hudebníků, kteří suverénní profesionalitou ovládli své nástroje a zároveň se dokázali erudovaně vyrovnat s obtížnými party hraného repertoáru. Tento koncert v novopacké ZUŠ nebyl ovšem posledním v měsíci březnu. Aktivní pedagogové školy připravují, rovněž ve svém sále, ještě na závěr měsíce jara, na středu 29. března od 16.30 hod., koncert absolventů hudebního oboru, spojený s výstavou absolventů výtvarného oboru.
(ur)
