Nové Noviny č. 11/0017. března 2000str. 9

Podkrkonoší v obrazech

Vrchlabí - Vernisáží 7. března v ambitu kláštera augustiánů ve Vrchlabí se představil kolekcí sedmatřiceti obrazů své loňské a letošní tvorby novopacký malíř Vlastimil Mužíček. Po otevření výstavy ředitelem Krkonošského muzea ve Vrchlabí panem Bartošem pronesl úvodní slovo ředitel novopackého muzea Miloslav Bařina. Malíře Vlastimila Mužíčka se mu velice pěkně podařilo připodobnit úvodním veršem básně Jiřího Ortena "Bílý obraz", protože právě zasněžená krajina s oblohou je doménou tohoto činorodého packého malíře. Obrazy krajin jsou také hlavní náplní jeho vrchlabské prezentace. Návštěvníci zde vidí jeho typické oleje podkrkonošské krajiny a Českého ráje s roubenými chalupami ve všech ročních obdobích, ale i obrazy jihočeských rybníků. Miroslav Bařina dále ve svém úvodním slově uvedl, že u obrazů protagonisty výstavy je vidět posun v barevnosti. Tam, kde dříve převládala šeď, okrová barva, běloba, se nyní objevují jako mezičlánky zvláštní barevné odstíny. "Domnívám se, že i pro malíře je to jakési odlehčení a hledání nových cest," řekl na závěr svého vystoupení Miloslav Bařina.

Vlastimil Mužíček začal vážněji malovat, když plnil své vojenské povinnosti, a po svléknutí zeleného sukna v této vášni ještě s větším nasazením pokračoval, i když jako seřizovač tkalcovských stavů. Velký zlom v jeho malířské tvorbě u něho nastal osamostatněním v roce 1990, kdy již výtvarnému umění začal věnovat prakticky všechen svůj čas. Při vernisáži návštěvníci zcela naplnili výstavní prostory Augustiánského kláštera. Nechyběl mezi nimi ani herec a malíř Jan Kanyza a vrchlabští malíři Eva Hnyková a Václav Mervald. O velice líbivou vystavovanou tvorbu se značným uměleckým posunem novopackého malíře byl mezi přítomnými velký zájem. Na vernisáži nemohla chybět ani hudba, kterou svým vystoupením zajistili žáci místní základní umělecké školy.

Vrchlabská výstava Vlastimila Mužíčka potrvá do 28. května a je otevřena denně mimo pondělí od 8 do 17 hodin. Milovníci výtvarné tvorby uvidí většinu těchto vystavovaných obrazů, včetně dalších pláten, které tento malíř vytvoří ještě v letošním roce, také na jeho výstavě v novopackém Suchardově domě od 22. září do 22. října.

(ur)


Zajímavé knihy U Pašků

Bardová Nejlepší přítelkyně. Vyprávění o dvou dvanáctiletých dívkách, jejich rodičích a kamarádech. Vyšehrad Kč 138,-

Francome Rub dědictví. Detektivní román z dostihového prostředí. Olympia Kč 119,-

Janča Herbář léčivých rostlin - Receptář. Obsahuje praktické aplikace léčivých bylin podle nemocí a chorob. Eminent Kč 169,-

Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.:0433/222 67).


Tragická povodeň v Nové Pace v roce 1936

V nedávných dnech opět ohrozila východní Čechy velká voda. Voda z koryt řek se rozlila a způsobila obrovské škody na majetku a vybrala si i daň největší v podobě lidských obětí. Připomeňme si katastrofu, která postihla Novou Paku před čtyřiašedesáti lety. Pohlednice dokumentující přírodní katastrofu pocházejí ze sbírky Karla Čermáka a text byl původně otištěn v "Týdnu horských okresů".

Úterek 26. květen 1936 nezačínal špatně. Jarní den sliboval nejkrásnější pohodu. V dopoledních hodinách přibývalo však tepla, které se přes poledne proměnilo v dusno a po 13. hodině již začalo pršet. Obloha se zatahovala černými mraky, které kolem 14. hodiny chrlily již obrovské proudy vody. Nad Novou Pakou jen pršelo, ale nad obcemi k Jičínu padaly kroupy jako ořechy a vytvořily až metrové hráze, které zadržovaly vodu. Bouře vyvrcholila v 15.30 hod., kdy tři nepatrné potůčky, Brdský a Rokytka s Javorkou, byly již proměněny v dravé bystřiny. Vody ve všech potůčcích kvapem přibývalo. Před bývalým pivovarským pavilonem na sokolském cvičišti, kde loňského roku se v této době připravovala Krajinská výstava, začaly se hromaditi spousty vod červených od půdy, která byla v okolí Brda strhána s polí a nanesena na bývalé výstaviště. Patnáct metrů vysoký železniční násep se zhroutil jako hromádka hlíny. Koleje zůstaly trčet nad propastí. Osobní vlak byl včas zastaven, takže nedošlo ke katastrofě nedozírných následků.

Obrovské proudy vody se valily přes zelinářskou zahradu a louku p. pošt. kontrolora Morávka, která se dnes podobá staveništi velikého činžáku, jak je na metr i více zavalena červenou hlínou, balvany a kvádry, valily se dále původním řečištěm Brdského potoka, mezi malými domky, strhaly hned dva mosty, zaplavily malý Pochopův domek, a protože spoustám vod ani zdaleka nestačilo potrubí, které je v dalším úseku zakryto dlažbou, divoký proud vyrval místy dlažbu nebo se valil po ulicích. Hlavní proud směřoval dolní částí náměstí, ulicí kolem Johnova obchodního domu až k potoku Rokytce, kde se dravý proud spojil s vodami tohoto stejně již rozvodněného potoka, zaplavil celou ulici od Nové Hospody kolem okresní nemocenské pojišťovny, Maternovy továrny a valil se k hotelu Grand řečištěm Rokytky ke Staré Pace, kde rovněž rozséval zkázu na všechny strany. Nejhroznější chvíle prožívali obyvatelé domků za železničním náspem popisných čísel 32. až 37. Bydlilo v nich přes deset osob.

Brdský potok tam tvoří smyčku a v jednom jejím oku stojí vedle sebe proti budově okresního soudu tři nejnižší domky. Voda se převalila přes ně a zaplavila jejich přízemí až ke stropům. První na kraji, jde-li se od náměstí, stojí žlutý domek čp. 34. První dvě světnice obýval hodinář, 34 letý Jan Sucharda. Když se rozpoutala bouře, přiběhla k němu dvě osmiletá děvčátka. Jeho neteř Jar. Praizlerová, dceruška úředníka Okresní nemocenské pojišťovny, a její kamarádka, Anička Fejfarová, dceruška montéra Městské elektrárny, která nalezla ve vlnách smrt. Další obětí povodně byly Marie Zajícová a Marie Novoměstská. Škoda jen na soukromém majetku v Nové Pace činí 4,332.240,- Kč.

(to)


Kulturní domy vzpomínají na návštěvnost z minulých let

Hořice, Nová Paka, Jičín - Zájem o živou kulturu ve městech v poslední dekádě poklesl natolik, že se se situací před deseti lety nedá vůbec srovnávat, na tom se shodují provozovatelé všech kulturních domů na Jičínsku.

Lidé si v poslední době také mnohem více vybírají, přitahují je hlavně tváře známých osobností. Snad jediným zaručeným tahákem posledních let jsou profesionální divadla, která i v dnešní době dokáží naplnit sály. Veřejnost nalákají i některé zábavné pořady typu Donutila.

"Když jsme náhodnou před časem našli záznamy staré deset, patnáct let, tak jsme žasli, jaká to je dnes vlastně bída, co se týče návštěvnosti," komentuje trend posledních let ředitel hořického Domu kultury Koruna Jan Sezima. "Tehdy se lepší pořady reprízovaly někdy i dvakrát za den, lidé chodili na odpolední a večerní představení. Teď, když máme vyprodaný sál, tak je to pro nás svátek," dodává Sezima.

Podobně jako většina jeho kolegů považuje obrat v kulturním dění ve městech za důsledek mnohem širšího výběru zábavy, především televize. Například zahájení vysílání TV Nova se před šesti lety razantně promítlo i do návštěvnosti kin. "Prudký pokles zájmu zaznamenaly v roce 1994 nejprve videopůjčovny a hned na to i kina. V té době nastal velký zlom," potvrzuje Pavel Nožička, nájemce jičínského Biografu Český ráj.

V Hořicích by však mohli být relativně spokojeni, určitý obrat k lepšímu signalizuje zájem veřejnosti o divadelní předplatné. "Letos jsme se poprvé dostali na úroveň před rokem 1990, kdy pravidelně zhruba polovinu předplatného skupovaly zdejší podniky pro své zaměstnance. Koncem letošního února jsme měli prodány už téměř tři stovky lístků. Zájem stoupá rok od roku, což je pro nás potěšitelné, protože se tím zvyšuje i jistota finanční návratnosti z uvedených pořadů. Když máme záruku, že lidi přijdou, můžeme si i více dovolit při výběru souborů," doplnil ředitel hořické Koruny. "Peníze hrají významnou roli," potvrzuje Gabriela Jánská z Městského kulturního střediska v Nové Pace. "Cena vstupného se podstatně zvýšila a dnes se už nestává, že by firmy a podnikatelé poskytovali svým zaměstnancům výhody ve formě zlevněného vstupného jako v minulosti státní podniky. Zato honoráře pro účinkující jsou nesrovnatelně vyšší. Pokud sečteme příjem ze vstupného, můžeme být rádi, když jsme na svých. Přesto si myslím, že si lidé mají z čeho vybírat, v Nové Pace například hostuje pravidelně deset profesionálních divadel do roka," konstatuje Jánská.

Připouští, že cena vstupného nemusí být vždy určujícím měřítkem z hlediska návštěvnosti. "Rozhodují většinou jména, pokud u nás vystupují populární osobnosti, tak o publikum nouze není. Co mě však v Nové Pace překvapilo, že se tady netěší zájmu ochotníci, a přitom jejich výkony jsou mnohdy srovnatelné s úrovní profesionálních divadel," dodává Jánská. Zájem o pořady by podle ní mohlo pozvednout i zlepšení úrovně samotných prostor, ve kterých se kulturní akce konají. "Aby k nám lidé chodili, je potřeba jim poskytnout určitou úroveň prostředí, a to je u nás bohužel problém. Navíc už samo uspořádání sálu a jeviště nás omezuje, těžko můžeme uspořádat třeba koncert rockové hudby."

Naopak Sezima je spokojen, v Hořicích je podle typu pořadu výběr vhodného prostředí zajištěn. "Pro koncerty vážné hudby a další akce komorního rázu máme k dispozici obřadní síň, chystá se rekonstrukce divadelního sálu v budově staré radnice a svou činnost obnovil i sál v restauraci Bystřice, který by se mohl stát vhodnou alternativou pro pořádání bigbítových akcí pro mladou generaci," shrnuje Sezima.

Rovněž v Jičíně je podle ředitele kulturního domu Jiřího Zlatníka možnost kulturního vyžití bohatá. "Aktivní je například K-klub, v Porotním sále zámku je vhodné prostředí pro komorní koncerty vážné hudby. Široko daleko se nehraje tolik divadel jako v Jičíně. Střídají se u nás kvalitní divadelní scény, do roka máme 12 až 13 představení, která jsou slušně navštěvována, i přesto jsou tyto pořady většinou prodělkové," konstatuje Zlatník. I on upozorňuje na fakt, že ve sféře zábavy stoupají ceny neúměrně nahoru.

Kulturní zařízení se bez dotací měst neobejdou. Jednou z možností příjmu jsou i pronájmy prostor obchodníkům, kteří je využívají k výprodeji levných oděvů nebo hudebnin. "V žádném případě to neděláme rádi, ale bez toho bychom nemohli pořádat kulturu, která se bohužel jen ze vstupného nezaplatí," vysvětluje Zlatník i za své kolegy tento kritizovaný jev.

(jn)


Nebezpečná móda

V poslední době se v Jičíně objevuje móda skutečně nebezpečná. Majitelé velkých psů si usnadňují život a místo řádného venčení své miláčky prostě vypustí na ulici. Nejsem nepřítel psů, právě naopak, ale čím dál častěji pro nás, majitele malých psích plemen, vzniká problém - kdy a kde své miláčky venčit, aby byli v bezpečí.

Ale abych jen planě neteoretizovala. Před nedávnem napadl naši fenku německý ovčák ve staré zástavbě Barákovy ulice. Jen náhodou se nic nestalo. O týden později pobíhali celé sobotní dopoledne mezi Lidickým náměstím a ulicí Pod Koželuhy psi dokonce dva - vlčák a cosi plavého, stejně mohutného. Další den byla Husova ulice liduprázdná až na dva velké plavé psy. Každý člověk si raději zašel, než by riskoval. A zatím naposledy, minulý týden, volně pobíhající pes nás pronásledoval, silně proti mé vůli, z Nového Města až na Valdštejnovo náměstí.

Mám dotaz. Nebylo by možné, aby příslušné moudré hlavy na radnici vydaly jednoduchou vyhlášku přibližně tohoto znění? 1. Každý majitel psa, bez ohledu na jeho rasu a velikost, je povinen mít jej v ulicích města na řemínku. 2. Toulající se pes bude neprodleně odchycen a dopraven do útulku. Náklady s tím spojené včetně pokuty hradí majitel psa. Z peněz takto získaných by mohl zasahující policista dostat mimořádnou odměnu, snad by je to povzbudilo k mnohem větší aktivitě a za zbytek se nakoupí granule a předají psímu útulku pro skutečné psí bezdomovce.

Volně pobíhající psi jsou totiž nebezpeční nejen pro malé pejsky, ale také pro malé děti. Snad alespoň tenhle argument je dostatečně silný, aby donutil příslušné orgány k nějaké činnosti. Nebo se Jičín chce zviditelnit na televizní obrazovce drastickými záběry pokousaného dítěte?

Zuzana Francková


Umístění stánku posuzuje veřejnost

Jičín - Několikaměsíční nátlak jičínské veřejnosti, požadující přemístění květinového stánku z nejužšího místa pěší zóny Husovy třídy na jiné vhodnější místo, vrcholí v těchto dnech kolektivním posouzením předložených variant budoucího eventuálního řešení.

Městská rada nechala odborem územního plánování a rozvoje města vypracovat počítačové studie tří možností, kam by stánek mohl být bez větších problémů přemístěn, a o určení nejvhodnějšího místa demokraticky požádla jak stávající provozovatelku stánku, tak především Spolek občanů a přátel města Jičína, jehož prostřednictvím byla celá akce iniciována.

První návrh uvažuje o přemístění květinového stánku do těsné blízkosti trafiky stejného tvaru stojící před restaurací Řáholec, druhý pak o jeho posunutí do prostoru mezi sochou Jana Husa a bývalým objektem dřevotvaru, tedy před okna polikliniky. Třetí návrh posunuje stánek až na druhý konec Husovy ulice před Dům s pečovatelskou službou, konkrétně mezi stávající telefonní budku a svislý stojan s informačním plánem města Jičína.

Kde bude květinový stánek nově instalován, se tedy rozhodne v příštích dnech, jeho fyzické přemístění pak bude otázkou několika málo hodin. Potom bude s největší pravděpodobností prodloužena smlouva o pronájmu městského stánku s jeho stávající provozovatelkou.

(mar)


Městský dvůr v Jičíně

Všímavým obyvatelům okresního města neunikla rok od roku se zlepšující upravenost městských prostranství, které zajišťují Technické služby města Jičína. Však k tomu dnes mají, alespoň podle názoru široké veřejnosti, dostatek mechanizačních prostředků i kvalifikovaných pracovníků. Jen peníze scházejí, ale ty scházely vždy.

Podívejme se, jaké podmínky pro svou práci měl před 51 lety městský dvůr, který tyto služby zajišťoval, jak je zaznamenal kronikář města Jičína v roce 1949.

Obecní hospodářství pracuje již od roku 1945 s nedostatkem zaměstnanců, kdy zvláště od roku 1948 jest stav naprosto nemožný. Metařů na čištění ulic jest nyní 9, před rokem 1945 jich bylo 24. Na kanalizaci, kde bývali po celý rok zaměstnáni 3 lidé, pracuje jeden. Na ostatní práci, t.j. údržbu cest, silnic, hospodářské práce polní i lesní, údržbu parků, kde dříve bylo zaměstnáno 40, dnes 9 lidí. Odvozem popele, smetí a střepů jest zaměstnáno po celý rok i s kočím 5 lidí. V městské údržbářské truhlářské dílně, která provádí veškerou údržbu v obecních objektech, kterých jest 79, bylo dříve zaměstnáno 5 pracovníků, nyní zde pracují pouze 3. Kromě toho městské hospodářství obdělává již téměř 10 ha pozemků. Pomocí zaměstnanců jest zalesňován vrch Šibeňák a starají se i o výsadbu ovocných stromů. Město hodlá zakoupit 500 kusů nádob na popel a vůz na popel, nový traktor 30 HP za 150.000 Kčs a 3 vlečné vozy za 180.000 Kčs. Obec vlastní pouze jeden traktor, který má časté poruchy. Pak se musí najímat autodopravce nebo traktory od soukromých rolníků, pokud je právě nepotřebují.

(hol)


Nové Noviny