Oblastní kolo soutěže ZUŠ
Pardubice - Ve středu 1. března se žákyně pěveckého oboru ZUŠ účastnily soutěže základních uměleckých škol v oboru sólový a komorní zpěv. Oblastní kolo se tentokrát konalo v ZUŠ Pardubice. Do soutěže se celkem přihlásilo 97 soutěžících v sólovém zpěvu a 30 ansámblů ze 37 ZUŠ. Pěvecké zápolení probíhalo po celý den na třech místech. První porota posuzovala žáky nejmladší t.j. od třetího ročníku výše, tedy v 1. až 5. kategorii, kam jsou soutěžící zařazováni dle věku. Druhá porota hodnotila kategorii 6. až 11. a třetí porota pak komorní zpěv - to znamená dua, tria a kvarteta. Z okresního kola do oblastního postoupilo z jičínské ZUŠ jedno duo, jedno trio a čtyři sólistky. Žákyně ze třídy učitelky Zdenky Svobodové ukázaly, co umí a vyplatilo se jim to. Přivezly domů hned několik ocenění - Kateřina Gaubmanová 6. kategorie - Čestné uznání, Petra Jelínková 6. kategorie - 3. místo, Duo Lucie Stillerová a Lucie Svobodová - 3. místo ve 2. kategorii, Trio Petra Jelínková, Pavlína Poláková a Petra Zelingerová - 2. místo ve 2. kategorii. Velkou oporou pro děvčata byla také jejich korepetitorka (klavírní doprovod) Katarína Kalvodová, která svým citlivým přístupem k doprovodu zpěvu přispěla k celkovému výkonu soutěžících. A nejen ona, ale i kvartet zobcových fléten naší školy (Jitka Benešová, Jana Konopásková, Petra a Pavla Myškovy) pod vedením učitelky Moniky Deváté.
Je dobojováno a vzhůru do další krásné práce, která dovede člověka povznést! Kdo jen trošku ví, o čem je řeč, tak nám jistě dá za pravdu, že hudba, zpěv, tanec, malování a mluvené slovo jsou věci, které dokáží člověku dát mnoho, a to všechno se můžete v naší škole naučit.
(ZUŠ Jičín)
RODINNÉ DÍLO HADÍ ŠTĚSTÍ Knihu Hadí štěstí nechala nákladem 1500 výtisků vydat radnice v Jilemnici u příležitosti oslav 650. výročí. Poklady ke dvěma stovkám pověstí z Krkonoš a Pojizeří začal už před půl stoletím sbírat Jaroslav Horáček. Do konečné podoby je upravil a do tisku připravil jeho syn Jaromír Horáček z Turnova (na snímku), ilustracemi je pak opatřil Pavel Trnka, vnuk J. Horáčka st., který se vydání knihy pověstí, pohádek, bájí a báchorek už nedožil. Publikace byla minulý týden představena v jičínské knihovně.
FOTO: jn
Divadlo Štěstí velmi netradiční
Nová Paka - Netradiční představení s názvem "Tohle ne!ní poezie", aneb ze života hnisu začalo v malém sále MKS v Nové Pace 26. února v devět hodin ráno. Již první scéna večera, kdy Lukáš Langmajer, hlavní protagonista seskupení, oblečen jen do ženského spodního prádla, pronesl tuto větu: "Dobrý večer, jmenuji se Lukáš Langmajer a jsem totální magor", naznačovala, že nepůjde o obyčejné divadlo. Diváky, rozsazené do půlkruhu kolem zapálených kahánků, ovládla podivná atmosféra, zvláště potom, co jen za světla svíček herci začali odříkávat text. "Zveme vás na smrt, zveme sebe na smrt, zveme vás na smrt".
Jednu z hlavních rolí zastával mladík vystupující pod pseudonymem Jádro (Zdravé Jádro). Pochází, jako všichni ostatní, z Plzně a divadlu se věnuje již od mládí. Prozradil, že každý z herců si říká svůj vlastní text a text v tomto představení byl značně odlišný od představení minulého. Velikou roli v jejich představení hraje schopnost improvizovat, protože po jednom měsíci zkoušení je čekala premiéra a čtrnáct dní po prvním představení se rozjeli do Nové Paky. Publikum tu bylo vděčné a herci sami říkali, že se u nás co nejdříve ukážou znovu.
(zap)
Kost: první fotografovaný hrad na území Čech
Nejstarší fotografie hradu Kosti z roku 1866.
Pruské vojsko, které vtrhlo roku 1866 do Čech, mělo ve své výstroji i fotografickou laboratoř, tehdy jistě maringotku, protože systém mokrých desek vyžadoval dost složité zařízení. Známe i jméno fotografa. Byl jím důstojník J.F. Stiehm, který přišel k nějakému zranění a byl ošetřován u dobrých lidí v Železnici. Odvděčil se jim svazečkem fotografií, které tehdy pořídil. Odborná fotografická literatura uvádí, že první takovou laboratoř měli Prušáci až při tažení do Francie roku 1870. Stiehmovy fotografie však jasně dokazují, že existovala už roku 1866. Fotografie byla tehdy statická. Vyžadovala dlouhou expozici, zpracování materiálu trvalo dlouho a tak měla sotva strategický význam.
Ze souboru Stiehmových fotografií má největší význam obrázek hradu Kosti, pořízený ze sobotecké silnice. Hrad je tu zachycen ještě před velkými úpravami, které proběhly v sedmdesátých letech. Kulatá Červená věž vlevo má nízkou střechu, štít Vartemberského paláce je bedněný, hradba u velké věže má jen dvě stínky a mezi nimi je prostá zvonička. Pod ní dnes stojící hradba vznikla až v sedmdesátých letech. Na velké věži jsou hodiny. Napravo od velké věže vidíme stříšku obranné chodby, jejíž podobu z nádvoří přesně zachytil Josef Mánes roku 1861 ve svém "Kosteckém náčrtníku". A zcela vpravo stojí ještě stodola, která podlehla úpravám v sedmdesátých letech.
Roku 1866 získala Kost dva primáty. Byla posledním dobývaným a prvním fotografovaným hradem v Čechách.
Fotografie jsou nezvěstné. O jejich získání pro muzeum se zasloužil železnický rodák Bohumír Kozák, učitel pomocné školy v Lomnici nad Popelkou. Bohaté železnické sbírky jsou především jeho dílem. Jeho bratr Václav, krajský referent veřejné osvětové služby v Mladé Boleslavi, se pilně zabýval rodopisem a napsal výtečnou, dnes však zcela zapomenutou příručku "Hlasy pokolení". Dokud tato generace nezištných pracovníků žila, vlastivěda i muzejní sbírky vzkvétaly. Ti, co přišli po nich, měli jiné zájmy, a tak svazeček vzácných, dnes zlatem vyvažovaných fotografií zmizel. Zřejmě v zahraničí.
(S)
EXPOZICE: Nová Paka v rozpětí posledního století
Nová Paka - Nejen k revolučním technologiím informačního věku směřuje pohled lidí, mnozí se často a s oblibou ohlížejí nazpět, do dob dávno či nedávno minulých. Právě tuto možnost jim nabídne Městské muzeum v Nové Pace. Na přelomu března a dubna budou v Suchardově domě k vidění stovky fotografií, dobových pohlednic a příležitostných tisků.
Svou letošní výstavní činnost zahajuje muzeum v pátek 17. března expozicí s nádechem nostalgie: "Nová Paka 1900 - 1999". V posledním čísle novopackého měsíčníku Achát ředitel muzea Miroslav Bařina uvádí, že na stovkách fotografií bude zrekapitulováno, jak se během posledních sto let město měnilo. Tyto etapy budou rozděleny vždy do bloků po deseti letech. "Nejde však jenom o stavby, ale i obchody, společenské události, objevují se portréty osobností významných, zároveň však i figurky pro život města v určitých obdobích typické, které dnes většinou známe pouze z legend a vyprávění," shrnuje Bařina.
Na přípravě této expozice se podílel také Richard Geisler, který unikátní snímky vybíral a digitálně zpracovával. Dalším spoluautorem výstavy je Josef Tomáš, dlouholetý sběratel, který poskytl kolekci pohlednic ze své bohaté sbírky. Obrazová část expozice bude doplněna dokumenty, příležitostnými tisky a dalšími dnes již historickými materiály se vztahem k Nové Pace.
(jn)
Zdařilý večer ke 150. výročí narození T.G.Masaryka
Nová Paka - Prvou březnovou středu, šest dní před 150. výročím narození našeho prvého prezidenta T.G. Masaryka, vzpomněli novopačtí občané slavnostním večerem na tohoto velikána našeho národa.
Sólista Státní opery v Praze Lubomír Havlák, který večerní program uváděl, vyzdvihl tři význačné body v podobě Jana Husa, Jana Amose Komenského a Kralické bible, o které T.G.M. opíral svoji filozofii. Komponovaný pořad, ve kterém se střídal zpěv se slovem, byl právě k těmto třem bodům velice vkusně zaměřen. Návštěvníci během jedné a půl hodiny slyšeli v podání sólisty Státní opery v Praze Lubomíra Havláka, sopranistky Ivany Hybešové ze Státní opery v Ústí n.L. a sólisty Státní opery v Praze a Opery v Plzni Tomáše Bartuňka árie z oper dvou našich nejvýznamnějších skladatelů Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Sálem zněly nejen árie z Dalibora, Jakobína, Biblické a Cikánské písně, ale i písničky Karla Hašlera oplývající láskou k Praze a vlasti. V úpravě syna T.G. Masaryka, Jana uslyšeli diváci, kteří se mohli ke zpěvákům i přidat, nejoblíbenější lidové písně prezidenta Osvoboditele, jako Ach synku, synku, Zdálo se mně má panenko, Teče voda, teče. Největší aplaus na otevřené scéně sklidili Tomáš Bartuněk s árií z Prodané nevěsty a Ivana Hybešová s árií z Rusalky - Měsíčku na nebi. Celý večer uvedené sólisty doprovázela na klavír Irena Havláková.
Jednotlivá hudební vystoupení prolínaly myšlenky z filosofických úvah T.G.M. o citech, lásce, mravnosti, ideálech, humanitě, vlastenectví. Ze slov herce Alfréda Strejčka si přítomní určitě zapamatovali citace - "Miluj svého bližního, jako sebe samého", "Cti otce svého i matkou svou" a další citáty, kterými byl znám náš prvý prezident. Když přednášel Alfréd Strejček některé myšlenky z díla J.A. Komenského "Obecná pravda o nápravě věcí lidských", museli si návštěvníci připadat, jako by slyšeli citáty z dnešních deníků. Zaujaly i další skvěle přednesené citace z Kralické bible. Ze celý velmi vydařený program, ze kterého vyzařovalo vlastenectví, ovšem pravé vlastenectví v duchu myšlenek T.G. Masaryka, osvobozené od xenofobie, rasismu a nacionalismu, poděkovali přítomní povstáním a mohutným potleskem.
(ur)
