Nové Noviny č. 8/0025. února 2000str. 11

REVOLUCE NA MALOMĚSTĚ Paměť se může mýlit, paměť s věkem selhává. Svědectví fotografií je však neúprosné. Před svědectvím fotografií se neschováme, ani ho nemůžeme zabalit jakkoliv výmluvnou řečí. Nehodlám tyto fotografie z února 1948, laskavě zapůjčené z archívu OMaG v Jičíně, nijak komentovat, protože mluví samy za sebe. Jen ocituji z díla Julese Micheleta Francouzská revoluce krátkou pasáž, ve které popisuje obsah tiskoviny vydávané Maratem.

"Člověk žasne, že to jednotvárné násilnictví, táž, stále táž monotónní zběsilost, které při četbě Marata tak unavují, působily na veřejnost tak spolehlivě, nikdy ji neodradily. Žádný odstín, všechno do krajnosti, všechno přehnané, pořád stejná slova: hanebný, padouch, ďábelský, stále stejný refrén: smrt. Jediná změna je počet hlav k porubání, šest set hlav, deset tisíc hlav, dvacet tisíc hlav; autor došel, pokud si vzpomínám, až k cifře kupodivu přesné dvou set sedmdesáti tisíc hlav."

(to)


Krutý osud těch, kteří bojovali za vlast

K tisícům bojovníků proti nacismu, kteří za druhé světové války sloužili v československých zahraničních nebo spojeneckých jednotkách, se země, za jejíž svobodu byli ochotni obětovat své životy, zachovala krutě.

Křivda spáchaná minulým režimem je neodpustitelná. Smutné je, že mnozí z veteránů se plnohodnotné omluvy za prožitá utrpení nedočkali, patří mezi ně i válečný pilot Bohumil Liška (28. 2. 1905 - 27. 11. 1969) z Roškopova u Staré Paky.

Pozdější držitel Čs. válečného kříže, Čs. medaile za chrabrost a dalších vyznamenání, začátkem dvacátých let absolvoval postupně Reálné gymnázium v Nové Pace a poté Vojenskou akademii v Hranicích. Do armády nastoupil jako důstojník dělostřelectva (Olomouc, Josefov). V letech 1928 - 29 absolvoval letecké učiliště a se zařazením letecký pozorovatel pak sloužil u útvarů v Praze a Nitře. O pár let později byl zařazen do pilotního kurzu v Prostějově a stíhací pilotní školy v Chebu. Jako polní pilot, které jmenoval sám prezident, sloužil rok u pražského leteckého pluku č.6, 44 letka. Už v hodnosti kapitána se však v polovině třicátých let vrátil znovu do Prostějova, kde prošel kurzem nočního létání podle přístrojů a do roku 1938 zde působil jako učitel. V témže roce byl povýšen na štábního kapitána a pověřen velením 5. leteckého pluku v Brně, a to až do okupace.

V srpnu 1939 přechází čtyřiatřicetiletý dosud svobodný Bohumil Liška hranice do Polska, kde je prezentován u čs. vojenské skupiny v Malých Bronovicích. O několik týdnů později vstoupil do vojenského letectva v Deblinu, kde je při bombardování lehce zraněn a společně s čs. legionem ustupuje dále na východ k sovětským hranicím.

Jeho další osud se však komplikuje, 6. ledna 1940 je ve Lvově zatčen a čeká ho téměř jedenáct měsíců ve věznicích v Rovnu, Žitomiru, Kyjevě, Moskvě a Ivanogorodu. Až v listopadu je na žádost britské vlády přemístěn do internačního tábora v Suzdalu. V únoru 1941 odjíždí vlakem jako velitel skupiny letců do přístavu Oděsa. Odtud pak putuje přes Istanbul, Rudé moře, Kapské Město a Gibraltar do Glasgova. Po více než pětiměsíční plavbě je v létě 1941 zařazen k čs. záložním leteckým jednotkám Wilmslow.

Po výcviku a přeškolení na anglickou leteckou techniku je povýšen do hodnosti majora a jako operační pilot 311. perutě se účastní hlídkových patrol proti německým ponorkám, lodím a bombardování strategických míst v Evropě. Za tuto činnost obdržel čs. a anglické státní vyznamenání. V protiponorkové válce v bitvě o Británii byla 311. peruť vyhlášena jako nejlepší ze všech jednotek, které do ni byly zapojeny. V červnu 1943 je Liška přemístěn k čs. londýnské vládě a zařazen jako styčný důstojník na Bahamských ostrovech, kde se piloti přeškolovali na moderní čtyřmotorové bombardéry Liberátor.

Poslední měsíce války ho zastihnou ve službě pro londýnskou vládu. V té době byl povýšen na podplukovníka a obdržel další čs. a anglická vyznamenání. Do vlasti se vrací 16. srpna 1945 a hned na to je povýšen do hodnosti plukovníka. První dva roky po válce slouží ve funkci zástupce velitele vojenské letecké akademie v Praze a Hradci Králové a v červenci 1947 se stává velitelem vládního leteckého dopravního pluku v Praze.

Přichází však únor 1948 a s ním první perzekuce. V březnu je Liška nejprve zproštěn činné služby a propuštěn na trvalou dovolenou a v říjnu propuštěn z vojenské služby. V lednu 1949 nastoupil jako pomocný dělník do výroby smirkového plátna v Bělohradě. V dubnu je příslušníky STB zatčen, vězněn v Hradci a na Mírově a degradován na vojína. Po dvou letech byl propuštěn a v následujících letech pracoval jako pomocný dělník v cihelně (kde utrpěl těžký úraz), jako domácí pletař, vyráběl podlahové kartáče, a nakonec jako dělník v NHKG v Ostravě. V roce 1966 odchází do důchodu.

V roce 1969 byl rehabilitována a částečně odškodněn, v témže roce 27. listopadu po těžké nemoci umírá.

(jn)


Jak se hospodařilo s byty v Jičíně v roce 1949

Po vydání nového zákona o bytech v roce 1948 evidoval bytový referát MNV asi 1000 žádostí o byty. Od vydání zákona bylo přiděleno asi 400 bytů. V Jičíně problém ztěžuje, že většina bytů je v rodinných domcích, do kterých nelze podle bytového zákona přidělovat nájemníky. Od skončení války byla provedena již pátá revize nadměrných bytů, ale některé byly nedělitelné, takže do nich bylo možné přidělovat jen podnájemníky.

Bytový referát je odkázán jen na byty, které se uvolní odstěhováním, ale mnoho lidí se z Jičína nestěhuje a bytová krize roste. Nejsou byty pro ty, kteří se od roku 1938 oženili a bydlí u rodičů. Dne 4. února 1949 vydal MNV vyhlášku podle zákona o hospodaření s byty (č. 138/48 sb.), že za nadměrný byt se považuje takový, ve kterém počet obytných místností přesahuje počet příslušníků domácnosti, nepřihlíží se ke kuchyním. Ale z důvodu naléhavé potřeby rozhodl MNV na plenárním zasedání 28. ledna 1949, aby kuchyně, které jsou přímo osvětleny a mají plochu větší než 20 m2, byly považovány za obytnou místnost.

Počátkem května 1949 byl nucen předseda bytové komise František Střihavka učinit k žadatelům o byty v místním rozhlase prohlášení: "V poslední době se stává, že jsou u mne podnikány intervence v záležitostech bytových, a to v mém bytě v poledne i večer. Jsem nucen odmítat veškeré intervence, a to jak v bytě, tak v mé kanceláři. Nejsem oprávněn jednat bez komise a návštěvy, zvláště v soukromém bytě, by mohly vést k různým domněnkám, zvláště kdyby dotyčný intervent shodou okolností obdržel byt. Prohlašuji, že žádného, i kdyby měl jakékoliv důvody, nebudu intervenovat. Nechtějte mít neprávem přednost před těmi, kteří jsou tak slušní a uznalí, že mi dopřejí klid po celodenní práci."

Protože v otázkách bytových bylo stále mnoho nespokojených a mnoho nesprávné kritiky o bytové komisi a počínání si jejích členů, byl v pátek 7. října 1949 večer uspořádán v sále hotelu Stalingrad aktiv jičínské veřejnosti. Na programu byl výklad bytového zákona z roku 1948, referát o provádění bytové politiky v Jičíně a samozřejmě diskuze.

(hol)


Psí vojáci v Aion klubu

Lomnice n/P - Čtvrtek 17. února byl den, kdy do lomnického rockového klubu přijela kultovní a legendární pražská skupina Psí vojáci. Napodruhé se to tedy povedlo a posluchači se po zrušeném koncertě v prosinci konečně dočkali. Tato skupina, fungující již od roku 1979, si s sebou přivezla dvouhodinový arzenál undergroundové hudby, jež vysál všechny přítomné do poslední kapky. Všichni členové této kapely, jejíž stěžejní postavou je zpěvák, pianista a skladatel Filip Topol, doprovázený bubeníkem Davidem Skálou a saxofonistou Jiřím Jelínkem, se postarali o koncert, jenž se nadlouho zapíše do paměti všech přítomných.

Skupina, jejíž jméno je odvozeno od vojenské organizace indiánského kmene Šejenů, byla v minulosti tvrdě pronásledována režimem. První vystoupení Filip Topol absolvoval u Václava Havla na Hrádečku jako předzpěvák skupiny The Plastic People of The Universe ve věku třinácti let. Se skupinou měl premiéru ještě tentýž rok na Pražských jazzových dnech. V polovině osmdesátých let skupina užívala název PVO - Psí vojáci osobně - a jejich hvězda stoupala stále výš a výš. Po roce 1989, kdy mohli, nyní již zase jen Psí vojáci, konečně vystupovat oficiálně, nabyli veliké popularity a jejich koncerty začaly navštěvovat tisíce fanoušků. Velké popularitě se mohli těšit i ve městě nad Popelkou, jehož rockový klub slušně naplnili a návštěvníkům předvedli nezapomenutelný večer.

(zap)


Zajímavé knihy U Pašků

Francis Hurikán. Detektivní příběh z dostihového prostředí. Olympia Kč 109,-

Šámal Ruské mafie. Ovládají život současného Ruska mafie? Pronikají tyto mafie do celé Evropy? IŽ Kč 159,-

Knihy pro podnikatele:

Daňové zákony - úplná znění v roce 2000

Daně z příjmů 1999/2000 - praktický průvodce

Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.:0433/222 67).


Boj o pohádkový bál

Jičín - Milí Jičíňáci, také se vám zdá, že se plesová sezóna našemu městu téměř vyhýbá? Jistě pamatujete doby, kdy se u nás bálovalo každý týden dvakrát, někdy i na dvou místech současně.

Dnes, když nemáte dítko, které právě maturuje, si v okresním městě nezatancujete. Jedním z několika málo plesů, který zatím ještě vytrval, je Jičínský pohádkový bál, pořádaný Nadačním fondem JMP, ale i ten má na kahánku. Někteří "vejboři" JMP a další pohádkoví nadšenci se jen tak nevzdávají.

Vždyť je to jediný ples, kam můžete přijít v masce-nemasce, mladí-nemladí, pár-nepár, jak komu libo. Jedinou povinností je být v pohodě a naladit si hlasivky na půlnoční zpívání. Zato ale nemusíte hlídat hodinky, kdy vám jede autobus do Valdic a zpět.

Řada plesů v Jičíně dobojovala. Některé i proto, že neměly "pohádkový poklad". Nebylo by škoda, aby tento netradiční bál, který patří k netradičnímu festivalu, postihl stejný osud? Organizátoři sice také nemají zlatý poklad, dokonce ani beránka, který by se dle potřeby otřásl, ale zůstalo jim nadšení a jsou rádi, když se lidé v Jičíně dobře baví. Snad se jim to i letos, 26.2.2000 v KD, povede. Bál začíná ve 20 hodin. K tanci i poslechu zahraje skupina EGO z Hořic. Je připraveno předtančení, překvapení pro masky, můžete navštívit oblíbený "hampejz" a účastnit se půlnočního zpívání. Výzdoba připomene 10 let JMP a vstupenky jsou slosovatelné.

I když plesovému výboru sudičky přistřihly knot, plamínek stále hoří. Možná, že je to plamínek poslední, ale to záleží na vás. Svou účastí sami rozhodnete, bude-li letos tento bál naposledy. A proto přijďte pobejt. Za pohádkový a plesový výbor

Vlasta Hylmarová a Dagmar Kubíčková.


Vkus dnešního diváka se stále více smršťuje

Jičín - Ve čtvrtek večer se v Kulturním domě v Jičíně opět hrálo divadlo. Pražští herci sem přijeli s inscenací "Benátská vdovička" od Carla Goldoniho. Divákům se tato zápletková komedie pravděpodobně líbila a mnozí byli spokojeni s hereckými výkony, celkovou výpravou a samotnou režií, jak by se podle závěrečného potlesku mohlo zdát.

Přemýšlím tedy, kam se poděl vkus mnohých diváků. Kde je měřítko, které by mělo určovat kvalitu, vkus a estetično v každém z nás? Pravděpodobně některým lidem stačí jen velmi málo k uspokojení duševní stránky jejich osobností. Jinak by nebyl možný tak bouřlivý potlesk na závěr tohoto skoro až amatérsky ( a to nechci urazit mnohé amatéry, kteří dělají "moc dobré" divadlo!) provedeného divadla. To, co Pražáci předvedli ve čtvrtek v jičínském divadle, bylo jedním slovem "podprůměrné".

Hra Carla Goldoniho je jedním z typů commedie dell'arte a má svá pravidla. Taková hra musí mít především přesný rytmus a spád. Hra "Benátská vdovička" v podání pražských herců byla v první půlce nesmírně rozvláčná a postrádala svůj vnitřní temporytmus. Druhá půlka, co se rytmu a spádu děje týká, byla daleko lepší a lépe tak udržela divákovu pozornost.

K onomu podprůměrnému dojmu přispívaly také všechny písně ve hře, při kterých herci skoro lapali po dechu a jen málokdy a málokdo se strefil do přesného rytmu melodie, který ovšem nebyl schopen dlouho udržet, nemluvě o špatné srozumitelnosti. Vůbec bylo některým hercům špatně rozumět, ale to souvisí také se špatnou akustikou celého sálu Kulturního domu.

Další mínus celé inscenace byla výprava. Kostýmy herců absolutně nekorespondovaly se scénou, kulisami a rekvizitami. Čtyři kusy malovaných závěsů na lankách, židle, na kterých byly zasukovány bílé plachty bily do očí, a to vše se tříštilo s flitrovanými halenkami některých z hlavních protagonistů hry (paní Rozaury, služky a anglického nápadníka). Všechny kostýmy vypadaly, jako by herci ze svých šatníků vybrali již nepotřebné oděvy a použili je do této inscenace. Nemluvě o dvou točitých trojnožkách, které ve čtvrté čtvrtině hry přináší služka, aby se mohli posadit všichni nápadníci.

Commedie dell'arte je komedie plná humoru a komických prvků. I Pantalone, který se v této komedii spíše jen asi dvakrát mihne, je určitým divadelním typem. Jeho charakter je přesně dán. Starý, tlustý pán, který buď má mladou a krásnou ženu nebo se chce oženit s mladou ženou, působí komicky ve své neohrabanosti a stařecké senilitě. Ve čtvrteční inscenaci nebylo ovšem možné rozeznat jednotlivé typy postav z italské commedie dell'arte, kolébky tohoto divadelního žánru. I jednotliví nápadníci paní Rozaury byli pouze zjednodušeně načrtnuti podle svých národností. Šlo spíše o nejjednodušší a dalo by se napsat až neinvenční cestu k hereckému podchycení jednotlivých postav. Mnohdy až laciný humor (typu: Ty můj Cipísku?!) absolutně nemohl uspokojit náročnějšího diváka.

Mám pocit, že současný divák už je líný si vlastními silami vyhledávat kvalitní kulturní zážitky. Pouze konzumuje, co je mu v místě jeho bydliště servírováno, ať je to cokoli!

Hana Galetková


Dnešní program v "káčku"

Jičín - Dnes, tedy v pátek 25. února od 9.00 hodin se v K-klubu, středisku pro volný čas dětí a mládeže, uskuteční "Okresní přehlídka dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů".

Prezentace všech přihlášených souborů a kolektivů proběhne půl hodiny před zahájením. Všichni mladí divadelníci a recitátoři zlomte vaz!

(gal)


Nové Noviny