(red)
Zahájení i konec sezóny v režii Novopackých
Nová Paka - Jak nám sdělil ředitel novopackého muzea Miloslav Bařina, provádějí se nyní ve výstavních prostorách Suchardova domu úpravy, které by měly vylepšit celkový vzhled těchto místností. Zmizely staré hliníkové žaluzie, které se nahrazují drapériemi, byla zde vyměněna tělesa ústředního topení. Sezóna bude zahájena 17. března a potrvá do 30. října. Příznačné pro letošní zahájení je, že zde novopacký Richard Geisler bude prezentovat přes počítač digitálně zpracované snímky různých událostí, historických budov, osobností, včetně různých postaviček dokreslujících dřívější kolorit Nové Paky, pořízené od konce minulého století až po současnost. Toto zpracování archivu města na počítač a jeho doplňování o další snímky zapůjčené od občanů provádí již několik let.
O derniéru výstavní sezóny se postará známý místní malíř, Vlastimil Mužíček, který na svoji vernisáž dne 29. září, chce pozvat známé malíře z naší republiky.
Od 21. dubna do 20. května budou moci návštěvníci výstavních prostor novopackého Suchardova domu shlédnout výstavu obrazů absolventa umělecko - průmyslové školy v Brně, narozeného v Pardubicích a posledních třicet let žijícího v Hradci Králové, malíře Jiřího Vavřinu. Zajímavostí je, že manželka tohoto malíře pochází z Nové Paky a oba zde v domku často přebývají. Tento malíř se v Nové Pace bude prezentovat kresbami majícími líbivý, jakoby divadelně kulisový tón.
V rámci festivalu Muzikova Paka budou dány výstavní prostory Suchardova domu k dispozici Martinu Mainerovi, který se po vystudování Akademie múzických umění stal před polovinou osmdesátých let jedním z prvých protagonistů postmoderní malby.
Přes prázdniny od 30. června do 24. září budou v Suchardově domě, jako připomínka 190 let od narození významného básníka a prozaika, vystavovány ilustrace k dílům Karla Hynka Máchy. "Budou vypůjčeny z Fondu Památníku národního písemnictví v Praze a zajímavé jsou tím, že dosud tento soubor kreseb a grafik nebyl dosud nikde vystaven a v Nové Pace má proto premiéru. Chtěli bychom zde vystavit i domnělé portréty K.H. Máchy, protože na jeho skutečnou podobu jsou stále mezi experty rozdílné názory. Mnoho dohadů je i o vlastních kresbách a náčrtech K.H. Máchy. Jsou to vlastně kreslené záznamy o jeho budoucí próze, kterou chtěl napsat," řekl nám na závěr ředitel novopackého muzea Miloslav Bařina.
Míla Pour
Jak se žilo v Jičíně na konci 19. století
MANŽELSTVÍ A DĚTI Vstup do manželství byl ve spořádaných středních a vyšších vrstvách obřadnější než dnes. Sňatku předcházelo nejprve obřadné požádání dívčiných rodičů o ruku, pak zásnuby, kdy ženich dával budoucí ženě prsten. V katolických kruzích předcházely sňatku troje ohlášky v kostele. Vlastní svatební obřad se odehrával také tam. Muž se ženíval už starší, ve 25-30 letech, když totiž už byl schopen rodinu hmotně zabezpečit. Zvláště státní úředníci a učitelé čekali, až dostali definitivu, řemeslníci se ženili až po tovaryšských zkouškách a po návratu z vandru. Dívky se vdávaly co nejdříve, a tak věkový rozdíl mezi mužem a ženou býval větší než dnes. Dr. Frant. Lohař měl ženu o 13 let mladší, Dr. Frant. Volf o 11 let mladší.
Dívky myslívaly na svatbu velice brzy, neboť zůstat neprovdaná, zůstat starou pannou, to byla společenská pohana. A znamenalo to zpravidla ekonomickou závislost na sourozencích. Nejčastěji taková slečna pomáhala v domácnosti některého sourozence jako lepší služebná. Ekonomicky samostatná žena byla stále ještě vzácností. Jedno z prvních výdělečných povolání žen bylo učitelství, zvláště industriální (industriální učitelka učila dívčím ručním pracím). Ale za ekonomickou nezávislost platila učitelka závazkem neprovdat se.
Příležitosti k seznámení byly pro dívky především taneční zábavy, plesy, na venkově muzika. Každá měšťanská dívka, třeba i starší, musela mít s sebou doprovod - gardedámu. Nové možnosti poskytoval na konci století sport, když i dívky chodívaly bruslit a začínaly jezdit na cyklistické výlety.
Při výběru partnerky hrála roli ekonomická stránka. Žena přinášela výbavu: jejím jádrem byly početné soupravy prádla, které měly sloužit rodině na celý život. Prádlo znamenalo velkou hodnotu, a proto i prádelník s hlubokými a vysokými zásuvkami býval parádním kusem nábytku. A pak žena přinášela věno. Velké věno umožňovalo děvčeti, kterému bylo odpíráno vyšší vzdělání (na jičínském gymnáziu nemohla být dívka řádnou žákyní), společenský vzestup. Muž z chudých poměrů vzestupu dosahoval snáze, byl-li nadaný: vysokoškolským studiem. Ale aby se pak mohl jako advokát, vyšší úředník nebo lékař usadit, větší manželčino věno nezbytně potřeboval. Proto si JUDr. Frant. Volf z chudé sobotecké rodiny vybral v Plzni, kde začínal svou praxi jako advokátní koncipient, nevěstu ze zámožné rodiny. Její věno mu usnadnilo v Jičíně otevřít advokátní kancelář a pak mu umožnilo koupit za 42 325 zl. velký nárožní dům - dodnes majetek rodiny Volfů. Proto si syn jičínského puškaře JUDr. František Klouček vzal dceru šlikovského hospodářského správce Češpíry. Proto Dr. Volf svému mladšímu krajanovi ze sobotecké ševcovské rodiny MUDr. Hornovi doporučil za ženu Marii, dceru knihaře Fasatiho. Věděl totiž, že otec nedávno vyhrál vysokou sumu v loterii a Marie tedy přinese velké věno. A to chudý absolvent mediciny nutně potřeboval k zřízení ordinace.
Přitom v 90. letech už obyčejně nešlo jen o ekonomický kalkul a o dohodu rodičů bez ohledu na děti. Více místa při hledání partnera už měla osobní náklonnost. To platí i o Dr. Volfovi: Marie Pernerová mu v plzeňském divadle, kde měla její rodina předplacenou lóži, učarovala svým vznosným zjevem. Vždyť později v Jičíně oslnila mnohé další muže, zvláště silně Jaroslava Vrchlického, když tu přednášel a byl u Volfových hostem. A také MUDr. Hornovi se hezká tmavovláska Marie Fasatiová zalíbila, když denně k večeru doprovázela svého zpola slepého otce po podloubí jičínského náměstí. Nadto z jejího chování k otci vytušil i její dobré srdce.
Po sňatku přicházelo obyčejně brzy těhotenství. Když se objevily potíže, neplodnost, byla tu jedna dosti nadějná cesta pro zámožné: pobyt ve Františkových Lázních. Jinak léčit a vyléčit gynekologické onemocnění bylo obtížné. Většinou se zanedbávalo a táhlo se neléčené dlouhou dobu. Cestě ženy k lékaři bránil stud a gynekologického odborníka abys pohledal! V Jičíně neexistoval - a ani by se byl neuživil. Vždyť lékař se nevolal ani k porodu.
Rodilo se doma za řízení porodní báby, která bývala na konci století už zkoušená. Ve veřejných porodnicích rodily jen ženy chudé a ženy čekající nemanželské dítě. Nadto se tam více umíralo - mívala to na svědomí horečka omladnic, která se tam snadněji šířila. Porod byl v 90. letech stále ještě rizikem, i když už ne tak velkým. Také úmrtnost kojenců se v tu dobu výrazně snížila (jako nejčastější příčina se stále uváděl - ze 60% - záhadný psotník, tj. křeče z různých příčin).
Děťátko se zpočátku ještě pevně zavíjelo, ale brzy se mu umožňoval pohyb. Kolébku vytlačoval proutěný košík na kolečkách a ven se novorozenec vozil v dětském kočárku. Přímo v Jičíně vyráběl hezké kočárky košíkář Baumheier v Řeznické (Nerudově) ulici: proutěný kočárek zakrývala od poloviny plátěná stříška. Kojenecké prádelko se šilo předem ze starého, dobře sepraného prádla, mezi ním i prací plenkové kalhotky. Dětem se nechávaly dlouhé vlásky a do čtyř let nosili chlapci i dívky sukýnku. Pak teprve se začalo odlišovat oblečení dívčí a chlapecké a také jejich hračky (dívky panenka - chlapci koník, bubínek, vláček, stavebnice ...). Dětské hračky začínají být na konci století dobrým obchodním zbožím. Kupodivu v Jičínském adresáři z roku 1900 dětské hračkářství nenajdeme. Mazlení s dětmi bývalo méně než dnes, přísnosti více, neboť "metla vyhání děti z pekla".
Ale to jsme předběhli. Koncem století začínají lékaři vřele doporučovat kojení, když tehdy prý převládal zvyk děti nekojit. Aristokracie a nejzámožnější měšťanské vrstvy si v 19. století platívaly kojnou. V Jičíně to bylo zcela mimořádné - právě u Volfů, kde všechny tři děti měly svou kojnou. Nebylo to tak, že by mladá matka, která měla hodně mléka, kojila se svým děťátkem ještě dítě druhé. Zdravá mladá matka, nejlépe s druhým dítětem, musela své dítě odstavit, poslat na venkov a zaplatit mu tam z velmi bohaté odměny, kterou dostávala kojná, opatrování. U Volfů měla kojná svůj vlastní pokoj a výbornou stravu, jen kořeněná, ostrá nesměla být. Musela se denně koupat, důkladně mýt, omývat prsy a denně měnit košilku. Rodinný lékař MUDr. Horna na dokonalou hygienu dohlížel. Paní Volfová si kojnou platila, protože to bylo pohodlnější, protože to bezpečněji pomáhalo uchovat si pěknou postavu a protože tím paní Marie manifestovala svůj původ z bohaté staré měšťanské rodiny královského města Plzně.
Když se dítě s prvními zoubky odstavovalo a převádělo na mléčnou stravu - a hrozily průjmy - měly jičínské ženy už k dispozici Nestlého dětskou moučku - lepší pro přechodné období než ředěné kravské nebo kozí mléko. Nestlého švýcarská továrna začala už od roku 1895 své výrobky sterilizovat!
Tuto překrásnou fotografii nám ze svého soukromého archivu zapůjčila paní Petra Zíková.
Vladimír Úlehla
Příště: Jak se stonalo, léčilo a umíralo
Leontýna Mašínová a náš kraj
Jsou lidé, kteří mají kořeny kdesi jinde než v Podkrkonoší a přece se s novým krajem sžijí natolik, že v něm zapustí nové kořeny, naleznou v něm druhý domov. Nejinak tomu bylo u spisovatelky a básnířky Leontýny Mašínové. Narodila se 16. března 1882 v Plzni. Vystudovala klášterní učitelský ústav v Kutné Hoře a na své kantorské pouti vystřídala celou řadu škol. Učila v Jeseníku, Loučeni, Pečkách, Liptovském Mikuláši, aby nakonec v roce 1923 nastoupila jako učitelka v Lázních Bělohradě. Nejenže zde učila, ale zároveň zde působila jako kulturní referentka až do předčasného odchodu do důchodu ze zdravotních důvodů v roce 1930.
Leontýna Mašínová byla nejenom učitelkou, ale především spisovatelkou, a to s širokým záběrem tvorby. Její povolání se odráželo v pracích pro děti. Známé jsou její pohádky, loutkové hry, povídky, pověsti a verše. Z nejznámějších jmenujme alespoň Jdou muzikanti za pohádkou, Staré pověsti a legendy nebo Prsten a Kašpárkova chalupa.
Kromě tvorby pro děti jsou známé i její historické romány. Mašínová patřila mezi pracovnice a publicistky Českobratrské církve evangelické a její historická díla byla zaměřena na období české reformace, např. romány Milíč z Kroměříže, Hořící sloup nebo trilogie o Janu Amosu Komenském.
Významná česká spisovatelka získala v roce 1967 čestný doktorát "literaturum doctor". Tento titul jí udělila Universita Moravian College v Bethlehemu v USA. Její tvorby si vážilo i město Lázně Bělohrad, když ji v roce 1946 udělilo čestné občanství Lázní Bělohradu.
Leontýna Mašínová zemřela před dvaceti pěti lety, 10. února 1975 v městě, které se pro ní stalo druhým domovem, v Lázních Bělohradě.
Václav Franc
Psalo se před sto lety
RATIONELNÍ CHOV ŠTIK (Jičínský Obzor, leden 1900). Vždy rozšafní a múdří konšelé a rychtář města Jitčina, starostliví o městský důchod, vyhledali mu, jak se z hodnověrného pramene dovídáme, nový zdroj příjmů.
Jak našemu občanstvu dobře známo, proměnila se svého času voda našeho regulovaného rybníka v hustou, živou massu, sestávající se z milliard pulců a žabek. Aby tomu se odpomohlo, nasazeny byly do rybníka štiky, aby ten od nepovolané havěti osvobodily.
Žel, že pulci nečekali na své proměné na štiky a jako žabky odstěhovaly se z rybníka - dřív, než štiky mohly je vyhladit. Co nyní, štiky v rybníce byly - ale pulci pryč. - A tu v kterési osvícené hlavě zrodil se nápad - zaříditi v rybníce rationelní chov těchže - a aby měli po čem tučnět, usneseno zakoupiti pro ně 20 kop kapří násady, která také ihned do rybníka byla vypuštěna. Štičkám, které tou dobou mohly býti již tak asi 3/4 kg - zajisté kapří násada šla znamenitě k duhu.
Nyní, když rybník zamrzl, aby štikám nescházel vzduch, prosekávají se každodenně otvory. Na lov rybníka je naše občanstvo zvědavo - a zvlášť je zvědavo, zda těch 20 kop násady kapří k uživení oněch štik stačilo, či dokonce zda nenechaly velkomyslně aspoň 1 kapříka pánům na ukázku. Štiky budou bez odporu krásné exempláře a vynesou prý pánům hodně.
(vybrala Há)
SOUTĚŽ: O nejkrásnější kraslici
Asociace malířů a malířek kraslic České republiky a správa Pražského hradu vyhlašuje soutěž O nejkrásnější kraslici dětí a mládeže roku 2000.
Do soutěže se mohou přihlásit účastníci s kraslicemi namalovanými od 1. ledna 2000 a zaslanými pořadatelům tak, aby došly do 31. března 2000. Slavnostní vyhlášení soutěže bude provedeno při zahájení tradiční Velikonoční výstavy kraslic 14. dubna 2000 na Pražském hradě. Do soutěže je nutno zaslat 3 až 6 kusů kraslic jednoho způsobu zdobení. Nejlepší z nich budou vystaveny po celou dobu výstavy společně s mistrovskými kraslicemi dospělých na výstavě v Kapli Sv. Kříže na Pražském hradě po celou dobu výstavy. Soutěžící vloží do balíčku s kraslicemi přihlášku s uvedením svého jména, data narození, adresy bydliště, názvu školy a jména toho, kdo jej kraslice naučil malovat. Soutěž je určena pouze jednotlivcům.
Soutěž má přispívat k udržení národních tradic. Za tradiční způsoby zdobení jsou považovány kraslice zdobené voskem, překrytím barvou (batika), s vyškrabováním vzoru na obarvených vejcích (glavírování), malování voskem na obarvených i neobarvených vejcích (relief), olepování slámou, dužinou jezerní sítiny, leptání kyselinou, přikládáním rostlinných částí na vejce a obarvení. Do soutěže nezasílejte netradičně zdobené kraslice postříkané spreji, malované fixy, perem nebo štětcem, dále kraslice vrtané, kraslice opletené drátem, vlnou, obháčkované, polepené papírem, flitry, korálky, kraslice vyrobené ze dřeva nebo jiného materiálu. Kraslice vložte do tvarovaného obalu na vajíčka, dejte do pevnější malé krabičky a obložte zmačkaným novinovým papírem, přiložte přihlášku a odešlete na adresu: Asociace malířů a malířek kraslic České republiky, Libotenice 37, 412 01 Litoměřice. První tři z každé kategorie obdrží broušenou křišťálovou vázu a dalších 10 v každé kategorii diplom. Hodnocení bude provedeno odbornou komisí.
(red)
Zajímavé knihy U Pašků
Cimický Zlaté návrší. Nová mozaika zajímavých a neobvyklých příběhů z psychiatrie. Šulc a spol. Kč 114,-
Robertsová Veřejná tajemství. Z vyděšeného a osamělého dítěte, které se narodí z tajného vztahu slavného zpěváka, vyroste rozhodná a sebevědomá žena s vlastní karierou. Alpress Kč 169,-
Petr Novotný Továrna na legraci. Mám dost času sednout k psaní pamětí - napsal kdysi Petr Novotný. Teď něco takového udělal. Cesty Kč 169,-
Vaněk Petr Novák. Klaun, co chodil po špičkách. Knihcentrum Kč 199,-
Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.:0433/222 67).
