Antonín Fingerland se narodil 26. února 1900 v Jičíně, ve městě, kde prožil své mládí a které nadevše miloval. Na Lepařově gymnáziu maturoval v roce 1918. Studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Vynikal již za studií, když byl demonstrátorem v normální anatomii (1921-1922) u profesora K. Weignera, také v Ústavu patologické anatomie profesora J. Hlavy (1923) a týž rok také asistentem stejného ústavu na přímé vyzvání profesora Hlavy.

Promoval 23. února 1924. Pracovat začal jako asistent Hlavova patologicko-anatomického ústavu v Praze a v roce 1928 (v osmadvaceti letech!) byl jmenován primářem prosektury a infekčního oddělení v Hradci Králové.

Docentem patologické anatomie byl pro nově zřízenou lékařskou fakultu v Hradci Králové habilitován 22. prosince 1945 v Praze. Řádným profesorem byl jmenován v roce 1948 s účinností od roku 1946, doktorem věd se stal v roce 1956. Katedru vedl až do roku 1970, kdy odešel do důchodu.

Pracovat však nepřestal. Zprvu byl vědeckým pracovníkem ústavu, pro který celých pět let fungoval bezplatně, a od roku 1975 byl zaměstnán na částečný úvazek jako poradce. Tak tomu bylo v podstatě až do pondělí 27. prosince 1999, kdy pole lékařských věd, jež bylo jeho celoživotním koníčkem, navždycky opustil.

Antonín Fingerland, jehož jméno nese Patologický ústav Fakultní nemocnice v Hradci Králové, se ve své celoživotní vědecké práci věnoval patologii infekčních chorob, plicní patologii a škodlivým vlivům kouření. Velmi významně přispěl k rozvoji královéhradecké nemocnice i ke vzniku Lékařské fakulty v Hradci Králové. Za svoji celoživotní práci a zásluhy byl v roce 1996 vyznamenán titulem Rytíř lékařského stavu. O rok později získal čestné občanství města Hradce Králové a v Jičíně mu bylo týž rok uděleno čestné členství v turnovské Pekařově společnosti Českého ráje.

Ve svých jednadevadesáti letech se 4. října 1991 zapsal "zlatým písmem" do pamětní knihy jičínské radnice u příležitosti jeho jmenování Čestným občanem města Jičína, které se oficiálně uskutečnilo o měsíc dříve v září, v rámci festivalu Jičín - město pohádky (zastupitelstvo města schválilo jeho jmenování 26.6.1991).

Celoživotním koníčkem Antonína Fingerlanda byla především medicína, respektive patologie, a jak sám v květnu roku 1997 uvedl: "možná, že by se mým koníčkem dalo nazvat i fotografování. Při patologické anatomii je totiž nanejvýš účelné fotograficky znázorňovat chorobné změny na orgánech, a to nejen změny viditelné pouhým okem, ale také změny mikroskopické.

Nefotografoval jsem ale jenom v laboratoři. Fotoaparát byl mým průvodcem na dovolených a při cestách do rodného kraje. V roce 1933 jsem dokonce získal první cenu československých fotografů amatérů v Praze. Za války jsem několik let fotografoval barokní památky na Jičínsku. Jejich seriál jsem před lety věnoval jičínskému muzeu..."

(pch, mar)

Váš Pavel Charousek

Jičín poprvé osvětlily plynové lampy 4.12.1904

Tak jako i v jiných městech je i v Jičíně zřízení městské plynárny spojeno s řešením veřejného osvětlení. První zmínky o něm pocházejí ze čtyřicátých let 19. století, kdy byly v Jičíně instalovány první olejové a později vhodnější a dokonalejší petrolejové lampy. Například v roce 1856 bylo instalováno na Starém Městě 20 lamp, z toho 12 na náměstí, jedna v bráně věžové a ostatní v ulicích. Další lampy svítily na jednotlivých předměstích, a to na Valdickém 5, Holínském 4, Pražském 2 a na Novém Městě 4.

V 70. letech se již řada českých a moravských měst mohla pyšnit plynovým osvětlením, a tak není divu, že město, které v té době bylo sídlem řady krajských úřadů a institucí, obdrželo již 27.11. 1874 nabídku firmy K. Korte - podnikatelství k zřizování vodáren a plynáren v Praze - na výstavbu městské plynárny. Zároveň s nabídkou obdrželo město dotazník, který zjišťoval podklady pro správnou volbu velikosti a technického vybavení plynárny. V něm se mimo jiné uvádí: "jest zde akciový cukrovar, který vlastní osvětlení plynem má". Tuto skutečnost potvrzují i údaje o jičínském cukrovaru, zrušeném již v roce 1910, kde mezi objekty závodu je uváděna i plynárna. Nelze tedy vyloučit, že neveřejná plynárna v jičínském cukrovaru mohla být v provozu dříve než první veřejná východočeská plynárna v Hradci Králové z roku 1869.

Z dalších zájemců na výstavbu plynárny je možné uvést nabídku firmy C. Friedrich - Maschienen - und Metallwaren - Fabrik z Chomutova (18.3. 1884) nebo nabídku zástupce Spojených plynáren v Augsburku Jindřicha Lorence (1885). Nabídky nebyly přijaty, protože někteří radní vkládali větší naděje do tehdy se rozvíjejícího elektrického osvětlení. Naproti tomu nebyly akceptovány nabídky na zřízení elektrického osvětlení, Siemens (1888) nebo Ganz & Co (1892) pro vysoký pořizovací náklad.

Když v roce 1903 se správy města ujalo nové městské zastupitelstvo, vytklo si prvořadý cíl, vyřešit městské osvětlení. V roce 1904 došli zastupitelé k jednoznačnému závěru, že průtok vody v Cidlině nedává spolehlivou záruku pro výstavbu vodní elektrárny a zdokonalené plynové světlo používající Auerovy punčošky (síťka napuštěná solemi kovů vzácných zemin) je svou intezitou srovnatelné se světlem elektrickým a rozhodli pro výstavbu plynárny. Na své schůzi 22.4. 1904 schválilo městské zastupitelstvo návrh rady na zřízení plynárny a zvolilo komisi pro její stavbu, jejímiž členy byli i starosta a vrchní inženýr J. Čermák.

Starosta města František Knotek vyhlásil 6.5. 1904 podmínky výběrového řízení, ve kterých byl požadován výkon plynárny 800 m3 za den a uvedení do provozu do 30.9. 1904. O dodávku stavby se zajímala řada firem jak českých, tak i jiných. Na základě znaleckých doporučení odborníků vybrala městská rada vídeňskou firmu Franz Manoschek, která na území mocnářství, a tedy i v českých zemích, postavila celou řadu městských plynáren. S tímto rozhodnutím však vůbec nebyla spokojena pražská firma Krčil a Kassel, která vznesla stížnost proti výsledku soutěže a rozpoutala ostrou kampaň v místním i českém pražském tisku. Obviňovala jičínskou městskou radu z nevlasteneckého jednání a protěžování cizích firem na úkor českých.

Městská rada musela opakovaně obhajovat svůj postup (například v Jičínských novinách 22.7. 1904 a 20.8. 1904). Vysvětlovala, že s pražskou firmou vážně uvažovala, ale svůj postoj změnila, když zjistila, že ji firma Krčil a Kassel mystifikovala. Tvrdila totiž, že postavila plynárny v řadě uherských měst, což, jak se ukázalo, nebyla pravda. Stížnost na výsledek výběrového řízení byla zamítnuta rozhodnutím okresního výboru (18.7. 1904) a zemským výborem království českého (15.12.1904).

Povolení ke stavbě plynárny obdržel Jičín 24.8. 1904 a byla v něm stanovena lhůta pro výstavbu 115 dnů (tj. do 15.12. 1904). Pozemek pro stavbu byl vybrán při komisionelním řízení (7.7. 1904) jižně od města na parcele č. 823/2 mezi okresní silnicí do Popovic a tratí Severozápadní dráhy do Ostroměře. O zakoupení pozemku rozhodlo zastupitelstvo už 6.5. 1904.

Zařízení plynárny se skládalo z peciště s jednou tříretortovou a jednou pětiretortovou pecí, chladiče, čpavkové a naftalenové pračky, dvou suchých čističů plynu, plynojemu o objemu 600 m3, nádrže na čpavkovou vodu, tří nádrží na dehet a skládky uhlí a koksu. Uhlí pro výrobu se dopravovalo drahou na vlečku cukrovaru a dále povozem na skládku plynárny.

S pokládkou litinových potrubí v ulicích o světlostech od 50 mm do 200 mm se začalo v říjnu, přičemž na 11 km potrubí byly v ulicích rozmístěny svítilny s 250 Auerovými hořáky. Následně byl plyn zaváděn i do domů, jejichž majitelé se rozhodli pro nový způsob osvětlení. Město přitom upozorňovalo na to, že zařízení musí přesně odpovídat předpisům c.k. ministerstva vnitra a obchodu z 9.5. 1875 číslo 76 říšského zákona: "Plyn z obecní plynárny dodáván bude jen do plynovodů, jež při zkoušce uznány budou za úplně vyhovující. Kdyby plynovod při první zkoušce vyhovujícím uznán nebyl, musí za druhou a každou další zkoušku u městského úřadu zapraven býti poplatek 1 K 60 hal.". Stavba kanceláře a obytného stavení plynárny byla zadána staviteli Janu Marešovi a práce tesařská při oplocení dvora tesařskému mistru Josefu Pluhařovi. Stavba plynárny i plynovodní sítě o celkovém nákladu 260.000 K se uskutečnila v rekordní době. Už v neděli 4. prostince 1904 byla provedena tlaková zkouška plynové sítě o délce 13,5 km za účasti majitele vídeňské firmy Františka Manoschka a starosty Františka Knotka. Téhož dne večer poprvé plynové světlo ozářilo město. Stalo se to podle slov historika města velmi slavnostním způsobem: "Z Valdické brány zazněly fanfáry, světla se rozžala, před radnicí koncertovala hudba a občanstvo poprvé promenovalo v záři nového osvětlení". Zároveň se zřízením plynárny požádala jičínská obec o udělení koncese "ku zřizování a opravování plynového osvětlení na ulicích a silnicích, ve veřejných neb soukromých staveních ve zdejším městě".

Jičínská plynárna byla v provozu až do roku 1949, kdy bylo město napojeno na svítiplynový dálkovod ze severních Čech a od roku 1990 jsou odběratelé zásobováni nejedovatým a vysokovýhřevným zemním plynem. Jičín se stal sídlem jednoho z pěti závodů akciové společnosti Východočeská plynárenská a zajišťuje zásobování více než 50 měst a obcí v okresech Jičín a Semily.

Ing. Jaroslav Bednář, VČP Hradec Králové

Jivínský Štefan

48. P. Jedlička a J. Černý - Za sehrání dvou rolí v divadelní hře César. Rozehráli každou situaci. Klobouk dolů. Z jeviště dvě hodiny téměř neslezou. Silný divadelní zážitek. (Petr Matyás)

49. P. Jedlička a J. Černý - Jedná se o velice náročné, ovšem zdařilé představení. Nadšena z "pánů herců" J. a Č. Akce střídá akci, výborná choreografie. Páni hrají s obrovskou opravdovostí, nadšením a láskou. (Hana Vydrová)

50. Anna Hofmanová - Za neustálé umělecké hledání, za to, že nežije z podstaty, což dokumentuje výstavou v galerii Holan. (prochor)

51. MLS, divadelní soubor v K-klubu - Za úžasné provedení divadelní hry Mladá. Režie M. Zajíček, dramatizace J. Zajíčková. Skrze hru studenti objevili krásy divadla, našli tu sebe sama a úžasné potěšení z dobrého díla. (prochor)

52. Čajovna Džaku - Manželům Novotným za to, že nenápadně, ale účinně vybudovali v Jičíně další kulturní stánek. V Džaku je možné nejen okusit lahodné čaje, ale shlédnout výstavu, slyšet tu muziku a aktivně se na ni podílet. (prochor)

53. Alena Pospíšilová a spol. - Za neutuchající elán, se kterým stále něco vymýšlí a organizuje pro děti, za to, že se podílela na vybudování úžasného dětského oddělení ...(prochor)

54. Pohádkové noviny - Za to, že to nevzdaly, jsou stále nové, jiné, originální, za to, že si do ničeho nenechají mluvit, že se nerozpustily po festivalu a zvou děti k dalším a dalším setkáním (například u lodžie). (prochor)

55. Kvasnička a spol. - Za vydávání literárního čtvrtletníku Trafalgar, hlavně ale za uspořádání festivalu Trafalgaru v Ohnišťanech, kde dokázal, že k uspořádání úžasného setkání stačí dobrá vůle a nesmírné úsilí. (prochor)

56. OS Lodžie - Za to, že ač ze všech stran bombardováni, nenechají se odradit, intenzivně pracují a vymýšlejí, by prosadili svou představu o využití lodžie pro děti a ne ke komerčním cílům. (prochor)

57. Smolík a spol. - Za zpestření festivalu JMP vybudováním papírenské a knihtiskařské dílny, kam chodily děti dobrovolně a s potěšením, a to ve svém volnu. Za to, že tímto příkladem dokazují, jak se dá levně naplnit původní myšlenka festivalu. (prochor)

58. Radka Mizerová - Za výstavu loutek a dalších uměleckých artefaktů na Valdické bráně, za loutky k Bitvě o Británii, za nenápadný půvab, s jakým se podílí na kultivaci života všedního. (prochor)

59. Josef Kordík - Za pořádání besed na faře v Železnici, kterými posiluje myšlenku ekumenickou. Za to, že způsobuje přesah myšlenek křesťanských do života ostatní společnosti, za nevydané paměti z doby disentu. (prochor)

60. R. Smolík, R. Mizerová a spol. - Za vynikající tvůrčí dílnu či "živou výstavu" během festivalu JMP - Knihařská dílna Gutenberg. (Ajka Pospíšilová)

61. Gottlieb, Šejn, John a spol. - Za vyzdvižení smírčího kříže na hoře Veliš (14.9.1999) - "akt smíru a odpuštění na prahu třetího tisíciletí". Za to, že to udělali. (Ajka Pospíšilová)

62. Literární kroužek při MK Jičín - Za 10 let aktivní literární činnosti. Autoři vydali tři almanachy, uspořádali několik autorských čtení. Úspěšně se účastní různých literárních soutěží, spolupracují s novinami, rozhlasem. (J. Benešová)

63. D. Kubíčková a spol. - Za zorganizování oslav ke stému výročí založení školy ve Vysokém Veselí. (Jana Konířová)

64. J. Gottlieb - Zejména za realizování úmyslu pokusit se o smíření církví a upozornění tak na nutnost znovu objevit vstřícnost, pochopení a vzájemnou toleranci. Za úsilí o celistvost kulturního směřování jičínského regionu. (Muzejníci)

65. V. Teslík - Za vydání sbírky poezie Trosečníci na ostrově Amen v současných obtížných podmínkách, které poezii příliš nepřejí. (R. Koníř)

66. J.K. Tyl Hořice - Za sehrání a mnohé úspěšné reprizování hry V. a W. César. Hra měla velký úspěch, získala 1. místo na přehlídce Klicperův Chlumec. (A. Žemličková)

67. J. Černý, P. Jedlička - Za vytvoření hlavních rolí ve hře César. Táhnou celé představení, zpívají a tančí. Celou choreografii cvičili sami, kolikrát dlouho do noci. (A. Žemličková)

(prochor)