Logo NLG


Noviny Lepařova gymnázia č. 5–611. června 1998Ročník 2 (8)

K tomuto číslu

Novinky v novinách tak rychle stárnou, že už další týden to, co bylo "žhavou aktuálností", odezní, mladí lidé navíc mají "uspořádánu duši" přirozeně tak , že žijí spíš bezprostřední přítomností a blízkou budoucností než dávnými vzpomínkami, že je spíš zajímá, kde bude dnes večer diskotéka než jak se letos v zimě lyžovalo. Proto jsem trochu zděšen, když si tohle uvědomím, že od minulého čísla Novin propuklo po několika posledních recidivách letošní "polozimy" a v několika fázích stále výraznější jaro, v posledních dnech snad dokonce léto, a na mne samotného působí březnové články jak z dávných kronik. Nedá se ale nic dělat, nejsme pravidelný týdeník a zatímco se v redakčních deskách hromadily příspěvky, "šéfredaktor" se po tři neděle topil v opravách maturitních písemných prací a na nic jiného nezbyl čas. Na druhou stranu, jestliže vydáváme letos noviny po celý rok po dvojčíslech, nijak výrazně jsme se neodchýlili od předchozích rozestupů mezi čísly. Navíc by asi bylo škoda, kdybychom příspěvky třeba o úspěších ve sportu či v olympiádách hodili do koše jen proto, že jsou víc než měsíc staré. Noviny LG jsou také tak trochu kronikou školy a je na každém, koho zajímají "věci veřejné", zda si vybere to svoje.

red


Michal Viewegh navštívil LG

Michal Viewegh, pravděpodobně nejúspěšnější současný český prozaik, autor knih Názory na vraždu, Báječná léta pod psa, Nápady laskavého čtenáře a Výchova dívek v Čechách, z nichž druhá a poslední byly nedávno i zfilmovány, navštívil 23. března Lepařovo gymnázium.

Michal Viewegh v knihovně LG (25k)Besedu se studenty v aule uvedl Michal Viewegh čtením ze svého posledního románu Zapisovatelé otcovský lásky. Autorské čtení, v Evropě obvyklá forma prezentace literárního díla, se v posledních letech stává i u nás je běžnou záležitostí. Čtenáři umožní být blíže "při tom", vidí "živého spisovatele", pro něj samého je naopak jednou z forem zpětné vazby, umožňující bezprostřední kontakt se čtenářem, a zdrojem informace o reakcích čtenáře na svou práci. Takto pravděpodobně chápe autorské čtení i Michal Wiewegh, jehož postoje se vyznačují právě tím, že "se stará o čtenáře".

M. W. pomohlo rovněž odstranit počáteční rozpačitost (alespoň já jsem měl pocit plachého člověka), po několika chvílích nicméně pohotově odpovídal na dotazy studentů a byl jimi přijat jako sympatický člověk, který jim má co říci. Dokázal si své publikum získat svým přirozeným a přitom kultivovaným chováním, vtipnými odpověďmi, počáteční ostych z obou stran padl.

Účastníci besedy, kteří většinou znali alespoň některá fakta o autorovi (excerptum pro maturitu: nar. 1962 v Praze, absolvent Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, tři roky učil na základní škole v Praze-Zbraslav, 1993-1995 redaktor nakladatelství Český spisovatel, od té doby se věnuje spisovatelské profesi), četli nebo (též na školním filmovém představení) viděli některé jeho zfilmované knihy (viz výše), se seznámili s řadou zajímavostí, např. jak to bylo s podivným nožíkem, který si autor přivezl z Ameriky, co v Americe vlastně dělal, jakým způsobem přistupuje k psaní, co si myslí o učitelích atd.

Michal Wiewegh je bezpochyby vynikající stylista, ovládá brilantně řemeslo spisovatele, jímž je jazyk. I při čtení ukázky bylo zřejmé, jak se mu daří přesně to, oč usiluje. Dokáže několika tahy načrtnout situaci, s níž se obrací na čtenáře, přitom vypracovává text od detailních postřehů po tah základního syžetu, prostřednictvím nejrůznější odstínů humoru a ironie i překvapivých obratů dokáže vytvořit působivý celek.

Na podrobnější literární rozbor v novinovém článku ovšem není místo, i proto viz v příloze citáty některých renomovaných osobností. Přitom na druhé straně mají právě literární kritici řadu výtek, respektive je prý rozpor mezi nadšeným přijetím u čtenářů a odmítavou kritikou. Sám si myslím, že je to celé složitější. Opřev se o vlastní čtenářskou zkušenost zvláště posledních knížek, trochu vyprovokován citátem odkudsi "Prodávám všechno, co umím.", a veda přitom v patrnosti autorovo právo na mediální hru, rozhodl jsem se zahrát si na chvíli tuto hru s ním a v krátkém rozhovoru v knihovně, než jsme se přemístili do auly, jsem se zeptal, schválně trochu drze, zhruba takto: "Svým žákům vždy říkám, že spisovatel píše na sto procent teprve, když ho odříznou od šibenice jako Dostojevského. Jak je to s Vámi?" Český spisovatel Michal Viewegh odpověděl dokonale "po česku": "Tak to budu psát raději na sedmdesát procent."

Nechci to přehánět s interpretací této odpovědi, vědom si i (vážně nevážné) roviny, v níž se rozhovor odehrával, ani nechci být ironický, já sám jsem totiž ten nejmenší hrdina. Nicméně si myslím, že přece jen je to odpověď příznačná, trefující jádro pudla. Michal Viewegh nepřijímá výtky kritiků. Je ovšem pravda, že v Evropě je úspěch ze strany kritiků mnohdy považován málem za něco vždy laciného, málem za zradu na kýženém intelektuálním niveau. Dobře. Michal Viewegh tedy snad přijme názor čtenáře, na kterém mu záleží. Dost shodně se vyjádřilo několik zkušených čtenářů v mém okolí a nebezpečí cesty, na jejímž posledním konci hrozí efektní, ale prázdné klišé, nakonec velmi přesně postihli studenti v literárním semináři, když řekli: "Pravá literatura, k tomu se musí autor prostě probolet." Nebo: "Byla to dobrá oddechová četba," (týkalo se Účastníků zájezdu).

Na druhé straně je ovšem zřejmé, že literatura žije a je bohatá tím, že jsou různí spisovatelé. Že je člověk přinejmenším sympatický, potvrdil M. W. i v následujících dnech. Máme zprávy od studentů novopackého gymnázia, kteří si chválili jak vlastní spisovatelskou dílnu připravenou autorem "Výchovy dívek v Čechách", tak všechno, co pak ještě následovalo.

Jan K. Čeliš

Michala Viewegha Báječná léta pod psa je román humoristický - a skvělý.
Pavel Tigrid, rádio Svobodná Evropa

Vieweghova próza je neobyčejně svěžím počtením, půvabně, s bizarním šarmem a zkarikovanou noblesou reagující na náš nedávný český svět.
Vladimír Novotný, MF Dnes

Vieweghův razantní styl má spád, švih a ostrý střih. Paletu humoru ovládá autor ve všech možných odstínech.
Emil Lukeš, Tvar

Michal Viewegh při besedě v aule LG, 1 (19k) Michal Viewegh při besedě v aule LG, 2 (20k)



Už počtvrté a ještě se nenudí

Už počtvrté! Kdo by to byl řekl! A to je to ještě stále neomrzelo? Jakpak by je to mohlo omrzet, vždyť studentů přijíždí každým rokem jiná směsice, jenom jejich učitelé, Frank, Walter a Pierre si s republikou nejdéle tykají. Až je to omrzí, jezdit přestanou. A kdy to bude? Až bude mezi lidmi vládnout spravedlnost! Hm, tak toho se zatím obávat nemusíme.

Tak takhle nějak by mohla vypadat rozmluva mezi dvěma anděly strážnými, z nichž jeden bdí nad holandskou skupinkou a druhý nad českou skupinkou studentů. 17 Holanďanů z Wijk bij Duurstede s Walterem a Pierrem letos přicestovalo do Jičína za novým poznáním, přáteli a zábavou, kterých není nikdy dost. Načasovali si opravdu příhodný termín, právě když český národ povzbuzoval v zápalu šílenství české hokejisty v utkání o zlatou medaili, když naše škola zela prázdnotou - užívali jsme přece jarních prázdnin a když jste na horách nepotkali ani hromádku sněhu. I přesto si svůj program znamenitě vyplnili. Stačili se: přivítat s panem ředitelem Cardou i starostou, zadovádět si na horách, obhlídnout sobotní trh, uzřít Prahu a její kvality, povečeřet u Valdštejna, zatrsat si na bále a diskotéce, prošlápnout botky na Harrachově, Mumlavě a Prachově, svézt se lanovkou na Čertovu horu a ještě se před odjezdem do sytosti najíst, napít a vyblbnout, vždyť domů je cesta dlouhá. Málem bych zapomněla, že to byla "tlupa" hudebně nadaná, určitě byste plesali, kdybyste slyšeli Halí, belí v jejich jedinečném podání. Během posledního společného večera na gymplu jsem položila jejich učiteli Walterovi de Klerk hrst otázek:

NLG: Nejdřív ti položím obligátní otázku. Jestli se tobě i vašim studentům u nás líbilo a co vás zvlášť zaujalo.

WdK: Velmi se mi líbilo, jak se skupinky studentů dobře smísily. A nejpodstatnější věc na výměnném zájezdu je ta, že společně komunikovali, šli na diskotéku, bál...

NLG: Tyhle výměnné zájezdy jsou, myslím, stále více oblíbené. Jaký je ale největší přínos pro obě skupiny studentů?

WdK: Nejdůležitější je ta komunikace mezi studenty, mezi skupinami. Holandští studenti mluví s českými, vyměňují si zkušenosti, řeční o všem, co má co do činění se životem. To je přínosné!

NLG: Vidíš nějaký rozdíl mezi českými a holandskými studenty?

WdK: Ano, a opravdu velký rozdíl! Myslím, že čeští studenti jsou více kulturní. Zajímají se o umění, starou kulturu, hudbu, malířství. A holandští jsou živelnější, spíš pro zábavu, nežli nové vědomosti.

NLG: Jak často mají děti v Holandsku prázdniny a jestlipak se vždycky těší do školy, na kamrády a učitele?

WdK: V létě mají 7 týdnů, na podzim 1 týden, 2 týdny v prosinci a na jaře ještě 1 týden. A potom samozřejmě nechybí ani různé volné dny. Z průzkumu v Holandsku vzešlo, že se děti na školu těší, na nás učitele už tolik ne.

NLG: Který předmět mají žáci na vaší škole v oblibě?

WdK: Myslím, že nejoblíbenější je sport, to učí Pierre. A mnoho studentů si později volí ekonomii, protože vyučující ekonomie je pro ně velmi dobrý spolužák.

NLG: Hovoří vaši studenti s cizinci raději anglicky nebo německy?

WdK: Na těch prvních dvou výměnách s Jičínem se asi 90% z nich dorozumívalo anglicky, ale například při letošní výměně, nemohu říct úplně přesně, ale myslím, že to bylo tak půl na půl.

NLG: Podniká Wijk výměny ještě s jinými městy?

WdK: Ne. Pouze s Jičínem.

NLG: Jaké jsou vaše zkušenosti s Jičínem?

WdK: Velmi dobré. Budeme v tom pokračovat i v dalším roce, dokonce počítáme, že by to mohlo být až s 20 studenty.

NLG: Slyšela jsem, že jste přijeli hlavně za sněhem. Jak to dopadlo s lyžováním?

WdK: No, zrovna moc sněhu nebylo, dost lidí na to nevzpomíná příliš rádo, hodně tam padali. Nikdo si ale naštěstí neublížil, nikdo si nic nezlomil. Mně samotnému to ale připadalo špičkové.

NLG: A jak to vypadá se zimními sporty v Holandsku?

WdK: Mnoho sněhu není a lyžování je prakticky nemožné, nemáme žádné hory.

NLG: Co soudíš o českém učiteli a v čem se liší vztah mezi kantorem a žákem u nás a u vás?

WdK: No, to nemohu přesně posoudit. Neseděl jsem bohužel nikdy se studenty v lavici. Ale mám pocit, že v Holandsku k sobě mají obě strany blíž než v Čechách, v Jičíně. Učitel má u vás víc autority. (na výšku autority se rozmáchnul - asi 1,5 metru od podlahy)

NLG: Co bys chtěl z naší republiky "štípnout" a odvézt si to domů?

WdK: Štípnout? No, samozřejmě že Moniku. (klátí se smíchy)
Monika (právě nás natáčí): Dej si pozor! Je to pro noviny!

NLG: Tak tedy dívku?!

WdK: Ne, ne, ne! (rezolutně) Ale lidé tu jsou velmi příjemní.

NLG: A co bys tedy popřál studentům do budoucna?

WdK: Aby ta přátelství, která mezi sebou studenti uzavřeli, vydržela mnoho let, aby se navštěvovali, cestovali. A aby přátelství mezi Jičínem a Wijk bij Duurstede nezaniklo.

Z návštěvy studentů z Wijku, 1 (26k)
Z návštěvy studentů z Wijku, 2 (24k)
Z návštěvy studentů z Wijku, 3 (22k)
Z návštěvy studentů z Wijku, 4 (16k)
Z návštěvy studentů z Wijku, 5 (29k)
Z návštěvy studentů z Wijku, 6 (28k)

V průběhu rozlučkového večírku jsem nevyzvídala jen u Waltera, všem Holanďanům jsem rozdala lístečky s krátkými dotazy a vypracovala jsem takovou malou anketu. Poslužte si, tady jsou výsledky:

1) Všichni by těch 5 dní strávených v Jičíně nejradši prožili znovu.

2) S českým kamarádem jim bylo všem dobře, prý jsou oni i jejich rodiny vřelí a přátelští, jednu osobu dokonce ohodnotili jako talentovanou, družnou a pohostinnou.

3) Většina z holandských studentů nemá zábrany, hovoří-li s cizincem.

4) Největší zážitek či zkušenost, o kterou jsou bohatší bylo:

5) A největší rozdíl v našem a jejich způsobu života shledali v:

17 našich studentů oplatí holandskou návštěvu v červnu.

Míša Velíšková


Prochoroviny

s podtitulem "zvěsti z Jičína a okolí", adresou internetu, jehož jsou tištěnou mutací, "www.jicinet.cz/prochoroviny" a udáním vydavatele Gradace a autora "píše bohumír procházka" vyšlo už několikáté číslo novin jednoho žurnalisty, abych parafrázoval termín "divadlo jednoho herce", ale i v dějinách novinařiny byly takové případy, Krausova "Die Fackel" či Šaldův zápisník. Kdybych měl vybrat z mého názoru na Prochorovi onu kladnou složku, pak skutečnost, že je to člověk, který žije kulturou, snaží se u všeho být, přispívá nejen svými žurnalistickými počiny ke komunikaci, obohacuje řadou svých aktivit celkově dění v místě, zkrátka je to nadšenec, jakých není mnoho, a jako takový zaslouží chválu. Kdybych měl vybrat zápory, tak zde o nich nebudu psát, a to právě proto, že je to nadšenec, jakých není mnoho.

jkč


Dánové na Lepařově gymnáziu

Znak gymnázia Kalundborg (7k)
Návštěva z Dánska na LG (22k)Čas od času navštíví naši školu skupiny zahraničních učitelů či studentů nejrůznějších škol. Zajímají se o to, jak vypadají naše školy, jak jsou vybaveny, co se naši studenti učí, jaké jsou vztahy mezi nimi a učiteli atd. Tentokrát tu byli Dánové z gymnázia z Kalundborgu. Dánové mají školství velmi rozmanité, spousta nejrůznějších typů škol, samozřejmě také gymnázia. Českým studentům se může zdát podivné, že si v dánských školách žáci učitelům tykají. Nejspíš kázeň založená na důvěře a odpovědnosti. Prý to (tam) funguje bezvadně. Na fotografii s dánskými učiteli prof. Olga Kovářová.


Smradlavé hračky naposledy

V sobotu 25. 4. proběhl údajně POSLEDNÍ koncert skupiny Smradlavé hračky v hospodě v Robousích. Ten, kdo se dostavil v dobu ohlášeného začátku koncertu (20.00), našel pouze několik stálých místních hostů a dotyčnou skupinu hrající stále dokola několik stejných taktů ve snaze najít optimální zvuk, měl tudíž čas se u baru dostatečně připravit. Této příležitosti nejlépe využil Štěpán Peroutka, bývalý student LG, který se posléze vrhl na parket a už při prvních skladbách divoce tančil (co se v Americe naučíš, v Čechách jako když najdeš). Postupně se všechno rozjelo, přidali se i další a vydrželi na parketu až do půlnoci, kdy se skupina poprvé pokusila koncert ukončit. Publikum ji však nechtělo propustit a učinilo tak až po několika přídavcích. Nicméně teprve při dopíjení posledních kapek z půllitrů začalo všem nějak docházet, že Smradlavé hračky nejspíš už nikdy neuslyší.

Jana Bydžovská


Studenti Lepařova gymnázia na koncertní dráze?

A další poznámky k jičínské kultuře

V sobotu 25. 4. 1998 se konal v Porotním sále jičínského zámku koncert komorní hudby. S programem z děl autorů českých i světových ve stylovém rozpětí od baroka po novoromantismus vystoupilo Jičínské trio. Koncert byl zajímavý z hlediska historie jičínské kultury, neboť to bylo takřka po deseti letech první vystoupení v oboru smyčcové komorní hudby, které připravili zdejší hudebníci. Noviny LG zajímá (a těší) pak především skutečnost, že dva z účinkujících - Vojtěch Drahoňovský (housle) a Pavel Krčmárik (v první skladbě rozšířil obsazení o klavír) mají vztah ke gymnáziu, jeden je nedávný, druhý současný student LG. Oni dva, další mladý houslista Ondřej Koláčný a zkušený hudebník Jan Halama (violoncello) vytvořili seskupení, které předvedlo působivou muziku. Mladé hudebníky jsme měli možnost slyšet při nejrůznějších příležitostech již dříve. Po tomto večeru, který patřil cele jim, jsem si však položil otázku: Je toto začátek jejich koncertní dráhy?

S kulturou se v Jičíně roztrhl pytel. Předchozí den na tomtéž místě (v Porotním sále) zpíval pěvecký sbor LG Foerster studentům našeho ústavu, v sobotu pak se snad ani nedalo stihnout být u všech kulturních událostí. Hodinu po skončení koncertu Jičínského tria probíhalo v jiné části zámku otevření výstavy Katedrála uprostřed krajiny.

Jádrem projektu bylo zpřístupnění panské oratoře v chrámu sv. Jakuba, místa určeného pro panstvo při bohoslužbách, k níž je přístup ze zámku prampouchem (hezké slovo, že?). Prampouch je spojovací chodba a je to ono šikmé přemostění prostoru mezi zámkem a kostelem, které podcházíme, když jdeme z náměstí do zámeckého parku. Realizace byla tedy rozsahem zdánlivě nepatrná záležitost, ve skutečnosti perná práce asi čtyřiceti do věci zaangažovaných lidí, mimo jiné proto, že vše bylo všelijak komplikováno. Především ale představuje klíčové místo, neboť spojuje zámek a kostel, tedy symboly církevní a světské moci (jistě si uvědomujete, že za minulého režimu bylo něco podobného nemyslitelné) a odkrývá a završuje smysl celého Valdštejnova krajinného projektu, neboť se nachází v místě jeho základní osy (linie Kuburk - lodžie - lipová alej - Valdická brána / zámek s kostelem - Veliš).

Musím říci, že když jsem procházel celý prostor od oratoře po arkádové nádvoří, osvětlené tlumeným plamenem svíček, podtrhující kouzlo jeho architektury, a ozvučené tlumenou hudbou, měl jsem stejný povznášející pocit, jako když jsem kdysi, několik dnů po pádu železné opony, jel poprvé do Vídně. A každý, kdo byl v Landhausu v rakouském Linci, kde je podobné arkádové nádvoří, potvrdí, že je to nesrovnatelné. To jičínské je nádhernější. Nejspíš také proto, že je součástí tohoto monumentálního celku. Když se kdosi ptal ředitele muzea J. Gottlieba, kdo to vše vymyslel, odpověděl: Valdštejn.

Otevřená noc na zámku kolébala smysly a povznášela mysl, takže co už jsem nezvládl, byl poslední koncert hudební skupiny Smradlavé hračky v Robousích. Tedy kultura ze zcela jiného soudku. Až někdo bude psát dějiny jičínského bigbítu, budou v něm Smradlavé hračky zaujímat důležité místo, byť jejich aktivity trvaly jen několik let. Je tomu tak zvláště proto, že hráli výhradně vlastní, nepřevzaté skladby, to znamená, že originalitu, osobitost vědomě pěstovali a rozvíjeli jako důležitou hodnotu. Noviny LG evidují tuto událost také proto, že ve skupině byla řada bývalých studentů LG - či potenciálních studentů (Dalibor Česák nakonec studoval v Hořicích, bydlí ale na Čeřovce).

Napsal jsem před chvílí "z jiného soudku". Žánrově/druhově ano. Ale mé hluboké přesvědčení je, že kultura je jen jedna. A roste tím, že je bohatá v různých podobách, že je košatá.

Jak K. Čeliš


Sleight of Mind

Skupina, která se na minulém pohádkovém festivalo proslavila tím, že "splašila koně" (objevilo se to následně i na Internetu), a jejímiž členy jsou i dva studenti LG (M. Kudyn, J. Čeliš), hrála v posledních měsících, nejčastěji s několika dalšími skupinami, na různých místech: v Samšině, Popovicích, Jaroměři a v Semilech. Chystají se do Tanvaldu.

red


Jiří Dědeček

Jiří Dědeček na LG (21k)písničkář, nar. 1953 v Karlových Varech, vystudoval knihovnictví a vědecké informace na FF UK v Praze 1976, na FAMU v roce 1987 obor scenáristika a dramaturgie, po absolvování základní vojenské služby v roce 1976 pracoval jako tlumočník, první nahrávky Ozvěny malých scén v Supraphonu 1983 a na desce Pantonu, přeložil texty písní francouzského písničkáře Georgese Brassense (knižně v publikace Klejme píseň dokola, Panton 1988), vlastní písňové texty vydal ve sbírce Měsíc nad sídlištěm (Středočeské nakladatelství a knihkupectví), jiné práce Oběžník (tamtéž 1990), Defilé (tamtéž 1991), vystoupení, na nichž intepretuje především vlastní písně a průvodní texty k nim, má za sebou nejméně tisícovku.


Vystoupení v aule LG čtvrtek 19. 3. 1998 sklidilo úspěch a autor sklidil potlesk. Na otázku "Jak se daří českému písničkáři dnes?", položenou v kuloárech (mohu prozradit, že to nebylo na chodbě, což ono slovo z francouzštiny znamená, nýbrž v knihovně LG), jsem dostal odpověď "Dobře." Odpověď jednoduchá, ale nikoli jasná, protože ji J. Dědeček, přesně dědečkovsky, okamžitě ironizoval: "Ono to je móda říkat." Tj., ono se tím dává najevo, že je člověk úspěšný. Nezůstal jsem pozadu: "Už zase?" (Už zase je to móda?). Úsměv. Někde v pozadí mozku dvě úvahy: Písničkáři, tj. Nohavica, Hutka, Lutka, Plíhal, Paleček a Janík, Vodňanský (a) Skoumal, Dobeš, Burian (a) Dědeček (potvrzeno, že zůstali kamarádi), atd. atd., byli za "totáče" pro své tehdejší posluchače svobodná zóna, osobní výpověď, pocit autentičnosti, záruka pravdivé výpovědi, ostrůvek skutečnosti v neskutečném, místa, kde hráli, natřískaná, atmosféra výjimečná. Na to, jak pokračovat po listopadu, musel každý najít odpověď sám. Jak ji našel ironik až zlý (ve zlé době) Jiří Dědeček, jsou dvě odpovědi: 1) dnešní doba, 2) dnešní vystoupení J. D.. Druhá úvaha: tradice glosování skutečnosti touto formou v Čechách: Červená sedma a další kabarety, E. Bass a jeho "rozhlásky", předscény a písničky Osvobozeného divadla, Divadlo Vlasty Buriana, Gellner a básníci "buřiči" na začátku století, ale už taky Jan Neruda. Nota bene. Burian (tj. Jan Burian) pro gympl hrál myslím vloni, s jednou bývalou gymplačkou si dopisuje, vyprávěl o tom Dědečkovi. LG Buriana znovu pozve. O Jiřím Dědečkovi by se dalo povídat více, třeba o strhávání republikánských plakátů, tak zase jindy.

jkč
Jiří Dědeček vypráví (16k)


Scénografie Petra Matáska

Jestliže se zajímáte o scénografii, pak jste měli přijít v době od 24. ledna do 8. března do jičínské galerie. Věřte, určitě byste toho nelitovali. Byla tam totiž výstava Scénografie Petra Matáska. Mohli jste vidět například scénu k Orfeovi v podsvětí od J. Offenbacha nebo několik ztvárnění Sněhurky nebo... Prostě co vám budu povídat (vlastně psát). Věcí tam bylo spousta, až si mohl člověk oči vykoukat. Plakáty, makety, scéna, kostýmy, loutky, masky, kresby. Myslím, že kdo tam byl, si přišel na své.

Jana Plevová


Muzikáři

jsou hudebníci a zpěváci z Pardubic, kteří sami sebe uvádějí jako "soubor historické hudby". V aule LG vystupovali již loni o pohádkovém týdnu v souvislosti s literárním minisympóziem. Tentokrát přijeli zahrát studentům LG před velikonočními svátky, tedy k svátkům jara. Tak byl koncipován i programem nazvaný "S radostným dnem přicházíme k vám...", v němž byly zařazeny staré tance, několik skladeb středověké a renesanční hudby, mimo jiné písně Adama Michny z Otradovic či ze Zlatokorunské sbírky, a rovněž několik lidových písní. Řadu z uvedených čísel nahráli Muzikáři rovněž na své druhé cédéčko. Muzika je to kultivovaná, studenty zaujala přesvědčivým provedením i díky kontaktu, který se studenty hned v úvodu navázal Daniel Hetych, vedoucí skupiny a autor hudebních úprav. Budeme se těšit zase příště.

jkč

Muzikáři v aule LG, 1 (21k)

 Muzikáři v aule LG, 2 (19k)


Úspěchy v soutěžích

Výsledková listina okresního kola v anglickém jazyce

Umístění, Jméno 	Škola 		Třída 	Počet bodů

1. Anna Van Vuurenová G Hořice kvarta 154
2. Tomáš Hejl LG Jičín kvarta 143,5
3. Ivo Krsek G Nová Paka kvarta 142
4.-5. Lenka Končinská LG Jičín kvarta 139
4.-5 Jitka Ulrichová G Nová Paka tercie 139
6.-8. Jitka Voltrová 4. ZŠ Jičín 9. 138

....

Výsledková listina okresního kola Soutěže mladých historiků

19. břena 1998, K-klub Jičín

Umístění, Jméno 		Škola 		Počet bodů

1. Jitka Bílková LG Jičín 55
...
6. Šárka Křelinová LG Jičín 41
...
13.-14. Tereza Kobrlová LG Jičín 36

Krajské kolo soutěže v angličtině, III. kategorie

Trutnov 18. 3. 1998
Počet účastníků: 10

Kateřina Klosová (1.A) se umístila jako sedmá.
Blahopřejeme!


Velký úspěch

Studentka Lepařova gymnázia Jitka Bílková uspěla v oblastním kole soutěže "Mladý historik 1998", které se konalo v Hradci Králové, na velmi pěkném 4. místě. Znamená to, že postupuje do národního kola, které se koná v červnu v Brně. Blahopřejeme jí a držíme jí palce, aby i tam dosáhla dobrého umístění. Noviny LG přinesou o výsledku zprávu.


SPORT

Návrat ke školní tradici

Turnaje tříd v basketbalu a volejbalu bývaly na našem gymnáziu tradicí, a tak se po několikaleté přestávce k této tradici rádi vracíme. Před koncem roku 1997 proběhl turnaj chlapců v basketbalu. Hrálo osm týmů rozdělených do dvou skupin, z nichž první dva postupovaly do semifinále. Ze semifinále postoupila družstva IV.A a King Barley, zatímco na Beer Team s I.A zbyl boj o třetí místo. V pátek 19.12. se rozdělovaly medaile. Bronzovou si vybojovala I.A vítězstvím nad Beer Teamem 27:18. Ve finále se střetla IV.A s King Barleyem, kterému chyběl Ondra Kazda, do té doby zřejmě nejlepší hráč turnaje. Ani to však IV.A nepomohlo a v boji o zlato prohrála vysoko 18:34. Nejlepšími střelci vítězů byli Petr Šatný (16 bodů) a Šedivý (10 bodů), za poražené střílel nejvíce Lukavec (10 bodů). Ve vítězném týmu King Barley hráli: O.Kazda, P.Šatný, Z.Šedivý, T.Rada, M.Krejčí a D.Doležal.

Konečné pořadí:

1.King Barley
2.IV.A
3.I.A
4.Beer Team

-pšt-


5. místo je rozhodně úspěchem

Po vítězství v okresním kole v volejbale chlapců mělo družstvo naší školy možnost reprezentovat nejen Lepařovo gymnázium, ale i celý okres Jičín v regionálním kole této soutěže. To se konalo v úterý 20. ledna v krásné hale VOŠ a SZeŠ v Kostelci nad Orlicí.

Turnaje se zúčastnila družstva z 10 okresů východočeského regionu (nebyl zastoupen pouze okres Pardubice). Mužstva byla rozdělena do dvou pětičlenných skupin. První dvě družstva postupovala do semifinále a další v pořadí se utkala se stejně umístěnými z druhé skupiny o konečné pořadí. Naši kluci vyhráli s Havlíčkovým Brodem a Náchodem, podlehli Hradci Králové a Rychnovu. V utkání o páté místo porazili 2:0 Semily.

Vzhledem k tomu, že zde byly týmy tvořené ligovými dorostenci, je umístění našich chlapců velice cenné. Vždyť z registrovaných volejbalistů byli v družstvu jen Štěpán Lukavec a Vašek Nidrle.

Kdo reprezentoval?

Štěpán Lukavec, Vašek Nidrle, Tomáš Mádle, Petr Kunt, Lukáš Hrdina, Pavel Krčmárik, Michal Čapek, Tomáš Rada a Petr Šatný

Vedoucí družstva:

Jiří Kazda


Lepaříček

Osudy naší babičky

(nalezeno ve starém sešitě)

Všude dobře, doma nejlíp,
řekla babička a utekla
do Rakouska.

Dobrá hospodyně i pro pírko
přes plot skočí, řekla babička
a zůstala viset na plotě.

Komu se nelení, tomu se zelení,
řekla babička a obrostla mechem.

Bez práce nejsou koláče, řekla babička
a držela hladovku.

Musím uklidit, řekla babička
a hodila do obýváku granát.

Vtipy

V hospodě se ptá štamgast druhého: "Tvoje dcera hraje šachy?" - "Vůbec ne, proč?" - "No, potkal jsem ji a ona, že táhne na E 55..."

Povídají si dvě: "Včera jsem byla na Prodané nevěstě." - "Kdo zpíval Mařenku?" - "Ludmila Čermáková. " - "A Kecala?" - "Ne, jenom zpívala."

Jde kluk kolem potoka a sbírá ve vodě oblázky. Naproti němu pere stará cikánka prádlo. Kluk po ní hodí kamínek a ona se skácí k zemi. Vtom přiběhne cikán a povídá: "Ty jsi mi zabil pračku." Kluk na to: "Vodní kámen, to je prevít, ten vám zabil pračku."

Pes, děd a Vít

Žil, byl pes a ten pes šel na mez. "Hle tu je mez a za ní les," řek' ten pes a do něj vlez. A v něm byl Vít a ten bum, bum na psa, ale ten pes hop, skok a byl pryč. Vít za ním: "Pse, stůj!" Ale pes šel dál. Hle tu je dům a před ním děd a má kyj. Kouk' na psa hned vše ví. Vzal psa a dal ho do bot. A hned už tu je Vít a zda tu prý byl pes. Děd nic a vzal kyj a Víta bouch. Bum, bác a Vít spal. Děk křik na psa: "Pse, Vít spí, buď tu a seď!" A dal psa na vůz a jel do vsi. Ve vsi děd všem řek': "Hle, tu je Vít a ten chtěl psa zbít". "Ó, ty jsi děd," řek' lid a za Víta dal dar. Děd vzal dar a šel zpět přes les a mez a les a pak ještě dál, až zřel dům a dal se v běh. "Pse, ty jsi tu?" řek' děd a pes hop, děd spad a pesl ho líz.

Jan Palas (prima)

A teď tady máme několik myšlenek:

Milovat vady je větší láska než milovat dokonalost.

Ti, kdož milují, musí chápat i nepochopitelné, aby nepřestali milovat.

K tomu, aby člověk dobře viděl, nestačí mít otevřené jen oči. K tomu je třeba otevřít i své srdce.


Náš test: Jak si stojíš v partě?

1. Mezi kamarády dojde k hádce. Co uděláš?

a) Snažím se je usmířit.
b) Radši se držím v povzdálí.
c) Vyklidím pole a objevím se, až se situace vyjasní.

2. Je deštivá neděle a ty jsi sám/sama doma. Co budeš dělat?

a) Pustím televizi.
b) Obtelefonuji přátele.
c) Najdu si doma něco na práci.

3. Který z následujících výroků tě nejlépe charakterizuje?

a) Většinou si dělám, co chci.
b) Dokážu se dobře přizpůsobit.
c) Nemám ráda samotu.

4. Komu bys svěřil/a své tajemství?

a) Nikomu
b) Jen dobré/mu přítelkyni/příteli anebo své/mu partnerce/partnerovi.
c) Rodičům.

5. Dělá ti potíže navázat s lidmi kontakt?

a) Někdy ano.
b) Ani ne.
c) To záleží na konkrétní situaci.

6. Kamarád/ka má milostné problémy. Co mu/jí řekneš?

a) "Zbytečně se trápíš."
b) "To už taky znám."
c) "Hlavu vzhůru, vždyť si zase brzy někoho najdeš."

7. Čím bys nejvíc zaimponoval/a svým kamarádům?

a) Vystoupením v televizi.
b) Nějakou partnerkou/nějakým partnerem, kterou/kterého by mi všichni záviděli.
c) Nemám zapotřebí na sebe zvlášť upozorňovat.


Vyhodnocení testu

otázka 	odpověď
a b c
1 0 3 6
2 6 0 3
3 3 6 0
4 6 0 3
5 6 0 3
6 0 6 3
7 0 6 3


0-16 bodů

Jsi uklidňujícím prvkem party. Při názorných sporech anebo nějakých problémech se nebojíš říct svůj názor, ale nepotřebuješ se za každou cenu prosazovat. Nezkazíš žádnou legraci. Máš dostatek sebevědomí na to, abys dokázal/a plavat proti proudu. To na tobě ostatní obdivují a také respektují tvé názory. Jen tak dál.

17-29 bodů

Parta je sice pro tebe dost důležitá, ale docela dobře se obejdeš i bez ní. Tvá schopnost přizpůsobit se z tebe sice dělá nepostradatelného člena party, ale přesto to pro tebe moc neznamená. Náš tip: Více se prosazuj a když se ti něco nelíbí, klidně bouchni pěstí do stolu. Určitě si svou silnou vůlí získáš u ostatních více sympatií!

30-42 bodů

Parta je jednu ze základních součástí tvého života. Jelikož jsi velmi temperamentní, pořád se kolem tebe něco děje a ty jsi často středem pozornosti.
Potřebuješ diváky, abys předvedl/a svou sílu a vlastně dokázal/a sám/sama sobě, jak jsi skvělý/skvělá. Je to pro tebe důležité, abys ostatní přesvědčila o dokonalosti svých úvah a rozhodnutí. Ale pozor: Tvé chování občas může působit až afektovaně, což by mohlo moc dobře posloužit případným závistivcům. Náš tip: Nech občas prostor i pro ostatní kamarády, aby měli možnost se projevit.

Připravila Klára Pechočová


index