Literatura jinak

Studenti kvinty se v hodinách literatury učí číst v klasické literatuře i mezi řádky. V Balzakově Otci Goriotovi, realistickém románu 19. století a jednom ze základních děl "klasické" povinné četby, nacházejí podobnosti se současným děním. Postavy románu dospěly k těmto pohledům na svět:

To jsou vaše zákony. V každém jejich paragrafu je cosi nesmyslného... Vy věříte v něco pevného na tomto světě! Nedbejte tedy lidí a hledejte očka, jimiž se dá proklouznout v síti zákoníku.

Hle, to je život, jaký skutečně je. Není o nic lepší než obyčejná kuchyně, je tam právě tolik zápachu, a chceme-li jíst, musíme si umazat ruce; snažme se jen pečlivě se zbavit té špíny; v tom je celá morálka naší doby.

Za velkým jměním, nabytým neznámo jak, tají se vždycky zločin, promlčený, protože že byl čistě proveden.

Čím chladněji budete počítat, tím rychleji půjdete kupředu. Bijte bez lítosti, budou se vás bát. Berte ženy a muže jen jako dopravní koně, které zanecháte schvácené na každé zastávce, tak dojdete až k vrcholu svých tužeb.

Zákony a morálka neplatí pro bohaté, a v bohatství vidět to,čemu se říká "ultima ratio mundi." (pravá podstata světa, to nejdůležitější).

Nechceme-li se dát obalamutit loutkami, musíme vejít až do zákulisí boudy a ne se spokojit jen jukáním do děr závěsů.

Je to únavné, jen stále toužit a nikdy se neukojit.

Nebudete-li mít protekci, shnijete u svého venkovského soudu. Sežeňte si protekci, a budete už v třiceti letech státním zástupcem a oženíte se se starostovou dcerou. Dopustíte-li se nějakého toho drobného politického podvůdku, pak budete už ve čtyřiceti letech generálním prokurátorem a můžete to dotáhnout na poslance.

Korupce je v přesile, talent je vzácný. A tak korupce je zbraní prostřednosti, jíž je ažaž, a všude pocítíte její hrot.

Mládí se neodvažuje pohlédnout do zrcadla svědomí, když se vydává na cestu nespravedlnosti, zatímco zralý věk se v něm shlíží, v tom tkví všechen rozdíl mezi těmito dvěma životními údobími.

Společnost mu připadala jako oceán bahna, do něhož se člověk propadá až po krk, jakmile tam smočí nohu.

I pro nejurozenější lidi platí zákony srdce a nežijí bez bolesti.

Citáty, které si studenti vypsali, vypovídají o tom, jak vidí svět kolem sebe. Alespoň poslední z nich ukazuje, že toto vidění není zcela bezvýchodné.

Připravila Soňa Machová


Výtvarná dílna

Lepařovo gymnázium má báječnou příležitost rozšířit svou kulturní nabídku o další prostor. Ten se v posledních letech značně rozšířil založením dívčího sboru (navázal tak na někdejší tradici, býval zde přece vždy nějaký hudební život, co já pamatuji, ba, co já, ale už kdysi tu byl studentský orchestr), divadelním kroužkem (divadlo tu také vždy bývalo, jeden absolvent ne zas tak nedávný je členem docela známé kapely, ale stálý divadelní workshop je cosi nového), či studovnou na galerii auly (ta tu taky nebyla, byla kdysi před válkou ve Studentském domě, a na dnešní galerii byly varhany). Onou novou příležitostí je nabídka manželů Lhotákových ke spolupráci s LG. Tyto dva báječné lidi nemusím příliš představovat, neboť se v posledních letech v Jičíně představili sami přehršlí výtvarných aktivit, od ukazování vlastních loutek / plastik / objektů, zvláště v rámci pohádkového festivalu, které vyvrcholilo loňskou výstavou v zámecké galerii, až po naplňování idey revitalizace jičínské lodžie ve stejnojmenném občanském sdružení, naposledy znovuaktivované betlémem při vánočním zpívání koled u lodžie. Není tajemstvím, že Lhotákovi jsou i mezi nominovanými na Jivínského Štefana. Pro mne osobně je z hlediska gymnázia podstatné, že jsou to lidé, kteří mají výtvarný cit pro materiál, niterný vztah k tvorbě i humor a otevřenost, kterou si dokáží každého získat.

Jan K. Čeliš


Chvála Novinám LG

Prochor (Bohumír Procházka) se v Novinách Jičínska pochvalně vyjádřil k naší tiskovině. Je fajn, že si někdo všímá toho, co děláme a reaguje. Na jedné straně jsme sice ještě tolik toho nevykonali, abychom mohli nějak příliš vypínat prsa, a víme o některých problémech Novinách LG, na straně druhé se ozvaly první slova pochvaly i z jiných stran, jsou dokonce "stálí příznivci" i coby odběratelé, a slova uznání jsou vedle víry a vědomí, že děláme něco, co má smysl, důležitou motivací "vydržet".

jkč


O něčem jiném než o muzice

Nechci se rozepisovat o podrobnostech, o českém dirigentovi, žijícím v Holandsku, a o holandském studentském orchestru, který hrál u nás, a už vůbec nechci psát hudební recenzi, posuzovat, co hráli a jak hráli. To by se na tomto místě minulo s mým záměrem, proč se o koncertu v naší aule vůbec chci zmínit. Už když jsem hledal název, uvědomil jsem si to logické kolečko, kvadraturu kruhu, podivuhodnost celé věci: Když mluvíte s Čechem, který žije jinde a přijíždí k nám, jeho směr "sem" a "tam" je jiný, "domů" je jinam nebo vůbec otázka kam. To si uvědomíte právě při rozhovoru s ním, Čech prezentuje holandské muzikanty pro Čechy. Pak by ten název musel být Čech znovu v Čechách nebo Čech s Holanďany pro Čechy, ale i ošklivé slovo Čechoholanďan vyjadřuje zkříženinu celé té věci.

Zajímavé ovšem bylo, aspoň pro mne, popovídání s těmi lidmi po koncertu, v trochu improvizovaných situacích, nicméně z jejich strany vůbec ne rozpačitě, protože oni komunikují, vpadli do třídy a sedli si mezi naše studenty. Pro mne je vždycky důležité srovnávat, různé pohledy na věc, jimž se vědomě snažím se otevírat, přiznám se, že se v takovém prostředí cítím jako ryba ve vodě a postrádám pocit doprovázený obvykle svěšenými koutky úst a pokleslou sanicí, že je u nás stejně všechno jinak a k čemu to všechno. Potvrdil jsem si třeba od jednoho muzikanta, dezertéra k konzervatoře k počítačům, že jsem si v jistých věcech právě na pomezí obou oborů nechal nejlépe poradit, už to stálo za to. A ovšem, holandský humor a veselá nálada, to má styl! A vztah ke kumštu - jako samozřejmé součásti života! - taky mají, měl jsem si to možnost ověřit zdaleka ne poprvé.

Jan K. Čeliš


Jak by to napsal F. L. Čelakovský dnes?

(Z tvorby studentů LG)

Toman a Marihuana

Už je večer, už se smráká,
Tomana teď dýza láká.
Obléká si, křivák, džíny.
Stroj startuje ven do zimy.
Sestra křičí: "Vem si prachy.
až to chcípne, umřeš strachy."
Toman jede černou tmou,
už se těší na milou,
poznal ji tam nedávno,
spící, v rohu schloulenou.
Když tam dojel, vcukuletu
hledá milou po parketu.
Myslel, že si spolu pěkně užijí,
hledá ji, ale nikde ji nevidí.
Znenadání do kouta hledí,
jeho milá v cizím klíně sedí.
Tu vztek ho popad šíleně,
za dýlerem se hned žene.
Trávy hromadu si nakoupil,
zalez do baru, půlku vykouřil.
Marjána mu hlavu plete
a náladu ničí,
dostala ho až tam, k řece,
kde jen vítr fičí.
"Pojď Tomane, pojď za mnou,
budeme mít párty šílenou."
Ve vodu kalnou Toman skáče,
zítra pro něj sestra pláče:
"Tománku, ty bratře můj,
diskošky už nemiluj!"

Chramostová


Toman a panna na silnici

Jednou večer od Tomanů
slyšeti je divný zvuk,
sestra stojí u koupelny,
na bratříčka ťuk, ťuk, ťuk.
Dělej brácha, já mam rande,
musím se též vyšňořit,
sečkej chvíli, jen co vlas svůj
v patku stačím vytvořit.
Kam se chystáš milý bratře?
K Honzovi, dnes svátek má.
"Stopařkám se vyhni v míli,"
sestra jemu radu dá.
Nased Toman do bouráku,
na cestu se vydat chtěl,
klusem však se musel vrátit,
dárek doma zapomněl.
Když už Toman na dálnici
za sebou kus cesty má,
tu u patníku krásnou děvu
mávající uhlídá.
I zastaví Toman hnedle,
"Kam to bude?", již se ptá,
dívka usedá si vedle,
bezpečně se připoutá.
Slečna v přiléhavé mini
řasenku Miss sporty má,
zu vlasů drobné kudrliny,
do řeči s ním hned se dá.
Jedu k sestře na Doubravu
zeptat se jí, jak se má.
Náhle v dáli neon baru
do temné noci zabliká.
Dívka prosí úpěnlivě:
"Zastav prosím na chvíli,
něco spolu popijeme,
v té hospodě U víly."
Vpravo Toman hodí blinkr,
k parkovišti uhýbá,
s lepou děvou za chvilinku
v baru sedí u píva.
V hostinci tu sedí spolu,
Toman s pátým pivem již,
dívka se směje při hovoru,
ukazujíc krásný líc.
Deset pivek zvládnul hravě,
na stole již usíná,
dívka náhle k jeho bundě,
svoje zraky upírá.
Toman usnul jako dřevo,
to už dívka v mini ví,
peníze a klíčky k autu
jemu hbitě zabaví.
Ráno Toman probudí se,
venku mezi odpadky,
zařekne se: "Nikdy více,
nikdy více stopařky!"

M. Hnízdová


Toman a panna z vily

Je nedělní odpoledne a nacházíme se na jednom pražském periferním sídlišti. Jako každý týden většina obyvatel tohoto sídliště právě dřímá po sytém obědě u nedělních novinových příloh.

Jenom Toman, mladý prodavač ze samoobsluhy, je velmi zaneprázdněn. Má v úmyslu navštívit svoji přítelkyni. Právě je na odchodu z bytu, který sdílí se svým kamarádem. Ještě dostává poslední radu: "Jeď radši po okruhu. V rádiu hlásili, že v centru je to dost ucpaný."

Před domem na něj čeká jeho trabant. Několik pokusů nastartovat - a zvuk motoru už se rozléhá po celém sídlišti. Za pár okamžiků tam po něm nezůstalo nic než oblak jedovatých výfukových plynů.

Jak se blíží k cíli, okolí se poněkud mění. Už ho neobklopují paneláky, ale ocitl se ve vilové čtvrti. Jeho přítelkyně je sekretářkou jednoho velmi úspěšného podnikatele. Vilku, ve které bydlí, zdědila po rodičích.

Toman je u cíle. Trochu znejistí, když před domem vidí stát luxusní automobil. Zazvoní u dveří. Po chvilce se objeví jeho přítelkyně. Poněkud překvapeně pozdraví: "Ahoj, co tu děláš?" Toman zpozoruje její neupravený účes. "Chtěl jsem tě dnes vzít ven," odpoví. "Dnes to nejde, je tu šéf. Potřebovali jsme něco nutně dokončil". Tomanovi bylo jasné, že to je jen slaboduchá výmluva. Proč by se scházeli doma? Mají přece kancelář. "A co jindy? Máš čas?" ptal se přesto dál. Následovalo ale jen další vymlouvání, které skončilo jednoduše odmítnutím.

Zpátky jede Toman přes centrum. Je pořádně naštvaný. Jede cotodá. Trabant skučí po pražských ulicích. Má chuť na všechno zapomenout a už vůbec se mu nechce domů. Každá restaurace, kterou mine, ho vybízí k zastavení. Nakonec přece jen podlehne a zastaví u jedné restaurace třetí cenové skupiny. Přisedne si k místním, zřejmě pravidelným hostům. V rozčílení pije jedno pivo za druhým. V podvečer už o sobě Toman neví. Pije dál pivo a prokládá to tvrdým.

Po zavírací době je Toman nekompromisně vyhozen. Sotva se drží na nohou. Naneštěstí si vzpomněl, že přijel svým vozítkem. Míří k němu. V cestě mu brání výkop pro telefonní kabel. Toman ho ale nevidí a jde přímo k vozu. Vše skončilo, ještě hůř, než se dalo čekat. Když ho našli, byl už konec. Pitva prokázala částečnou otravu alkoholem a přetrženou míchu.

Balcar


Vánoční reminiscence z pera studentů LG

Vánoce v blázinci

Letos jako vloni
snížek nám zas napadnul.
Vymizeli sloni.
Kvítek růže uvadnul.

Půjdem spolu sáňkovat,
to zas bude sranda,
když nám jak vždy vynadá
starej strejda Řanda.

Je to tlusťoch, to se ví
taky každé vánoce
spapká všechno cukroví.

Moc mu asi chutná
co mu teta upekla,
co mu je to ale platné
když před rokem utekla.

Na nový rok k večeru,
lahve u nás cinkají.
Děda ve svém úboru
ani chvilku nestojí.

Dostal totiž k vánocům,
od ježíška komplet,
aby mohl každý den
u tetky zas sedět.

On sleduje superpořad
Aerobik s Bárou,
cvičí přitom skoro pořád,
jako Mia Farrou.

Petra Myšková

Pozn. Redaktor se přiznává, že jeden verš nemohl přečíst a proto si ho vymyslel znovu a jinak.


Z dobrých rad, jak přežít Vánoce ve zdraví

Nekupujte živé ryby! Stejně nebudete mít to srdce je zabít a při jejich vypouštění zpátky do rybníka si možná nechtěně zahrajete na vodníky nebo potápěče. Pokud se ve vaší rodině přece jenom najde někdo ochotný rybu zbít, vysvětlete mu, že má praštit kapra a ne sebe.

Prskavky po sobě neházejte,aspoň ne zapálené! Pokud se bez prskavek neobejdete, mějte po ruce telefon a číslo na hasiče. Raději se předem nechte výhodně pojistit.

Nedávejte dědečkovi pod stromeček zase bačkory! Mohlo by se stát, že vám je v záchvatu vzteku hodí na hlavu a způsobí vám menší otřes mozku. někteří dědečkové bývají choleričtí!


Vánoční překvapení

Na Štědrý den v novém domě nedaleko Jičína jsme se všichni - já, mamka, taťka a skro pětiletý bráška moc těšili, už asi týden před tím osudným dnem maminka koupila stromeček. Postavila ho před náš nový dům a ozdobila barevnými vánočními světélky. Elektrickou šňůru od nich zapojila do zástrčky v garáži, takže dveře můsely zůstat malinko pootevřené. Jednoho dne po ránu vysvitlo slunko a otec prohlásil, že se nebudeme válet doma a tloustnout po dobrotách, které vybila mamka s pomocí nové horkovzdušné trouby. Po chvilce přemýšlení všichni souhlasili s návrhem a vyjeli jsme si do krásné přírody Prachovských skal. Když jsme se asi po třech hodinách vrátili domů, garáž byla otevřená dokořán. Zmizel z ní můj budoucí dárek k Vánocům, nový dřevěný stůl. Stejně tak stromeček od vchodu do domu. Jen lampičky zůstaly. Asi se zlodějíčkovi nehodily. Třeba jich měl doma dost.

Klára T.


Vtipy

Jsou dvě kupičky. Na jedné leží rozum, na druhé peníze. Hurvínek říká: "Taťuldo, kterou by si vybral k letošním vánocům?"
"To dá rozum, že rozum."
"To já bych si vybral peníze."
"A proč peníze?"
"Každý si přece vezme to, co mu chybí."

Potkají se dvě cikánky. Jedna, krásně vyšňořená, spěchá na ples. Ta druhá ji zastaví a povídá: "Hééj Maríja, kam ideš?"
"No na ples, do Lucerny!"
"A na čo to dieťa?"
"To mam do tomboly."

"Dědečku, než umřu, tak ti musím něco říct: Já jsem celej život barvoslepá."
"Babičko, já ti taky něco řeknu: Já jsem celej život černoch."

Pozn.: Redakce ubezpečuje, že podobné vtipy se dělaly odedávna, šéfredaktor si je kdysi ve školních lavicích dokonce kreslil, a nikdo v nich nehledal rasistický podtext. Ani tentokrát nehledejte cokoli podobného, redakce je jakýmkoli invektivám tohoto typu daleka. Říkáme to pro jistotu, kdyby někdo chtěl kazit srandu.

Přijde pán do restaurace a objedná si guláš.
"A jaký chcete? Máme čínský, maďarský, ruský a turecký."
"Tak mi dejte třeba ten turecký."
Pán si pochutná a když odchází, zeptá se: "A proč se ten guláš tak jmenuje?"
"No, protože ten pes se jmenoval Sultán."

A ještě jedna o Spejblovi a Hurvínkovi:

Hurvínek: "Taťuldo, dej mi 5 korun a já ti řeknu, co říká každé ráno listonoš paní Kateřině." Tak taťulda mu dá 5 korun a Hurvínek povídá: "Dobré ráno, paní Kateřino, nesu Vám ranní poštu."

Dědovy vánoce
Děda, milovník rumu,
dostal k vánocům
elektrickou kulmu.

Míša H.


Zima v Africe

Byla zima. Všude nebyl sníh. Děti vytáhly své saně a šly je vyzkoušet. Pracně se vyškrábaly na stráň a začaly jezdit po duně písku. Když se dost vydováděly, vrátily se do oázy, maminka křovačka je už netrpělivě vyhlížela. Vynadala jim, že se loudají a že štědrovečerní večeře - velbloud s kořínky - je už připravena. Celý kmen si sedl na zem na svoje místo a ženy donesly večeři. Každý si vzal své ruce (lžíce nemají) a začal jíst. Po večeři se ještě dlouho slavilo u ohně a tancovaly se koledy, například Unga-bung nebo Huhli-truhly. Všude byla vánoční atmosféra.

J. Mazáček


"100 Čechů Českého ráje"

Přinášíme další materiál ze spolupráce historického kroužku LG s turnovským fotografem Pavlem Charouskem.

U ing. Jiřího Ticháčka

Narodil se roku 1951 ve Zlíně.

Vystudoval tamější gymnázium a pak elektrotechnickou fakultu Vysokého učení technického v Brně. Chtěl se stát učitelem tělocviku, ale nesplnil požadované limity.

Do Jičína přišel díky orientačnímu běhu. Věnoval se mu od školních let a ze všech sportů, o které se tehdy zajímal, v něm nejvíce vynikal. Má bezpočet medailí z různých závodů a orientačnímu běhu se věnuje stále. Je s ním spojena i jeho firma ARTIS. Tu založil v roce 1991 na stejném principu jako je firma Baťa. V pracovně pana Ticháčka visí velký portrét Tomáše Bati. Celá budova je vybavena moderním zařízením a firma prosperuje.

(jk)
Na návštěvě byli Jaroslav Konopásek a Pavel Charousek.


U Karla Stříbrného

Pan Stříbrný je majitelem farmy v Radimi. Vlastní asi 140 krav. O toto stádo se starají pouze členové rodiny Stříbrných: původní majitel farmy pan Stříbrný st., současný vlastník a jeho manželka, která také vede účetnictví, a jejich pět dětí (ve věku od 12 do 15 let).

Karel Stříbrný se na svém statku narodil. Navštěvoval základní školu v Radimi a v Železnici a potom se rozhodl zůstat doma a pomáhat otci. Přesto si myslí, že vzdělání je důležité. Po svých dětech vyžaduje alespoň maturitu.

Se situací v zemědělství je docela spokojen. Kdyby nebyl, možná by opět vyrazil do Prahy s teletem jako v roce 1992. To spolu s dalšími zemědělci přišel podpořit schválení zákona o důchodech pro soukromé zemědělce před parlament. "Alespoň v Praze viděli živé tele," komentoval svérázný způsob demonstrace. Svérázné názory má i na politiku a lidskou budoucnost. Radil nám, abychom měli alespoň tři děti, aby Česká republika měla více občanů a větší vliv v Evropě.

Na návštěvě byli Jana Bydžovská a Dana Hakenová a Pavel Charousek.


Dům Františka Lepaře

S velkým zájmem jsme poslouchali profesorku Janu Hofmanovou, která nás seznámila se svou studií věnovanou Františku Lepařovi. Když si posteskla, že se jí nepodařilo zjistit, ve kterém domě bývalý ředitel našeho gymnázia zemřel, rozhodli jsme se pátrat.

Vědělo se, že šlo o dům v nynější Revoluční ulici, která se dříve jmenovala Lepařova, že František Lepař zemřel 21. 12. 1899 při práci u psacího stolu a že ho s perem v ruce, už mrtvého, našla jeho dcera Klementina.

Pomáhala nám matrikářka Městského úřadu v Jičíně paní Šindelářová, ředitel Státního okresního archivu v Jičíně dr. Francek, knihovnice v Okresním muzeu a galerii, psali jsme do Státního oblastního archivu v Zámrsku, navštívili jsme okresní knihovnu, ptali jsme se lidí, kteří se hodně z minulosti města pamatují, našli jsme i blízké příbuzné majitele domu. Cenné informace nám poskytl profesor Vladimír Úlehla. Prostudovali jsme "Historickou topografii města Jičína" od Jaroslava Mencla, knížku Hany Horákové "Ulicemi Jičína" i dobový místní tisk.

A náš závěr?

František Lepař zemřel v domě čp. 139 v Revoluční ulici (čtvrtý vpravo od začátku Lip), kde ke konci života (patrně od odchodu do důchodu v r. 1891) bydlel se svou dcerou Klementinou. Dům postavil pro sebe a svou rodinu v r. 1876 Václav Fejfar (1842-1918), mistr tesařský, dlouholetý člen městského zastupitelstva, v letech 1878-1882 jičínský starosta, stavitel mnoha domů, významná osobnost Jičína. A také dědeček spisovatele Václava Čtvrtka. Ten v tomto domě pobýval za první světové války se svou matkou a bratrem, když otec musel na frontu.

Dnes už v něm nikdo z rodiny Fejfarovy nežije. Dům prošel určitými stavebními úpravami, ale základní dispozice zřejmě zůstala tak, jak ji popsal Václav Čtvrtek ve svých vzpomínkách: "Ten dědův jičínský [dům] byl do patra a v obrysu tak jednoduchý, jak malují děti."

Historický kroužek


Školáci, těšte se, Stanislav Rudolf píše učebnici

Již začátkem příštího školního roku se letošní páťáci mohou těšit na novu učebnici mluvnice s úvodními texty Stanislava Rudolfa. O napsání čtyřiceti úvodních textů (humorných povídek), z nichž by potom chudáci žáčci odvozovali jednotlivé gramatické jevy, požádalo tohoto jičínského rodáka (1932) nakladatelství Alter, které již několik let vydává nové učebnice českého jazyka a literatury.

Na otázku "Kde jste čerpal náměty?" mi spisovatel odpověděl: "Snažil jsem se zachytit co nejvěrněji život, který dvanáctiletí kluci a holky prožívají, jejich všední dny ve škole, výlety, toulky po naší zemi... Samozřejmě, že se některé texty týkají i Jičínska. Aby ne! Mám-li žáky šestých tříd svými texty zavést do některých koutů naší vlasti, pak jim samozřejmě představím Jičín, Kumburk, Bradlec, Zebín a svou milovanou Železnici. Všude tady, jak se praví v učebnici, se totiž mohou potkat s krásou!"

Autor sám neví, zda se normální žáček na některou učebnici těší, ale on svou práci již skončil a učebnice se už tiskne.

Takže se těšte

Ilona Hamanová


Studovali u nás ...

František Ladislav Rieger

význačný český politik, poslanec, nejpřednější reprezentant českého veřejného života 19.století.

Narodil se 10. 12. 1818 v rodině semilského mlynáře Václava Riegera.

Po studiích filosofie a práv se výrazně uvedl v českých národních kruzích. Stál u zrodu Měšťanské besedy, výrazně se zasadil o zrod Národního divadla (od r. 1851 byl jednatelem Sboru pro zřízení Národního divadla). Od konce 50. let minulého století zaujal po svém tchánovi F. Palackém vedoucí místo mezi českou politickou reprezentací, Čechy zastupoval v jednáních s císařem i v Říšské radě. Jeho aktivity byly skutečně rozsáhlé - pracoval v řadě vlasteneckých spolků, redigoval vydávání naučného slovníku a jako vyslanec českého společenského života podnikl několik cest do zahraničí.

Na jičínském gymnáziu studoval F. L. Rieger od svého jedenáctého roku v letech 1829-1833. Od 6 let chodil do školy ve Vysokém nad Jizerou. V 10 letech složil úspěšně přijímací zkoušky na liberecké gymnázium. Rodiče se ale rozhodli, že syn nastoupí nikoli do Liberce, ale do Jičína. Jičínské gymnázium, jak sám Rieger píše, "skýtalo nejen přinejmenším stejnou odbornou kvalitu, ale i výhodu většího vlivu vlasteneckého živlu". Skutečně k Riegerovým profesorům patřili významní obrozenci Jan Sidon, František Šír či Šimon Karel Macháček (jakož hru Ženichové mimochodem uvedla v Jičíně právě v těchto dnech skupina pražských herců v čele s Janem Čenským).

V dobách Riegerových bylo jičínské gymnázium šestitřídní. Sám Rieger absolvoval v Jičíně čtyři třídy (tehdy se označovaly parva, principie, grammatika a syntax). Od svého příchodu bydlel František v domě na náměstí, přímo sousedícím se zámkem. Ve škole již od počátku ohromoval spolužáky i profesory svými vědomostmi. Čerpal je nejen od přednášejících, ale i četbou v gymnazijní knihovně. Zde čítával často do noci. Jednou prý když na něho bylo zapomenuto a byl zamčen, musel zde přespat. V letech 1832 i 1833 byl s velkou slávou vyhlášen premiantem školy.

Mezi spolužáky vynikal prý ráznou a přímou povahou, čímž se stal i u starších spolužáků respektovanou autoritou. V podstatných věcech zpravidla zásadově trval na svém, čímž se občas dostával do střetu s přísným rakouským školním řádem. V prvním ročníku dostal dokonce sníženou známku z mravů. V posledním roce studia v Jičíně vynikal Rieger nad své spolužáky už natolik, že ho někteří profesoři pokládali téměř za svého asistenta. A to až do té míry, že mu přenechávali výklad, někdy dokonce i zkoušení žáků. Tyto okolnosti vedly Riegerova třídního profesora Františka Mühlvenzela k doporučení rodičů, aby dali syna na studia do Prahy, kde pozná jiné studenty i jiné profesory a přesvědčí se, že mnozí lidé vědí ještě více než on. Riegerovi poslechli a na podzim 1833 se F. L. Rieger s Jičínem rozloučil a stal se žákem J. Jungmanna na akademickém gymnáziu v Praze. Jeho cesta vzhůru byla otevřená a Jičín k ní nemalou měrou přispěl!

Miloš Chlumský


Kalendárium

aneb co se od minulého čísla ve škole událo
(výběr)

22. 10. účast na Regionálním přeboru přespolního běhu družstev ve Vrchlabí
24. 10. - "Hair" - skoro všichni - filmové představení
24. 10. - koncert holandského studentského orchestru, v aule
30. 10. - 14. 11. - nové počítačové programy, školení pro pedagogy
5. 11. Výstava v KD - prezentace škol
11. 11. - divadelní představení Mastičkář, Biograf Český ráj
14. 11. - beseda k 17. listopadu, septima, 4. A, 4. B - aula
18. 11. - fotografování tříd
19. 11. - Běh 17. listopadu, Kopidlno
27. 11. - přednáška o Americe s diapozitivy, sekundy, kvarta, I. A. - Biograf Český ráj
4. 12. - divadelní představení "Byl jednou jeden drak", v K-Klubu, prima, sekundy
9. 12. - exkurze do Prahy - historický seminář, prof. Křivánková
10. 12. - zájezd do Prahy - Židovské muzeum, tercie, prof. Horáková
19. 12. - vánoční besídky - divadelní představení studentů IV. A. a IV. B
5. 1. 1998 - znovu do školy
5. 1. - 10. 1. - první turnus lyžařského výcviku v Krkonoších, druhý turnus, který se měl konat ještě v lednu, pro nedostatek sněhu odvolán

-red-


Z fotokroniky LG

Na misymposiu Humor v pohádce v době festivalu JMP, které připravil ve spolupráci s LG dr. Josef Hetych (Katedry českého jazyka a literatury PF Hradec Králové), vystoupila pardubická skupina Muzikáři.

Během letošního festivalu Jičín město pohádky proběhla v aule akce Drama ve výchově. Studenti dvou tříd, sekundy A a B, pod vedením posluchačů DAMU.

Úspěšné vánoční divadlo: studenti čtvrtého ročníku Marie Rejfová a Daniel Sedláček

Studovna a čítárna na galerii auly LG už se zaběhla, studenti tam rádi chodí nejen číst, ale i na prý výborný čaj. Proslýchá se, že tam na něj chodí i pan ředitel.


Galerie LG

Příjmení, jméno:Mgr. Nouzová Alena
Adresa:Pod lipami 893, Jičín
Věk, znamení, dat. nar.:46, blíženci, 12. 6. 1951
Rodina:Manžel Pavel (soukromý podnikatel), dcery Jana (20) a Alena (I.A)
Oblíbená hudba:Lidová, klasika
Oblíbený žánr, autor:Moderní literatura s psychologickým podtextem
Oblíbené jídlo:Těstoviny
Oblíbená barva:Hnědá
Oblíbené zvíře:Kůň
Oblíbená známka:Jednička
Oblíbený umělec či vědec:Mozart
Přežblept:Místo "Sedněte si!" řekla "Lehněte si!"
Přání pro studenty:Aby všichni odmaturovali.


Lepácké přešplechty

Co se šustlo během vyučování:

Obsah vaší hlavy se rovná technickému vakuu.

Škoda každé pětky, která padne vedle!

Kdo nemá učebnici, je nemrava a lump!

Během německého jazyka jsme vymýšleli pádné odpovědi pro situaci, kdy nás u bazénu uhání nějaký dotěrný pobuda. Jedna dívenka jej opravdu mrštně odpálkovala: "Gib mir ein Zimmer!"


Z jičínské kultury

Ve středu 25. února, proběhne v jičínském K-klubu již podruhé ocenění počinů, které upoutaly v minulém roce pozornost kulturní veřejnosti. Známe jej pod jménem Jivínský Štefan. Jméno tohoto jičínského "oskara" vzniklo podle jičínského spisovatele, národopisce a pohádkáře Josefa Štefana Kubína, který byl od počátku polistopadové doby v pozadí různých projektů v oblasti regionální kultury. Nejspíš málokdo ze studentů ví, že dnes už zaběhnutý pohádkový festival byl v té nejrannější fázi myšlen jako Kubínův festival, právě proto, že Kubín zahajuje onu řadu pohádkářů a spisovatelů pro děti a mládež, s nimiž se později v Jičíně jakoby roztrhl pytel.

Když vznikal festival "Jičín - město pohádky", zdůrazňovali jeho zakladatelé mezi jiným právě důležitost regionálního hlediska, tj. oživení města/prostředí, ve kterém žijeme, kulturním děním a zároveň "zviditelnění", jak se později módně začalo říkat, Jičína, vymodelování jeho nezaměnitelné tvářnosti, kterou dříve symbolizovala postavička Čtvrtkova Rumcajse, pro široké okolí.

Z téhož důvodu je důležité zdůrazňovat, jak široké je kulturní dění v našem městě, ale i v blízkém dosahu okolních měst a obcí, jak důležité je zveřejňovat, co kdo dělá, mnohdy zcela bez nároků na jiné ohodnocení než na přízeň publika, s úmyslem rozdávat zážitky z obrazů, knížek, hudby či jiných kulturních výtvorů a výsledků jiným, s úmyslem udělat ostatním potěšení, podělit se s nimi o nějakou zkušenost, ale třeba i je pobavit či dokonce pobláznit, jak ukazuje jeden nádherný název Pekelná pakárna. Prochor (B. Procházka) ostatně už v jičínském tisku zveřejnil všechny nominace, jejichž množství bylo i pro samotné pořadatele podniku překvapením. Takže my už se můžeme těšit, kdo si odnese objekt, který, stejně jako loni, pochází z dílny manželů Lhotákových.

Jan K. Čeliš


Okresní finále středních škol ve volejbalu chlapců

Hala SPŠ Jičín, 4. 12. 1997

Zúčastnilo se osm družstev. Byla rozdělena do dvou skupin, v nichž se hrálo na 2 sety. V naší skupině jsme postupně porazili ISŠO Hořice, SIŠ Nová Paka a Gymnázium Hořice vždy 2:0 (celkový poměr 90-21).

V semifinále jsme narazili na druhého ze skupiny B, Gymnázium Nová Paka. Vítězstvím 2 : 0 (30:12) jsme postoupili do finále proti VOŠ SPŠ Jičín. Po velmi dobrém výkonu jsme zvítězili poměrně hladce 2 : 0, sety 15 : 7 a 15 : 5, a stali se tak celkovými vítězi s právem postoupit do regionálního finále.

Pořadí 4 nejlepších:
1. Lepařovo gymnázium Jičín
2. VOŠ SPŠ Jičín
3. Gymnázium Hořice
4. Gymnázium Nová Paka

V našem družstvu hráli:
Štěpán Lukavec, 4. A
Václav Nidrle, sexta
Tomáš Mádle, septima
Petr Kunt, septima
Lukáš Hrdina, 3. A
Pavel Krčmárik, 3. A
Michal Čapek, 3. A
Tomáš Rada, kvinta
Petr Šatný, kvinta


Zvěděli jsme od bikros-mana

Od rozhovoru s reprezentantem republiky v bikrosu, terciánem Ondřejem Bydžovským (14let), jsem si slibovala větší plynulost dialogu a také víc výřečnosti z jeho strany. Ale znáte to, sportovci bývají neohrožení a výrazní ve sportu, stejně jako muzikantům bývá blaze na koncertním pódiu a hercům na jevišti. Vystupování na jiném působišti činí často potíže i nám "novinářům".

NLG: Zkus nám nějak bikros přiblížit, snad nějaká pravidla a proč ho jezdíš.
OB: Hm, pravidla, to je zdlouhavý, a jezdím to, protože mě to baví, je to zajímavý.

NLG: Odkdy se mu věnuješ a kdo Tě k němu přivedl?
OB: Přivedl mě k němu táta a jezdím ho od pěti let.

NLG: Co k tomu všechno potřebuješ, mimo kola tedy?
OB: Helmu, rukavice, nějaký to strojení a speciální chrániče.

NLG: A co taková terenní jízda vůbec vyžaduje?
OB: Sílu, hbitost, a taky u toho musím dost přemýšlet, hlavně v zatáčkách.

NLG: Utrpěl jsi už nějaký úraz?
OB: Jo, dvakrát jsem si zlomil klíční kost, jinak jen odřeniny.

NLG: Jak často se připravuješ na závody a co pro to děláš?
OB: Každej den nejlepší, jezdím na kole, chodím plavat a do posilovny, do tělocvičny.

NLG: Kam jezdíš na závody a kdes získal titul reprezentanta republiky?
OB: Závody jsou všude po republice, nejvíc v Praze, Brně. A ten titul jsem vyjezdil, je to podle umístění na mistrovství republiky.

NLG: A to probíhalo jak a kde?
OB: To je takovej seriál pěti závodů a koná se různě, v Praze, v Brně zase, na dobrejch tratích a hlavně tam, kde mají peníze.

NLG: Jezdíš jenom s vidinou zlaté medajle, anebo pro něco jiného?
OB: Taky trochu, každej chce vyhrát, ale většinou jen pro zábavu.

NLG: Mohl bys bez bikrosu existovat, nebo jsi k němu totálně přilnul?
OB: Hm, totálně jsem přilnul.

NLG: Nepřipadáš si v některém předmětu, jakobys překonával krkolomný terén? Který bys vypustil? A který Tě baví?
OB: Nevím, možná chemii. A baví mě angličtina.

NLG: Jak vysoko to chceš s bikrosem dotáhnout?
OB: Třeba až na mistra světa!

NLG: Jezdí bikros taky dívky?
OB: Jezdí. Ale v Jičíně by měla teprve letos začít jedna osmiletá.

NLG: Přitahuje Tě jěště jiný sport nebo umění?
OB: Hm, přitahuje. Lyžování a malování.

NLG: Chtěl bys někomu něco vzkázat?
OB: To radši ne!

Míša Velíšková

P. S. Podle pravidel pravopisu se píše "medaile", takže to není přehlédnutí korektora, který nejdříve přemýšlel, má-li to opravit, aby nepletl studenty nižších tříd, ale nakonec to nechal, jak to je, věda, že je to autorský záměr.


index