Logo NLG


Noviny Lepařova gymnázia č. 3–46. února 1998Ročník 2 (7)

Jičíňák v Americe

Byla jsem požádána o napsání krátkého článku o tom, co mě překvapilo v Americe. Studuji už tři měsíce na střední škole v Kalifornii, a tak jsem si myslela, že napsat nějaké zajímavosti nebude těžké. Ale teď sedím před touhle bednou a nevím, kde začít. Možná, že bych mohla začít tím, jaké představy jsem měla o Americe z amerických filmů promítaných v České republice, reklam, a od českých turistů, kteří tady strávili celé dva týdny.

"Američani jsou hrozně tlustí, protože se cpou hamburgrama a vozí si zadek v autě." Fajn, aspoň budu nehubenější ze všech holek ve škole a nebudu mít žádnou konkurenci. Chyba lávky. Nejenže nejsem nejhubenější, ale dokonce postupně i ztrácím svoji pozici ve zlatém středu. Buráková pomazánka, anglické koblihy, skvělá americká pizza a zmrzlina. Který Čech by odolal, zvlášť když je ve vývinu a v depresi. Navíc není lehké tu burákovou pomazánku, nebo pizzu, vyběhat nebo vychodit, protože všechno je tu tak daleko, že se tady opravdu musí všude jezdit autem. Tím pádem každý od šestnácti let nahoru skutečně potřebuje mít auto, jinak je namydlenej. Auto je tady nutností, ne snobským přepychem. Tetičkovské klepy stylu "Oni mají dvě auta, zazobanci jedni!" pouze prozrazují neznalost spojenou s trochou závisti.

McDonald, údajný vzor Ameriky, je alespoň v Kalifornii utlačován zeleninou, ovocem a jinými zdravými potravinami. Kdybyste se tady jenom zmínili, že jíte ovar, jitrnice, prejt, vepřové koleno a chleba se sádlem, setkali byste se s nevěřícím pohledem plným znechucení a opovržení.

Kovboj kouřící pravou americkou cigaretu je tady už jenom pohádkou pro děti. Billboardy jako "L%M - chuť Ameriky" jsou postupně vytěsňovány slogany typu: "Do you mind if I smoke?" A žena odpovídá: "Do you care if I die?" 1 Kouření už prostě není cool! K mému překvapení ani drogy nejsou oblíbené ani u potomků hippies. Ne že byste tady za celý rok neucítili vůni marihuany, ale rozhodně se tady mladí lidé dokážou dobře bavit i bez ní.

Taky jsem si myslela, že jako zahraniční student tady budu něco trochu víc exotického, ale místo toho jsem se rychle naučila lidí ptát, odkud jsou, nebo odkud je jejich rodina. Dokonce jsem se stala členkou Internacionálního klubu, kde najdu lidi skoro z každého koutu světa. Takže po školní chodbě slyším nadávky v japonštině, korejštině, španělštině, čínštině, malajštině, němčině, ruštině a teď díky mně i v češtině. Jak to, že se lidi s tak odlišnými kulturami navzájem nepokoušou, ba co víc, žijou tady v docela poklidné harmonii?

Předvedu vám malou ukázku.

"Ahoj, jak se máš?" "Jo, dobrý." Ujdu dalších pár metrů. "Čau, jak jde život?" "Jo, dobře." Zděšeně se na sebe podívám. Co? Mám díru na tričku nebo mám zelený obličej? Snažím se být neviditelná.

Byla jsem druhým dnem v Americe. Dokážete si představit, že byste se prostě procházeli obrovským supermarketem, a pět neznámých lidí by se na vás usmálo a ptalo se, jak se máte? Anebo že byste šli po pláži, smáli se na kolemjdoucí a zdravili je? Nebo se začali bavit s úplně neznámým člověkem jiné generace, který jde stejným směrem? Tak pak jste jako stvoření pro život v Americe!

Já, která jsem byla zvyklá zdravit jenom svoje kamarády a ne vždycky se na ně přitom šklebit od ucha k uchu, jsem byla považována za podívína. Ha, jaký falešný lidi! To byla moje obranná reakce. Nebyla jsem totiž zvyká pustit si lidi tak blízko k tělu. A zároveň jsem nemohla uvěřit, že se prostě usmívají, protože chtějí a ne proto, aby jenom "vypadali" mile.

Já jsem si doma, jako každý, kolem sebe postupně vybudovala obranný štít, za který jsem pustila opravdu málokoho. Takže si dokážete představit moje zděšené reakce, když robustní černoška, kterou jsem samozřejmě předtím v životě neviděla, mně položila ruce zezadu na ramena a řekla mi:

"Tahle barva vlasů na tobě vypadá tak skvěle! kde sis i nechala udělat?" A následně si se mnou půl hodiny povídala o České republice a pak odfrčela za honem na ponožky. Anebo když mi žena pracující v Galerii zničehonic řekla "Ty máš ale krásný oči!" a hezky se na mně usmála. Představte si starou babičku, která obdivuje moje super extravagantní boty, snad na patnácticentrimetrové briketě. Na druhou stranu se mi tady ještě nestalo, abych slyšela nepříjemné narážky na mé ucho plné náušnic, neobvyklou barvu mých vlasů, nebo na styl mého oblečení.

Kdybych z Ameriky mohla domů přivézt jenom jednu věc, asi by to byla ta schopnost vzájemné tolerance a uznávání.

1 Bude vám vadit, když si zakouřím? / Bude vás zajímat, když zemřu?

15. 12. 1997

Patricie Satrapová

Autorka textu sama sebe na internetu prezentuje následujícím způsobem:

Páťa, ročník 1981, se narodila v Jičíně a po pěti letech na ZŠ přestoupila do primy Lepařova gymnázia v Jičíně (letošní kvinta). Od září 1997 dlouhodobě pobývá ve Spojených státech. Pokud vás cokoliv o Spojených státech a každodenním životě v té zemi zajímá, napište nám. Rádi zprostředkujeme odpověď přímo od zdroje.


Štěpán Peroutka maturoval na naší škole v roce 1994. 23. 10. 1997 jsme si s ním povídali o jeho pobytu v Americe, kde pracoval v táboře pro postižené děti.

Tak chutná Amerika

Troufnu si vás vtáhnout do poetična, anebo možná dramatična, jak kdo chcete, současné Ameriky, kam se o prázdninách na vlastní pěst vydal bývalý student LG, Štěpán Peroutka (4 roky po maturitě). Není to dnes, pravda, žádná velkolepá událost, vycestovat do zámoří, ale určitě to vyžaduje dávku odhodlání a kuráže.

Štěpán Peroutka vyprávěl, hodnotil, láteřil i chválil, popisoval a důvěrně nás seznamoval se vším, co ho v Americe provázelo i co mu zkřížilo cestu, na jedné říjnové besedě v naší aule.

Letadlem jedné nevalné společnosti přebrodil nakonec oceán Atlantický, usadil se na dva horké měsíce ve státě Virginia, v táboře pro postižené (osoby různého věku) a činil se tady jako uklízeč, školník i údržbář. Zároveň si oblíbil vyvážení odpadků velkým FORDem (kdo by si nedal říct!). Zpočátku mu práce v kempu, ale i jazyk připadaly cizí, ovšem každodenní pílí a kontaktem s lidmi se brzičko zadaptoval. V kempu zažil rozličné příhody, to když se smrtelně jedovatým pavoukem nakládal, jakoby to bylo neškodné české slunéčko sedmitečné.

Jasně, že se mu občas zastesklo po českém kraji, kuchyni, pivě a lidech. Aby stesk zahnal, zpíval si jednu českou lidovku za druhou, došlo i na státní hymnu. Povídal, že se za svou zemi ani trochu nestyděl, spíš poukazoval na to, že by se často namyšlení Američané měli stydět. Většinou za své zásadní nevědomosti.

Spřátelil se tam s dívkou, s níž podnikl výlet do Mexika. Šíleně si přál omrknout Mexiko. Cestou kapánek podráždil mexické policisty, načež byl zase on podrážděn americkými úřady v souvislosti s vízem. A tak se v Novém světě déle nezdržel, letadlem stejné nevalné společnosti odletěl domů.

Prvním příznakem návratu byl kulturní šok. Ze všeho statečně vyvázl, vrátil se s pořízenou a usoudil, že by se snad mohl ještě někdy do USA podívat.

Míša Velíšková


Studenti LG byli v Paříži.

Petr Marhan toho nafotil hodně, architektura hlavního města na Seině i atmosféra nejpřitažlivějšího evropského velkoměsta láká. My jsme mohli vybrat jen několik z nich, a kromě toho máme ke čtenářům otázkY: Jak se jmenuje podivná stavba na fotografii, která vypadá spíš jako průmyslová stavba (na následující straně)? Jak se jmenuje místo s nápadnou pruhovanou polokoulí na druhé fotce (je nafukovací a je tam dočasně), popř. odkud je tento známý pohled? Jak souvisí tento snímek s posledním, na kterém je velká plastika lidského prstu?

Fotografie se pokusíme zařídit.


Kultura LG

Na kulturních aktivitách LG se významnou měrou podílejí oba pěvecké sbory, které při LG pracují. Činnost pěveckého sboru Foerster i dívčího sboru Noviny LG pochopitelně zajímá a přinášejí proto následující materiál:

Pěvecký sbor Foerster

Zjara uplynou od vzniku Foerstera už tři roky. V současné době má sbor 45 členů. Zkoušky se konají každý pátek od 16 do 18 hodin, někdy i celé sobotní dopoledne. K událostem důležitým pro sbor a jeho prezentaci na veřejnosti patří především:

V roce 1996

  • účast na "Foerstrovských oslavách"
  • odhalení pamětní desky herce Zdeňka Řehoře
  • vánoční koncert v kostele sv. Jakuba
  • oslava výročí narození filmového režiséra K. Zemana v Ostroměři
  • zájezd do Martina na "Martinské dny °96"

    V roce 1997

  • Jarní sborový koncert
  • zahájení "Šrámkovy Sobotky"
  • Benefiční koncert in memoriam Jiřího Vály v pražském Hlaholu (8. 10.)
  • koncert "Pocta lidové písni" v Porotním sále jičínského zámku (spolu s paní Vaškovovou a se skupinou Fidle)

    Co chystáme v roce 1998

  • koncerty v Semilech a v Turnově
  • Jarní sborový koncert (pozveme hosty - sólisty)
  • společný koncert s Dívčím sborem SPGŠ v Nové Pace
  • zájezd do Anglie
  • vánoční koncert
  • koncert sborů, které zazpívají árie ze slavných světových oper (pozveme sólistu z Národního divadla v Praze

    V pěveckém sboru Foerster zpívají rovněž studenti a studentky LG:

  • Věra Janáková - sexta
  • Jan Rejha - sexta
  • Pavel Krčmárik - III. A
  • Zuzana Šolínová - kvarta
  • Tereza Kobrlová - kvarta
  • Oldřiška Chutná - kvarta
  • Valika Kolesárová - 4.B
  • Pavla Kozáková - 1. A (od ledna 1998)
  • Jan Čeliš - 4. B
  • Bára Ulrichová - sekunda

    Dívčí pěvecký sbor při LG

    Každý pátek něco po poledni vtrhne do hudebny houf čtyřiceti dívek, které pod vedením paní prof. Ivany Hanzlové začnou slaďovat svoje hlasy. Klavírní doprovod má na starosti Pavel Krčmárik. Zpívají se různé písničky - například od J. S. Bacha - a děvčata zpívání moc baví. Zatím poslední příležitostí se předvést byly vánoční koncerty 17. prosince v aule LG. Ty dopolední byly určeny žákům 1. základní školy a našim studentům. Odpolední byly pro rodiče, babičky a jiné příbuzné. Svou troškou do mlýna přispěl i nevelký sbor z 1. ZŠ. Před výstupy byla pochopitelně tréma, ale po pár taktech známých i méně známých koled se dočista rozplynla. Koncerty se určitě líbily a i účinkující byli spokojeni.

    Klára Pechočová


    Vánoční koncert

    K atmosféře vánoc patří zapálená svíčka, vůně fantišku a cukroví a koledy. To vše vytváří intimní náladu, kouzlo, kdy jsou si lidé i věci bližší než jindy, kdy si ve slavnostní atmosféře a radostné náladě víc než kdy jindy uvědomí zázračnost stvořeného světa, skutečnost kolem sebe ...

    Takovou malou slavností byl vánoční koncert v aule ve středu 17. prosince, který připravil Dívčí pěvecký sbor při LG se svými sólisty a hosty. Správně bylo zdůrazněno na plakátě, na kterém zvali studenti Lepařova gymnázia všechny k účasti na koncertě, že je to "jejich" koncert. Tohle po léta na LG chybělo: pocit, že je to škola, která patří studentům, a že studenti přináleží k této škole. Pocit, který účinkující vytvořili, byl právě tím komorním, intimním pocitem, zdůrazňujícím, že se zde sešli všichni ti, kteří se chtěli společně poradovat z pěkné muziky, výkonů svých spolužáků, a z pohody, která tu najednou zázračně byla.

    Jan K. Čeliš


    Krátce

  • V listopadu zavítala do Jičína populární autorka dětských příběhů ("Nefňukej,veverko", "Páni kluci"), Věra Šimková-Plívová. S našimi studenty se sešla a řečnila na nejedno téma v aule LG.

  • V záplavě bílých šatů, motýlků, poklon, pugetů a vábné hudby se někteří studenti LG rozloučili 5. 12. 1997 závěrečným věnečkem s tanečním kurzem.

  • Ve středu 17. 12. 1997 se v naší rozmilé aule uskutečnil vánoční koncert, který nachystali studenti LG i jejich hosté pod dohledem paní profesorky Ivany Hanzlové. Thanks!

  • Poslední školní dopoledne v roce 1997 jsme se nenudili díky jednak čtvrťákům a jejich úsměvnému představení a jednak díky strhujícím utkáním ve volejbale a košíkové, které se semlely v tělocvičně. Thanks!

  • V pátek 19. prosince se putovalo k lodžii a dřevěnému Betlému manželů Lhotákových, u něhož se pěly koledy, Jan K. Čeliš fidlal na gajdy, cinkaly zvonky a žhnuly svíčky - vše našeptávalo příchod Vánoc.

    M. V.


    Pamětihodnosti Drážďan

    V úterý 9. 12. 1996 museli studenti kvinty a němčináři tercie vstávat o hodně dřív než jejich spolužáci. Už v šest hodin jsme seděli v autobuse a vyjížděli směr Drážďany.

    Po zhruba čtyřhodinové jízdě jsme dorazili konečně k cíli. Autobus nás zavezl na nábřeží, kterému se říká "Balkon Evropy", na Brühlsche Terasse. Z parkoviště jsme už museli po svých. Cestou jsme měli krásný výhled na Labe, za námi dominovala známému panoramatu budova umělecké akademie - Kunstakademie. Dále jsme minuli Albertinum, ve kterém se nachází saská klenotnice Schatzkammer. Pozoruhodná je katolická katedrála Hofkirche, která je jednou z nejvýznamnějších staveb Drážďan. Poblíž Hofkirche se nachází Fürstenzug. Je to mozaika na fasádě, dlouhá 102 metrů a složená z 25 tisíc porcelánových kostiček.

    Hlavním cílem naší výpravy byla ovšem návštěva obrazárny ve Zwingeru. Ještě než jsme k ní dorazili, mohli jsme spatřit drážďanskou operu Semperoper. Po pár krocích jsme už stáli u Zwingru. Tato stavba vznikla v polovině 18. století a od 19. století v něm byla umístěna vedle dalších sbírek jedna z nejznámějších evropských galerií. Obdivovali jsme proslulou Sixtinskou madonu i jiné obrazy sbírky Alte Meister. Nakonec jsme zavítali na náměstí Neumarkt, kde jsme měli rozchod. Na vánočním trhu, který každoročně navštěvují tisíce návštěvníků, jsme si mohli nakoupit i my vánoční dárky pro své blízké.

    Tento výlet byl pro nás velmi zajímavý a byla bych ráda, kdyby se podobné akce se školou konaly častěji.

    Lenka Dudková


    Návštěva přátel

    19. února 1988 přijede skupina sedmnácti holandských studentů z partnerského města Wijk bij Duurstede. Tentokrát si vybrali zimní termín, protože si chtějí užít sníh, a zkusit si zalyžovat. Většinu času tedy s nimi strávíme na horách. Do jaké míry jim počasí letošní zimy toto přání splní, je ovšem ve hvězdách.

    Soňa Machová


    Sexta na vodě

    Když náš šéfredaktor hledal někoho pro napsání článku o vodáckém kursu třídy sexty, ochotně jsem se nabídl. Mám totiž něco, co by Vás mohlo zajímat. Je to tajná nahrávka telefonického rozhovoru dvou studentů našeho gymnázia. Jednoho jsem identifikoval jako studenta sexty, druhého jsem nepoznal. Říkejme jim třeba X a Y. Předem se omlouvám za určité pasáže rozhovoru, ale v zájmu přesnosti jsem nic necenzuroval.

    Crrr, Crrr

    X: Halo?!

    Y: Čau X, tady Y.

    X: No nazdar, vo co de?

    Y: No o nic. Jen si mi slíbil, že až přijedeš z toho kursu, tak že brnkneš a vše mi popíšeš. No a ty nic.

    X: Jo, no vidíš, Tak tedy: Vyjeli jsme sedmého září roku devatenáct set devadesát sedm, v sedm patnáct evropského času, z malého vlakového nádraží města Jičína...

    Y: Co blbneš vole, ruplo ti snad v bedně, Nejseš u výslechu.

    X: No já myslel, že když jseš tak hrr do těch informací...

    Y: ..no tak nemysli a vyprávěj, přeháněj.

    X: Cesta byla dosti nudná, třikrát jsme přestupovali. Z Jičína jsme jeli přes Nymburk do Prahy, kde jsme přestoupili na vlak do Českých Budějovic. V Budějovicích na vlak do Rybníka a tam jsme přestoupili na poslední vlak do Vyššího Brodu. Jo hochu v Rybníce k nám přistoupila stejně stará třída z gymnázia v České Lípě. Kluci nic moc, ale měli tam pár docela slušnejch holek. Harej hnedle tasil kytaru a začal si brnkat jen tak pro sebe ňákej shit, no co ti budu povidat...

    Y: Hmhmmm.

    X: Tak kde sem to skončil... jo už vím. Kolem jedné hodiny jsme teda dorazili do Vyššího Brodu, do kempu "Pod hrází". Po rychlém ustanování většina kluků provětrala míč a "zamachřila" před českolípačkama. Následovala prohlídka tamního kláštera, zde si Hari vybral jednu českolipskou "oběť", a pak zjistil, že je to kluk!! Večer byla na programu večeře, stravovali jsme se individuálně, a malý táborák. Druhý den po snídani následovalo pro někoho první seznámení s loďkama, vodáckou technikou, s instruktorama Víťou a Petrem a někdo navázal i bližší kontakt s Vltavou... Po obědě jsme se vydali na první plavbu. Naše skupina se vydala na asi patnáctikilometrovou cestu po proudu Vltavy do Rožmberka, do kempu "U správného vodáka". Stany a věci nám převezli v autech po silnici. Jako vždy většina kluků "povodila" míč, než ho Radek aktivně prokopl. Večer jsme skoro všichni seděli na terase tamního "bufítku". Hráli jsme karty, ať už prší, poker či mariáš. Zde se opět projevil jeden můj spolužák, když za pět korun českých volal na linku nula šest nula devět.

    Y: Ž to byl Honzík?

    X: No kdo jinej. Dopoledne následujícího dne jsme si prohlídli městečko Rožmberk i s jeho hradem. Celkem slušný. Následoval oběd a odpoledne plavba do dalšího kempu "Pískárna". Samozřejmě, že na cestě bylo i pár jezů či retardérů (to je výtvor člověka na nesjízdném jezu - pozn. red.). No, a kdo se neudělal (nepřeklopil) na nich, o toho se postarali ostatní.

    Na Pískárně jsme měli odpoledne volno, navečer jsme my kluci šli na dřevo a večer byl společnej táborák s Českou Lípou. Samozřejmě někteří začali navazovat kontakty na straně České Lípy a někdo i úspěšně.

    Další den jsme na cestě do kempu "Nové Spolí" u Českého Krumlova narazili na skvělej retardér (všichni už doufám vědí, co to je). Někteří si ho sjeli dvakrát, někteří i třikrát, a profesor Kazda s posádkou dokonce čtyřikrát!!

    Po nezbytném obědě jsme se vypravili na prohlídku Krumlova. Navštívili jsme zámek, prošmajdali město, otestovali českokrumlovské hostince a pizzérie a večer, večer jsme absolvovali superskvělou prohlídku části města.

    Y: No počkej, počkej! Superskvělou? Já z vlastní zkušenosti vím, že prohlídky měst jsou většinou pěkná votrava.

    X: To možná, ale ne naše prohlídka s malou, srandovní a hlavně vtipnou průvodkyní... To máš jako... chemie. To je taky nuda, ale když se na scéně objeví velmi hezká praktikantka..

    Y: ...tak je to něco jinýho. Pokračuj.

    X: No, absolvovali jsme skvělou prohlídku. Večer se konal spánek. Následující dopoledne bylo volno a díky Karáskově tetičce jsme si mohli zahrát obligátní fotbal. Odpoledne jsme se dostali přes další retardéry do posledního kempu "Zlatá Koruna". Večerní zábava byla buď návštěva bufetu nebo minitáborák, kterého se zúčastnila jen část z obou tříd.

    Předposlední den, po poslední plavbě jsme zakotvili v Českých Budějovicích, odevzdali všechno, co nám bylo zapůjčeno, a čekali asi hodinu a půl na autobus. Ten nás a Čekou Lípu odvezl k nějaké tělocvičně, kde jsme strávili poslední noc. Pár z nás si ještě zašlo na večeři a pak byl už "skorokonec".

    Y: To jste spali v tělocvičně?

    X: No jo. Všichni dohromady, naskládaný podél zdi. Poslední den nás brzo ráno vyzvedl další autobus a dopravil na vlakáč. Vlakem jsme se dostali do Prahy na Hlavní. Následovalo dlouhé loučení s Českou Lípou...

    Y: Oh, to byl jeden zamáčl slzu.

    X: Hele, jen tak mezi náma, bejt tam o tejden dýl, tak si některý holky z Lípy vezou domů nadílku.

    Abych to dokončil, v Praze jsme přestoupili a dojeli šťastně až do Jičína.

    Y: Takže když to zhodnotíš?

    X: Super, super, super. Profesoři nezlobili, počasí bylo celkem dobrý a žádnej průser se nekonal...

    Rozhovor ještě pokračuje, ale už se netýká našeho tématu. Já doufám, že jsem se zhostil svého úkolu dobře a někdy příště AHOJ (to je vodácký pozdrav - pozn. redakce).

    -bás-

    Pozn. šéfredaktora: Autor se opravdu zhostil dobře, a rovněž podle jiných hlasů, které donesly do redakce zprávy, byl kurs hodnocen všemi zúčasněnými pozitivně.

    Sexta na vodě

    Itinerář: České Budějovice (nádraží), Dívčí Kámen, Zlatá Koruna, Český Krumlov, Rožmberk, Vyšší Brod.


    Sport

    Úspěch v basketbalu

    Dne 26. 11. 1997 se naše škola zúčastnila v Kopidlně basketbalového turnaje, který je součástí středoškolských her. Na turnaj se dostavilo 8 týmů: ISŠ Hořice, SZŠ Hořice, Gymnázium Hořice, ISŠ Nová Paka, Gymnázium Nová Paka, SPŠ Jičín, domácí Zahr. škola Kopidlno a samozřejmě Lepařovo gymnázium Jičín. Náš devítičlenný tým tvořili studenti vedení p. prof. Banýrem.

    Týmy byly rozlosovány do dvou skupin. Ve skupině A se střetlY: SZŠ Hořice s gymnáziem Hořice a Gymnázium Nová Paka s Lepařovým gymnáziem Jičín. Skupinu B tvořily týmY: ISŠ Hořice, ISŠ Nová Paka, SPŠ Jičín a SZŠ Kopidlno. Vítězové skupin hráli o 1. místo a druzí ve skupinách o 3. místo.

    V prvním zápase jsme se utkali se SZŠ Hořice. Naší velkou zbraní byli dva "obři" Lukavec (4.A) a Urbánek (1.A). V tomto zápase jsme bez prblémů zvítězili poměrem 46 : 4. V druhém utkání jsme porazili gymnazisty z Nové Paky poměrem 29 : 26, ale byl zraněn Jan Urbánek, a proto jsme museli do dalšího boje proti Gymnáziu Hořice nastoupit bez něho. Toto utkání bylo nejtěžší a zároveň nejdůležitějí, protože se rozhodovalo o 1. místo ve skupině. Vyhráli jsme pouze o jeden bod poměrem 25 : 24 a brány do finále byly otevřeny.

    Naším soupeřem ve finále byl vítěz skupiny B, jímž se stala ISŠ Hořice. Utkání mělo nervózní průběh a do poslední chvíle nebylo jasné, kdo bude vítězem. Ve vedení se mužstva střídala, ale nakonec vítězství zůstalo na naší straně. Poměrem 32 : 31 jsme si vybojovali postup do krajského kola, které se uskuteční v březnu příštího roku v Trutnově. Nejlepší střelci našho týmu byli J. Urbánek, Š. Lukavec a Ondřej Kazda, který obzvláště vynikl ve finále.

    Popřejme našemu družstvu, aby se dobře připravilo a uspělo v krajském kole.

    Kdo hrál:

    O. Kazda - kvinta
    P. Šatný - kvinta
    J. Urbánek - 1.A
    T. Chvojka - 1.A
    Š. Lukavec - IV. A
    V. Nidrle - sexta
    T. Matějka - III.A
    M. Čapek - III. A
    P. Streubel - sexta

    Michal Čapek


    Běh 17. listopadu v Kopidlně

    Deset děvčat a dvanáct kluků našeho gymnázia se s prof. Kazdou zúčastnilo tradičního závodu v zámeckém parku v Kopidlně.

    Běhá se na okruhu dlouhém 620 m. Nejmladší kategorie běží jednou, ty starší dvakrát čtyřikát, dorostenci absolvují okruhů pět. Muži a veteráni musí proběhnout celkem 15krát.

    V mladších katergoriích startovalo od 40 do 50 závodníků, ve starších pak méně. Konkurence byla letos zase kvalitní, neboť přijela ZŠ Vrchlabí, kde jsou výborní lyžaři, běžci. Ti také byli nejúspěšnější výpravou. Druhou nejúspěšnější pak byla naše skupina, což dokazuje umístění nejlepších:

    Žákyně nejmladší (1986-87):
    8. Zuzana Hofmanová, prima

    Žákyně mladší (1984-85)
    1. Veronika Plesarová, tercie
    4. Karolína Kousalová, sekunda B
    7. Teraza Hofmanová, tercie

    Žákyně starší (1982-83)
    3. Klára Tišerová, tercie
    4. Jindra Jůzová, kvarta
    5. Romana Kalenská, kvarta
    6. Lucie Pírková, kvarta

    Žáci mladší (1984-85)
    6. Michal Portyš, sekunda A

    Žáci starší (1982-83)
    1. Jan Mach, kvarta

    Dorostenci (1980-81
    1. Martin Slanina, septima
    2. Michal Čapek, 3.A
    3. Jiří Hrdý, 1.A

    Vmužské kategorii doběhl prof. Kazda třetí mezi veterány.

    Škoda, že se se závodu nemohli zúčastnit i další běžci, ať už z důvodu zranění nebo nemoci. Jistě by naše úspěchy byly ještě bohatší.

    Děkuji všem za pěkné výkony a dobrou reprezentaci Lepařova gymnázia.

    Jiří Kazda


    Byl jednou jeden drak

    Pohádkového představení Byl jednou jeden drak se zúčastnila prima, sekunda A a sekunda B. Konalo se v K-klubu 4. 12. 97. Někteří herci jsou studenti LG. Pohádka pojednávala o nezkušeném drakovi, líném Honzovi, královi Lojzovi jedenáctém, jeho dceři, která se chovala spíše jako kluk. Bylo ještě tam mnoho dalších zajímavých bytostí. No, zkrátka bylo na co koukat. Pohádka byla moc pěkná. Myslím, že by se líbila každému.

    Jana Plevová


    Koncentrace

    Zdá se, že Noviny LG zasely přece jen nějaké sémě. Netvrdíme, že fakt, že vycházejí, ponoukla ostatní, aby se houfně vrhli na novinařinu. Skutečnost, že nejen ekonomka si začala od letošního září rovněž vydávat svoje noviny, ale i na našem ústavu vycházejí paralelní tiskoviny, je pozoruhudný. Byl zahlédnut list Koncentrace (vydáno 12. 12. 97, 0. číslo) s portrétem F. Kafky na obálce a nápisem "Při vysoké koncentraci i blbost hrozí explozí!!!" Italština do kapsy, básničky, úvaha na téma pravda, gagy, křížovka etc. Tento časopis připravili Lenka Brožová a Michaela Horáková. Pozoruhodné lidové moudro - přebíráme: "Čím tvrdší hlava, tím měkčí mozek."

    P. S. Zdá se, že jednoduchá technologie psacího stroje, tužky a lepení jednotlivých textů je operativnější než složitý počítačový software a energie obou dívek nezměrná, protože než se Noviny LG stačily vzpamatovat z vánoc, je tu už další, a hned dvojnásobně velké číslo Koncentrace s nápisem podtitulu "Vzhůru do bezvědomí" na kresbě popelnice. Je plné básniček, aforismů, anekdot, atd. Je tam italština do kapsy, křížovka a slovník cizích slov. Neodoláme a přetiskujeme:

    "Mami, děti ve škole se mi smějí, že strašně šilhám."
    "Ale nesmysl miláčku. Hezky si utři slzičky, co ti tečou po zádech, a běž si hrát."

    Kdo krade, má za tři.
    Kradu, kradeš, krade,
    kradou - kdo by nechtěl,
    vilu se zahradou?

    Pokrok
    Doba kráčí vpřed, a svět se předhání.
    Už i blbci mají vyšší vzdělání.

    "Mamíííí, co budeme mít dneska k večeři?"
    "Mlč a zalez zpátky do trouby!"

    P.P.S. Autorky se objevily v redakci a projevily zájem o spolupráci. Jsme jedině rádi.

    jkč


    Nové noviny

    Možná si studenti LG všimli, že vyšlo už druhé číslo nové regionální periodické tiskoviny (regionální = oblastní, periodické = vycházející pravidelně, v tomto případě prozatím jednou měsíčně). Název: Nové noviny. Vítáme tyto noviny ze dvou důvodů: Je vždy dobře, když má čtenář možnost výběru, možnost více pohledů. Nejde v tuto chvíli o to, zda jsou ty nebo ony noviny "lepší" (bohužel to je česká národní vlastnost, hodnotit tímto způsobem), je spíš důležité, že jestliže má možnost srovnávat, spíše bude o věci přemýšlet. Druhým důvodem je skutečnost, že Nové noviny dělají z podstatné části bývalí studenti LG. A ještě další důvod: Nabízí se jistá forma spolupráce. Ostatně přečtěte si číslo, které ve chvíli, kdy budou hotové tyto noviny, "už vyšlo". A domácí úkol: Které osoby se podílejí na tvorbě Nových novin?

    -red-


    Výtržníci, upokojte se!

    Upozornění pro všechny výtržníky, kteří směle a pravidelně zasahují do počítačové sítě v učebnách informatiky tím, že likvidují cizí soubory a napáchají moře škody a neplechy tam, kde nemají. Tím následně zdržují a viditelně narušují průběh hodin svých spolužáků. Ti se potom usilovně pokoušejí vše vyčistit a uvést do původního stavu, čímž neúmyslně zabíjejí podstatnou část vyučovacích hodin. Výtržníci, prosím, bavte se něčím prospěšnějším!

    -ťuk-


    index