Logo NLG


Noviny Lepařova gymnázia č. 215. listopadu 1996Ročník 1 (2)

Nadšení a hrdost obyvatel Jičína zapůsobily hlubokým dojmem na Američany

Návštěva Jičína není pro nás žádnou novinkou. Pozorujeme obnovu města řadu let, od doby, kdy jsme začali studovat v Literárním archivu Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech, kde pracují naši kolegové a přátelé, manželé Bílkovi. Ale ještě nikdy na nás Jičín nezapůsobil tak jako 20. září 1996. Ten večer jsme byli přítomni otevření auly Lepařova gymnázia a jako diváci jsme se zúčastnili tanečních kurzů v Kulturním domě. Obě tyto události nám ukázaly tvář Jičína, která nás nadchla.

Zpěv Foersterova sboru pod výborným vedením obou dirigentů nás úplně okouzlil. Vřelý potlesk publika byl opravdu zasloužený. Poučné a zanícené vyprávění profesora Antonína Fingerlanda bylo pro nás velkým žážitkem. Vyzařovala z něho hrdost na krásný kraj, město, školu, učitele i studenty. Totéž jsme vycítili také z projevu ředitele Lepařova gymnzázia a jičínského místostarosty.

V tanečních jsme obdivovali kázeň a půvab na sále, pevné vedení a vlídné i s humorem podávané instrukce tanečního mistra.

Vracíme se do Ameriky s milými vzpomínkami.

Prof. dr. Stanley B. Winters
Mgr. Zdenka Winters
Port Charotte, Florida, USA


Uhádnete to?

V novém čísle časopisu Absinth (páté číslo, říjen 1996) jsou otištěny následující verše:

Jako autor je uveden Michal Patřín, narozen 1970 s následující charakteristikou: Po neúspěšných pokusech v oblasti hudby a divadla se příležitostně věnuje psaní poezie (např. dosud nikdy nevydaná sbírka Bázně). Žije šťastně ženat v Markově p. Strání.

Jaké je skutečné jméno, které se skrývá pod tímto pseudonymem?


Okénko do historie LG

O známkách

Je tomu skoro na den přesně 130 let, co vstoupil na jičínském gymnáziu v platnost "Přípis c.k. místodržitelství o nové stupnici známek". Spisek rozsahem sice nepatrný, pro studenty i profesory však svým významem zásadní. Na více než 50 let totiž stanovil rozsah a způsob známkování.

V porovnání s dnešní dobou byla stupnice známek širší a pestřejší. Na gymnaziálních semestrálních vysvědčeních (tehdy byla na středních školách pololetí označována vysokoškolským termínem semestr) se hodnotilo nejen chování a prospěch, ale i pilnost. Ta ukazovala zájem a aktivitu. Jaké hodnocení by si odnesli dnešní studenti? Stačilo by vůbec pět stupňů hodnocení? Jaká by byla jejich pilnost - "vytrvalá", "náležitá", "dostatečná", "nestálá" či snad dokonce "nepatrná"?

I v chování ("mravech") bylo stupňů pět. Kázeň byla v těch dobách velmi přísná. Ubývalo sice tělesných trestů, ale i drobné prohřešky se tvrdě trestaly. Být po škole, opisovat dlouhé pasáže textů či klečet - to byly obvyklé výchovné metody. Dosáhnout prvního stupně z mravů pak bylo věcí věru namáhavou. Jaké tedy bylo chování tehdejších gymnazistů (opět v pořadí 1.- 5.stupeň)? "Vzorné", "chvalitebné", "zákonné", "méně zákonné" a "nezákonné". Pátý tupeň ovšem obvykle doprovázelo vyloučení z gymnázia (v lepším případě) či ze všech gymnázií v monarchii (v případě druhém).

Hned ze sedmi stupňů si mohl vybrat profesor c. k. gymnázia při hodnocení prospěchu studenta v jednotlivých předmětech. Dostat pětku v nejnáročnějších předmětech pak bývalo úspěchem. Ony dva stupně navíc jasně rozlišovaly úroveň znalostí na obou koncích stupnice (tedy jakési různě kvalitní jedničky a pětky). Prospěch byl tedy "výtečný", "výborný", "chvalitebný", "dobrý", "dostatečný", "nedostatečný" (asi optimistická pět) a "zcela nedostatečný" !!! Až velké společenské změny na konci 1. světové války přinesly i reformu známkování do dnešní podoby. Zvyknout si nebylo těžké, jen jeden ze starých profesorů na bývalý systém často vzpomínal. Když se při zkoušení nedočkal odpovědí, pravíval: "Bylo to zcela nedostatečné, ale budu k Vám tentokrát shovívavý - dám Vám o dva stupně lepší. Máte pět."

Miloš Chlumský


Program auly na měsíc listopad

8. 11. Seminář učitelek MŠ

15. 11. studentské divadlo Beze strachu: Strašlivé překvapení, P. H. Camus, režie: Ivo Cerman, hrají: I. Cerman, L. Kopal, S. Jiránek, sl. Borůvková / pro kvartu, kvintu, 2. A., po 4. vyuč. hodině

18. 11. Literatura faktu, osobnost Jana Masaryka, prof. Robert Kvaček (KU Praha), pro 4. ročníky, sexta, zájemci, členové historického kroužku, v 10.30

28. 11. Centrum nezávislého života v Českém ráji, 14.30 - 17.00


Aula se znovu narodila

V pátek 20.září jsem se vypravila do auly Lepařova gymnázia, abych se pokochala její zrekonstruovanou podobou a byla mezi prvními zvědavci, kteří se zúčastní zahajovacího koncertu.

Před budovou se tísnily mraky automobilů a kamkoli se člověk podíval, všude spatřil houfy známých tváří. Propletla jsem se tedy mezi nimi až do druhého patra. Při vstupu do světly ozářené a vcelku zalidněné síně jsem zprvu pochybovala, že bdím. Růžová výplň stěn, bělounké lemování a k tomu zrcadlová zeď se mi jevily jako jedinečné doplňky téhle honosné místnosti. Vyhledala jsem si strategické místo na galerii a při úvodní Smetanově písni v podání pěveckého sboru Foerster se dokonale zaklimatizovala. Vzápětí jsem začala uvažovat o slovech z projevu pana ředitele i o vzpomínkách stařičkého absolventa jičínského gymnázia, pana Antonína Fingerlanda. Hovořil o staré kapli s oltářem, jako o předchůdci nynější koncertní síně, a o významných událostech, které se zde za ta léta seběhly. Neumím si představit, jak by aula vypadala dnes, nebýt pana architekta Beneše, ředitelky Školského úřadu, našeho pana ředitele či samotných pracovních sil. Snad by tu nevystoupilo ani hudební těleso Collegium musicum Český Ráj. Ke smyčcovým nástrojům, a zvláště pak k houslím chovám vřelý cit, a proto mě jejich vystoupení náramně potěšilo.

Ke každé kulturní akci si s sebou nosím neviditelnou brašnu, kam ukládám své zážitky. A po tom hezkém pátečním večeru přibyla notně na váze.

Michaela Velíšková


Skoro jednou větou

V pohádkovém týdnu zasedal parlament, jehož členy jsou vždy dvě děti z každé základní školy a z Lepařova gymnázia. Za gymnázium byli zvoleni Jan Mácha a Milan Frýba. Na ně se můžete obracet s připomínkami a nápady ohledně festivalu, a to po celý rok.

Dne 8. 10. proběhl v aule první z cyklu pořadů "Kapitoly z české a světové literatury" s názvem Setkání s Otou Pavlem a "Hořký blues" Josefa Škvoreckého. V pořadu vystoupil herec Jiří Brož.

Patnáct našich studentů se ve dnech 14.- 16. 10. zúčastnilo programu protidrogové prevence "Peer program". Školil ing. J. Vacek, vyškolení provedou prevenci v nižších ročnících a na jiných základních školách.

Nabídku nově otevřené auly obohatil 24. října koncert studentského orchestru Haybridge High School Music Group z Anglie, po vystoupení bylo malé setkání studentů obou škol s pohoštěním.

Petr Váša navštívil Jičín už jednou, a to v pohádkovém týdnu, kdy vystupoval se svým "fyzickým básnictvím" v K-klubu. Ve středu 6. listopadu jsme brněnského umělce mohli přivítat i v aule gymnázia.


Ještě tři volná místa!

(jarní zájezd do Anglie)

Ve spolupráci s cestovní kancerláří Europe Travel připravuje naše škola sedmidenní poznávací zájezd do Anglie. Uskuteční se ve dnech 22. - 28. březuna 1997 a kromě prohlídky Londýna se jeho účastníci podívají také do Oxfordu, Stratfordu a Stonehenge.

Další informace podají Olga Kovářová a Jarmila Jenčková, vedoucí zájezdu.

Dr. Olga Kovářová


Pěvecký sbor Foerster

Téměř dva roky funguje pod patronací LG pěvecký sbor Foerster. Je to sbor smíšený a má asi 40 členů.

Sbor řídí a diriguje porfesorka LG Ivana Hanzlová spolu s Jiřím Válou. Toto pěvecké těleso má za sebou řadu vystoupení, například v květnu 1996 při Foersterových oslavách nebo během festivalu Jičín, město pohádky.


Absolvent gymnázia rytířem

Nejen naše studenty, nýbrž všechny jičínské občany může potěšit zpráva, že universitní profesor MUDr. Antonín Fingerland, nejstarší žijící absolvent Lepařova gymnázia v Jičíně (nar. 1900) byl nedávno na pražském Hradě pasován na rytíře českého lékařského stavu. Profesor Fingerland se celý život věnoval lékařské vědě, je odborníkem v oboru patologické anatomie.


Bruslení

(Jičín - město pohádky)

V pátek 4.10. 1996 jsme se vypravily prozkoumat akci s názvem Bruslení, která měla probíhat od 1500 hodin na zimním stadioně. Hned nás upoutalo nesčetné množství účastníků. Po stadioně se s klesajícím elánem proháněli dva asi sedmiletí chlapci na kolečkových bruslích. Z hlediště na ně se zaujetím hleděli dva starší pánové, což byli jediní diváci.

Odchytly jsme si tedy pořadatele a ten nám s kyselým úsměvem řekl, že o organizaci neví vůbec nic. Prý má pouze kontrolovat průběh celého dění. Zanedlouho byla celá akce zrušena, protože zbytek účastníků (4 roleři + 5 skejťáků) si přišli zařádit na plácek před budovu. (Tam měli být původně jen skejťáci).

Chabá organizace nám byla vysvětlena tím, že to bylo poprvé a že příští rok se úroveň jistě zlepší.

Katka Leštinová a Jana Jirglová


Školní "NEJ" !

Nejdelší cestu
musí ze šaten urazit na své místo ve třídě student sexty Luboš Kučera - téměř 60 m! Naopak nejkratší vzdálenost dělí od šaten (10 m) , ale i od bufetu ( pouhé 2 m) Marii Rejfovou ze 3.B!


Jeden docela důležitý dopis

V roce 1993 se nám podařilo jako jediné jičínské střední škole získat kontakty s dvěma zahraničními školami v Anglii a v Holandsku. Střídavě se v každém následujícím školním roce uskutečnily vzájené výměnné zájezdy do obou zemí.

Letos se nám opět ozvali Holanďané a já stojím před problémem, zda se mi podaří najít na celé škole dvacet studentů, kteří mají o zahraniční studentskou výměnu zájem. Posledního října byla uzávěrka a skutečných zájemců je všehovšudy šest. Poraďte, co s tím mám udělat? Mám obcházet jiné střední školy a nabízet naše kontakty jiným, nebo už jste všichni využili finančně výhodných cest do zahraničí, nebo mi poraďte jinou zemi, kam byste se rádi a dychtivě rozjeli podívat.

Soňa Machová


Trezor u zpovědi

Z tvrzení, že je to kluk vyrovnaný, pohotový a na první pohled sympatický, byste zřejmě nepoznali, že se jedná o člena skupiny Trezor Pavla Krčmárika. Proto vám život této kapely i Pavla blíže představíme.

NLG: Jak se jmenují ostatní členové skupiny?
Pavel: Náš kytarista se jmenuje Pavel Macák, basový kytarista Marek Miller a bubeník Michal Vošvrda.

NLG: Jak dlouho v Trezoru působíš a jak ses tam vlastně dostal?
Pavel: Já tam působím už asi dva roky. Přišel za mnou náš kytarista a nabídl mi, abych s nimi hrál, poněvadž potřebovali náhradu za Markovu sestru, která klávesy zrovna moc neovládala.

NLG: Kdo z okolí Tě nejvíc podporuje v Tvém umění?
Pavel: No tak nejvíc mě podporuje asi babička (směje se).

NLG: Přestože máš tak bezvadnou podporu, není to pro Tebe někdy zabíračka, studovat na střední škole a přitom se věnovat tak náročnému koníčku?
Pavel: Ani ne. Já se moc neučím (vtipkuje), takže to je docela v pohodě.

NLG: Mnohokrát jsi už veřejně koncertoval a určitě znáš ten pocit být obdivován lidmi. Jak se v tom okamžiku cítíš?
Pavel: Tak se skupinou nemám trému, a když hraju na koncertě na klavír, tak tam ze začátku trochu trému mám.

NLG: Čili ještě chodíš do hudebky na klavír?
Pavel: Chodím. Ale začal jsem pozdě, a pak jsem zase přestal.

NLG: Hodláš se v budoucnu uplatnit v téhle branži, nebo sníš o něčem úplně jiném?
Pavel: Zatím nevím. Dneska to je těžké. Možná bych mohl někde vyučovat hudbu. Třeba na gymnáziu (uchichtne se).

NLG: Máš rád takouvouhle klidnější muziku, jakou děláte s Trezorem, nebo v soukromí posloucháš písničky z úplně jiného soudku?
Pavel: Poslouchám tuhle hudbu, ale vážná hudba mě taky zajímá.

NLG: A mohl bys jmenovat oblíbeného skladatele?
Pavel: Tak to je Beethoven.

NLG: Nejenže přebíráte songy od známých zpěváků, ale taky skládáte své vlastní. Kolik už jich máte na triku, kdo skládá melodii a kdo píše texty?
Pavel: Melodii a texty dělá většinou náš bubeník. Ten na to má tak nejvíc času. Na světě jsou čtyři písničky a dalších pět máme rozpracovaných.

Michaela Velíšková


Slohové cvičení o hračkách

O pohádkovém festivalu navštívili studenti třetího ročníku výstavu hraček na 1. ZŠ a dostali za úkol o ní napsat krátký text.

Ze slohových cvičení vybíráme:

Líbily se mi barevné kapsáře v podobě zvířat, dřevěné postavičky, různé stavebnice. Malé děti si mohly hrát, stavět kostky, navlékat korále nebo skládat skládačky. (V. Pitrušková)

Byly zde k vidění tabule, divadla, stavebnice, kubusy, magnetické skládanky, mozaiky, návleky, počitadla, dopravní prostředky, tahadla, hodiny a různé drobné předměty od firmy Tofa. Dále dřevěné hračky jako loutky, stavebnice a skládačky od Karla Pokorného. A také didaktické hračky a rehabilitační pomůcky pro rok 1996: "bota sněřovací dřevěná, bludiště kříž, foukadlo motýl, navlékadlo přírodní dřevo," obrázkové pohádky a mnoho dalšího, které nabízí Jiří Trnka. (A. Tichá)

Snahou letošní výstavy bylo ukázat zajímavé a netradiční výrobky tohoto sortimentu. Děti měly možnost si hračky nejen prohlédnout, ale také si s nimi pohrát v hracím koutu, který byl součástí výstavy. Z toho, jak a s čím si děti hrály, bylo snadné vypozorovat, že dnešní generace se opět vrací k hračkám z přírodních materiálů a dává přednost klasickým dřevěným výrobkům před výrobky z umělých hmot. Za zmínku také stojí, že rodiče, kteří sem s dětmi přišli, mohli svým dětem udělat radost a vystavené hračky zakoupit. Na výstavě se též podílelo knihkupectví U Řeháčků, které zde nabízelo dětské knížky.

(O. Kracíková)

Slohy se píší proto, aby se studenti naučili psát. Kantor se někdy zlobí nad neobratnostmi a pravopisnými chybami, někdy se ale i pobaví. Co říkáte následujícím větám? Zamyslete se nad nimi, popř. do redakce dodejte lepší vyjádření (jména autorů těchto výroků pochopitelně neuvádíme:)

Viděla jsem také dětské rozesmáté tváře, jak si dovedou hrát s dřevěnými hračkami a né jenom s hračkami z umělé hmoty.

Myslím si, že každý malý kluk a každá malá holka si z této výstavy odnesli aspoň malou upomínku.

jkč


Rozpustilé hrátky

V nabobtnaném programu pohádkového týdne se tísnilo přemnoho rozličných akcí, které jak známo patřily všem dětským človíčkům našeho města. Pořadatelé naštěstí nezapomněli na nejbližší dětské kamarády, jimiž jsou již odedávna hračky. A tak se na první základní škole jako mávnutím kouzelného proutku otevřela v úterý výstava s těmito roztomilými předměty.

Na stěnách vstupní chodby visely pestré výkresy a malby pohádkových postaviček. Malebná místnost vymezená pro výstavu vypadala zprvu jako jeskyně nějakého zakrslého dráčka, který si skladuje své exotické úlovky ze světa. Nechyběla tu literatura pro nejmenší čtenáře, houpací koník ani závěsná ptáčata s provázkem, za který si nikdo nezapomněl zatahat. Své místo tady našly i hadroví panáci a oblíbené puzzle skládačky. Pro kutily a nápadité hlavy se v levém rohu rozprostíral útulný koutek s dřevěnými kostkami, stavebnicemi a barevnými korálky. Každý návstěvník měl tedy možnost dosyta si vyhrát a snadno se zabavit. Vždyť i na dospělých bylo vidět patřičné zaujetí. A pak zazvonil zvonec a s výstavou byl konec.

Michaela Velíšková


Aula

Když jsem se letos v létě dozvěděl, že se aula jičínského gymnázia záhy opět zastkví ve svém původním lesku a kráse, vrátil jsem se maně do vzpomínek.

O existenci této svatyně naší alma mater jsem se přesvědčil již při své první návštěvě onoho dávného červnového dne roku 1933, když jsem poprvé jako budoucí primán prošel novorenezanční bránou, nad níž jsem četl tehdy zbrusu nový a ve štuce vyvedený nápis "Státní čs. reálné gymnasium Fr. Lepaře". Moji libánští rodiče se mnou jet na přijímací zkoušku nemuseli, protože jim Jirka Heller, též Libaňák a tehdy již pokročilý student jičínského gymnázia slíbil, že mne včas dopraví do správné třídy, kde se měla konat přijímací písemka. Ještě dnes mne mrazí vzpomínka, jak krutě jsem si musel onoho dne přivstat, protože vlak do Kopidlna odjížděl už o šesté a skoro půlhodiny trvala cesta na nádraží. Půl hodiny se čekalo na přípoj do Jičína a stejně trvala i cesta z nádraží ke škole. Vyhlídka, že dvě a půl hodiny tam a stejně zpátky bude mým každodenním osudem po celých příštích osm let, nebyla příliš lákavá, ale již tehdy jsem věděl, že cesty k vědění nejsou jiné než strmé.

Pan školník Svoboda otevřel bránu už o půl osmé a můj průvodce usoudil, že je ještě dost času, aby mě mohl pozvat na krátkou prohlídku. Zavedl mne nejdříve do chodby hned vpravo za vchodem a zde, stoje před přírodopisným kabinetem, mne upozornil, že blízké jeho sousedství s vedlejší třídou nadepsanou I.A je možná nechtěné, ale věcně významné. Naznačuje totiž, tže se právě zde odehraje školsky adaptovaná varianta zákona o přirozeném výběru, která v primě vyřadí ty, kteří nepochopili, - a teď cituji takřka doslovně - že na této škole se na dostatečnou musí pracovat daleko více než na obecné na jedničku.

Přešli jsme pak do druhé, delší chodby v přízemí, končící tělocvičnou, kde se nacházely sekunda až kvarta. I tu mne můj spolužák upozornil na jistou symboliku, neboť v těchto třídách odpadnou všichni ti, kteří neprojeví nejen dostatek nadání, ale i ukázněnosti, soustředění a hlavně vytrvalost hodnou těch nejlepších běžců dlouhých tratí. Došli jsme ke schodišti, minuli první poschodí, které Jirka okomentoval stručným sdělením, že jsou zde dívčí třídy, a šli do druhého patra. Snad aby mě povzbudil před nacházející zkouškou, otevřel mi zde horizont gymnaziálního finiše: "Tady se budeš po čtyři roky sunout do stále vyšších tříd, zažívat nové vědomosti a hledat sám sebe tak dlouho, dokud nedospěješ k aule." Toto dosud neznámé slovo mi zaznělo nějak podobně jako to, jímž Karel May v mojí oblíbené knize "Divokým Kurdistánem" označoval tamější nuzné vesnice. Jirka mi však nabídl dva správné a možné významy tohoto slova. V řecké architektuře se tak prý označuje "dvorana cti a slavnostního obřadu", kdežto na Zbraslavi tak říkají hrobce českých králů. Jedno i druhé je možným výsledkem maturity. Konečně, jak dodal, si to v roce 1942 sám ozkouším a poznám, která z těchto dvou alternativ mi bude lépe sedět. "A co ty", zeptal jsem se ho. Odpověděl, že se auly nebojí a že v roce 1942 bude se až asi na pražské univerzitě připravovat na zkoušku daleko těžší, které se říká rigorozum.

Vzali jsme za kliku. Bylo otevřeno a tehdy jsem poprvé vstoupil do auly. Byla nečekaně rozměrná, tichá a důstojná. Voněly v ní uschlé květy nebo snad oleandry a v její atmosféře jsem cítil jakési nahromadění těžce postižitelného napětí, vlastního všem významným místům. Vzpomněl jsem si náhle na dojem cestovatle Luigi Mottu, který s podobnými pocity vstupoval do nitra svatyně nevyzpytatelné a mnohoruké bohyně Kálí, která umí svými hrstěmi rozdávat jak přehršle štěstí, tak i žalu a smrti.

Dokončení příště.

Prof. Ing. Vojtěch Mencl, DrSc


Lepácké přešplechty

Dvě věci tu v krvi leží
mráz po těle hrůzou běží:
dětská hlava bez tělíčka
a tělíčko bez krve.

Ostatně tušíte, odkud to je a jak to má být správně?


Zaslechnuto na chodbě, zachyceno ve třídě

Mezi studenty koluje jakási novela školního řádu, z něhož vybíráme:

1. V sychravých dnech chodí žák do školy proto, aby si odpočinul a seznámil se s novými anekdotami.

2. Do školy chodí kdy chce, nejlépe ve vyučování.

5. Při vyučování leží na lavici, nehraje-li ovšem karty.

7. Osoby, které potká, pozdraví hlasitým čau. Zásadně se nepřezouvá.

10. Je ukázněný ke všem spolužákům, zajistí pivo, je-li na něm řada.

17. Žák přichází do školy s úsměvem a krabičkou cigaret v kapse.


Ze sportovních klání

20. 9. se konalo okresní finále Středoškolského poháru - účast 17 družstev. Dívky i chlapci obsadili první místo. V oblastním finále této soutěže 9. 10. za účasti 9 družstev dívčích a 9 družstev chlapeckých obsadily dívky 1. místo. Družstvo jede na přebor republiky, který proběhne v Jablonci n. Nisou 22.- 24. 11. 1996. Chlapci se umístili jako druzí.

Jarmila Jenčková


Zájem nebo nezájem?

Redakce (konkrétně Míša Velíšková) vyzvala studenty LG k příspěvkům do Novin LG, které mohou doručit jakoukoliv formou Novinám. Ačkoli v anketě na konci minulého roku byla řada těch, kdo napsali, že by snad mohli něco napsat, zatím výzva neměla pražádný ohlas. Že by byla pravda, co se někdy říká o dnešních studentech? Nebo jsou autoři těchto kritik škarohlídi? Jak to vlastně je?


Anketa

Co si myslíte o pohádkovém festivalu?

V sobotu před vypuknutím festivalu "Jičín - město pohádky" jsme vyrazily do ulic a poptaly se lidí na jejich názory. Všechny odpovědi jsme zařadily do pěti věkových kategorií a dále zpracovaly:

Otázky

Myslíte si, že je dobře, že se zachovává tradice festivalu "Jičín - město pohádky"? Myslíte si, že akce v rámci festivalu by měly být bezplatné nebo by se za ně mělo platit? Myslíte si, že děti chápou pořady jako zábavu a poučení, nebo se chtějí jen ulejt ze školy? Co se vám na festivalu líbí a co byste změnili? Dodržujete zákony pohádkového města? Myslíte si, že akce by měly být určeny jen dětem, nebo i dospělým?

Odpovědi

tázaní do 15 let

- myslí si, že tento festival zdůrazní originalitu města a rozhodně se jim líbí

- chtěli by, aby akce spojené s celým děním byly bezplatné

- v pořadech vidí zábavu a poučení

- vyměnili by termín, protože už je moc zima a celý festival by prodloužili o 14 dní

- většina dodržuje pohádkové zákony, když ne všechny, tak alespoň některé

- myslí, že akce by měly být i pro dospělé

15-20 let

- někteří myslí, že tento festival je pěkná tradice, a jiným je to jedno

- akce by měly týt bezplatné

- myslí, že všem jde jen o ulití z výuky, např. čtyři žákyně ze SPŠ si stěžovaly, že se musí učit i během festivalu a když si chtějí odpočinout, tak musí jít za školu

- líbí se ohňostroj a vláček, ale vyřadili by kolotoče a Vietnamce a letos jim chyběl Miss Ámos

- nedodržují zákony pohádkového města, "hlavně to kouření do kanálu je výbornej nápad!"

- mělo by se to týkat dětí a dospělých, kteří si umí hrát

20-35 let

- myslí si, že je dobře, že se tato tradice zachovává

- akce by měly být bezplatné nebo by měly být alespoň úměrné ceny

- myslí si, že dětem jde jak o zábavu, tak o ulití ze školy

- vyměnili by termín (je chladno) a úplně by vyhodili kolotoče

- většinou nedodržřují zákony pohádkového měsdta, ale vněkteří se o to aspoň pokouší

- myslí, že festival by měl zahrnovat i akce pro dospělé

35-45 let

- myslí si, že z tohoto festivalu by se tradice teprve udělat mohla, ale jestli je to opravdu dobrý festival, "záleží na tom, jakým směrem se bude dále vyvíjet", pro děti je to prý pěkné, avšak prostřednictvím jednotlivých akcí se prý chtějí zvýraznit někteří jedinci z řad jičínských dospěláků

- chtěli by úměrné ceny nebo za akce pro své děti vůbec neplatit

- myslí si, že dětem jde stejně tak o zábavu a poučení, jako o ulití

- vyměnili by termín, protože 1) už je moc chladno a 2) dětské soubory o prázdninách nic moc nezkoušely, takže úroveň jejich hraní a písní je jistě horší než např před letními prázdninami

- někteří zákony dodržují a někteří ne, je to asi tak půl napůl

- myslí si, že akce by měly být i pro dospělé, "vždyť pohádka na vás dejchne."

45-100 let

- festival se jim samozřejmě libí

- myslí, že by se mělo "něco málo" platit

- myslí si, že dětem jde pouze o zábavu

- vyměnily by opět termín, protože v říjnu už je moc zima

- dodržují zákony pohádkového města

- myslí, že akce by měly být jen pro děti a mladé dospělé

Nakonec jsme se každého zeptaly na jeho názor na naši anketu. Většina lidí tvrdila, že je dobře, že něco takového děláme. Ale hlavně prý, aby na ni bral někdo ohled. Bylo nám také vytknuto, že otázky jsou "na jedno brdo", a že by to mělo být konkrétnější. Setkaly jsme se také s hláškami, "na co jste se to daly?" apod.

Katka Leštinová a Jana Jirglová


Pohřební píseň

První číslo Novin LG mělo pochopitelně ohlas. Pochopitelně i negativní. To je správné. Proto jsme dělali anketu, abychom věděli, co se očekává. A ovšem ani my sami jsme nebyli spokojeni především s výtvarnou stránkou. Takové pohřební parte, říkal kdosi. Také redakce by chtěla, aby Noviny LG byly veselé. Nic s tím ovšem nenaděláme, nebo jen něco málo, pokud nebudeme mít výtvarníka, který nám zoufale schází. Přestože se nám naše tiskárna (a sponzor) maximálně snaží vyjít vstříc. Po obsahové stránce snad už toto číslo bude veselejší, protože ho psali z velké části studenti.


index