Logo NLG


Noviny Lepařova gymnázia č. 120. září 1996Ročník 1 (1)

Slovo na úvod – Redakční prohlášení přípravné redakce

Milí čtenáři,

dostáváte do ruky první číslo Novin LG. Naskytla se příležitost pokusit se o vydávání vlastní tiskoviny. Je to událost mimořádná tím, že je v dlouhé historii gymnázia první svého druhu.

Mezi profesory a studenty jičínského gymnázia byla v minulosti řada osobností, které přispívaly výrazně ke kultuře města, bylo vydáno i několik jubilejních sborníků. Přesto gymnázium nemělo nikdy, pokud víme, svoje vlastní noviny nebo časopis, nemáme-li ovšem na mysli nejrůznější interní, strojopisné či cyklostylované stránky, které většinou nepřekročily zdi ústavu, ale skutečné tištěný list, který by sloužil širší potřebě. Je to pozoruhodné tím spíše, že právě v Jičíně se v minulosti něco podobného mohlo přihodit nejspíše. Jičín totiž měl jedno výslovně studentské periodikum. Byl to "časopis studentů" Práce (vycházel od r. 1939), měsíčník, do něhož přispívaly takové osobnosti jako básník Josef Hiršal či překladatel Ladislav Fikar. Práci však nevydávalo gymnázium.

Jako list gymnázia chtějí Noviny LG v první řadě informovat studenty o všem, co je možné a vhodné jim sdělit touto cestou, totiž v tiskovině vydávané, jak předpokládáme, zhruba v dvouměsíčních intervalech. V působnosti Novin LG vidíme však zároveň daleko širší možnosti. Vycházíme ze skutečnosti, že do gymnázia se jako do jedné ze vzdělávacích institucí soustřeďuje celá jedna část mladé generace města, ve kterém tito mladí lidé žijí, a gymnázium se naopak podílí na kulturním a společenském životě města, jehož je součástí.

Noviny LG by proto rády přinášely zprávy o dění na škole nejen pro její studenty, ale pro všechny, které tyto zprávy mohou jakkoli zajímat. I k širší veřejnosti se tak mohou dostat informace o nejrůznějších připravovaných školních akcích, o úspěších studentů v soutěžích a olympiádách či ve sportu či o zahraničních cestách, ale také třeba o změnách v maturitní zkoušce v příštím školním roce nebo o pokračování ve výstavbě školy, tedy zprávy o gymnáziu "vysílané navenek". A obráceně, studenti LG, kteří nejsou přece jen uzavřeni za zdmi školy, ale chodí třeba do kina, do K-klubu či knihovny, sportují či jinak se účastní života ve městě, mohou v Novinách LG získat potřebné údaje. Noviny chtějí tedy podle svých možností plnit funkci jakéhosi zpravodaje šitého na míru.

Ostatně jak je to, jestliže studenti LG hrají divadlo v K-klubu? Je zřejmé, že obě právě jmenované složky se prostupují. Město nemůže být bez školy a škola nemůže být bez města. Záleží nám na tom, aby tato skutečnost byla v našem listu zřejmá. Jsme totiž přesvědčeni, že právě moment náležitosti někam je jednou z těch prvních věcí, které zastřešují všechny ostatní dílčí věci. Jestliže budu žít v místě, kde se budu cítit doma, bude to ve prospěch obojího, mohu zde být úspěšný a duchovně růst já sám, ale mohu i něco pozitivního vytvořit a můj podíl tak prospěje i tomuto místu. To je myšlenkové jádro, o které se opírá i nejzávažnější důvod, proč se chceme pustit do něčeho podobného, jako je vydávání vlastního listu.

A z téhož důvodu v Novinách LG nepůjde jen o zprávy. Jsme přesvědčeni o tom, že právě mladí lidé jsou od přirozenosti tvůrčí, plní nápadů a myšlenek, ať již poetických či kritických. Je jiná otázka, do jaké míry chtějí své pocity a zážitky sdílet s ostatními. V každém případě právě v Novinách LG vzniká prostor pro to, aby vyjádřili své postoje, různé pohledy na věc, aby uplatnili svou tvůrčí sílu. Příležitostí k tomu bude přehršel. Ať už to jsou ukázky z maturitních či slohových prací, vlastní literární tvorba či příspěvky jiného druhu. Zatím je tohle všechno pouhá představa. Jak se nám to bude dařit, to musíte posoudit už Vy, čtenáři.

Přípravná redakce Novin LG


Pozdravení novinám

Tak opravdu stojíme před prvním číslem novin Lepařova gymnázia. Abych se přiznal, vždycky jsem chtěl nějaké noviny buď vydávat nebo do nich alespoň přispívat a myslím si, že celá řada z Vás má stejný pocit. Proto by bylo dobré využít tuto příležitost, která vznikla díly sponzorskému přispění p. Jirana, majitele vydavatelství Fitos. Ve svém úvodním projevu při zahájení školního roku jsem mluvil o spoluúčasti studentů při řešení problémů, které se školy týkají. Noviny Lepařova gymnázia jsou nyní tou nejlepší možností, jak projevit svůj názor a tak tuto spoluúčast realizovat. Bylo by dobré vést diskusi, výměnu názorů a třeba i polemiku, ale rozhodně se nebát. Přeji našim novnám mnoho čtenářů, ale také mnoho přispěvatelů, tak aby naši následovníci, kteří budou číst noviny Lepařova gymnázia, mohli říci: Ano, ti byli tenkrát opravdu dobří.

Vladimír Carda, ředitel LG


K otevření auly gymnázia v Jičíně

Rekonstruovaná aula je místo mně dobře známá z dob, kdy jsem navštěvoval gymnázium před 80 léty (1910-1918). Tehdy to byla kaple, v níž jsme se shromažďovali každou neděli na mši v 9 hodin ráno. Účast studentů na ní byla povinná. Bylo to ještě za Rakouska a za první světové války. Život tehdejšího studenta se poněkud lišil od života studenta dnešního. Odpoledne platila domácí přípravě, nepovinným předmětům a ve středu a v sobotu sportovním hrám na vojenském cvičišti pod Čeřovkou. Před večerem asi v pět hodin jsme vycházeli buď na "korso" na dnešní pěší zóně v Husově třídě nebo do Lip a sdělovali si se spolužáky, co je nového, protože nebyl ani rozhlas, ani televize. Tyto schůzky byly pro každého zdrojem potřebných všeobecných i osobních informací a ve vyšších třídách i možností zahlédnout dívky, které byly předmětem našich snů. Podle kázeňského řádu jsme musili být již v 7 hodin večer doma.

Doba po večeři byla věnována četbě, často dlouho do noci. Škola byla i v sobotu. Nebyly weekendy a i v neděli jsme byli vázáni přítomností na mši asi do 10 hodin. Teprve potom jsme se cítili zcela volni a svobodni až do večera. Já jsem v neděli chodíval často s rodiči nebo s kamarády, někdy i sám, na polodenní nebo celodenní výlety do Prachovských skal nebo na Tábor, nebo jinam v Českém ráji, a to jen pěšky.

Nutnost být přítomen při mši mne omezovala a v skrytu jsem se nudil, ale měla též své kladné stránky. Rád vzpomínám na adventní písně a koledy, zpívané před vánocemi, na společný zpěv při mších. Ten měl na nás jistý kladný vliv, který nyní asi ve všeobecné výchově schází. Někdy mne vzrušila i některá kázání, zvaná exhorty.

Kaple byla skoro posvátné a podle katolického ritu posvěcené místo. V její severní části byl oltář a v jižní varhany, na něž se musilo vylézat po úzkém, dřevěném schodišti. Na varhany hrávali někteří studenti hudebníci. Jedním z nich byl i můj spolužák, Vladimír Záděra, později doktor práv a tajemník poslanecké sněmovny, za komunismu po léta politicky vězněný. Zástupcem ředitele gymnázia byl profesor Antonín Trnka, zvaný studenty "Čúdi", horlivě věřící katolík, který velmi dbal na to, aby gymnázium bylo výrazně katolického ražení. Byl zdánlivě přísný, a proto jsme se ho báli, ale také jsme se mu posmívali, protože měl některé zvláštní zvyklosti. Během pozdějších let jsme se však přesvědčili, že to byl pečlivý učitel, který nikomu neublížil. Tehdy jsme se ho však ještě báli. Jednou Záděra cvičil a preludoval na varhanách v přítonosti několika spolužáků. Protože jinak nám často hrál na klavír k tanci, spustil i na varhany tehdejší právě módní popěvek: "Všechny myši za sebou, za sebou...". Vtom kamarád Broul zpozoroval, že jde ředitel, a zavolal na Záděru "Čúdi jde" a Záděra okamžitě přešel z hrané odrhovačky na vznešené fortissimo nábožné písně "Bože, před Tvou velebností na kolena padáme...". Byli jsme si totiž vědomi, že hraný taneční pověvek je hrubým znesvěcením posvátného prostoru kaple a dostali jsme strach, jak to dopadne. Ale ředitel buď nic nezpozoroval, nebo nechtěl zpozorovat, a příhoda proběhla bez následků.

Kaple byla instalována již při založení budovy r. 1883, tedy za vlády Habsburků, kterým gymnázium sloužilo podle slov Písma: "Dávejte císaři, co je císařovo.,..". Rakousku oddaní snaživí profesoři dosahovali významně vyšších kariér. Ředitel Sommer se stal ředitelem Strakovy akademie v Praze, což bylo gymnázium pro šlechtickou mládež. Prof. Smolař se stal ředitelem gymnázia v Roudnici, kde měly chodit do školy děti Karla Posledního. Prof. Pösl se stal ředitelem některého pražského gymnázia. Ale část profesorů byla v poměru k Rakousku zdrženlivá a vlažná. Ty jsme obdivovali.

O závislosti gymnázia na Rakousku svědčilo, že na schodišti do druhého patra, na místě plně osvětleném širokým oknem, byly dva veliké obrazy. Jeden znázorňoval sňatek Ferdinanda Aragonského s Isabelou Kastilskou a druhý papeže Urbana VI. Oba zřejmě zdůrazňovaly pilíře, na nichž stála rakouská říše. První císařskou habsburskou rodinu a druhý sepjetí říše s katolictvím a Vatikánem. Prvý obraz nesl latinský nápis "Bella gerant alii. Tu, felix Austria, nube". Tento hexametr znamená "Války nechť vedou jiní. Ty, šťastné Rakousko, zkvétej sňatky". Správnost tohoto hesla naznačuje i skutečnost, že po vypovězené a pak prohrané první světové válce se říše rozpadla. Oba obrazy už asi dávno zmizely, protože je zametla zrozená Československá republika. Papež na druhém obrazu byl označen velkými latinskými písmeny VRBAN VI a tak jsme mu říkali vrban.

Do budoucnosti přeji této nové aule i všem ostatním prostorám gymnázia, aby dobře sloužily k výchově žáků na řádné a úspěšné občany naší vlasti, aby rozšiřovaly nejen jejich vzdělání, ale i mravní a právní cítění. Velmi si přeji, aby žáci i profesoři byli často účastni krásných citových zážitků, které s sebou přináší poznávání a tradování umění tak, aby zde vyrůstaly významné a plnohodnotné osobnosti, zdravé po stránce fyzické, mravní i citové.

Prof. Dr. Antonín Fingerland, DrSc


K opravě auly

Lepařovo gymnázium nesporně patří k významným historickým a kulturním památkám města. My bychom si však přáli, aby nebylo vnímáno jen jako historický objekt, ale jako živá kulturně vzdělávací instituce. To byl náš hlavní záměr při rozhodování o opravě auly naší školy. Původně, při stavbě budovy v r. 1883, byla aula zbudována jako kaple, jak nám o tom krásně napsal pan profesor Fingerland, nejstarší žijící absolvent gymnázia, který zde studoval v letech 1910-1918.

Vracet se k obnově kaple by ovšem bylo možné jen těžko, chtěli jsme ale zachovat onen duchovní rozměr, který aula měla, a dále ho rozvinout. Chceme, aby se stala symbolem spojení úcty ke vzdělání s láskou k umění a ke všemu krásnému. Aula bude sloužit jako kulturně společenský sál pro studenty naší školy, ale nejen pro ně. Chceme zde pořádat koncerty, besedy, přednášky i divadelní představení i pro nejšírší veřejnost, a tím přispět k úzkému propojení mezi školou a městem. Na galerii auly bude od října otevřena studovna a knihovna pro naše studenty.

Oprava auly nebyla snadná a proto chceme touto cestou poděkovat všem, kteří se na ní podíleli. Je to především pan architekt Beneš, podle jehož projektu byla oprava provedena, a ředitelka Školského úřadu v Jičíně paní Marta Polanská, pod jejíž morální, ale hlavně finanční zárukou vše probíhalo. Velký dík patří rovněž pánům Kalináčovi, Ledabylovi a Kašparovi, jejichž firma opravu provedla a jejichž osobní podíl byl rozhodně nemalý. Poděkování patří i panu starostovi, který se zasadil o to, že město poskytlo škole značnou částku na zakoupení koncertního křídla, které je v aule umístěno.

Opravená aula je krásný sál, který bude určitě chloubou nejen školy, ale celého města. Nyní si jen můžeme přát, aby našim studentům i občanům města přinášelo co nejvíce krásných setkání a zážitků.

Vladimír Carda


Pohádkový týden

Tak, jak se dělo v minulých pěti letech, i tentokrát proběhne v našem městě v týdnu na přelomu měsíců září a října, tj. letos ve dnech 30. 9. - 6. 10. 1996, pohádkový festival. Proč to zajímá Noviny LG, vždyť pohádka má svoje vlastní novinářské možnosti, pohádkový buletin vychází dokonce jako denník!

Důvodů je několik. První: V minulých letech se studenti gymnázia dost výrazně nejen leccčeho účastnili, ale k mnohému, co se v pohádkovém týdnu dělo, vlastním dílem přispěli. Tou či onou měrou, tím či oním způsobem. Mám na mysli onu skupinu, převážně dívek, které byly vidět skoro na všech divadlech, při každém muzicírování, na každé výstavě či jinde, kde mohlo jít o nějaký zážitek, kde se mohlo vytvořit magnetické pole zvědavosti, kde se dělo něco zajímavého, originálního. Mám na mysli řadu těch, kteří nejrůznějším způsobem zabezpečovali technicky běh festivalu, třeba přípravou místností pro některé pořady, službou v informačním středisku, roznáškou Pohádkových novin, vyřizováním různých úkolů, kdy právě jejich pomoc mnohdy přispěla ke zdaru věci.

Především mám ale na mysli aktivní podíl studentů na hnětení festivalu v samém jeho jádru: několik vystoupení Studentského divadla v K-klubu či na Valdické bráně (rovněž letos je ohlášeno - už na pondělí), ponocování několika nespavců v redakci Pohádkových novin, měly-li být každé ráno na příslušných místech k dostání, nezanedbatelná spolupráce na výtvarné podobě festivalu atd. Na první pohled to není tak patrné, ale kdyby se prošla kronika jednotlivých ročníků, dospělo by se k pozoruhodnému seznamu akcí, na nichž se podíleli studenti LG.

Druhý, důležitější důvod: Chceme si připomenout, že Pohádka je tu také pro nás. Dokonce někteří členové pohádkového výboru zastávají názor, že festival je určený pro děti. Podle mého hlubokého přesvědčení je správnější názor, že se festival má týkat a dotýkat nikoli jedné, byť sebeširší skupiny, nýbrž všech obyvatel Jičína. Pravda, třeba v úhlu dětského pohledu, z dětské perspektivy, ale právě s účastí tatínků a maminek, které ratolesti vylákají na loutkové divadlo či na jízdu vláčkem, a s nimiž pak sdílejí společný rodinný zážitek. Právě tohle Jičíňáci velmi dobře pochopili. Svědčí o tom rok od roku roustoucí zájem, ulice v době festivalu zaplněné až k prasknutí.

Myšlenka společného konání a společného zúčastnění, lidského společenství, kterou obsahuje už název festivalu, je základem celé filozofie festivalu. Ta se zakládá na vizi tvůrců Pohádky, že celé město ožije jako domov pro ty, kdo v něm žijí. Základní princip, ale i programová koncepce rozvržení týdne po jednotlivých dnech pro různé věkové kategorie od mateřských školek přes školy základní až po školy střední (a následně "dospěláky"), z nichž se vytvářela skladba festivalu zvláště v minulých letech, ukazuje, jak širokou nabídku právě i pro teenagery (týnejžry, "-náctileté", jak je to správně česky?) festival nabízí.

Vedle pořadů, na které mohou jít všichni, to byla a bude i letos řada speciálně pro prvnímu dětství odrostlé studenty - nechci Vám to tady teď vybírat, ale asi už avízované Strašlivé překvapení (Studentské divadlo), hudební skupina Trezor, Mastičkář, Jan Vodňanský či Petr Váša, asi i sport ve čtvrtek, Vlastimil Harapes a balet ND ve středu, Primitivní divadlo v sobotu... skutečně to nejde vybírat, třeba se někdo cítí budoucím knihovníkem či se chce něco dozvědět o drogách, zapojil se do literární soutěže či si chce vyzkoušet skateboard. Raději ten program vyvěsíme někde celý.

Nechci se nijak zvlášť podbízet, ale určitě bych neměl opomenout poznámku, že na některých akcích se přímo podílelo či podílí gymnázium. Hned v pondělí vystupuje pěvecký sbor gymnázia Foerster (v 19 hod.) na nádvoří zámku. Ať již půjdete tam či onam, v každém případě chceme popřát spousta pěkných zážitků. A skoro jistě se k Pohádce, aspoň krátce, ještě vrátíme v druhém čísle Novin LG.

Jan K. Čeliš


O škole

Ach, co je krásy v přírodě vůkol,
a já mám psáti domácí úkol.
(Jára da Cimrman, Školákovo trápení)

Země se točí, říká žáček.
Nikoli, země se točí, říká učitel.
Protože učitel to ví líp.
(Miroslav Holub)

Nejúčinnější by bylo dětem školu přísněji zakázat.
(A. P. Herbert)

Stížnost na učitele N. odůvodňuje jako mstu, neb jak zjistila, její chlapec měl na něj při vyučování vypláznout jazyk jen jednou, nikoli vícekrát, a od té doby u něho stále kulhá v češtině.
(Zpráva o stížnosti matky)

Škola je chrámem výchovy - a proto nejvíc nezbedností natropí děti ve škole.
(Mark Twain)


Slavnostní koncert

U příležitosti otevření nově rekonstruované auly Lepařova gymnázia v Jičíně v pátek 20. září 1996 v 18 hod. se koná slavnostní koncert.

Účinkuje smíšený pěvecký sbor "Foerster" při Lepařově gymnáziu pod vedení Ivany Hanzlové a Collegium musicum "Český ráj" (Lomnice n. Pop.) pod vedením dr. Jiřího Zahradníka.


Důležitá data školního roku 1996/1997

2. 9. - zahájení školního roku

20. 9. - slavnostní otevření opravené auly

24. 10. - 25. 10. - podzimní prázdniny

20. 11. - klasifikační porada za 1. čtvrtletí

5. 12. - třídní schůzky SRPŠ

21. 12. - 5. 1. - vánoční prázdniny

29. 1. - klasifikační porada za 1. pololetí

3. 2. - pololetní prázdniny

8. 2. - ples gymnázia (?)

18. 2. - 15. 2. a 22. 2. - 1. 3. - lyžařský kurz pro kvartu a sekundu

15. 2. - 23. 2. - jarní prázdniny

15. 4. - maturitní písemná zkouška z českého jazyka

16. 4. - klasifikační porada za 3. čtvrtletí

22. 4. - přijímací zkoušky do 1. ročníku čtyřletého gymnázia

24. 4. - třídní schůzky SRPŠ

7. 5. - klasifikační porada pro čtvrté ročníky

10. 5. - 18. 5. - maturitní volno

19. 5. - 22. 5. - ústní maturity

3. 6. - přijímací zkoušky do primy osmiletého gymnázia

16. 6. - 20. 6. - letní sportovní kurz pro 3. ročníky a tercii

24. 6. - klasifikační porada za 2. pololetí

27. 6. - zakončení školního roku


Studentská anketa

Chtěli bychom, aby tyto noviny hned od počátku splňovaly představy, které jsme formulovali ve "Slově redakce na úvod". Znamená to, že nechceme, aby byly pouze záležitostí profesorů, ale aby se na nich v co největší míře podíleli studenti.

Proto jsme ještě před definitivním rozhodnutím, zda vůbec noviny vydávat či nikoli, obeslali všechny studenty LG anketou, v níž měli odpovědět na tři otázky. Mohli tak od počátku, ještě před vznikem vlastní redakční rady, spoluurčovat podobu budoucích Novin LG. Otázky měly následující znění:

1) Jaký význam podle Vašeho názoru má, aby Lepařovo gymnázium vydávalo svoje noviny? Co byste od nich očekávali?

2) Máte nějaký dobrý nápad, jak by se noviny měly jmenovat?

3) Chtěli byste se sami účastnit na jejich přípravě?

Obdrželi jsme odpovědi, které byly jakousi malou sondou do názorů studentů naší školy a zároveň jistým zrcadlem, podle něhož si bylo možno udělat představu o zájmu podílet se na něčem společném, a rovněž malým statistickým vzorkem toho, s čím je a s čím není možno počítat u dnešních mladých lidí.

Toto rozvrstvení se projevilo již v odpovědích na otázku po názvu gymnazijních novin. Vedle poměrně velké skupiny nulových či rozpačitých odpovědí respondentů, u nichž lze předpokládat nedůvěru nebo názorovou nevyhraněnost a nevyzrálost, ale i třeba nezájem, se rovněž poměrně výrazná skupina tak či onak projevila.

Zatímco negativních postojů (návrhy jako Chaos, Lempl) bylo v odpovědích minimálně, převážná většina odpovídala buď se zaujetím nebo alespoň pozorně, někteří studenti vedle toho pojali anketu jako příležitost k pobavení. Některé návrhy odrážely vztah ke škole, určitá přání nebo představu o náplni novin. Vedle řady opakovaně navrhovaných názvů se našla řada vskutku nápaditých a vtipných odpovědí. Milým překvapením byla fantazie a mnohdy pozitivní humor v odpovědích studentů nižšího gymnázia, především studentů z kvinty, a dokonce i primánů.

O tom, co od novin studenti očekávají, svědčí například názvy Co se děje na LG, Nahlédnutí do LG nebo Život studentů. Některé nápady byly postaveny na zkratkách a zkratkových slovech, jako např. GYM(nazijní) NOV(iny), Lepnoviny, či Zalegy - Zajímavosti Lepařova gymnázia. Stejně tak řada dalších prozrazovala vědomí stavby jazyka studentů a mnohdy zároveň humor, jako třeba (Nápadník) či na hře s významy slov založený Lepák (rovněž pohlavek). Velice často se vyskytovaly názvy odvozené ze jména bývalého ředitele ústavu, po němž má škola svůj název, Lepiny, Lepoviny, Lepařky, Lepařiny, Lepařovky, uvedený Lepák. Některé by bylo možné označit v souhrnu jako jakési cvičení z oblasti tvoření slov, dokonce jazykové žonglérství, v některých případech jako takřka vyčerpávající možnosti v odvozování slov. Uveďme třeba variace Lepařák, Lepařník, Lepařík či Lepaříček, Lepařoviny, Lepák, Lepík, Lepánek či dokonce Lepíček, poněkud problematické Lepanec, Lepák, Lepákovy listy, na přesmyčce založené lepíčko - elpíčko, vtipná zkratka LG-pis (elgépis), či vtipné, byť nepoužitelné aplikace černého humoru Lepkoun či Lepka (s p), dále Lepič, Lepy Klepy, Lepoš, či dokonce Gymnázius Lepařus nebo konečně zvolený název Noviny LG. Mezi humornými názvy se objevilo i jméno současného ředitele - Cardovky. Jeden název prozrazoval zároveň televizní inspiraci - LG Jičín 506 01. Zajímavé byly i některé výtvarné návrhy, které řešily tvary písma jako logo či jiným způsobem, např. emblémem sovy držící znak gymnázia.

Jestliže už názvy leccos prozradily i o postojích studentů, pak odpovědi na první otázku, orientovanou na obsah a zaměření novin, načrtávají poměrně přesnou představu o tom, jak by takové noviny mohly vypadat. Především se některé názory překvapivě shodovaly s představou redakce o smyslu novin, naznačeném ve "Slově redakce na úvod".

Několikrát se opakovalo přání po "zviditelnění" školy, zdůrazňovala se komunikace mezi pedagogy a studenty, školou a městem, vícekrát se objevil aspekt tvořivosti buď jako příležitost k tvůrčím aktivitám pro studenty nebo v důrazu na obsahovou složku novin, kterým by neměla chybět hravost a zábavnost. Převažoval názor o potřebnosti podobných novin, jednou byl formulován dokonce tak vyhraněně, že každá střední škola na vyšší úrovni by měla noviny vydávat, jindy byl zvýrazněn požadavek individuality - aby se odlišovaly.

Výrazný byl požadavek po pestrosti obsahové skladby. Jak široké spektrum příspěvků, například sport, příroda, události na LG, inseráty, rubriky, vtipy, hádanky, soutěže, se podaří v novinách vytvořit, bude záležet na píli a nápaditosti redakce, do značné míry ale také na přispěvatelích z řad studentů. Milí studenti, v tomto směru je Vaše spolupráce vítána a "dveře redakce" jsou stále otevřeny. V každém případě bude rozjezd ještě chvíli trvat. Pokud má podoba novin splňovat tuto představu, musí se rozběhnout rubriky, tým spolupracovníků musí rozpracovávat nápady, aby se včas dostaly do zhruba dvouměsíčního čísla Novin LG. První krok byl učiněn již touto anketou, z níž ještě otiskujeme některé zajímavé odpovědi:

Podle mě by to mělo dobrý vliv na celou školu. Ráda bych tam viděla nějaká oznámení, na co se,nebo kam se LG v nejbližší době chystá. Samozřejmě také nějaké básně, tipy na nějakou zajímavou akci, která se bude konat v Jičíně, dále humorné příběhy, kreslené příběhy, soutěže pro jednotlivé třídy, rozhovory se zajímavými lidmi... (M. Bílková)

Různé básničky, písničky, pohádky, povídky (také by mohlo mít Lepařovo gymnázium svoji hymnu a znak) (Veronika P., prima)

Rozhovory s některými profesory, slohové práci žáků, hádanky, křížovky, vtipy, pozvánky na různé akce, např. do divadla, kina, výlety, příběhy některých žáků, komiksy (Hofmanová Tereza, prima)

Mělo by tam asi být trochu humoru, nějaké básničky, třeba povídka, příběh, hádanky, rébusy. Rozhovory a fotky. (P. Vinklářová, prima)

Neměla by tam chybět ani zábavná stránka plná komiksů, hádanek, křížovek, hlavolamů a vtipů. Měly by tam být rubriky ze studentských prací a fotografie. (Bílková J., prima)

LG by mělo vydávat své noviny, aby se dověděl okolní svět, co se děje na škole. (I)

Studenti by byli v obraze, co se na škole děje, jaké oslavy či úpravy se chystají, čím mohou škole pomoci atd. ...To, co by studenti přeslechli, či se nezúčastnili toho, že pan(í) učitel(ka) třídní říkala, kdy se apod. nejde do školy.

Pro zábavu, pro peníze. Co největší úspěch. (J.Mazáček)

Já si myslím, že by se noviny Lepařova gymnázia měly určitě vydávat. To proto, aby se studenti dozvěděli o svém gymnáziu co nejvíc... aby do něj nejen chodili, napsali si látku a zase odešli, ale také proto, aby spolu podnikali všelijaké akce, výlety..., aby spolu řešili problémy a dozvídali se mnohem víc, než jen učivo. To však není jediný důvod. Noviny by studentům dávaly zábavu, novinky ....Lepařovo gymnázium je hezké a má spoustu vybavení, ale noviny by zde neuškodily. (Veronika Nováková, prima)

K názorům vyjádřeným v odpovědích v anketě se budeme vracet i v dalších číslech. Budou pro nás rozhodující i při přípravě dalších čísel novin, na nichž se již budou studenti podílet podstatnou měrou.

Jan K. Čeliš


index