Moje dojmy ze Sjezdu rodáků a přátel v Bystřici

V jednom květnovém podvečeru zazvonil v našem bytě v Praze telefon: "Tady Bystřice, Jiří Vohnout, starosta – zdravím vás," a po té znělo vyzvání, zda bych 16. června uváděla program na sjezdu rodáků a přátel. Souhlasila jsem s tím, že se alespoň čtrnáct dní před datem sejdeme. Předali jsme si čísla telefonů.

V Bystřici nastaly přípravy. Jen ti, kteří setkání připravovali vědí, co to vše obnáší, např. poslání pozvánek s fotografiemi, zajištění programu, úpravy hřiště, posekání trávy, celkové vylepšení obce, zajištění obědů pro přihlášené, pečení koláčů, příprava stužek, postavení podia a stanů. Předpověď počasí právě na l6. 6. byla velice chmurná – zvlněná studená fronta, od západu déšť i kroupy.

A je tu sobota 16 červen 2001. Den poměrně zamračený, ale kéž bez deště – bylo přáním všech pořadatelů.

Zvony bystřického kostela nás dopoledne zvaly na slavnostní mši svatou. Již cestou jsme se zastavili s mnohými sousedy a sousedkami a povyprávěli. Výzva pana faráře Pozdravte se navzájem, se stala symbolem k dalšímu setkání s rodáky a přáteli.

Samozřejmě i škola a její okolí se ukázaly v nebývalé kráse, jistě zásluhou paní učitelek MŠ i správních zaměstnanců. Mohli jsme si prohlédnout jednak třídy, kam jsme kdysi chodívali, dále kroniky alba i jídelnu, kde nás čekalo občerstvení. Chtěla bych pochválit žákyňky, coby hostesky, které nás provázely.

Jmenujme je: Daniela Malá, Jana a Petra Strnadovy, Vendula Hlavatá, Monika Horynová, Radka Dufková. Předaly nám pamětní list "Pro vzpomínku na sjezd rodáků a přátel obce Bystřice Vám věnují děti Mateřské školy" spolu s básní od Jaroslava Seiferta Píseň o slabikáři – tato byla přednesena při odpoledním programu (přikládám). Hostesky byly aktivní i při odpoledním představení – ať již rozdáváním koláčů, či předávání květin.

Zde ve škole i před školou jsme se již setkali s mnohými známými, alespoň některé budu jmenovat: Máňa Komárková-Pluhařová, Miluška Podzimková, Fanda Šíba, Láďa Straka s manželkou Jarka Košťák a další.

Místní rozhlas během dopoledne vyhrával známé skladby s výzvou, že vlastní program začne ve 13 hodin. Škoda, že se vloudil jakýsi šotek do začátku zahájení – hlas zvonů nezazněl a úvodní verše možná nevyzněly za pozornosti přítomných. Zde jsou, abychom si je připomněli:

To je část básně v písni, kterou složila Hana Čiháková a zhudebnil ji Olda Kůžel. Byla složena dodatečně na počest 100. výročí založení školy. V úvodu jsem uvedla čí zásluhou jsme se zde sešli - samozřejmě díky pořadatelům v čele p. starosty Jiřího Vohnouta a je nutno jmenovat další, kteří se obětavě podíleli na přípravě Františka Macka dobrého organizátora, Marii Konůpkovou, která měla velkou práci s rozesíláním pozvánek a zajištěním obědů, Ivu Malou, Jiřinu Burešovou, Stáňu Hlavatou, Janu Rieplovou, pí kuchařky a další.

Vzpomněla jsem též těch, kteří nás opustili od posledního setkání v srpnu 1992. Byl to tehdy nejstarší rodák pan Jaroslav Moucha, paní učitelka Gisela Altmanová, která svou učitelskou dráhu končila právě v Bystřici. Dovolte mi být trochu osobní – už mezi námi nejsou moje kamarádky Blanka a Máňa Vohnoutovy, moje švagrová paní Milena Kyzivátová-Kracková a sousedka paní Anna Klímová. Jistě si každý připomněl své přátele a známé, kteří nás předešli. Ale je zde i zdravice nejstaršímu současnému rodáku, vlastně rodačce – je jí paní Ludmila Vohnoutová, 93-letá, posíláme jí pozdrav a pomyslnou kytičku, dále posíláme pozdrav nejmladší rodačce a jí je Anička Havlová.

Meteorologové měli správnou předpověď. Už po zahájení nám začalo mírně pršet. Nicméně program pokračoval. V úvodu též vystoupil známý rodák pan Jiří Tobiáš a přednesl své vyznání rodnému kraji, Bystřici. Dovolte jen několik veršů z jeho tvorby:

V dalším programu se nám líbily mladší i starší mažoretky z Lomnice nad Popelkou pod vedením Jany Šimkové. Zdálo se, že jim nevadil ani deštík. Byly kouzelné. Také skupina Aerobiku – dívky z Libáně pod vedením Evy Ekrtové se líbila svým soustředěným precisním pohybem. Mohla jsem jim popřát mnoho úspěchů, jen dva roky trénují a jedou na mistrovství do Itálie.

A je tu vystoupení školáků z Bystřice, kteří navštěvují libáňskou školu, předvedli se básněmi i písněmi. Každý se představil do mikrofonu, z které je třídy. Děti z Mateřské školy Bystřice pod vedením p. ředitelky Evy Křelinové a pí učitelek Ivanky Malé a Marie Benešové byly bezprostřední. Jejich vystoupení bylo jistě pohlazením pro nás starší, jakousi vzpomínkou na naše dětství. Některé děti se nám představily i jménem a sdělením, co přednesou.

Čas pokročil a na programu byla Libáňská estráda s dechovkou pod taktovkou F. Hrdého. Jsem ráda, že kráčejí ve šlépějích mého strýce Václava Kyziváta, bystřického rodáka. Přišli jsme si na své s tím, že jsme si zopakovali skladby a písničky našeho mládí. Střídaly se polky s valčíky, s tangy a také s operetními melodiemi. V estrádním vystoupení nechybělo veselé vyprávění a anekdoty. Pobavili jsme se a zavzpomínali. Libáňským patří vřelý dík.

Naše nálada byla vylepšena, protože se ukázalo sluníčko, sv. Petr nám přál.

Vyvrcholením odpoledního programu se jistě stalo vystoupení country skupiny Hanny Horecké, dříve Schovanky. To byla "smršť", jakási extáze. V závěru jejich vystoupení zazněly známé melodie, např. Škoda lásky a další. Je třeba připomenout, že Hanna Horecká má v Bystřici sestru Vladimíru Zemákovou, takže se i takto projevil vztah ze strany účinkujících k naší vesnici. Zkrátka Hanna se svými spoluúčinkujícími např. houslistkou byla hvězdou tohoto programu. Večer prý měla pokračovat autogramiádou.

Kolem osmnácté hodiny byl čas programu naplněn a já jsem uvedla, že všechno má svůj konec, jak program, tak i naše setkání. Ale pozor, kdo se chtěl dále veselit, mohl při večerní taneční zábavě, kde hrála skupina Levou rukou. A protože jsme si nestačili přečíst dopisy od rodáků a přátel – jen s částí některých vás chci seznámit. Např. manželé Flekovi a pí Dvořáčková píší, že náš kraj v nich vyvolává silné emotivní vzpomínky. Z Turnova píše Alena Štrausová-Procházková "Díky Vám všem, moc jste mne potěšili", Z Doudleb píše paní učitelka Zd. Stříbrná, která působila v Bystřici pod vedením manželů Lažanských, přeje příjemné prožití setkání milým rodákům a všem přátelům. Z Vídně píše Olga Kyzivátová, která před časem navštívila Staré Hrady a Bystřici, protože odtud pocházel její dědeček Václav Kyzivát. Přeje našemu setkání plný úspěch a pozdravuje zejména paní kronikářku Aničku Pluhařovou.

Takže ještě jednou dík všem pořadatelům a těšíme se na shledání při příštím setkání. Titulky, které se objevovaly na světelném displeji: "Zdravíme 1. sjezd rodáků Bystřice ve 3. tisíciletí !", byly jakousi výzvou.

Závěrem mi dovolte několik osobních dojmů ze sjezdu rodáků. Byla jsem ráda, že jsem se setkala s bratry a že na sraz rodáků a přátel přijela i moje sestřenice Máňa Draslarová, rozená Herciková z Velíše. Vždyť značnou část svého mládí prožila v Bystřici. Prima setkání bylo s Jiřím Tobiášem a jeho bratrem Jaroslavem Tobiášem, ředitelem gymnasia v Domažlicích. Bohužel se vyprávění Jirky neslo smutnými dojmy po požáru jeho chalupy v Oldřichově. Jirka Tobiáš se zastavil na kus řeči i u paní Chaloupkové ve Važicích, která by jistě byla aktivní pořadatelkou sjezdu, kdyby jí to zdraví dovolilo. Zdravíme vás touto cestou, paní Chaloupková. Takto jsme ještě besedovali s Jiřím po programu u nás, u Kyzivátů.

I další shledání bylo veselé s tím že jsme se po delší době poznali a povyprávěli. Za všechny jmenuji Oldu Kůžela, s nímž jsem setrvala v delším rozhovoru o jeho pedagogicko-hudební náplni a o našich společných známých i spolužácích. Dále jsme pobesedovali s Láďou a Haničkou Krackovými, sestrami Olgou a Járou Vrbovými, s Máňou Peklovou, s Libuškou Kancnýřovou s Járou a Pepou Vojnárkovými, s Lídou a Líbou Jonášovými, sestrami Konůpkovými (Ferdovy) s Máňou Dovolovou, sestrami Pažoutovými a dalšími. Pozdravila jsem se se sourozenci Košťákovými, potěšilo mě setkání s panem fotografem Hodíkem a jeho rodinou, rovněž se sousedem Jindrou Masákem a jeho chotí. A to už bylo u nás v Bystřici Na kopečku, kdy jsme si popřáli zdraví a dobrou pohodu. Dovolte abych totéž popřála všem, kteří se zúčastnili sjezdu a jejich jménem vzdala hold těm, kteří se o něj zasloužili protože z těchto slavnostních chvil můžeme čerpat sílu a radost do nadcházejících všedních dnů. Takže:

Mgr Jarmila Havelková - Kyzivátová


Foto 1Foto 2Foto 3

Došlo mailem 20. 7. 2001



Server Jičín