Již před založením plaveckého oddílu v Jičíně pěstovaly se na rybníku Kníže vodní sporty, především plavání, skoky do vody a náznaky vodního póla. Tento provoz byl neorganizovaný, amatérský, vyplývající jen ze zkušeností několika jedinců. Přesto to byli oni, kteří tak říkajíce připravovali "vodu" na vstup Dr. Vojtěcha Čecha, ale i později, po celou dobu existence oddílu, zůstávali nadšenými příznivci a podporovateli plaveckého sportu v Jičíně. Vzpomeňme některých z nich.
Nejtypičtější postavou staré jičínské plovárny byl plavčík Václav Nypl, první učitel plavání ještě v době předválečné. Na tyči, provaze a kurtu dostávali začátečníci první lekce plavání. Pak následovaly pokusy podél zábradlí a nakonec byla jeho plavecká výuka ukončena slavnostním přeplaváním šedasátimetrové dráhy. Tak se rodili jičínští plavci, ale i závodníci.
Nezapomenutelný Láďa Nypl, plavčík, syn Václava Nypla, byl rovněž strážcem pořádku na koupališti Kníže, jak ukazuje obr. 1. Láďa plaval již kraul, patrně nic jiného neuměl, navíc byl však nadaný skokan z 3 i 5 metrů a často při zvláštních příležitostech vyhledávaný šoumen, zejména ve skokanských skečích. Kromě toho neoficiálně šéfoval tzv. "karetní sekci."
Obr. 1 Plavčík V. Nypl se svou dcerou Lídou a synem Láďou, později rovněž plavčíkem
Pan Antonín Zikmund, zaměstnanec městské správy, znalec historie jičínského sportu, zejména hokeje, v zimě krasobruslař a hokejista, v létě tenista a plavec.
S ním si nezadal Karel Pacák (zvaný Tygr), znamenitý krauler, skokan z věže, elegán a dravec v hokeji. MUDr. Jirka Filsak stál rovněž u zrodu plaveckého oddílu a svůj veřejný život zasvětil skautingu a vychovatelství. Působil též jako záchranář a jeho syn Honza po mnoha letech se stal pokračovatelem plaveckého závodění v Jičíně. Pan Maxmilián Brunclík prošel již tělovýchovným vzděláním, působil jako gymnasta, s čímž souvisí jeho umění ve skocích do vody, v Sokole jako nářaďovec, voják z povolání a vlastenec. Podobně tomu bylo i s panem Svatoplukem Korelem, který vynikal jako skokan a své popularitě vděčil za speciální svěráček. Ten si usazoval na nos před skokem do vody. Prof. Miroslav Kruml, který sám sebe představoval jako "ras Kruml", nebyl sice odchovancem jičínského rybníka, ale vytvářel tu sportovní atmosféru tím, že ovládal kraula. A nakonec i Honza Mazáček, který dovedl zaplavat pod vodou více než 60 m.
Asi v takovém ovzduší vstupuje na scénu pan JUDr. Vojtěch Čech, jehož památce, jako projev sice opožděného, ale trvalého díku, připisujeme tuto vzpomínku, viz obrázek na titulní straně této 1. části o plavání. Jeho půvabná paní, za svobodna Truda Freundová, byla přebornicí Československé republiky především ve znakových disciplínách. Manželé Čechovi přišli z bratislavského klubu Bar Kochba, když byli nuceni, jako mnozí další Češi, opustit samostatný Slovenský stát.
Pan Dr. Čech, později nazývaný Pipo, byl v Jičíně přednostou pracovního úřadu. Dosavadní náplní života manželů Čechových bylo plavání a bez něho nedokázali žít. O plaveckém klubu v Jičíně nebylo do jejich příchodu ani potuchy a tak oni průkopnicky začali budovat plavectví v Jičíně. Na založení samostatného plaveckého klubu nebyly podmínky, nebyla členská a závodnická základna, nebyli funkcionáři, a proto nejvýhodnějším řešením bylo při SK Jičín založit plavecký oddíl. A tak v r. 1940 vzniká plavecký oddíl Sportovního Klubu Jičín, později známý a možno říci i slavný POSK Jičín.
Jičín neměl žádný plavecký bazén, pouze na městském koupališti rybníku Kníže byla jakási závodní dráha o délce 60m. To byla naprosto nestandardní trať, na takové se nikde nezávodilo, byla to rarita, na které se ale v pozdějších letech uskutečnila řada překrásných závodů. Tato trať neměla ani startovací bloky. Na šedesátimetrové trati se trénovalo a při závodech v padesátimetrovém bazénu těch 10 natrénovaných metrů bylo jaksi k dobru. Plovárna patřila městu, a to dalo jednu kabinu na pánské straně a jednu kabinu na dámské straně k dispozici pro plavecký oddíl. V těchto oddílových šatnách se vytvářela pevná přátelství , férové sportovní rivalství, zde se utvářela strategie plaveckých závodů a utkání, zde byly vývěsky s výsledky ze závodů, s klubovými a osobními rekordy, zde se uskutečňoval vnitřní život klubu. Od města dostali aktivní členové klubu volné vstupenky na koupaliště, a tak plavci mohli denně bezplatně trénovat.
Závodnické počátky byly skromné. Členové klubu se zúčastňovali v letním období několika regionálních závodů. Zajíždělo se do Červeného Kostelce, Police, Vysokého Mýta a Kralup nad Vltavou. Kromě průkopníků plavectví z doby před založením oddílu vstupují do řad sportovního plavectví prsař Karásek, znakaři Míťa Adámek a Čivrný, prsaři Přemek Koldovský, juniorský rekordman na 100 m prsa, viz obr. 2, Jan Mazáček, Franta Šulc, Jarka Volf, Karel Špilar, Vláďa Vondra, Vondráček, Veselý a další. Z nich dosáhl až na evropskou úroveň znakař Jirka Kovář, 2. na mistrovství Evropy v závodě na 100 m znak, několikanásobný mistr republiky a důstojný reprezentant našeho plaveckého sportu v zahraničí, obr.3.
Podobně i Vašek Pacina dobyl 3. místo na celosvětovém mistrovství studentské mládeže na trati 1500 m crawl. Sláva Dašek byl držitelem celorepublikového dorosteneckého rekordu atd.
Základní kámen jičínského závodního plavání byl položen.
Dr. Čech se svojí manželkou však chtěli cílevědomě vybudovat velký plavecký oddíl. Bylo proto nutno rozšířit členskou základnu, hledat talenty, věnovat jim poctivou trenérskou práci a věřit, že po několika letech z nich vyrostou přeborníci .
Dr. Čech rozvinul širokou náborovou kampaň, zaměřil se hlavně na studentskou mládež jičínských škol a výsledek se dostavil. V letech 1941 až 1943 se podařilo získat řadu zájemců o závodní plavání, především z obou jičínských gymnázií.
Obr. 2 Prsař Přemek Koldovský na startu ve Vysokém Mýtě v r.1943
Výstřižek z novin na obr. 4 uvádí výsledky již 2. přeboru jičínských škol a obr. 5 některé z účastnic. Pro pamětníky jsou nanejvýš zajímavé sestavy závodníků, kteří plavali mimo konkurenci, viz obr. 4 dole.
Kádr plaveckého oddílu tvořili hlavně žáci a dorostenci ve věku 12 až 18 let. Při této příležitosti je nutno si uvědomit, že před 50 až 60 lety byl sport ještě ryze amatérskou záležitostí a plně se mu mohli věnovat jen chlapci a děvčata, kteří měli dostatek volného času, a to byli především studenti se svým celoodpoledním volnem.Tak vznikl kádr plaveckého oddílu, který se až do roku 1947 v podstatě nezměnil.
Obr. 3 Jirka Kovář, legenda československého plavectví
Obr. 4 Výsledky z 2. přeboru jičínských škol
Připomeňme si jména těchto chlapců a děvčat pro jejich čest a slávu a také proto, že se nezapomenutelně zapsali do historie jičínského plavectví a vzorně reprezentovali nejen své rodné město. Z děvčat patří jmenovat: sestry Paškovy, Věru Vrkoslavovou, Mirku Hájkovou, Bejšovcovou, Aťku Bradáčovou, Dagmar Horáčkovou, Naďu Chvalovskou, Milunu Holinkovou, Elišku Dreslerovou, sestry Hlaváčovy, Maříčku Vaňkovou, Ivanu Nosakovičovou, Zdenu Mahrovou, Evu Pickovou, sestry Větrovské, sestry Plívovy, Bohunu Vojtíškovou, Růženu Kubínovou, Jiřinu Žebrákovou, Manuelu Fišerovou a z posledních let existence oddílu Svatavu Kohlovou, Emilii Fajfrovou, Lili Cecavovou, sestry Pacákovy, nadanou Janu Nyplovou a další. Některé z nich uvádí obr. 5.
Obr. 5 V. Vrkoslavová, H. Pašková a M. Hájková
Z chlapců jsou to Jarda Sládek (Deksla), obr. 8, krauler a vynikající brankář vodního póla, výborný prsař Vláďa Rodovský (Op), obr. 11, další prsaři Minďa Horáček, Vladislav Bosák (Hasan),Vláďa Kutnar (Kuki), obr. 9, Vašek Pacina, obr. 11, vynikající krauler, přeborník republiky na 100m volný způsob (kraul) v roce 1950 časem 1:02.8 a na Světových akademických hrách v Berlíně v r. 1951 třetí na 1500m volný způsob, Franta Vicena, Milan Matějů (Želva), znakaři Milan Koldovský, Standa Erban a Sláva Dašek, obr. 11,mistr republiky a nejnadanější ze všech jičínských plavců. Dále Honza Pašek, Pepa Kabeláč (Bejček), Mirek Bradáč, Zdeněk Mazáček, Pepa Henke, Pepík Hájek a další.
V letech 1946 až 1948 dochází ke střídání generací, jednak proto, že mnozí z kategorie dorostenců přecházejí do kategorie mužů a žen, pro které už k závodění v Jičíně nejsou takové podmínky (z toho důvodu také Jirka Kovář brzy přestupuje do Slavia Praha a po něm i Vašek Pacina) a jednak proto, že po maturitě odcházejí většinou na vysoké školy a úzké sepětí s jičínským sportem se narušuje, což je nemoc všech sportů na malých městech.
Jako generačně mladší v pozdějších létech přicházejí Luboš Sádlo (Sádlik), Milan Klapka (Klapačka), Libor Arndt, Jirka Vojtíšek, Zdeněk Kobrle (Metráček), Standa Páv, bartři Jirka John a Franta (Džony) Johnovi, Zdeněk Doruška, Milan Kohl, Karel Mévald, Ríša Kratzman, Voloďa Piskáček, Pepa Novotný (Zefl), Lili Cecavová, Olga Piskáčková, Standa Páv a d.
Obr. 6 Skupina jičínských plavců v čele s Dr. Vojtěchem Čechem. Zleva stojící: Dašek, Koldovský, Pacina, Dr. Čech,, Sládek, Kutnar,sedící: Rodovský, Kabeláč, Erban a Horáček
Kromě plavání pěstovalo se v Jičíně i vodní pólo. Hráči vodního póla byli závodní plavci, nebyli specialisté výhradně pro vodní pólo. Tento sport pojímali závodní plavci spíše jako hru a zábavu. Po plaveckém tréninku si šli zkrátka zahrát pro rozptýlení pólo. Byli to převážně krauleři, kteří se tomu pak i závodně věnovali. A je jen otázkou, zda jim to prospělo v závodní činnosti, nebo spíše ublížilo pro špatné návyky v čistotě stylu.Tenkrát se na to ale vůbec nehledělo. Dorostenecké družstvo vodního póla dosahovalo značných úspěchů a významných vítězství. K nejúspěšnějším hráčům patřili Sládek, Adámek, Horáček, Erban, Kovář, Dašek, Pacina, Rodovský, Koldovský a Kabeláč.
Vnitřní život v klubu byl vynikající, byl založen na čistém kamarádství. Nebyly konflikty, nebylo závisti, nedělal se rozdíl mezi mladšími a staršími, mezi děvčaty a chlapci, mezi úspěšnými a slabšími.
Aktivních členů - plavců bylo v průměru 30 až 40. Předsedou oddílu byl trvale JUDr. V. Čech a ostatní funkce vykonávali si sami členové - závodníci. Jednatelem byl po několik let Vladimír Rodovský a později Pepa Kabeláč a dlouholetým pokladníkem klubu byl Vladimír Kutnar. Tyto funkce vykonávali chlapci ochotně a zodpovědně pod přímým vlivem a řízením předsedy Dr. Čecha. On byl tou hlavní osobou, která činnost oddílu řídila trenérsky i organizačně. Jemu a jeho manželce patří největší zásluhy o vznik a rozvoj plavání v Jičíně, které dospělo až k zisku mistrovských titulů a rekordů.
Tehdejší způsob a metoda tréninku je se současnou nesrovnatelná. Možnosti tréninku byly vázány na letní otevřené koupaliště. S tréninkem se začínalo v průběhu května, výjimečně, když to dovolilo počasí i koncem dubna. Tréninkové období končilo v září. Možnosti trénovat se tak z celého roku zúžily na 4 až 5 měsíců. V Jičíně nebyl tehdy krytý bazén, takže po zbytek roku se v podstatě netrénovalo. Za trénink se nemůže považovat několikerá návštěva zimních očistných lázní, kde byl bazén velikosti asi 6x10 m a kde bylo možné při vší skromnosti uplavat několik temp. Ale i za to byli tehdy plavci vděční.
Poněkud větší možnosti poskytly zájezdy do Hradce Králové do krytého bazénu. Jezdilo se tam vždy v neděli, jednou, výjimečně dvakrát za měsíc. Předním borcům hradil někdy jízdné oddíl. Jaký to však mohl být trénink, když se plavalo v době koupání pro veřejnost mezi koupajícími se davy návštěvníků. Ale přes poledne, když se bazén téměř vyprázdnil, se našlo kousek prostoru pro systematičtější zaplavání. Přesto byl zájezd na trénink do Hradce Králové vždy pro závodníky svátkem. Toto zimní trénování ale nemělo podstatný význam pro zvyšování výkonnosti. S nadsázkou lze říci, že hlavní význam spočíval v tom, aby plavci jednou za čas "ochutnali " opět vodu, protáhli svaly a sešli se v kolektivu.
Obr. 7 Míťa Adámek, znakař a prsař
Obr. 8 Jarda Sládek, krauler a brankař vodního póla
Obr. 9 Láďa Kutnar (Kuki), prsař a obětavý činovník
Letní trénování na rybníku Kníže bylo zato dost intenzivní. Trénovalo se denně od 17 hodin a hlavní metodou a účelem bylo naplavat co nejvíce délek bazénu, t.j. metrů, aby se vyplaval a zdokonalil styl, posílily se svaly, naučilo se správně dýchat a posílila se celková fyzická kondice. Často se vkládalo do tréninku plavání pouze nohama. Nad dokonalostí stylu kraulerů bděl dr.Čech, znakaře měla částečně na starosti jeho manželka a prsaři byli odkázáni více méně sami na sebe. Za maximum se tehdy považovalo naplavat 20 až 30 délek, t.j. 1200 až 1800 metrů denně. Jiných trenérů nebylo, většinou každý si určoval tréninkové dávky sám. Starší, zkušenější závodníci trénovali mladší a nováčky, opravovali jim styl a předávali jim své zkušenosti. Závodníci se také často sami mezi sebou opravovali, kontrolovali, a to poctivě, nezištně, kamarádsky, férově. Takový byl duch a morálka chlapců a děvčat v oddíle.
Kromě plavání se jiné tréninkové metody neznaly. Nevědělo se nic o posilování a tréninku na suchu. Přes zimu, k udržení fyzické kondice, chodili pouze někteří plavci hrát basketbal.
Závodilo se často a plavecké závody v Jičíně na rybníku Kníže dokázaly přilákat až 500 diváků. Veškerou přípravu závodu si zabezpečovali závodníci sami. Bylo to sepsání a rozeslání propozic, obstarání cen, propagace, včetně natištění plakátů a jejich rozvěšení, propagace v novinách za pomoci Vládi Kutnara, který byl v letech 1946 a 1947 externím sportovním redaktorem oblastní rubriky Svobodného slova, příprava a prodej vstupenek včetně jejich zaregistrování na radnici a odvedení příslušného poplatku, obstarání rozhlasového zařízení, příprava závodní dráhy atd. - to vše měli na starosti sami závodníci. Několik dní před závody se svolala velká porada, na které se stanovilo, kdo a jaký závod poplave, kdo bude plavat v hlavní soutěži a kdo ve vložných závodech, jaká bude sestava na vodní pólo apod. Pokud nebyly závody v Jičíně, jezdilo se "ven", nejčastěji do Vysokého Mýta, Náchoda, Hradce Králové, Mladé Boleslavi, po válce do Liberce a na celostátní přebory většinou do Prahy. Přes tyto primitivní podmínky (z dnešního hlediska) plavci POSK Jičín, v klubových barvách modré a bílé, dosáhli řady vynikajících úspěchů a mistrovských titulů. K propagaci a k seznámení veřejnosti s dosaženými výsledky, pro výstavku cen a pod. dávali k dispozici výkladní skříně svých obchodů pan Pašek a pan Pacina a na domě JUDr. Volfa na Husově tř. byla umístěna vývěsní skříňka.
Pokud předcházející kapitoly vycházely především ze vzpomínek pamětníků, pak pro tuto stať by bylo třeba mít k dispozici výsledkovou kroniku a evidenci, a ta bohužel není. Nikdo se tehdy nezabýval zaznamenáváním jednotlivých závodů a výsledků. Pouze neucelené novinové výstřižky a kusé osobní deníčky jsou podkladem pro následující kapitolu. Prosíme čtenáře, aby brali tyto okolnosti v úvahu.
Sezóna začínala obvykle klubovými přebory, které ukázaly stav výkonnosti jednotlivých závodníků po zimě. Posledním závodem na konci sezóny byly opět klubové přebory a z dosažených časů se vyhodnotila úroveň a kvalita tréninku, růst výkonnosti a sestavilo se pořadí závodníků dle dosažených časů v jednotlivých disciplinách. Kromě toho se vedl přehled klubových rekordů a osobních nejlepších časů. Bohužel nic z toho se do dnešní doby nedochovalo.
Každý rok se pořádala řada meziklubových utkání, nejčastějšími soupeři byli plavci Vysokého Mýta, Hradce Králové, Mladé Boleslavi, později také Liberce, ale i ČPK Praha a Sparta Praha. Dále se konaly tzv. národní závody, jako soutěž jednotlivců a oddílů, každý rok se pořádaly oblastní nebo okrskové přebory a mistrovství Čech a Moravy, po válce mistrovství ČSR. Obr. 10 ukazuje dobové plakáty z válečných i poválečných let.
Dnes se závodí v nepoměrně větším počtu a pestrosti závodních disciplín.Tak např. jako samostatný závodní styl nebyl tehdy zařazen motýlek, delfín ještě neexistoval. Prsařům však bylo povoleno při závodech plavat motýlkem část trati, tím se začínalo a pak se závod dokončoval klasickým stylem prsa. Jen někteří zdatní závodníci uplavali celou trať motýlkem. Ti samozřejmě před klasickými prsaři měli značnou výhodu. Polohové štafety se plavaly ve 3 stylech - znak, prsa, kraul. Neznal se vůbec polohový závod jednotlivců. Tehdy se plavci více specializovali na jeden styl. Závodní plavání se vyvíjelo tak, jako každý jiný sport, postupně až do dnešní podoby.
Ze všech závodů, které jičínští plavci absolvovali, se dochovaly jen dílčí výsledky.
Z počátků závodní činnosti POSK Jičín se ví pouze, že v letech 1940 a 41 se plavci zúčastnili několika závodů, např. v Čelákovicích, Náchodě, Červeném Kostelci, snad i v Polici. V Jičíně v této době proběhly přebory mezi školní mládeží, viz obr. 4.
V roce 1942 se na začátku sezóny konaly klubové přebory v Železnici, kde bylo koupaliště dlouhé skoro přesně 50 m.V tomto bazénu si plavci ověřili své časy na standardní závodní trati, poněvadž, jak bylo dříve řečeno, v Jičíně byla závodní trať šedesátimetrová. Jakých časů při těchto přeborech závodníci dosáhli, není zaznamenáno. V průběhu sezóny se tradičně konaly závody v Červeném Kostelci, v Náchodě, ve Vysokém Mýtě a také v domácím bazénu v Jičíně.
Závodní činnost v roce 1943 byla zahájena dne 30. 5. opět domácími klubovými přebory. Po těchto závodech na základě dosažených výsledků se začíná rýsovat základní závodní sestava pro nastávající sezónu. Jsou to dorostenci: Kovář, Dašek, Adámek - znak, kraul: Pacina, Kabeláč, Koldovský, prsa: Rodovský, Kutnar, Pašek, dorostenkyně: Hájková, Táborská - znak, kraul: Táborská, Hájková a Holinková a prsa: Bradáčová, Chvalovská a Vrkoslavová.
Obr. 10 Dobové plakáty
Dalším závodem sezóny byly dne 13.6. závody ve Staré Pace, kde většinu prvních míst získali plavci POSK Jičín. Prvním vrcholem sezóny byly Okrskové přebory ve Vysokém Mýtě. Umístění jednotlivých závodníků opět neznáme, ale víme, že děvčata se stala přebornicemi východočeského okrsku a chlapci se umístili na 2. místě za Hradcem Králové.
V tomto roce 1943 se poprvé konaly v Jičíně závody o "Štít Českého ráje", jako závody jednotlivců a družstev. Hlavní cenou pro nejlepší klub byla putovní cena "Štít Českého ráje", kterou získali plavci POSK Jičín. Na závěr sezóny se tradičně jelo do Náchoda na závody "O modrou stuhu Jiráskova kraje".
Závodní sezóna byla zpestřena natáčením výcvikového filmu. Ústředí ČAPS (Český plavecký amatérský svaz ( vybral k tomuto natáčení POSK Jičín, který už byl u nás považován za jeden z nejaktivnějších a nejznámějších plaveckých klubů. K tomuto výběru přispěla navíc i osobnost Dr. Čecha, známého činovníka v plavectví. Filmovalo se celý týden na rybníku Nebákov, dnes známém rekreačním středisku pod Troskami.
Rok 1944 znamenal prudký rozmach a vzestup závodního plavání, které získalo v Jičíně značnou popularitu. Do oddílu přicházejí nové tváře, závodní kádr se rozšiřuje, trénink se stává cílevědomější a intenzivnější, ale zůstává se při dosavadních možnostech a metodách. Na začátku sezóny hostí POSK Jičín družstvo Kralup n. Vltavou a vítězí poměrně vysokým rozdílem bodů. Poté zajíždějí plavci do Košťálova, kde ve většině disciplín získávají prvá, druhá i třetí místa. Nutno však podotknout, že konkurence na těchto závodech byla slabší. Zájezdu se zúčastnili všichni aktivní členové a každý měl tak možnost si ověřit své časy v padesátimetrovém bazénu.
Začátkem srpna se konají v Praze na stadionu pod Barrandovem opět mistrovství Čech a Moravy dorostu, kterých se účastní nejlepší plavci oddílu a dosahují velmi dobrých výsledků. Z tohoto mistrovství se nám dochoval novinový článek, a proto můžeme konkrétně uvést finálové výsledky borců POSK Jičín.
V soutěži žen se umístila Bradáčová na 200 m prsa časem 3:52,4 jako 2. a Chvalovská 4. Hájková na 100 m znak doplavala 3. v čase 1:53,7 a 6. byla Holinková za 1:55,4. V závodě na 100 m v. zp. na 2. místě skončila Hájková v čase 1:44,8, Holinková byla 3. za 1:55,9 a 5. se umístila Pospíšilová. V závodě štafet na 4 x 100 m prsa ženy byl Jičín 2. za 7:35 a polohová štafeta žen na 3 x 50 m byla 3.
Za týden, 20. srpna, se zúčastnili jičínští plavci již 4. ročníku přeboru "O modrou stuhu Jiráskova kraje". V neúplné sestavě získal POSK Jičín 2. místo.
Obr. 11 Naše 1. polohová štafeta (zleva): Vl. Rodovský - prsa, J. Dašek - znak a V. Pacina - kraul přinesla jičínskému plaveckému sportu řadu nejcennějších úspěchů
Za další týden, 27. srpna, se koná v Jičíně II. ročník závodů o "Štít Českého ráje", po všech těch závodech letošní sezóny již málo obeslaný. Z ostatních klubů přijeli jen plavci SK Slavia Praha a SK Police. V tomto roce jičínský vynikající znakař Jiří Kovář již přestoupil do SK Slavia Praha a za ni již startoval. Z výsledků uvádíme.
3. Dašek 1:44,2
60 m v. zp. dorost: 1.Pacina 39,2.Kabeláč 41,6, 3.Paleček Police 41,7
60 m v. zp. ženy: 1. Kupcová, Slavia 47,5, 2. Vojtová, Slavia 53,3, 3. Holinková 57 vt.
60 m znak dorost: 1. Dašek 50,8, 2. Pacina 57,7
120 m v. zp. muži: 1. Bubník, Slavia 1:27,2, 2. Pacina 1:28,2, 3. Kovář, Slavia 1:36
60 m znak ženy: 1. Kupcová, Slavia 1:00 min, 2. Hájková 1:00,6, 3. Táborská 1:02,4
60 m prsa dorost: 1. Fulka, Police 47,5, 2. Rodovský 47,6, 3. Pašek 55
120 m prsa ženy: 1. Vrkoslavová 2:05,2, Chvalovská 2:12,2
V roce 1945, po skončení války a osvobození země, svitla všem sportovcům naděje na obnovení mezinárodních styků. Po dobu šesti let bylo sportovní klání uzavřeno do malého teritoria Protektorátu Čechy a Morava. Také jičínští plavci si tyto naděje dělali. Ale nešlo vše tak rychle - myšlenka předcházela realitu. První kontakty se navazovaly se sportovci ze Slovenska, odkud přicházely zprávy o vynikajících prsařích Skovajsovi a Komadelovi, kteří dokáží zaplavat 200 m v časech výrazně pod 3 minuty, což tenkrát byly senzační časy.
Jako jedna z prvních akcí se mělo konat utkání mužů a žen mezi ČPK Praha a ŠK Bratislava v Praze dne 15.7. Plavci z Jičína byli pozváni na závody dorostu ve vložených závodech a hlavně podívat se na plaveckou elitu Čech a Slovenska. Po příjezdu do Prahy se však najednou ukázalo, že proponované utkání se nekoná, poněvadž plavci ze Slovenska nepřijeli. Jako náhrada se operativně projednalo utkání dorostu mezi ČPK Praha a POSK Jičín.
Těmto závodům předcházelo utkání s VPK Mladá Boleslav v Jičíně a odvetné za 14 dní v Mladé Boleslavi. V prvém utkání POSK Jičín zvítězil poměrně vysokým rozdílem bodů 64: 53 a rovněž vyhrál i odvetné utkání v Mladé Boleslavi. V neděli 22. července se konalo v Jičíně na šedesátimetrové trati utkání s PK Sparta Praha. I v tomto utkání POSK Jičín zvítězil, ale Sparta vyhrála zápas ve vodním pólu. Týden před vrcholem sezóny zajíždějí plavci Jičína na propagační a exhibiční závody do Libáně. Tyto závody sloužily závodníkům především jako příprava a prověrka před dorosteneckým mistrovstvím Čech a Moravy a byly podkladem pro sestavení družstva. Plavecké přebory dorostu Čech a Moravy se konaly ve dnech 4. a 5. srpna 1945 v Přerově. Na mistrovství - první poválečné, ale ještě bez plavců ze Slovenska - byla vyslána početná skupina plavců a objevují se zde nové tváře mladší generace. Chlapci odjeli do Přerova již v úterý 31.7., děvčata pak ve čtvrtek 2.8., aby se seznámili s prostředím a ještě si na místě trochu lehce zatrénovali. Bohužel před vlastními závody postihly některé chlapce střevní a zažívací potíže, které ovlivnily i výsledek jejich vystoupení.
POSK Jičín obeslal všechny disciplíny, které byly na mistrovství vypsány: (názvy disciplin uvádíme tak, jak byly uvedeny v propozicích)
Konkurence na prvních poválečných mistrovstvích byla vysoká, startovalo celkem 120 závodníků a závodnic z 15 plaveckých klubů. O závody byl mimořádný divácký zájem, dle novinové zprávy jim přihlíželo 3000 diváků.
Na závěr sezóny se konaly v Náchodě tradiční závody " O modrou stuhu Jiráskova kraje" za početné účasti plaveckých klubů tentokrát i ze Slovenska. Nástup závodníků je na obr. 13. Závody byly pokaženy sabotáží, když v noci ze soboty na neděli nezjištění pachatelé vypustili vodu z plaveckého bazénu. Tenkrát v tisku se psalo o sabotáži a o "Modré stuze ve stínu sabotáže". Napustit bazén znovu vodou bylo časově nemožné, a tak se závody náhradně a improvizovaně konaly na přírodním rybníku. Modrou stuhu pro rok 1945 získal ČPK Brno před ČPK Praha a na 3. místě se umístili plavci POSK Jičín, když zanechali za sebou taková družstva, jako PK Hradec Králové, Vysokomýtský SK, ŠK Bratislava a další. Jičínští plavci v silné konkurenci dosáhli několika pěkných umístění.
Obr. 12 Znakař Sláva Dašek nikdy nezklamal i v celostátní konkurenci
Obr. 13 Nástup závodníků. V 2. řadě zleva: Horáček, Adámek Erban, Mazáček, Sládek, Kutnar a Kabeláč
Obr. 15 Výsledná tabulka v plavání mužů a žen východočeského kraje
Závěr sezóny se vydařil a rok 1945 znamenal další výkonnostní vzestup jičínského závodního plavání. POSK Jičín se stává předním plaveckým oddílem Východočeského okrsku, o čemž svědčí i to, že Rodovský byl zvolen jeho jednatelem a Kutnar pokladníkem.
V roce 1946 přechází řada úspěšných dorostenců do kategorie mužů, kde je pro ně konkurence značně vyšší. V tomto roce, vzhledem k příznivému počasí, začíná se s tréninkem již dne 16. dubna. V neděli 9. června hostuje v Jičíně PK Hradec Králové, který má jičínským oplácet porážku z přeboru Východočeského okrsku z loňského roku. Utkání se koná v kategorii mužů, dorostenci a ženy plavou ve vložených závodech. Ve Svobodném slově vychází článek s následujícím textem.
Na závodech v Liberci dosáhli jičínští plavci pěkných výsledků, z kterých uvádíme.
50 m v. zp. dorostenky st. na 1. místě Holinková za 41,8, 2. Hájková za 43,4, 50 m prsa dorostenci ml. na 1. místě Mazáček za 41,8 a 2. Veselý za 48,7. V závodě na 50 m dorostenky st. zvítězila Reiterová za 54,8, na 50 m prsa dorostenci st. byl Kutnar na 3. místě za 45 vt., na 50 m dorostenci ml. zvítězil Veselý za 47,8 a na stejné trati v kategorii dorostenců st. zvítězil Horáček za 39,8. Většina dorostenců a dorostenek startovala také v odpoledních závodech mužů a žen a dosáhli i zde výborných umístění. Na 100 m prsa byla Reiterová 2. a Táborská 3., na 100 m prsa Mazáček 3., na 100 m znak zvítězila Hájková před Táborskou a v závodě na 100 m znak zvítězil Kovář ze Slavie Praha, jinak odchovanec Jičína, na 2. místě skončil náš Adámek, na 100 m v. zp. zvítězil opět Kovář a v závodě na 100 m v. zp. se Hájková umístila na 3. místě. Liberecký "Plavecký den" se tak vlastně stal exhibicí jičínských plavců..
V roce 1947 už nebyla závodní činnost tak bohatá jako v minulých letech. Přesto se hned na začátku sezóny za pěkného počasí uskutečnilo v Jičíně utkání mužů mezi POSK Jičín a LPK Liberec.
V roce 1948 název POSK Jičín jako takový zaniká. Nastupuje éra sjednocené tělovýchovy. V časopise Plavectví ze dne 26.4.1948 se píše v úvodním článku pod titulem "Plavci jsou sjednoceni" následující: "ČSAPS (Československý amatérský plavecký svaz) společně s plaveckou komisí ČOS utvořil Plavecký odbor při náčelnictvu mužů a žen sjednoceného Sokola. Plavecký odbor vyzývá všechny dosavadní plavecké kluby nebo odbory sportovních klubů, aby okamžitě provedly sjednocení s nejbližší sokolskou jednotou podle směrnic, které jednoty už dostaly." A tak v průběhu roku 1948 se transformuje POSK Jičín na plavecký odbor TJ Sokola Jičín.
Obr. 16 Zvací plakát s trenčínským hradem v pozadí
Další plavci ze základního závodního kádru - Dašek, Kabeláč, Mazáček, Plívová Vl.- končí studia na gymnáziu a odcházejí do Prahy na vysokoškolská studia. A tak jako v předcházejícím roce u jejich předchůdců, i u nich úzké sepětí s jičínským sportem slábne. Obr. 17 ukazuje jeden z posledních snímků p.Dr. V. Čecha na jičínské plovárně při výcviku na "souši".
Asi od r. 1950 patřil oddíl pod jičínský Agrostroj, který na plovárně vybudoval pro plavecký oddíl dvě dřevěná mola se startovacími bloky, což vymezovalo regulérních 50 m pro pořádání závodů a měření časů, déle opatřil prkénka pro individuální výcvik a trénink nohou při plavání. Po odchodu Dr. V. Čecha z Jičína trénoval a vedl oddíl V. Pacina, i když přijížděl do Jičína z Prahy, kde studoval, až v sobotu odpoledne.
Jednou měsíčně se konaly kontrolní závody oddílu, vždy jednou za sezónu byla na plovárně pořádána benátská noc, kdy plavecký oddíl organizoval exhibiční závody a skoky ze skokanské věže.
V r. 1954 mělo jičínské školství vyslat výběr žáků na mistrovství Východočeského kraje do Hradce Králové. Jičín reprezentovali Josef Knopp za žáky a Jana Nyplová za žákyně.
Obr. 17 Správných pohybů ve vodě se dosahovalo i výcvikem na "souši", jak demonstruje p.Dr. Čech na Ríšovi Kratzmanovi. Jirka Prachař, Franta John, Jarka Zlatník, Milan Kohl, Standa Páv a Libor Arndt přihlížejí..
Plavala se trať 50 m klasicky (prsa). V těchto krajských přeborech oba zvítězili a stali se krajskými přeborníky. Bohužel jičínští učitelé - tělocvikáři neměli další zájem o plavání a na celostátní přebory neobeslali nikoho.
Pepa Knopp obnovuje asi v r. 1956 znovu činnost plaveckého oddílu v Jičíně. Členy se stali žáci základních jičínských škol, z nichž pravidelně docházelo na trénink asi deset. V r. 1958 se oddíl zúčastnil krajského plaveckého soustředění v Náchodě. V jeho závěru se konal závod, v němž jičínští plavci obsadili 2. místo za plavci hradeckými z plavecké školy Dr. V. Čecha. Mezi tehdejší členy plaveckého oddílu patřili: Jiří Fiala, Bohunka Lhotáková a Jarmila Jirásková.
Koncem padesátých let odchází J. Knopp na vojenskou základní službu, činnost oddílu slábne, až asi v r. 1960 zaniká. Výkonů na krajské úrovni v poslední letech dosahovali Franta John a Milan Klapka. A Jičín čekal dlouhou řadu let na další pokračovatele.
Pro vzpomínku pamětníkům a poučení současné generaci je napsána tato poslední kapitola o jičínském plavání, zcela podobná ostatnímu tehdejšímu sportování.
Období, o kterém jsme v předcházejících kapitolách psali, bylo obdobím čistého amatérismu v tom pravém slova smyslu. Jediným majetkem plaveckého oddílu bylo osm šňůr se špalíky na vyznačení závodních tratí, jeden míč na vodní pólo a dvě pólové branky. Město, jemuž koupaliště patřilo, poskytlo bezplatně 2 kabiny, volné vstupenky pro aktivní členy a bezplatně bazén pro konání závodů.
Základním zdrojem financí byly členské příspěvky ve výši 25,- Kč na rok, což při 50 až 60 aktivních i přispívajících členech představovalo částku asi 1.500,- Kč. Každý rok dostával klub tzv. subvenci od ústředí ČAPS ve výši 1.000,- Kč. Nemalým zdrojem peněz se stával zisk ze vstupného při pořádání závodů. Na závody chodilo kolem 400 diváků a při vstupném 5,- Kč byl čistý příjem po úhradě nutných výdajů 1.000 až 1.500,- Kč. Těmito nutnými výdaji byla úhrada za instalaci a provoz rozhlasového zařízení od p. Koláře v částce asi 400,- Kč, nocležné pozvaným závodníkům, nikoliv hotelové, ale turistické, a poplatky městu za prodané vstupenky. Propagace v tisku byla bezplatná, tisk plakátů většinou zdarma od firmy Holinka, vylepení a vyvěšení plakátů rovněž bezplatné. Proto se plavecký oddíl snažil uspořádat co nejvíce závodů "doma", aby měl co největší příliv peněz do pokladny klubu.
Ze získaných peněz se hradila veškerá sportovní činnost. Hlavním výdajem byla úhrada jízdného při vysílání reprezentantů na závody. Čím více peněz bylo k dispozici, tím více se mohlo obeslat závodů, a tím více plavců se jich mohlo zúčastnit. Na závody "ven" se každý těšil, byla to pro členy klubu velice přitažlivá a prestižní záležitost, a také silná motivace pro další trénink a dosahování co nejlepších výsledků. Kromě jízdného se hradilo při dostatku peněz i drobné občerstvení, zpravidla limonáda nebo menší svačina a někdy se připlácelo i na oběd nebo večeři. Pokud pořádající klub neplatil nocležné pozvaným závodníkům, anebo platil jen určitému pozvanému počtu, hradilo se z vlastních peněz i toto nocležné. Klub hospodařil s těmito skromnými prostředky vždy vyrovnaně - žádné dluhy, žádné úspory. S lítostí je třeba připomenout, že mateřský klub SK Jičín nikterak nepodporoval činnost svého plaveckého oddílu, veškerý zájem měl jen o oddíl kopané.
Ze skromných prostředků a z poctivého přístupu ke sportovní činnosti vyrostl a několik let existoval a dosahoval vynikajících výsledků Plavecký oddíl SK Jičín. Z jeho řad vyrostli dorostenečtí rekordmani a přeborníci republiky - Kovář, Pacina, Dašek. Jméno klubu získalo velký ohlas nejen ve Východočeské oblasti, ale i v celé republice a vzorně reprezentovalo nejen své město Jičín, ale i naši vlast.
Kromě toho nám všem členům a členkám přinesl mnoho zábavy a radosti, jak ukazuje obr. 17 na závěr naší zprávy. Zbylo jen vzpomínání. A za to všichni děkují.
Poděkování
Tuto zprávu jsem sestavil na základě sdělení, informací a vzpomínek mnohých mých přátel - již pamětníků. Všem jim děkuji. Především pak Vláďovi Kutnarovi, který zaslal základní část textu a fotografií. Dále to byli: V. Bosák, V. Pacina, Z. Mazáček, J. Knopp, M. a J . Koldovských, J. Dašková - Holinková, J. Pašek aj. Důležité informace jsem rovněž čerpal z archivních čísel novin Mladá Fronta a z archivu Státní univerzitní knihovny v Praze.
Obr. 18 Druhá polohová štafeta (zleva): J. Kabeláč - kraul, J. Pašek - prsa a M. Koldovský - znak z let 1943 až 1946
V Jičíně, 12. března 2001.