Místopis Jičínska – excerpta

LIDOVÉ UMĚNÍ Z ČECH, MORAVY A SLEZSKA

1. vyd., Praha, Panorama 1984, Jitka Staňková – text, Ludvík Baran – foto (1975–1983), 200 str., 280+4 vyobrazení.



Výběr pojmů v širším rozsahu, nepodstatné odkazy nebyly zařazeny


Dle rejstříku: (foto, text)

Bělá 94 (chybně Bělá p. Bezdězem)
Brdo 94
Čechy, severovýchodní 55 63 87 90 108 161 162 163 175 177 238
Čechy, východní 28 42 107 113 143 167 104 159 160 188 274 275
Český ráj 256
Hořice 40 56 84 144
Jičín 164
Jičínsko 83
Krkonoše 90 125 128 165
Lomnice n. P. 63
Nová Ves n. P. 93 94
Podkrkonoší 10 63 77 90 159 161 165 149 247 272
Roškopov 94
Sobotka 63
Stará Paka 94
Úbislavice 94
Ústí 94
Železnice 175 274


10

Koncem 18. století existovalo v Čechách sedmnáct krojových oblastí, na Moravě a ve Slezsku jich bylo více než dvacet. Byly označovány podle správních center (Plzeňsko), podle kmenů (Chodsko, Doudlebsko), podle význačných lokalit (Prácheňsko, Podkrkonoší, Pojizeří, Haná), podle způsobu hospodaření (Valašsko), podle charakteru kultury (Slovácko).


28

nezař.


40

Indigově modré zástěry se nosily jako součást svátečních krojů v první polovině 19. století od Poličky přes Vysoké Mýto po Rychnov n. Kněžnou a Hořice; na první pohled byly podobné zástěrám modrotiskovým.


42

Zato byl modrotisk vedle kanafasu v první polovině 19. století častým materiálem na povlaky peřin a snad i záclon k postelím v jižních, východních a západních Čechách.


55

Lidová polychromovaná skulptura kamenná se zvláště rozvíjela po roce 1780 až do poloviny 19. století v severovýchodních Čechách (v Pojizeří a Orlických horách); užívaným materiálem byl tvárný český pískovec, ve středních Čechách také žula.


56

?


63

V severovýchodních Čechách se od druhé poloviny 17. století mění dřevěný dům nejprve ve městech (Jilemnice, Sobotka, Lomnice nad Popelkou, Železný Brod), kde se původní přízemní stavba rozvíjí do patrové dispozice. Souvisí to s rozvojem řemesla a obchodu i se stoupajícími požadavky na komfort bydlení. V patře vznikají další obytné prostory, ale především soustava komor, propojených zvnějšku ochozem – pavlačí. Z tohoto nového prvku se stává postupně výrazný a charakteristický akcent architektury této oblasti (a postupně i jiných), který spolu s dalšími výrazovými prostředky navazujícími často na renesanční tvarosloví (horizontální členění lomenic, prořezávané sloupky a bednění pavlačím sdružená okna s římsami a podřímsím atd.) vytváří specifický rys tohoto regionu.
Nejvýraznější oblastí této části čech je Pojezdí, propojující se postupně severním směrem do Podkrkonoší. Lidová architektura zde dosáhla nejvyššího výtvarného a architektonického vzepjetí jak v celkové kompozici –dispozičním rozvedením do 1. patra – tak ve vytříbenosti řezbářských a truhlářských prvků.

K výtvarně pojednaným objektům lidové architektury v severovýchodních Čechách patří i kamenné brány, branky a kapličky.


77

?


83

Nejkrásnější vínky jsou zachovány z Jičínska, Turnovska, Boleslavska, Litoměřicka a z okolí Plas, šatky z Horňácka a Podluží.


84

V různých oblastech Čech se objevily plaménkově vybarvené lněné i bavlněné příze, které vytvářely barevně zajímavé vzorové přechody (Hlinecko, okolí Nového Bydžova, Hořic aj.).


87

Nápadnou ozdobou byly jehlice do vlasů a loubka, které nosila ve svátek a ke slavnostním příležitostem svobodná děvčata na Plzeňsku, v okolí Stříbra a Chotěšova, na Chodsku, Blatech, Litomyšlsku a v severovýchodních Čechách.

V severovýchodních Čechách se hlavice jehlic přizdobovaly barevným sklíčkem.


90

Nejznámější byly betlémy z Příbramska, okolí Prahy, Podkrkonoší, Krušnohoří, z Orlických hor, Českomoravské vrchoviny, Valašska a Slezska.

Ploché figury se vyřezávaly z několika slepených vrstev papíru (severní a severovýchodní Čechy, Českomoravská vrchovina, Valašsko).

Na Benecku v Podkrkonoší stavěli s velkou péčí "poušť" s oázou a dramatickou krajinou na papírovém pozadí přetaženém až na strop. Třeštské, třebíčské, jizerské, orlické i krkonošské betlémy jsou rozměrné.


107

Kontrastem modrého lněného základu s bílými kyticemi a kytičkami vyšitými v celé ploše hrubší bavlnou vynikají zástěry z východních Čech.


108

(107) Z ženských půlkových i dýnkových čepečků, oblíbených v první polovině 19. století po celých Čechách a na západní Moravě, udivují nejvíce osobité kompozice ze severovýchodních Čech. V rezavě žluté, šedavé i černé ploše, zaplněné drobnými uzlíčky, se rozvíjejí negativní rostlinné ornamenty v barvě plátna, které zůstalo nevyšito.


125

Od 16. do poloviny 19. století se malovalo nejen ve sklářských hutích, ale i podomácku na Šumavě, v Krušných horách, v Krkonoších, Orlických horách a na Českomoravské vrchovině.


128

Z původně velkého počtu dílen (v polovině 18. století jich bylo v Čechách 70 a na Moravě 16) jich zůstala celá řada v provozu na Českomoravské vrchovině, v Krkonoších, Jizerských a Orlických horách, v Českém lese, na Šumavě, v Dolním Slezsku, …


143

Do rozsáhlejších kompozic se rozvinuly např. biblické scény, vztahující se především k apokalypse (např. Zjevení sv. Jana) ve východních Čechách.


144

Ilustrace s mravoličnými scénami naivního půvabu máme v několika ilustrovaných kronikách, z nichž jsou výtvarně pozoruhodné dvě: kronika Aloise Beera z Dobrušky líčící slovem i obrazem události z druhé poloviny 19. století a Šafránkova kronika z Hořic zachycující období 1840–1908.


159

/skříně/ Překvapuje, že se právě tyto typy vyskytovaly v chudých oblastech (např. Podkrkonoší).


161

Jen na některých postelích s nebesy (ze severovýchodních Čech a Moravy) jsou rozměrnější malby na spodní straně nebes – velké květinové věnce, figurální motivy, náboženské symboly.

Hodiny byly někdy zasazeny do vysokého malovaného "truhlíku" (např. v Podkrkonoší), jindy se výzdoba skromně uplatňovala okolo ciferníku.


162

Ze středních a severovýchodních Čech se zachovalo několik kusů malovaných židlí; …


163

K nejkrásnějším a výtvarně jednotným typům patří nábytek ze severovýchodních Čech, charakteristický modrým základem s bílými výplněmi, v nichž jsou vkomponovány plošné motivy kytic ve vázách, košíčcích, mísách apod.


165

(163) Tato široká oblast se dále rozděluje na typ pojizerský (s těžkými vyklenutými římsami, volutami, trojúhelníkovitými štítky, světle modrým či světle zeleným fondem), jehož vrcholná díla pocházejí z doby kolem roku 1835, dále na typ z okolí Turnova (bohatý na řezané prvky, mramorované vícestupňové římsy s dvěma volutami, s mušlí transformovanou v palmetu uprostřed a fondem pokrytým drobným kvítkovým motivem, v kyticích na bílých polích jsou nápadné tři velké růže) a konečně typ krkonošský a podkrkonošský (se sytě modrou půdou a bílým mramorováním, s větším množstvím bílých výplní zdobených kyticemi, v nichž také dominují tři velké růže nad vázou). V kompozicích těchto typů se uplatňují často vlivy empíru a druhého rokoka. Kromě klasických úponků a rozvilin tu najdeme tradiční motivy růže, granátového jablka, narcisu, karafiátu, tulipánu, vinného hroznu a k tomu často i zobrazení celých postav nebo polopostav světců (Turnovsko, Krkonoše), jindy postavičky sedláků při práci (Pojizeří) či pestrých ptáčků (ve všech typech). Malovaný nábytek se v této velké oblasti vyráběl ve větším měřítku, než mohli zkonzumovat místní osadníci. Krkonošské truhly a skříně se rozvážely na výroční trhy daleko do kraje středních Čech a do Slezska.


167

nezař.


175

Motivicky i řezbou jsou nejbohatší figurální úhly ze severovýchodních Čech, na nichž jsou zobrazeny civilní i biblické výjevy (Železnice, Dobruška).


177

Reliéfní úly, známé ze západních, středních a severovýchodních Čech i Moravy, bývaly většinou jako solitéry v zahradách a sadech včelařů, výjimečně byly umístěny v celých skupinách pod přístřešek.


93

Bedněný štít roubeného pojizerského domu, Nová Ves n. Popelkou, čp. 50; 1852. Má 26 polí složených do křížených variant, oddělených čtyřmi římsami, opticky zvyšujících lomenici. Vystavěl ho mistr Josef Stránský. pro jeho práci jsou typické ploché vertikální lišty oddělující pole s bohatou ornamentální řezbou.


94

Pojizerský roubený dům, Roškopov č. 15; 19. století. Stavby s dvěma členitými lomenicemi a bíle natřenými výplněmi trámů najdeme dodnes v údolí Popelky, v Nové Vsi, Ústí, Roškopově, Staré Pace, v Úbislavicích, Bělé, Brdu. Řada z nich se stala památkami chráněnými státem pro mimořádné hodnoty, které vytvořili čeští tesařští mistři (Krejčí, Fendrych, Fišer aj.) v letech 1780–1880. V popředí domu stojí polychromovaná skulptura sv. Anny a P. Marie.


104

nezař.


149

Část Betlému, Benecko; dřevo a papír, 1910–1975, š 250, v 150, hl 100 cm. Plastický betlém stavěl Antonín Bím z Benecka v Podkrkonoší od svého mládí a zvláště v prvních letech jej stále doplňoval. V jeho levé části je město Jeruzalém, v popředí daráci – postavičky, jdoucí k jesličkám. Celek, dlouhý 7 metrů, se umísťuje ve světnici nad postelemi a nábytkem. Staví se před vánocemi a ukládá se opět v polovině února. V té době si chodí sousedé vzájemně posuzovat své výtvory. Soukromá sbírka.


159

nezař.


160

nezař.


164

Čepec, okolí Jičína; lněné plátno, režná a bílená lněná nit, 1. polovina 19. století, dýnko 12 x 12 cm. Na dýnkovém čepci "vápeníčku" jsou obrysy rostlinných i zoomorfních ornamentů prošity perlinkovým stehem – motivy jsou podloženy, takže plasticky vystupují. Základní plocha je vyplněna drobnými uzlíčky režné barvy, proto se těmto čepečkům také říkávalo uzlíčkové. Patří k vysoce ceněným artefaktům pro pracnou techniku a bohatou motiviku. V našich muzeích se jich zachovalo velké množství, některé jen v bílém provedení, jiné šedočerné, modrobílé, některé s prolamovanými motivy, jindy naopak s prolamovaným základem. Široká barevně kontrastní stuha znamenala, že majitelkou čepce byla svobodná dívka. Obličej lemovala 5 cm široká plisovaná krajka. (Čepce bývaly velice pevné právě oním uzlíčkovým prošitím, a proto v období, kdy se po roce 1848 odkládaly, se jimi podšívaly punčochy.) Národní muzeum, národopisné oddělení, Praha.


188

?


238

Oplatečnice, severovýchodní Čechy; ražené a ryté železo, kolem roku 1800, 24 x 18 cm. Na jedné plotně je ve středních polích jelínek šesterák a dvouhlavá orlice, na druhé plotně Kalvárie se třemi kříži a Petrův kohout zakomponované do kruhů. Ostatní plocha je ornamentálně pokryta hvězdicemi, obloučky, třílistými růžičkami a tulipány. Soukromá sbírka.


247

Srdce, malovaný perník, Podkrkonoší; 1946, 16 x 14 cm. Pouťový "círovaný" perník (tj. zdobený cukrovou polevou) se vyráběl a prodával na poutích a jarmarcích v různých velikostech s různou výzdobou, lišící se podle místa a osoby cukráře. Na přípravě obvykle pracovala celá rodina, konečnou výzdobu dělal mistr sám. Vlastivědné muzeum Vysoké nad Jizerou.


256

Skříň se zásuvkou, z Českého ráje; malované jedlové dřevo, počátek 19. století, 190 x 102 x 40 cm. Patří k tzv. turnovskému typu; má 14 malovaných polí, kobaltové modrý základ je pokryt květinovými úponky. kompoziční uspořádání na dveřích vyplynulo z množství zobrazených témat (sv. Anna, svatební věneček, pták, kytice). Expozice jihočeského lidu, Žumberk.


272

Škrhola a hospodský, loutky řezané a oblečené do textilu, Podkrkonoší; 1919, v 55 cm. Na českém a moravském venkově bylo a je oblíbené a velmi rozšířené loutkové divadlo. Živě pohyblivé marionety měly plasticky řezané hlavy, ruce a nohy, připojené k hrubě opracovanému špalku těla; autorem těchto je Josef Rón z Vysokého n. Jizerou. Kromě pohádkových bytostí a Kašpárka vytvořili čeští loutkáři typické vesnické postavy sedláka Škrholy a hospodského s čepičkou. Loutky různého pojetí a výtvarné úrovně najdeme téměř ve všech českých a moravských muzeích. Vlastivědné museum Vysoké n. Jizerou.


274, 275

Úl, východní Čechy; polychromovaná dřevořezba, 1867, 110 x 50 x 28 cm. Kompozice znázorňuje biblické výjevy pokřtění a pokušení Ježíše. Uprostřed je zvířecí maska ďábla – pokušitele s česny v očích, nose a tlamě. Nápis "Pokřtění a pokušení Ježíšovo 1867" je proveden vrubořezem, dvě J jsou umístěna v erbu. Pod maskou ďábla je náznak barokizující konzoly. Poloreliéf je připojen k bednění. Přemalbou a konzervací ztratil sice na výrazu, přesto je význačným zástupcem severočeské řezbářské práce. Detail tváře Jana Křtitele v prostém schématu má vizionářský výraz. Městské muzeum Železnice.



Server Jičín
Excerpta
Jičínsko