První akcí ze Starých Hradů, kterou oznamoval plakát májových oslav v Libáni, byla vernisáž výstavy i díla akad. malířky Marie Fischerové-Kvěchové. Konala se 28. dubna 1985 a o její zdar se pričinil především básník Jindřich Hilčr krásným úvodním proslovem a zasl. umělec Luděk Munzar recitací i následnou besedou v krbovém sále zámku. Zdařilé kulturní odpoledne, kterého se zúčastnilo více než sto zájemců, uzavřel hodnotný písňový koncert dívčího pěveckého sboru Střední pedagogické školy z Nové Paky řízený prof. Brádlem.

Výstava sama byla zase po dlouhých letech alespoň malým výběrem z mnohotvárného díla Marie Fischerové-Kvěchové. Přes 1300 návštěvníků vidělo nejen její dětské portréty a důvěrně známé ilustrace Broučků, Poupat a desítek dalších knih a leporel, ale obdivovalo i její národopisné, zvláště krojové kresby a studie, obrazy květin a krajin, ilustrace národních písní a říkadel i téměř zcela neznámá díla ovlivněná secesí a studijním pobytem v Paříži. Desítky nadšených zápisů hovořily jasně: "Výstava se nám velmi líbila, vzpomínáme na dětství!" – "Jen úctu, lásku a obdiv!" – "Prosíme o další výstavy v jiných městech!" – "Jsem šťastná, že jsem s mohla podívat na tuto výstavu – dokument, že to bylo pravá národní umělkyně." – "Překrásné, pro všechny, kteří mají umění rádi!"

Zároveň s touto výstavou zhlédli návštěvníci i dokumentární výstavy otevřené v gotické části zámku a ve vitrinách na chodbě 2. poschodí. Byly to výstřižky a fotografie dokumentující 20 let prací na obnově zámku a 15 let budování pracoviště literárního archívu Památníku národního písemnictví, jakož i výstava kroniky Starých Hradů a Sedliště s přílohami za rok 1984. A opět jsme slyšeli jen slova uznání a obdivu nad vykonanou prací. Výstavy trvaly po celý květen.

Tyto expozice byly doplněny ukázkami nových krajinářských děl Vladimíra Holmana. Barvami rozjásané prosluněné obrazy jakoby symbolizovaly nezdolný optimismus svého věčně mladého tvůrce.

Další akcí květnových oslav byl slavnostní májový koncert dívčího komorního tria MUSICA LYRICA. Ačkoliv se konal ve všední den večer – v úterý 14. května 1985 ve 20 hodin, naplnil se náš koncertní sál téměř šedesáti posluchači, převážně místními občany. A nikdo rozhodně této návštěvy zámku nelitoval. Houslistka Mária Davidová, flétnistka Eva Dostálová a klavíristka Eva Krámská přednesly náročné skladby svého repertoáru (od J. S. Bacha až po B. Martinů a V. Felixe) s dokonalou virtuozitou, takže připravili návštěvníkům nezapomenutelný zážitek, umocněný krásným prostředím osvětleného zámku. Členky souboru se s uznáním vyslovily o vynikajícím obecenstvu a také srovnávaly proměny zámku, když vzpomínaly na své první vystoupení zde před sedmi lety.

Poslední květnovou kulturní akcí byla vernisáž výstavy obrazů a grafiky prof. Anastáze Papáčka (1867–1919). Zásluhou umělcovy dcery PhDr. Nasti Kraslové a pracovníka LA PNP Jana Wagnera byla shromážděna kolekce více než 70 děl neprávem zapomínaného malíře s náměty z Českého ráje a Podkrkonoší. Na vernisáži 26. května promluvil ke 40 hostům Jan Wagner. Smetanovy skladby zahrála klavíristka Jana Potočková.

Výčet akcí ke 40. výročí osvobození by nebyl úplný, kdybychom nezaznamenali i okrskovou soutěž požárníků v Sedlišti (píšeme o ní podrobně na jiném místě) a položení věnců u pomníku padlých ve Starých Hradech i v Sedlišti, kterého se zúčastnili 3. května zástupci MNV s. Pavlíčková a Špína, požárníci, pionýři i další občané. Ve Starých Hradech recitovala J. Šupalová, projev přednesla s. Pospíšilová; v Sedlišti přednesla báseň J. Keblová, promluvila J. Svobodová.

K. B.

Sedlišťští požárníci vzpomínali

Výročí bylo vhodným důvodem, abychom se ohlédli za prací vykonanou sedlišťskými požárníky. Můžeme o nich říci jen to nejlepší. Kolik to bylo dobrovolné práce při výcviku, což se projevovalo nejlépe na dobrých umístněních v předcházejících soutěžích! Kolik to bylo brigád na úpravě obce, při sběru železného šrotu atd.! Jejich požární technika je vždy ve vzorném pořádku. Tak byla připravena i na tento slavnostní den, kdy se do Sedliště sjelo deset soutěžních družstev z celého Libáňska i četní další hosté.

Slavnostní dopoledne začalo průvodem od požární zbrojnice na cvičiště, kde už bylo vše připraveno – požární vozy, technika, ale i dobré občerstvení včetně vuřtů z udírny a dobrého piva – to přece patří k věci.

Slavnost zahájil předseda MNV Libáň Jiří Čuban, hlavní proslov měl člen požárního sboru Vladimír Holman, který připomněl a zhodnotil práci za minulých více než sto let. A potom již začaly jednotlivé soutěže. Nástup řídil okrskový velitel s. Haken z Libáně. Soutěžní družstva ukázala dobrou připravenost hájit soukromý i společný majetek. Soutěž v požárním útoku i štafetový běh přinesly v podstatě velmi malé časové rozdíly mezi jednotlivými družstvy První byli Libáňští; Sedliště se umístilo na 2. místě.

Velmi dobře si vedly i ženy ze Psinic a zaslouženou pozornost vzbudilo perfektní předvedení požárního útoku starou stříkačkou sedlišťského sboru z roku 1879. Vůbec celé odpoledne bylo dobře uspořádané a pro mnohé účastníky se v příjemné zábavě protáhlo až do večera. Na své si přišli i četní fotografové, takže řada snímků zůstane jako dokument v místní i v požárnické kronice. Tři obrázky z hezkého odpoledne najdete i v tomto čísle našeho časopisu.

Musíme poděkovat všem, kteří se o dobrý průběh slavnosti přičinili. Kdybychom je měli uvádět jmenovitě, bylo by jich opravdu moc o moc.

Vladimír Holman

Z minulosti požární ochrany v Sedlišti

Po zakoupení stříkačky, která zůstala majetkem obce, se začalo uvažovat také o založení spolku, který by měl požární ochranu na starosti. A tak 18. dubna 1880 pozval starosta obce František Mikolášek spoluobčany do hostince Karla Horčičky, kde byl založen Spolek dobrovolných hasičů v Sedlišti. Byl to první hasičský spolek v našem okolí (např. Markvartice a Dolní Bousov byly založeny až r. 1882, Libáň 1881 atd.). 28. 4. 1880 byly schváleny stanovy a 4. 6. bylo zřízení spolku povoleno pražským c. k. místodržitelstvím pod č. j. 31.440. Spolek se v roce 1884 přihlásil do Ústřední zemské hasičské jednoty Království českého a patřil zprvu do jičínské župy (8. 9. 1883 se zúčastnil v počtu 21 členů I. župního sjezdu v Jičíně), od roku 1889 do nově vzniklé župy libáňské.

Brzy po vzniku spolku přistoupilo za členy i několik občanů ze Starých Hradů, a tak 13. 5. 1882 byl změněn název na Spolek dobrovolných hasičů v Sedliště-Starohradský v Sedlišti a jedním ze dvou náměstků byl zvolen Josef Knížek ze Starých Hradů. Ale toto spojení netrvalo dlouho, již 23. května 1886 bylo rozhodnuto o rozdělení sboru a starohradští členové vytvořili samostatný spolek.

Prvním velitelem sedlišťských požárníků byl starosta obce František Mikolášek, po jeho smrti v letech 1886–1889 Jan Horčička a dalších deset let Josef Linhart z čp. 4, původně podvelitel a jednatel sboru. Počet členů se pohyboval po vystoupení starohradských občanů kolem 25. Výbor býval většinou devítičlenný a tvořili ho předseda (někdy nazývaný starosta), jenž byl zároveň velitelem, náměstek (podvelitel), jednatel, pokladník, revizor účtů a další členové výboru; dále býval volen nadlezec, který vedl skupinu lezců, nadstříkačník, který řídil práci u stříkačky, správce (měl na starosti údržbu požární techniky), posel a trubači.

Sbor hned od počátku pilně cvičil, aby byl připraven plnit své úkoly. Cvičení se provádělo obvykle v neděli navečer od května do podzimu, někdy společně s okolními sbory (r. 1902 ve Važicích spolu s Bystřicí). Požáry bývaly v tomto období ještě dosti časté (v letech 1880–1889 hořelo v obci šestkrát), sbor vyjížděl na pomoc i do okolních obcí a naopak sbory z Libáně, Starých Hradů, Bystřice, Hřmenína, Markvartic a Važic pomáhaly při likvidaci místních požárů. Později požárů ubývalo.

Vybavení sboru bylo vždy na úrovni soudobých požadavků. Hasičská stříkačka byla uložena v kůlně u silnice (v místě u dnešního domku Javůrkových), zde byl v r. 1931 postaven i "vysušák" na hadice. Kromě stříkačky patřily k výzbroji a výstroji členů zprvu "kožené přilby s mosazným hřebenem, pásy se sekyrkou, fašinový nůž", trubači měli signálky. Stejnokroj byl cvilinkový, blůza z modrého a kalhoty ze šedého sukna (látku dodal obchodník J. Košťák z Libáně), ušil jej krejčí Rada z Libáně. Každý člen za něj platil 2 zlaté 30 krejcarů. Nové stejnokroje si pak sbor pořídil v roce 1893 a v roce 1904 přibyly i slavnostní čamarové blůzy, které šil bystřický krejčí Moucha.

Kromě své vlastni práce – cvičení a hašení požárů – vyvíjel sbor i další rozsáhlou činnost. Byla to především účast na různých hasičských slavnostech, jako byly každoroční župní sjezdy (v Sedlišti se konal r. 1903) a schůze, svěcení stříkaček (např. v r. 1888 v Markvarticích), slavnosti vlastní i okolních sborů (r. 1905 se zde slavilo 25 let trvání sboru), plesy v Sedlišti i sousedních obcích atd. Hasičské plesy bývaly významným zdrojem příjmů sboru, bývaly na ně tištěné pozvánky, s nimiž členové sboru obcházeli obec i okolí, hrávala na nich libáňská hudba Kůželova, později Kyzivátova. Konaly se od r. 1884 téměř nepřetržitě, většinou v hostinci Karla Horčičky, potom na Valše u Pavlousků, výjimečně ve Starých Hradech v hostinci Strakově nebo v Bystřici. Později sbor pořádal i posvícenské taneční zábavy.

V prvních letech existence sboru se hasiči účastnili také četných církevních slavností, jako byla společná účast na Vzkříšení a Božím těle, na mši o svátku patrona hasičů sv. Floriána, při slavnostních mších na počest příslušníků císařské rodiny, při vítání pana biskupa (1890 a 1902), při svěcení božích muk v Sedlišti (27. 6. 1886), při polní mši na počest 25 let trvání hasičského sboru v Bystřici r. 1914 apod. Později vystřídala tyto církevní oslavy účast na oslavách Husových (poprvé v r. 1913) a do kostela se chodilo jen při pohřbech členů či příslušníků jejich rodin (sbor měl vlastní pohřební příkrov a věnec).

Kromě hasičských a církevních slavnosti se sedlišťští požárníci zúčastňovali i jiných oslav – např. hned po založení sboru v r. 1880 byli na svěcení praporu Spolku vojenských vysloužilců v Libáni, později se sbor několikrát dostavil k "vítání hraběte Šlika co opatrovníka sboru při jeho příjezdu na jeho statky v Kopidlně" (jak zapsal jednatel František Schovánek v knize zápisů v r.1892), byl při slavnosti 25 let trvání Sokola v Libáni r. 1913, při odhalení Husovy sochy v Libáni r. 1925 aj.

Ale sbor nezapomínal ani na vlastní kulturní akce. Tak již v r. 1902 se členové podíleli na ochotnickém divadle v obci – a František Mikolášek, ředitel ochotníků sedlišťských, mohl odevzdat do pokladny sboru 14 korun. V roce 1907 byly zakoupeny první knihy do hasičské spolkové knihovny, která byla pak v r. 1935 věnována do obecní knihovny. V r. 1911 uspořádal sbor přednášku Karla Pavlišty v hostinci na Valše na téma Hasičská výprava na jih. Členové se účastnili i župní hasičské školy.

Před první světovou válkou vedl dlouhá léta sbor Jan Svoboda, dalšími obětavými členy byli František Schovánek, František Kamarádek, Petr Červinka, Josef Rejha, Josef Plišek Josef Dlouhý, Čeněk Beránek, Ferdinand Říha, František Linhart aj. Byli jmenováni první čestní členové (Josef Linhart č. 4), další dostali čestné diplomy (Antonín Pluhař a ing. František Linhart) – ovšem občas docházelo i ke sporům mezi členy a někteří ze sboru vystupovali. Ale počet činných členů se udržoval stále kolem 20 až 25; přispívajících bylo málo, také kolem 25 (do r. 1948).

Do poklidného života zasáhla tvrdě první světová válka. Řada členů narukovala, sbor musel upsat válečnou půjčku ve výši 200 korun a činnost téměř ustala.

Teprve po vzniku Československé republiky se spolkový život opět plně obnovil. V roce 1919 vznikla Česká zemská hasičská jednota, která se i nadále dělila na župy a župy dále na okrsky. Velkým úspěchem skončil všeslovanský sjezd československého hasičstva v Praze r. 1923, na němž byl zastoupen početnou výpravou i sedlišťský sbor. Rovněž v okolí se pořádalo mnoho slavností, na nichž sedlišťští hasiči nikdy nechyběli. Byly to slavnosti národní (např. Husova slavnost ve Hřmeníně r. 1924, jubilea státníků, hold armádě v Libáni r. 1938, odhalování pomníků a pamětních desek padlých), spolkové i hasičské (župní sjezdy a schůze, jubilea okolních sborů, jubilea hasičských činovníků).

Sbor si udržoval dobrou akceschopnost. V jeho vedení byli v té době Jan Linhart, Antonín Plíšek, František Mikolášek, František Najvrt, František Rejha, Václav Jílek, Ota Rohlíček, František Linhart, dále František Čapek, Václav Macek, Josef Svoboda, Josef Rejha, Ladislav Táborský, Ladislav Beránek (dlouholetý samaritán), Stanislav Poláček, Jan Ouzký, Alois Saska, Ladislav Šupol, František Svoboda aj. Přihlásily se i první ženy jako samaritánky – r. 1929 sl. Růžena Linhartová, pak Anna Beránková, Blažena a Marie Říhovy. Trubačem byl Emil Vacek.

Někteří členové absolvovali župní hasičskou školu; několikrát došlo k úpravě stanov (1911, 1929, 1939). Pokračovala pravidelná cvičení, ale požárů bylo v obci méně, tak dva za desetiletí. A tak nejvýznamnější událostí kromě plesů a účasti na slavnostech byly občasné přehlídky sboru (např. 23. 11. 1927 zde byli na kontrole zemský hasičský dozorce Herman a župní dozorce Kříž) a hlavně oslava 50. výročí založení sboru 9. června 1930. Jistě nebude na škodu, když si průběhu této slavnosti všimneme trochu více.

Byla spojena se sjezdem 1. okrsku libáňské hasičské župy a konala s na Nechutově (dnes Toboříkově) zahradě v Sedlišti. Ve 13 hodin se po uvítání hostů seřadil na silnici od Bystřice průvod, který se odebral na zmíněnou Nechutovu zahradu. Pak byly položeny kytice k pomníku padlým a promluvil ministr B. Bradáč. Následovala hasičská cvičení se stříkačkou, která předvedly sbory Bystřice, Hřmenín, Libáň, Sedliště, Staré Hrady a ženy ze Hřmenína. Zajímavá byla i požárnická cvičení prostná, již podle názvů: cvičil dorost s praporky, ženy s koši na vodu, dorost se žebříky, muži s háky a se sekerkami, ženy zatančily slovenskou besedu, své umění předvedli i dorostenci se stříkačkou a samaritáni. Na zahradě byly i zábavní atrakce, bufet a výčep. Vyhrávala dvacetičlenná hudba Václava Kyziváta a večer byl Na valše u Pavlousků věneček. Přítomno bylo 14 hasičských sborů se šesti stříkačkami (z Libáně navíc dorost) a v 6 sborech byly zastoupeny i ženy. Celkem bylo přítomno 280 požárníků a stovky dalších občanů.

V letech 2. světové války byla činnost sboru opět omezena. Postupně přestaly plesy a jiné zábavy a slavnosti, konala se pouze cvičení, noční hlídky, byla opravena požární zbrojnice a prováděn sběr odpadových surovin. V roce 1942 byl majetek sboru předán obci. Cvičilo se již podle nových předpisů. Do krajské hasičské školy byl vyslán Josef Svoboda; Jan Linhart nakreslil roku 1941 požární plán obce. V roce 1943 poprvé žádali členové sboru obec, aby pořídila motorovou stříkačku.

V květnu 1945 se sbor zapojil do hlídkové služby a vytrval v ní po celou dobu kvěnové revoluce.

Hned po osvobození se plně navázalo na předválečnou činnost. Práce vedli František Rejha, Josef Svoboda, František Svoboda, Jaroslav Svoboda a František Linhart. Opět začaly plesy a merendy (někdy společně se starohradskými hasiči), 2. 11. 1945 se sbor účastnil hašení požáru u Knížků a v r. 1953 u Brožků. Hodně péče bylo věnováno zlepšení vybavení sboru a dalším novým úkolům. 17. října 1948 při oslavě Dne československého hasičstva složili členové sboru slavnostní slib. V tomto roce se stavěl pod vedením Antonína Rejhy nový most.

Počátkem padesátých let nastalo krátkodobé utlumení činnosti, takže v roce 1952 došlo k reorganizaci sboru. Požárníci se pak opět stali hybnou silou obce a každoročně odpracovali stovky hodin při brigádách na úpravě vodních nádrží v potoce i u Kůželů, při sběru, při úpravě obecních cest, při pomoci JZD a při akci Z. Tak v r.1956 to bylo 400 hodin při stavbě autobusové čekárny a sběrny mléka, v roce 1957 624 hodin při stavbě prodejny Jednoty, v dalších dvou letech na 2 000 hodin při adaptaci a stavbě kravína.

V letech 1960 a 1961 došlo ke stavbě nové požární zbrojnice a sušáku a k demolici zbrojnice staré. Opět to znamenalo stovky brigádnických hodin všech členů sboru. V následujících letech pak byla upravena vodní nádrž na potoce atd.

Zároveň se každý rok provádělo školení členů i praktická cvičení, držely se žňové hlídky, prováděly se požární prohlídky a dohlídky, udržovala se požární technika atd. Členové sboru konali každý rok i brigády na pomoc zemědělství, účastnili se okrskových soutěží, oslav 1. máje a kladení věnců k pomníku padlých aj.

Péče o požární ochranu a materiálně-technické zabezpečení sboru byla od r. 1950 svěřena národním výborům. Svaz československého hasičstva, který vznikl v roce 1945, se v roce 1953 změnil na Československý svaz požární ochrany, jehož místní organizace byly řízeny okresními výbory. V roce 1968 pak došlo k federativnímu uspořádání ČSPO.

V 60. a 70. letech se stabilizovalo vedení MO ČSPO v Sedlišti, předsedou je od r. 1960 Antonín Čapek, velitelem byl do r. 1971 Josef Svoboda, po něm převzal funkci Václav Jílek, jednatelem je od r. 1960 Josef Havlík, pokladníkem byl až do své smrti r. 1981 Jaroslav Linhart, nyní Jaroslav Svoboda č. 40. Dále se na práci sboru aktivně podíleli Ladislav Beránek, Jan Kebl, František Najvrt, Jaroslav Linhart ml., Jaroslav Macek, František Javůrek, František Svoboda, František Vaníček atd.

Je škoda, že v posledních letech ustala tradice požárnických plesů. Naopak v posledním období zorganizoval výbor několik zájezdů za krásami naší vlasti.

V roce 1980 proběhlo v tichosti 100. výročí založení sboru, teprve v letošním roce bylo okrskovým cvičením a soutěží vzpomenuto 105. jubilea sedlišťských požárníků. Dobrý výsledek této slavnosti je všem příslušníkům sboru povzbuzením do další práce!

Karol Bílek

Seznam činovníků požárního sboru

1880–1885 Mikolášek Frant.
1886–1889 Horčička Jan
1889–1899 Linhart Josef
1899–1902 Plíšek Josef
1902–1914 Svoboda Jan
1914–1928 Linhart Jan
1928–1939 Plíšek Antonín
1939–1956 Rejha František
1957–1960 Najvrt Josef
1960 dosud Čapek Antonín

2. Náměstkové (podvelitelé, od r.1939 velitelé)

1880–1889 Linhart Josef
1889–1902 Svoboda Jan
1902–1907 Říha Ferdinand
1907–1925 Mikolášek Frant.
1925–1928 Najvrt František
1928–1931 Rejha František
1931–1939 Jílek Václav
1939–1941 Rohlíček Ota
1941–1971 Svoboda Josef
1972 dosud Jílek Václav

3. Místopředsedové (zástupci velitele) –

funkce nebyla stále obsazena

1946–1960 Svoboda Frant.
1972 Plíšek Václav

4. Jednatelé

1880–1882 Linhart Josef
1882–1899 Schoválek Frant.
1899–1901 Mikolášek Frant.
1901–1902 Říha Ferdinand
1902–1913 Dlouhý Josef
1913–1923 Linhart Antonín
1923–1925 Rejha Josef ml.
1925–1931 Jílek Václav
1931–1934 Poláček Stan.
1934–1936 Kůžel Václav
1937–1939 Táborský Lad.
1939–1941 Poláček Stan.
1941 Vacek Emil
1941–1946 Rejha František
1946–1960 Svoboda Jar.
1960 dosud Havlík Josef

5. Pokladníci (hospodáři)

1880–1882 Horčička Karel
1882–1886 Horčička Jan
1886–1889 Svoboda Jan
1889–1894 Plíšek Josef
1895–1901 Mikolášek Frant.
1901–1905 Rejha Josef
1905–1907 Linhart Josef
1907–1920 Rejha Josef
1921–1928 Plíšek Antonín
1928–1931 Rohlíček Ota
1931–1956 Linhart František
1957–1981 Linhart Jaroslav
1981 dosud Svoboda Jar.

Staré Hrady v tisku

– O obnově zámku ve Starých Hradech s uznáním psaly Rudé právo 30. 3., Předvoj 15. 3. a Pochodeň 26. 4.

– Celá vnitřní dvoustrana Předvoje 5. 5. byla věnována Libáni. Byly zde zachyceny květnové události ve městě a okolí před 40 lety, předseda MNV J. Čuban zrekapituloval rozvoj obce od r. 1945 do současnosti, čtenáři se seznámili i s historií JZD a závodů a mezi krátkými zprávami jsme našli i pozvánku na požárnickou okrskovou soutěž v Sedlišti a na kulturní květnové akce na zámku Staré Hrady.

– První letošní dvojčíslo našeho časopisu recenzovala Pochodeň 2. 4.

– O práci literárního kroužku ZŠ Libáň byl článek v Pochodni 30. 5. a v Předvoji 26. 4.; výstavu o pohádkách a pověstech našeho kraje a jejich autorech, kterou kroužek připravil ve starohradském zámku, oznámily Pochodeň 19. 3., Svobodné slovo 21. 3. a Předvoj 22. 3.

– Hodně se píše o starohradských výstavách. Na loňskou výstavu grafiky a obrazů Anny Poustové upozornily Zprávy Spolku sběratelů a přátel exlibris č. 4/1984; výstavu obrazů Josefa Matouše zaznamenaly Pochodeň 3. 4. a Svobodné slovo 25. 4.; výstavu z díla Marie Fischerové-Kvěchové oznámily Svobodné slovo 25. 4., 7. a 8. 5., Pochodeň 30. 4, a 17. 5., Předvoj 5. a 17. 5., Lidová demokracie 14. 5. a Naše rodina č. 19/85; o výstavě A. Papáčka informovala Pochodeň 21. a 31. 5. a Zemědělské noviny 31. 5. a Svobodné slovo 30. 5.; na výstavu V. Holmana a další dokumentární výstavy upozornily Pochodeň 30. 4. a Předvoj 5. 5.; Svobodné slovo 25. 4. informovalo o chystaných výstavách Vl. Komárka, J. Suchého a F. Patočky.

– Koncert souboru Musica lyrica ve Starých Hradech zhodnotila Pochodeň 30. 5.

Kovařík Vladimír: Literární toulky po Čechách. (Albatros Praha 1984, 409 s.). Již ve druhém vydání se objevil na knižním trhu 1. svazek Kováříkových Literárních toulek, který je významným zdrojem literárního a kulturního poučení nejen pro děti. Přístupně zpracovaný text je doprovázen četnými kresbami, fotografiemi a mapkami a provází čtenáře všemi kraji Čech. Pro nás je zajímavé, že oproti l. vydání díla z roku 1977 je text doplněn i o některá fakta z našeho okolí. Zásluhu o to má upozornění dr. S. Volfa i autorova osobní návštěva ve Starých Hradech. A tak se na mapce č. 13 objevily Libáň i Staré Hrady a v textu přibylo na s. 68 poučení o starohradském rodáku Karlu Polákovi a na s. 249 hesla Libáň a Staré Hrady s upozorněním na pobyt Jaroslava Haška a Bedřicha Smetany, na umístění literárního archívu v zámku a na instalované pracovny Jaroslava Vrchlického a Josefa Váchala.

K.B.

Kulturní léto 1985 a Českém ráji a Podkrkonoší. Skládačka informuje o návštěvní době památkových objektů a dalších kulturních akcích a zajímavostech Jičínska a Semilska.

Sborník z pracovní konference CHKO Český ráj (Turnov 1985). Ve sborníku k 30. výročí založení chráněné krajinné oblasti Český ráj píše mj. RNDr. Karel Samšiňák s uznáním o Fialově Kalvárii v Sedlišti a hodnotí sousoší jako jeden z nejvýznamnějších produktů lidového uměni vůbec.

Drobné zprávy

Na aktivu kulturních pracovníků Východočeského kraje převzal Vladimír Holman z rukou vedoucího odboru kultury KNV ing. V. Hetflajše řádovou stužku Zasloužilého pracovníka kultury. Aktiv se konal 31. května 1985 v Hradci Králové.

Pamětní medaili ke 40. výročí osvobození obdržel básník Jaroslav Moucha. Blahopřejeme!

Okrsková spartakiáda se konala v neděli 19. května v Libáni. Vystoupilo na ní na 600 cvičenců z Libáně, Kopidlna, Sobotky a Jičína. Krásné odpoledne zhlédlo na tisíc diváků v čele s místopředsedou ONV ing. Ladislavem Horákem. Mnozí ze cvičenců i diváků zavítali i na starohradský zámek a prohlédli si zdejší výstavy.

Společenský večer velmi dobré úrovně uspořádaly v kulturním sále ve Starých Hradech 23. března MO Československé strany socialistické z Jičína a Libáně.

Výstava poetických obrazů Josefa Matouše zahájila v neděli 31. března 1985 letošní výstavní sezónu ve Starých Hradech. Na padesát přítomných vyslechlo zasvěcené úvodní slovo PhDr. Ivo Kořána, CSc., přítomen byl i akad. malíř Jaroslav Klápště a významný znalec a propagátor českého umění pan Kühmeier ze Salzburku. Výstava potrvala do 26. dubna 1985 a zhlédlo ji na 300 zájemců.

Výstavou kreseb zasl. umělce Jiřího Wintra-Neprakty byla zahájena letošní výstavní sezóna v Šolcově statku v Sobotce. Na vernisáži 11. dubna promluvil – tak jako vloni ve Starých Hradech – dr. Vladimír Sůva. Další Nepraktova výstava se koná u Věžáku pod Troskami.

Obrazovou galerii starohradského zámku obohatil v poslední době svým obrazem pan Josef Matouš z Vyskře. Také paní Jelena Látalová a Marie Borková věnovaly krásný akvarel své matky, akad. malířky Marie Fischerové-Kvěchové. Do našeho archívu přispěla paní Anna Kmínková ze Starých Hradů dávnými fotografiemi zámku. Děkujeme!

Nové umělecky ztvárněné dveře do prostor gotické části zámku Staré Hrady zhotovil zásluhou Památníku národního písemnictví zasl. umělec Zdeněk Kolářský se synem, kteří na tomto úkolu pracovali na zámku koncem března.

Starohradská provozovna RaJ začíná být opět vyhledávaná. Svědčí to o dobré práci vedoucí Květy Klapačové, která pečuje i o vhodnou propagaci (byla instalována nová informační tabule u silnice, vytištěny zvláštní vkusné účtenky této provozovny atd.).

Prvními letošními hromadnými výpravami na zámku Staré Hrady byly o jarních prázdninách 12. 3. zájezd dětí z okresního domu pionýrů a mládeže z Jičína a 13. 3. literární kroužek ze sobotecké střediskové knihovny.

První letošní brigáda severočeských trampů ve Starých Hradech se konala ve dnech 24.–26. května. Na čtyřicet chlapců a děvčat odvedlo opět velký kus práce: vykopali díru pro skruže a příslušnou část odpadní kanalizace, přeložili chodník k terase, posekali trávu na prvním nádvoří, okopali záhony růží atd. Děkujeme!

Na obálce tohoto čísla začínáme otiskovat seriál Michala Fialy a Jakuba Hrdličky o šlechtických rodech našeho kraje s vyobrazením jejich erbů.

Kulturní kalendář: 23. 6 1845 se ve Starých Hradech narodila spisovatelka Ludmila Šebková-Fedrová.

Mezi pětasedmdesátníky vstoupili počátkem tohoto roku dva věrní přátelé Libáňska. Na Nový rok to byl redaktor a kulturní pracovník Jindra Volprecht a 24. dubna paní Květa Chvalovská, vdova po hudebním skladateli Karlu Chvalovském. Oba sem často zajíždějí a naše sbírky obohatili četnými písemnostmi. Přejeme hodně zdraví a spokojenosti do dalších let.

Narození: 15. 3. se narodili Šárka Hrušovská a Pavel Letošník, oba ze Starých Hradů. – 31. 3. se narodil Jaromír Stejskal ze Starých Hradů. – 6. 5. se narodila Lenka Jílková ze Sedliště. 21. 1. se narodil Oldřich Mička z Libáně, po matce rodem ze Sedliště. Všechny vítáme mezi nás!

Úmrtí: 10. dubna 1985 zemřela ve věku 77 let paní Marie Jampílková z Mlýnce rozená Knížková ze Starých Hradů. Patřila od počátku do řad odběratelů Listů starohradské kroniky, jejichž prostřednictvím udržovala kontakt s rodnou obcí. Stejně budeme vzpomínat na važického mlynáře Jana Brože, který zemřel 6. května ve věku 78 let. – 15. března 1985 zemřela ve věku 75 let starohradská občanka, paní Božena Plíšková.

Erb: na červeném štítě polovina stříbrného koně se zlatou uzdu, totéž se opakuje v klenotu, točenice a krydla jsou červeno-stříbrná. Tento erb používali až do svého vymření na počátku 15. století a přešel do znaku města Pardubic.

Jsou odnoží starobylého panského rodu pánů z Vlašimě, z nich připomeňme alespoň Jana Očka z Vlašimě, olomouckého biskupa a druhého pražského arcibiskupa. Jeho bratrem byl Pavel z Jenštejna, nejvyšší písař královské komory, měl syny Pavla (1) a Jana (2).

1. Pavel koupil Starou od Smila z Pardubic a držel ji fakticky od roku 1393, poslední zmínka o něm je z roku 1420, kdy své manželce odkázal dům na Novém Městě Pražském. Jeho syn Jan vládl na Staré od roku 1418 a vlastnil ještě hrad Bradlec a Humpolec jako věno své manželky Anežky z Dubé (o rodu a erbu viz páni z Dubé).

2. Jan v letech 1370–75 studoval právo a náboženství v Padově, Bologni a Paříži. Roku 1376 se stává míšeňským biskupem, když předtím odmítl hodnost mistra na Pařížské univerzitě. Roku 1380 se stává pražským arcibiskupem a kancléřem (do roku 1384) krále Václava IV. Po sporech s některými náboženskými představiteli se nakonec dostává do sporu i s králem: odmítá trestání duchovních za spáchané zločiny světskými soudy a znemožní králi založit v západních Čechách nové biskupství, aby nepřišel o příjmy z této oblasti. Král poté nechal zatknout a mučit Janovy rádce vikáře Jana z Pomuku (který umírá a je později kanonizován coby svatý Jan Nepomucký) a oficiála Puchníka. Po neúspěšné stížnosti u papeže Bonifáce VII. (1393) byl donucen k abdikaci (1395) a umírá v římském klášteře sv. Praxedy (17. 6. 1397), kde je také pochován.

Erb: ve stříbrném štítě dvě červené srostlé supí hlavy, totéž v klenotu. Krydla jsou červeno-stříbrná. Supí hlavy mají zlatou zbroj.