Zároveň pokládám za svou milou povinnost, abych při této příležitosti poděkoval našim občanům za aktivitu a pomoc, kterou prokazují našemu národnímu výboru při zabezpečování volebního programu Národní fronty.

Středisková obec Libáň měla k 1. lednu 1979 celkem 2.243 obyvatel, kteří žijí v Libáni a dalších 6 částech obce – osadách Kozodírky, Křešice, Psinice, Sedliště, Staré Hrady a Zliv. V těchto uvedených částech obce pracují občanské výbory, které pod vedením MNV zabezpečují mnohostranné potřeby našich občanů.

V předešlých číslech jsou uváděny události, které se týkají Starých Hradů a Sedliště, a proto mně, vážení čtenáři, dovolte, abych se také zaměřil na činnost občanských výborů v těchto dvou částech naší obce a na další obnovu zámku Staré Hrady.

Občanský výbor Sedliště má 12 členů, z toho jsou 3 poslanci MNV. Předsedkyně občanského výboru s. Helena Horáčková, která je zároveň členkou rady MNV, pečlivě zabezpečuje pravidelnou schůzovou i praktickou činnost výboru. S. Ladislav Tobořík je členem občanského výboru a dále členem komise pro výstavbu MNV, s. Vladimír Holman je členem občanského výboru a členem kulturně-školské komise MNV. Zároveň je určen radou MNV, aby spolu s dalšími 6 poslanci MNV zabezpečoval uzavírání sňatků v obřadní síni zámku Staré Hrady. Občanský výbor v Sedlišti odvádí dobrou práci v zájmu všech svých spoluobčanů. V této části obce žije celkem 117 občanů, z toho 41 důchodců.

Ve Starých Hradech je občanský výbor devítičlenný a v letošním roce očekáváme, že se jeho celková činnost prohloubí a zlepší. S. Eva Kanavalová jako poslankyně MNV zastává funkci předsedkyně a dále je členkou finanční a plánovací komise MNV. S. ing. Ladislav Másnica mimo členství v občanském výboru je členem rady MNV. Staré Hrady měly k 1. lednu 1979 celkem 206 obyvatel, z toho 75 důchodců. Pro zlepšení podmínek schůzové činnosti občanského výboru i složek Národní fronty ve Starých Hradech byla dána do užívání nová schůzová místnost v prostorách zámku.

Oba uvedené občanské výbory mají některé problémy a starosti společné, protože naše zemědělská oblast vyžaduje někdy plné pochopení od všech našich spoluobčanů, zvláště v době sklizně zemědělských produktů.

MNV v Libáni má zájem na brzkém dokončení obnovy zámku ve Starých Hradech podle koncepce Státní památkové péče a na postupném zlepšování jeho okolí. V dobré a těsné spolupráci s nadřízenými stranickými a státními orgány se daří vytvářet podmínky k tomu, aby se zajistily potřebné finanční prostředky pro zdárné a brzké dokončení této naší rozsáhlé stavební akce.

V roce 1979 dojde také k přemístění muzejních sbírek Památníku Libáň do uvolněných místností v zámku Staré Hrady a k jejich postupnému uspořádání. Sbírky budou přístupny veřejnosti od 2. pololetí t. r. Návštěvníci zámku Staré Hrady mohou potom zhlédnout vedle různých výstav, pořádaných tam péčí a obětavostí Osvětové besedy Libáň - Staré Hrady, také zajímavé a dosud málo zveřejňované regionální sbírky, které po dlouhá léta pro libáňské muzeum shromažďoval obětavý dobrovolný kulturní pracovník s. učitel František Vojtíšek.

Osvětová beseda Libáň - Staré Hrady měla ve své činnosti v roce 1978 stále vzestupnou tendenci a jistě tomu tak bude i v letošním roce, a to jak po stránce bohaté náplně, tak i co do množství pořádaných kulturních akcí. Vytvořil se tým dobrovolných pracovníků Osvětové besedy pod vedením předsedkyně s. Evy Horáčkové. Členy OB jsou dále s. Karol Bílek. s. Vladimír Holman. s. Jiřina Straková a řada dalších obětavých pracovníků, kteří v dobré spolupráci a shodě odvádějí naší socialistické společnosti velký kus práce na úseku kultury. Touto záslužnou prací a také vydáváním a šířením Listů starohradské kroniky roste zájem návštěvníků o obnovovaný "Jeden krásný zámek nedaleko Jičína" i celé malebné Libáňsko.

Přál bych i dalším národním výborům aby práce osvětových besed byla všude tak obsáhlá a pestrá, jako je tomu u nás v Libáni, kde tato práce významným způsobem obohacuje kulturní život v obci a tvoří podstatnou náplň Jednotného plánu kulturně výchovné činnosti MNV.

V Libáni dne 19. ledna 1979

Josef Bernkopf, předseda MNV v Libáni.

Marie Keblová

Narodila se v Kamenském dvoře u Kopidlna jako jedno ze sedmi dětí šafáře Tomíčka. Obecnou školu navštěvovala v Psinicích, potom ji rodiče poslali "na zkušenou" do Prahy do služby. Tam poznala prostřednictvím své zaměstnavatelky představitelky tehdejšího ženského hnutí Elišku Krásnohorskou a Josefu Náprstkovou, ke kterým bývala posílána s různými vzkazy. Zamilovala si poezii a sama začala psát verše. Jednou ji obě ženy vybídly, aby přednesla dvě básně Elišky Krásnohorské v Konviktě, kde později přednášela i své básně.

V Praze však mladá básnířka nezůstala, provdala se za rolníka Kebla do Starých Hradů. Potkal ji osud všech venkovských žen – klopotná práce a starosti hospodyně a matky od rána do noci. Ale přece si dovedla zkrášlit život. Jak? To sama napsala: "Hlava celý život skloněná nad prací našla okamžiky, kdy pohlédla k slunci. Ruce, plné mozolů, občas se chopily pera, aby své myšlenky, jež právě při práci přišly, vtělily na papír."

Jak její básně vznikaly? Sama přiznala, že o nich přemýšlela na poli, a když přišla domů, napsala je třeba na starý sáček, který byl po ruce. Napsala mnoho veršů pro radost sobě, svým dětem, pro dcerky do školy. Všímala si přírody a všeho, co viděla kolem sebe. Některé básně byly uveřejněny v časopisech Beseda, Hlas našeho venkova, Žena našeho venkova, České slovo, Ženské listy atd. Byly otištěny pod jejím jménem i pod pseudonymem Marie Starohradská. Několik jich bylo zařazeno do sborníku Básně rolníků (Novina 1939) a do regionálních publikací. 19. 1.. 1944 vysílal Český rozhlas v Praze o Marii Keblové pořad, který připravil redaktor F. K. Zeman. V roce 1952 vydal Muzejní spolek v Libáni 16 básní pod názvem Po práci. Některé z nich byly zhudebněny skladatelem Karlem Chvalovským, odborným učitelem v Mladé Boleslavi, a často vysílány v rozhlase.

Byla typem venkovské ženy, velmi inteligentní, která uměla zpříjemnit život sobě i svému okolí.

Literární pozůstalost Marie Keblové věnoval její syn Jan Kebl a vnučka Marie Hoferiková literárnímu archívu Památníku národního písemnictví v Praze. Nyní je uložena v depozitáři ve Starých Hradech. Soupis této pozůstalosti zpracovala Eva Horáčková, vyšel tiskem v roce 1976.

František Vojtíšek

Že psala verše, o tom jsme tehdy mnoho nevěděli, až později. A o tom se chci právě zmínit. Když jsem dostal do ruky sborníček jejích veršů Po práci, velmi mne zaujal. V té době – tedy počátkem padesátých let – jsem byl jako učitel třemešenské školy vedoucím recitačního souboru. Rozepsal jsem pro sborovou recitaci některé z jejích básní a klidně jsem je zařadil do pásma, v němž byly básně našich nejlepších básníků. Tehdy jsme se s tím souborem dostali až do ústředního kola Soutěže tvořivosti mládeže v Ostravě a tam jsme vyhráli první cenu. A tak verše lidové básnířky Marie Keblové zněly na velkých jevištích po celé naší republice (jeli jsme pak i na zájezd na Slovensko) a měly úspěch. Dodnes mám schovaný sešit, kde se zapisovala naše vystoupení a jejich program. Vzpomínám zvláště na básničku Hrom do toho i na další. Zněly jasně, dobrou českou lidovou mluvou, byly přesvědčivé a upřímné. Byly takové, jako byla naše starohradská teta Keblova.

Na každou kytičku máme již písničku,
jen ne na chudičkou sedmikrásku.
Při zemi choulí se, o ní nic neví se,
nikdo jí nevyznal ještě lásku …

Vladimír Holman

Dnes listuji ve sbírce básní, které jsme si opsali pro naši rodinu a dali svázat. Vím, že zdaleka nejsou všechny, mnoho se jich ztratilo. Vždyť maminka vítala svými verši robátka na svět, opěvovala všechny důležité rodinné události. Psala k dožínkám, pouťové, posvícenské a masopustní rýmovačky. Právě tyto básničky, kde se odrážel život na vesnici, jeho zvyky a obyčeje, ty se ztratily. Maminka je napsala, dala je těm, kteří je k dané příležitosti potřebovali, a kopii si ani nenechala.

V básních, které máme, se opěvuje příroda, láska k ní, láska k chalupě, k půdě, ke zvířatům. Jsou zde zachyceny roční doby a proměny přírody. Opěvuje se v nich práce i chvíle odpočinku. Mezi básněmi je i několik bodrých, humorných, v nichž se obrážely povahy venkovských lidí. Nejvíce je básniček o škole, ve kterých se zračí láska a úcta k učitelskému povolání, po kterém v mládí tolik toužila.

Ke každému svátku v rodině psala maminka každoročně blahopřání nové. Kolik jsem jich přednesla já sama tatínkovi a tetě a babičce v Sedlišti! Kolik básniček jsem se napřednášela o školních besídkách! Velký úspěch měla Hvězdička a Lampa dohasíná.

Pamatuji se, jak maminka, už stará a sedřená, životem unavená, se vrací z Milkovic z pole. V ruce drží kytičku květin a travin, které si utrhla po cestě, a upozorňuje mne na krásu těchto prostých květů. Tenkrát jsem se trochu zastyděla, protože jsem často chodívala kolem mnohých věcí a zvířat nevšímavě. Slzím, když si opakuji prostou báseň Lográk:

Starý lográk chystám zrána,
náhle se mi z rukou smek'
a hned myslí proletělo
na tisíce vzpomínek.

Se mnou začal hospodařit,
napájel mých dětí pět,
však je to již hezky dávno,
něco přes čtyřicet let.

Víčko má již odtrženo,
čas ho zkrušil velice,
ale přece je to stále
kávovarná konvice.

Vařil nápoj všelijaký,
podle toho, jak šel čas,
teď snad vůni libovonnou
vydávati bude zas.

Buď mi věrný, starý brachu,
jako já tu věrna jsem,
ať svůj úkol na tom světě
jednou spolu dohrajem'.

Připomínám si často i tyto básničky:

Tři podušky

Vábivé zákoutí, polštářek malinký
a na něm vyšito: Jenom čtvrt hodinky.
Chvilku pro potěchu hlavu v něj ponoříš,
ve sladkém oddechu ničím se nemoříš.

Po denní lopotě večerním na lůžku
vždycky rád hlavu svou položíš v podušku.
Pro nový zase den bys nabyl posily,
poduška pohov dá, spánek tě posílí.

Jakou však uchystáš, řád plníc odvěký,
ty sobě podušku pro spánek na věky?
Pro spánek poslední, když pryč je vědomí,
nejlepší poduška z dobrého svědomí.




Od kolébky do hrobu

Od kolébky do hrobu
s hlínou jsem se stýkal
a hlína mi dala vše,
co jen život skýtal.

Proto ji tak miluji,
drahou českou hrudu,
že s ní jednou po smrti
navždy spojen budu.

Maminka měla velice těžký život. Jak unesla tu strašnou tíhu, proč neklesla, kde našla sílu k překonávání tak obtížných překážek? Cítili jsme, že to byla veliká láska a odevzdanost k té české hroudě, k chalupě, na kterou se přivdala, láska k mateřské řeči, jejímuž kouzlu podlehla, a dovedla ji rozezpívat a zachytit na útržky papíru, láska k české písni, ke knize. To vše vykrystalizovalo v nesmírnou lásku k nám dětem a později k vnukům.

Čest Tvé památce, drahá maminko!

Ludmila Ulvrová, roz. Keblová

Čas letí nevypočitatelnou rychlostí. Od úmrtí babičky uplyne dvacet let. Stále se však vynořují nesčetné zážitky a vzpomínky.

Babička byla venkovská žena, která měla jedinou hlavní životní náplň – práci. Vedle toho si však uměla nalézt chvíli pro svou lásku – knihu, tužku a papír. Své povídky, pohádky a veršíky tvořila uprostřed práce. Lehce, jakoby z ničeho.

Na stole v kuchyni jsme měli ubrus z plátna s drobným vzorem. Povrch byl nerovný, kostrbatý. Babička uprostřed práce, třeba při zadělávání těsta na buchty, náhle ustala v díle, něco napsala na papír a ten zasunula pod ubrus. Jindy dělala něco na dvoře, přišla, napsala pár řádků a opět zasunula papír pod ubrus. Až později, když jsem už uměla číst, jsem se dozvěděla, co na těch papírkách je. Byla jsem vždy dítě zvídavé, a tak jsem se babičky vyptávala. Od té doby vím, že babička psala básničky. Ráda mi ke každé říkance, veršovánce, básničce vysvětlovala, jak, kdy a při čem vznikla, co chtěla říci. Však i moje věčné: "A babi, proč to, proč tamto? je zvěčněno ve veršovánce s názvem Zvědavá.

Své krátké vyprávění bych chtěla zakončit jedou básničkou, při které babička netušila, že starohradský zámek se dožije lepších časů a že velkou zásluhu na jeho záchraně bude mít její synovec, učitel Vladimír Holman. Za babičku i za sebe bych chtěla poděkovat všem, kteří pomohli zámku k těm "novým kabátům". Vaší redakci pak přeji, aby Listy starohradské kroniky nezanikly a aby měly svým příznivcům stále co říci.

Staré Hrady, staré hrady!
vždy to rozum jistě dá,
že to nebude jen jeden,
ale že jsou nejmíň dva.

Dva hrady a v nich dvě brány,
také dvoje nádvoří.
Zubem času ohlodány
o zlých dobách hovoří.

Nad branami letopočty,
historické doklady,
v rozlehlých pak dole sklepích
prý zakleté poklady.

Jedna bába hledala je
každé noci s lucernou,
všechny myši vyplašila,
jak mumlala hubou svou.

Ba, bylo by věru třeba
nalézt ňáké dukáty,
aby se těm Starým Hradům
mohly spravit kabáty.

Majka Hoferiková

Středisková knihovna v Libáni informuje …

Knihovna jest také škola, a sice škola pro mládež i pro dospělé, škola všestranná, v kteréžto učí mnoho moudrých učitelů. Karel Havlíček-Borovský

Nebyl to malý úkol a ještě nyní není doveden do konce. Většina knihoven měla svůj vlastní knihovní fond zastaralý, proto musel být prověřen, všechny knihy zabaleny a zkatalogizovány. Ani celková úroveň knihoven nebyla a doposud není stejná. Ovšem iniciativa dobrovolných pracovníků v této práci je rozhodující.

Středisková knihovna v Libáni tyto místní lidové knihovny metodicky řídí, poskytuje jim pomoc formou konzultací a ke konci roku pro ně připravuje aktiv za účasti ředitelky okresní knihovny a zástupců ONV. Zde se řeší a hodnotí stav jednotlivých knihoven a připravuje se plán činnosti na příští rok. Středisková knihovna v Libáni v průběhu roku pro každou tuto knihovnu připravuje soubory nových knih z vlastního výměnného fondu pro dospělé i pro mládež. Za rok 1978 bylo rozvezeno 21 souborů, v nichž bylo 435 knih.

Aby se zvýšil zájem knihovníků o stále zkvalitňování práce se čtenáři, jsou nejlepší místní lidové knihovny navrhovány do soutěže Budujeme vzornou lidovou knihovnu. Hodnotí se výsledky celé činnosti, včetně umístění i vybavení knihovny. V roce 1978 se této soutěže z našeho metodického obvodu zúčastnila místní lidová knihovna v Bačálkách, o kterou velmi dobře pečuje paní D. Rudolfová. Získala čestné uznání v okresním kole. Knihovna je umístěna v prostorách bývalé školy.

Nyní se vraťme k vlastní práci Střediskové knihovny v Libáni. Ta je podmíněna mimo jiné objektivními příčinami. Jednou z nich je v posledních letech trvalý pokles počtu obyvatelstva. Libáň s přidruženými obcemi Kozodírky, Křešice, Psinice, Sedliště, Staré Hrady a Zliv měla při sčítání lidu v roce 1970 celkem 2.421 obyvatel, k 31. 12. 1977 pouze 2.284. To znamená úbytek 137 obyvatel. Samotná Libáň měla k tomuto datu pouze 1550 obyvatel. Tento pokles, pokud se situace nezlepší, bude mít negativní dopad i na činnost zdejší knihovny.

Dalším záporným faktorem je nedostatek pracovních příležitostí v místě, a tím nutnost dojíždění do větších průmyslových center Jičína a Mladé Boleslavi. Tam jezdí též studující mládež. Tak ztrácíme mnoho čtenářů, kteří navštěvují větší knihovny v místě zaměstnání nebo studia.

Ve volebním programu MNV v Libáni na období 1972 – 1976 bylo zakotveno vybudování střediskové knihovny s profesionálním pracovníkem. Tak měla být do budoucna zkvalitněna služba v obci na úseku kulturně výchovném. Tato akce byla uskutečněna. Knihovna byla přestěhována a vybavena novým zařízením. První knihovnicí byla s. Zuzana Ježková, po ní nastoupila s. Jana Macková. Obě se odstěhovaly do Prahy.

Vybudování katalogů, roztřídění literatury a zavádění dalších forem knihovnické praxe znamenaly přínos v celkovém zkvalitnění práce knihovny. V roce 1977 přibyla další místnost, kde bylo zřízeno oddělení pro mládež. V minulém roce došlo k přestavbě této části, která byla řešena tak, aby dětem vznikl samostatný prostor s možností snadného výběru knih i pohodlného posezení s knihou.

Do budoucna zbývá stále ještě mnoho práce a zlepšování, zvláště srovnáme-li interiér naší knihovny s těmi nejlepšími v okrese. Doufáme, že s pomocí MNV v Libáni se nám mnohé podaří vyřešit ku prospěchu všech občanů a příznivců knihovny.

Na závěr ještě několik statistických údajů. Za rok 1978 se uskutečnilo 2.827 návštěv čtenářů. Celkem bylo zapůjčeno 13.195 knihovních jednotek. Z toho dospělým bylo půjčeno 5.090 svazků literatury krásné a 1.017 svazků literatury naučné. Dětem a mládeži se půjčilo 3.545 svazků literatury krásné a 333 knih naučných. Časopisů bylo půjčeno 3.210. Za uplynulý rok přibylo do střediskové knihovny koupí a darem celkem 982 knih 73 brožur.

Závěrem pro ty, kteří v naší knihovně ještě nebyli, připojujeme srdečné pozvání. Máme pro vás připraveno dostatečné množství knih, z nichž si můžete vybrat pro svou zábavu i poučení. Naše služby jsou vám v plném rozsahu k dispozici.

Těšíme se na vás a na shledanou v knihovně!

Milada Zubatá

I. Reprezentační ples Osvětové besedy Libáň – Staré Hrady

Samotný průběh sobotního večera pak rozjasnil tváře pořadatelů úplně. Přišli téměř všichni, kdo si vstupenky objednali, ženy a dívky většinou v dlouhých toaletách, muži ve společenském plesovém úboru (takže dva chlapci z Bačálek působili ve svetrech jako bílé vrány a asi se moc dobře necítili). Dostavili se účastníci až z Prahy, Rakovníka, Trutnova, Dolního Bousova, Sobotky a dalších míst, nejvíce bylo samozřejmě místních ze Starých Hradů, Libáně a Sedliště. Dalších asi 50 zájemců o vstup jsme museli od vchodu vrátit jednak pro nedostatek místa, jednak proto, že jsme džínsy nepovažovali za plesový oděv děvčat ani chlapců.

Ples uspokojil všechny. Výborná hudební skupina MAVIS hrála skladby moderní i lidové, takže si dobře zatančili všichni přítomní – ať jim bylo 18 či 60 let. K dobré náladě přispěla i tombola, jejíž téměř 30 výher přišla o půlnoci vylosovat sama Bílá paní starohradská. Hlavními cenami byly dva originální obrazy, které namalovali a věnovali s. Vladimír Holman a František Škoda, a dva dorty, dar s. Heleny Horáčkové.

K úspěchu plesu přispělo mnoho lidí, kteří prováděli propagaci, přípravu sálu, organizační zajištění, uvádění hostí, pořadatelskou službu atd. Zvláště musíme poděkovat paní Marii Keblové za úklid sálu, panu Jaroslavu Bártovi a Milanu Hakenovi, kteří se starali o teplo, kolektivu restaurace v čele s Janem Peterou za vzorné zajištění občerstvení a členům MAVIS za hezkou muziku a zpěv pro mladé i ty dříve narozené.

Při vší spokojenosti však nepřehlížíme ani nedostatky, které se vyskytly. Někteří hosté si nechali dlouho vysvětlovat, že stoly jsou číslované proto, aby každý měl své místo k sezení, a že si tedy nemohou sedat kamkoliv nebo si přenášet židličky. I menší organizační nedostatky se vyskytly. Jediný konflikt na sále byl v klidu rychle vyřešen, opravdu nás však překvapilo, že jeden mladík byl při odchodu z plesu zadržen, když chtěl odejít s ubrusem pod sakem. A nedopočítali jsme se ani všech váziček, které byly na stolech k ozdobě a ne k odcizení. Musí se takovéto trapnosti vyskytovat v dnešní společnosti?

Celkově se I. ples Osvětové besedy vydařil, jak svědčí ohlas u téměř všech návštěvníků. A tak nezbývá, než ještě jednou poděkovat všem, kdo se o jeho zdar přičinili, a těšit se, že příští rok bude repríza plesu ještě lepší. Osvětové besedě se podařilo ukázat, že lze uspořádat zábavu, která nehledí na finanční efekt, ale jejímž cílem je vysoká společenská úroveň.

Z vašich dopisů

Marie Šudová, Hřmenín

Ludmila Ulvrová, Potštejn

Žofie Mlejnková, Liberec – Kunratice

Josef Javůrek, Rokytňany

Zdena Erbanová-Benešová, Roztoky u Prahy

Marie a Jaroslav Jandovi, Prostějov

Staré Hrady v tisku (listopad 1978 – leden 1979)