Kapitoly z diplomové práce (pokračování)
Nové volební období začalo pro Bradáče úspěšně. V červnu 1920 byl na návrh poslance Srdínka zvolen předsedou rozpočtového výboru38) a zůstal jím až do roku 1929. Tato funkce byla psychicky i časově velmi náročná a Bradáče značně vyčerpávala, zejména v pozdějších letech. Schůze v rozpočtovém výboru často trvaly dlouho do noci. Bradáč měl jako předseda nelehkou pozici. Když každému poslanci či ministrovi umožnil neomezeně dlouhý proslov, protáhla se schůze do pozdních hodin, když je zase upomínal, aby svou řeč zkrátili a zestručněli, byl obviňován, že mu chybí smysl pro parlamentarismus. Bradáč na tyto výtky reagoval: "...Přece jen bych prosil, aby pánové neříkali, že musíme rozpočet promrskávat. To není pravda ... Myslím, pánové, že jste měli tolik času, že jste mohli jíti a také šli v kritice do hloubky a že jste nebyli omezováni. Jestli jsem někde poprosil, abyste byli struční, snad se tak stalo, ale páni mne málo poslechli a šli klidně dále. Já dám spočítati, kolik hodin pánové mluvili, a ukáže se, že si nemůže nikdo naříkati, že byl ve své řeči omezen... Tedy, pánové, neprojednávali jsme rozpočet s překotností ..." 39)
Na základě dubnových voleb byla po dlouhých jednáních koncem května 1920 jmenována nová vláda, opět vedená Vlastimilem Tusarem. V podstatě šlo o obnovení rudozelené koalice, jejíž jádro tvořili sociální demokraté, čs. socialisté a agrárníci. Výsledky voleb, v nichž agrární strana nezískala tolik hlasů, kolik předpokládala, znamenaly další impuls k zlepšení její organizační a programové činnosti. Práce v této oblasti byla vždycky Bradáčovou doménou. V ústředním sekretariátu působil v různých oborech, byl členem národohospodářské komise, intenzivně pracoval také v komisi pro organizační a programové záležitosti. 40) Ve svém regionu pomáhal zřizovat okresní a místní organizace strany. Úspěch agrární straně měla zajišťovat řada organizací, spolků a sdružení, zaměřených na hospodářskou, kulturní, osvětovou, vědeckou, dobročinnou a sportovní činnost. Patřily sem také Selské jízdy, při jejichž organizování sehrál Bradáč mimořádnou úlohu.
Selské jízdy byly tělovýchovnou jezdeckou organizací agrární strany. Jednalo se o snahu navázat na tradici tzv. selských bandérií, které byly zpočátku doménou bohatších sedláků vlastnících koně. Na konci 19. století se členy stávali už i chudší rolníci. Jako krojované družiny se selská bandéria účastnila zejména různých venkovských slavností. Členem takového selského bandéria byl v mládí i Bradáč. V této tradici se snažily pokračovat organizace Selských jízd. Na jaře roku 1924 bylo na ustavujícím sjezdu oficiálně založeno Ústředí selských jízd. V roce 1926 se Bohumír Bradáč stal jejich starostou. 41) Jeden z místostarostů, poslanec dr. Oldřich Suchý, po Bradáčově smrti na pietní schůzi Ústředí selských jízd výstižně vyjádřil jeho vztah k této organizaci. "Instinktivně pochopil, že Selské jízdy mají být domovem tělesné kultury, že mají vésti venkov k brannosti, že mají dávat klid a radost ze života a že mají shromažďovat stoupence oddané, obětavé a poctivé. Proto se sám za ně horoucně postavil, proto usiloval o jejich vybudování a proto je měl tak rád, zůstávaje jim věrný až do konce." 42) Selské jízdy byly spolky prodchnuté vlastenectvím; podmínkou však bylo členství v agrární straně. Velmi těsně spolupracovaly také s jinými organizacemi, zejména s jízdními oddíly Sokola a s Národní střeleckou jednotou, kde se konal výcvik ve střelbě a v šermu. Ne nadarmo se stalo Bradáčovým heslem: "Co selský chlapec, to člen Sokola". 43) Členskou základnu představovali hlavně obyvatelé venkova. Nosil se stejnokroj, který byl velmi efektní a slušivý, spojoval prvky selského kroje a uniformy. Při různých akcích nechyběl ani kulturní doprovod, měli dokonce svou hymnu – Ktož jsú boží bojovníci. 44) Významnou složkou Selských jízd byl jezdecký sport a chovatelství koní. Bradáč koně miloval a sám byl výborným jezdcem. Význam této organizace viděl Bradáč hned v několika rovinách: "...Jako dobrovolnická ochrana státu a svobody bude vždy Selská jízda připravena postaviti se po bok naší armádě, kdykoliv to bude zapotřebí. Musí mohutněti a síliti, aby ve své práci byla uznávána a chápána. Není k útisku a ubírání práv jiným vrstvám národa, ale postaví se i za nejslabšího, aby mu k právu dopomohla. V tom má význam etický. Důležitým je její význam i národohospodářský tím, že bude dbáti o zlepšování chovu koní a tak přispívati k docílení soběstačnosti našeho státu i v tomto oboru." 45)
Pozice Tusarovy vlády byla značně vratká, také proto, že neměla v parlamentě spolehlivou většinu. Proti vládě se navíc otevřeně postavilo levé křídlo sociálně demokratické strany. Proto 14. září 1920 podala demisi. Jelikož nebylo možné v dané situaci sestavit politickou vládu, jmenoval prezident vládu úřednickou, složenou z odborníků pod vedením Jana Černého.
Za úřednické vlády se zformovala tzv. Pětka, která měla udržet rozhodující vliv politických stran a postarat se vládě o parlamentní podporu. Pětku tvořili zástupci pěti stran. Ti se předem dohadovali o každém opatření vlády a o každém znění nového zákona. Sociální demokraty zastupoval Bechyně, čs. socialisty Stříbrný, lidovce Šrámek, agrárníky Švehla a národní demokraty Rašín. Nejsilnější osobností v tomto orgánu byl bezesporu Švehla. Ferdinand Peroutka vysvětlil vznik Pětky takto: "Zdá se, že úřednická vláda sama dokonce první požádala strany, aby utvořily ze sebe užší sbor, který by byl pojítkem mezi vládou a parlamentem a který by vládě udával program, pro nějž je možno nalézt většinu. Za minulých vlád všechny věci byly ujednány v ministerské radě a ministři pak museli dohodu ze svých stran prosazovat. Úředničtí ministři neměli však žádného přímého styku se stranami, ani nepožívali u nich dost autority, aby vymohli uznání svých předloh. Prostředník byl nezbytný." 46) Z Pětky se utvořil orgán ovlivňující vládní postup a program sněmovních jednání.
Úřednická vláda byla ale nepopulární jak mezi politiky, tak postupně i ve veřejnosti a od léta 1921 byl odpor proti ní všeobecný. Předpokládalo se, že v čele nové vlády bude Švehla a že se bude jednat o kabinet čistě parlamentní. 47) Švehla ale nabídku odmítl. A tak se 26. září 1921 ministerským předsedou nové vlády stal Edvard Beneš. Jednalo se o vládu poloúřednickou, složenou zčásti z odborníků a zčásti z představitelů politických stran. Největším problémem Beneše jako premiéra byla skutečnost, že jeho hlavní zájem patřil politice zahraniční. O co větší byly jeho úspěchy v diplomacii, o to méně se mu dařilo na domácí půdě. V republice bylo navíc plno hospodářských problémů, které vyžadovaly fundované a bezodkladné řešení. A na ně Benešova vláda nemohla stačit.
V této době se Bradáč, skoro čtyřicátník, oženil. Se svou ženou se znal už dlouho, téměř jedenáct let. Seznámili se ještě v době, kdy byl poslancem na říšské radě. Potkávali se v Kopidlně na nádraží. On, elegantní mladý muž, jezdíval do Vídně, ona, sedmnáctiletá studentka, dojížděla do Nymburka do školy. 48) Paní Anna Bradáčová, rozená Kredbová, byla typem silné obětavé ženy, svému muži se stala pevnou oporou a milující ženou. Bradáč věděl, že se na ni může za všech okolností spolehnout. Manželům Bradáčovým se narodily čtyři děti, tři dcery a syn. Na rodinný život zbývalo Bradáčovi málo času.
V červnu 1922 se jako člen předsednictva výkonného výboru49) zúčastnil druhého poválečného sjezdu agrární strany. Došlo na něm ke spojení českých a slovenských rolníků v jednu celostátní stranu. Přijetím nového názvu, Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, byla potvrzena Švehlova linie politického hnutí zaměřená na celý venkov.
Zatímco se pozice premiéra Beneše v létě 1922 nebezpečně nachylovala, Pětka svůj vliv nadále posilovala. 50) Zcela nezakrytě probíhala jednání o vytvoření nové vlády, jejíž předpokládané složení předal Švehla na konci září 1922 Masarykovi a Benešovi ke schválení. Dne 5. října 1922 podala Benešova vláda demisi a už 7. října byl jmenován nový kabinet Antonína Švehly, který prokázal nejdelší životnost ze všech prvorepublikových vlád vůbec.
Krátce po nástupu Švehlovy vlády vrcholila poválečná hospodářská krize, která v letech 1922-1923 zachvátila Československo. V tomto období vyplulo také na povrch několik afér, které popuzovaly veřejnost. Mimo jiné i tzv. lihová aféra, s níž bylo spojováno jméno tehdejšího předsedy senátu Karla Práška, jednoho ze zakladatelů agrárního hnutí, který v republikánské straně zosobňoval konzervativní statkářskou skupinu. Byl obviněn, že nezákonně disponoval s třicetimiliónovým dispozičním fondem Družstva hospodářských lihovarů, jehož byl předsedou. 51) Ačkoliv mu nebylo přímo nic dokázáno, na nátlak vedení agrární strany se v lednu 1924 vzdal funkce předsedy senátu a v dubnu 1925 mu byl odejmut poslanecký mandát. 52) V souvislosti s touto aférou se objevilo také Bradáčovo jméno. Útočilo na něj zvláště Rudé právo: "...Desítky kapitalistických podniků umístily jej ve svých správních radách, miliónové příjmy sladí mu jeho koaliční starosti, vlastní vilu má, vlastní auta, vlastní sekretáře – k tomu dopomohla malorolnická důvěřivost agrárnímu chytráku. Hle, jediný případ z jeho života. Jediný z mnoha. Dne 21. listopadu jednal pan poslanec v Nymburce o cukrovarnických svých kšeftech. Pak sebral své kumpány, agrární sedláky z Nymburska, pili celou noc šampaňské a ráno celou společnost odváží auto úplně opilou domů. ´Stálo to tak asi 10 000 Kč´, chlubí se po několika dnech šofér v jičínském hotelu." 53) Bradáč byl samozřejmě v důsledku své činnosti v hospodářské sféře zranitelný, zbohatl, ale korupci nepodléhal. Bránil se: "Jestli dnes někdo poukazuje na předsednictví správní rady cukrovaru v Rožďalovicích, pak prosím, a to mně dosvědčí opět moji kolegové ze správní rady tohoto závodu, že honorář můj byl takový, že snad nekryl ani hotové výlohy, kupř. za telefonické depeše, telegramy atd., jichž je hojně, zvláště v čas kampaně i v době prodeje cukru." 54) Nebylo nic neobvyklého, že funkce ve správních radách různých institucí vyvolávaly podezření. Vždy hrozilo nebezpečí obviňování z nezákonného obohacování. Na takové osočování musel být proto Bradáč předem připraven.
Švehlova vláda položila základ k vnitřní konsolidaci státu jak ve sféře politické, tak v oblasti hospodářské. Snížila se nezaměstnanost, upevnila se československá měna, vzrostla výroba ... V polovině dvacátých let byla schopna domácí produkce zemědělských výrobků, zejména obilovin, pokrýt většinu potřeby. Zemědělci žádali chránit ji před dovozem levnějšího obilí ze zahraničí. A tak se v roce 1924 stala otázka obilních cel pro agrární stranu otázkou klíčovou. Zavedení zemědělských cel by na jedné straně znamenalo zlepšení situace zemědělců, na druhé straně by ale udržovalo vyšší ceny potravin, čemuž se socialistické strany chtěly vyhnout. Nakonec bylo mezi agrárníky a socialisty dosaženo dohody v tom smyslu, že když občanské strany pomohou socialistům prosadit zákon o sociálním pojištění zaměstnanců, ti jim na oplátku zajistí podporu v otázce obilních cel. 55) Svoje slovo ale nedodrželi. Poté, co byl zákon o sociálním pojištění v říjnu 1924 přijat, odmítli zemědělská cla s odvoláním na své voliče, kteří by byli jimi poškozeni.
Otázka obilních cel se nakonec stala překážkou, na které ztroskotalo spojenectví agrárníků se sociálními demokraty. V červnu 1925 došlo mezi nimi ke konfliktu, který byl vyvolán v momentě, kdy agrárníci i přes odpor sociálně demokratických ministrů zavedli prostřednictvím vládního nařízení tzv. klouzavá cla na některé zemědělské výrobky. 56) Tato roztržka byla jednou z hlavních příčin, které uspíšily vypsání předčasných parlamentních voleb. Ty proběhly 25. listopadu 1925 a přinesly jiné rozvrstvení politických sil. Jako nejsilnější vyšli z voleb agrárníci (13,66%), za nimi v těsném závěsu komunisté (13,15%), třetí místo obsadili lidovci (9,72) a až na čtvrtou pozici se propadli sociální demokraté (8,88%), velmi těsně před národními socialisty (8,6%).57)
Poznámky
38 Archiv Parlamentu České republiky (dále jen: APČR), fond PS I, kart. č. 81, č. spisu 1071, heslo: 8. schůze výboru rozpočtového 18. 6. 1920.
39 APČR, fond PS II, č. kart. neuvedeno, inv. č. 790, heslo: 195. schůze výboru rozpočtového 12. 10. 1928.
40 Deset let práce republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu v republice československé, Praha 1929, s. 26-28.
41 Francek, J.: Bohumír Bradáč a selské jízdy, rukopis, Jeřice 1995, uložen ve Státním okresním archivu v Jičíně.
42 Tamtéž.
43 Rodný kraj, 31. 5. 1931.
44 Dostál V. V.: Agrární strana, její rozmach a zánik, Brno 1998, s. 293.
45 Venkov, 22. 7. 1930.
46 Peroutka, F.: Budování státu, Praha 1998, s. 421.
47 Klimek, A.: c.d., I. díl, s. 182.
48 Dle svědectví p. Libuše Žilkové, roz. Bradáčové, rozhovor dne 30. 5. 2000, osobní archiv autorky.
49 Deset let práce republikánské strany..., c.d., s. 23.
50 Klimek, A.: c.d., I. díl, s. 221.
51 Uhlíř, D.: Dva směry v československém agrárním hnutí a rozchod Karla Práška s republikánskou stranou. In: Sborník historický, 1971, č. 18, s. 124.
52 Vondruška, V.: Osudy agrárního politického hnutí, Praha 1990, s. 21.
53 Rudé právo, 16. 12. 1923.
54 Hlas našeho venkova, 10. 7. 1924.
55 Klimek, A.: c.d.., I. díl, s. 307.
Krajina zdejší byla proslulá vlky, o tom svědčí místní názvy. Sousední vesnice se jmenuje Vlčí Pole, samota u Bačalek – také sousední vesnice – Vlkov. Luka u Záhub směrem k Milkovicům mezi lesy Hrubým Hájem a Horním Valem slovou Vlkavka. Na mapě panství kosteckého z roku 1750 kreslené Ignácem Hötzlem jest označeno pohraniční území mezi obcí Lhotou Zeleneckou a Záhubami přináležející k panství Starohradskému názvem Vlkovka.
Vlci v Čechách byli v 17. věku ještě velmi hojní. Zvláště pak za třicetileté války se po zpustošené zemi ve velkém počtu proháněli. Svědčí o tom list vévody frýdlantského Albrechta z Valdštejna, jenž dne 15. března 1631 svému hejtmanu na Starých Hradech psal a v němž mimo jiné i toto kázal: "Na Kobylím poli aby dva silní psi na vlky držáni byli, jenž by na ně dobře doráželi." Bylať v tamní krajině veliká obora na jeleny zřízena, v níž vlci značné škody činili, a proto ono opatření proti nim učiněno.
Za Zeleneckou Lhotou směrem k Veselici rozprostírá se les, který se jmenuje Křižánek. Pověst vypráví, že les má jméno od města Křižan, které prý tam před staletími stávalo. Uprostřed lesa stojí dvě ztrouchnivělé lípy úctyhodného stáří a dřevěný kříž několikráte již obnovovaný. Tam na tom místě stával kostel.
V městě Křižanech stával též velký zámek. Bydlil v něm dobrý šlechtic se ženou a dvěma dcerami. Svých poddaných netýral, ale miloval všechny láskou otcovskou. Často s nimi rozprávěl, v neštěstí je těšil a pomáhal, v nesnázích jim moudře radil. Byl blahobyt, lidé bohatli, město vzkvétalo, pyšnilo se krásnými budovami. Přišla však na ně zlá doba. Za dlouhé třicetileté války město bylo přepadeno Švédy a zapáleno. Lidé prchali do skal a lesů a tam se skrývali se zbytky svého jmění, které v posledním okamžiku zachránili. Když Švédové odtáhli, vraceli se zase domů do města, znovu stavěli a opravovali domy a zahlazovali stopy strašného řádění. Ale jejich štěstí a klid netrvalo dlouho. Přišla krutá nemoc – mor. Lidé padali houfně. Stále zněl zvon smutnou hranou, v každé chvíli procházeli městští sluhové s bednami na hřbitov, kde do společného hrobu nebožtíky pochovávali. Zle řádila příšera moru mezi obyvatelstvem, až přišla řada i na pánovu rodinu. Zemřela jeho milovaná manželka a obě drahé děti. V hlubokém smutku je pohřbil a opustil místo, které bylo stiženo děsným neštěstím, kde ztratil všechny své drahé bytosti. Opustil zámek a odešel na Mílovu horu nad Řitonicemi. Usadil se tam v jeskyni a žil jako poustevník v modlitbách za drahé zemřelé, ve vzpomínkách na šťastné chvíle v rodině.
Když se lidé o něm dozvěděli, navštěvovali nešťastného pána, kterému osud trpce odplatil za jeho dobrotivost a šlechetný život. Nosili mu jíst a byli by ho rádi zahrnovali vším, čeho by si jen přál. Jednoho dne jej našel jeden muž z blízké vsi v jeho jeskyni mrtvého. Odešel za svými drahými do říše, která nemá hranic, do života, který nemá konce. S úctou ho pochovali k jeho rodině do Křižánku. Také se vypráví, že z Křižánku vedla podzemí chodba až nad Řitonice na Mílovu horu kde prý v dávných dobách stávala tvrz.
6. listopadu 2002 zemřel náš spoluobčan a přítel, pan Ladislav Tuláček ve věku 80 let. Zemřel náhle, těžce nesl odchod své manželky, kterou přežil pouze o čtvrt roku.
Celý život strávil ve Starých Hradech. Pracoval v zemědělství a byl jedním z mála, kteří odolali nátlaku na vstup do jednotného zemědělského družstva. To kromě jiného znamenalo, že mu byla vyměněna pole a musel obhospodařovat zanedbané pozemky na okrajích katastru. Ale i tyto potíže překonal, jako již předtím překonal nucené nasazení v Rakousku na zákopových pracích koncem světové války. Nyní ale přišly chvíle, kdy musel pracovat v továrně, aby uživil svou rodinu a jen po zaměstnání dál s láskou vzdělával svá políčka. I v důchodovém věku nezahálel a byl zaměstnán na zámku jako člen ostrahy literárního archivu Památníku národního písemnictví. Ve volných chvílích jsme ho však dál mohli spatřit na jeho milovaných polích nebo v zahradě.
Ale pan Ladislav Tuláček nebyl jen dobrým manželem, dobrým otcem rodiny a dobrým pracovníkem na poli i v zaměstnání. Po celý život se zajímal o veřejné dění a o obecní záležitosti. Vždyť jen členem Sboru dobrovolných hasičů ve Starých Hradech byl bez několika měsíců celých šedesát let, pracoval v jeho vedení a několik let byl i starostou Sboru. Byl rovněž jedním z těch, kteří se zasloužili o osamostatnění obce a působil v prvním obecním zastupitelstvu.
Velkou radost mu působila kulturní práce. Byl věrným Starohraďákem a udržoval celý život kontakty s mnoha spoluobčany, kteří se po roce 1945 odstěhovali do pohraničí, dopisoval si i s krajany v zahraničí. Spolupracoval při organizování rodáckých sjezdů. Aktivně pracoval v Osvětové besedě, pomáhal při organizování kulturních akcí, s nadšením provázel turisty po zámku, roznášel v obci náš časopis.
Byl výborným vypravěčem a pamětníkem, škoda jen, že více ze svých vzpomínek nepublikoval v Listech starohradské kroniky.
Mnohokrát prošel pan Tuláček cestu na starohradský hřbitůvek, při předposledním rodáckém sjezdu nesl v průvodu urnu s popelem svého přítele Vladimíra Fikrle, příslušníka naší západní armády za 2. světové války. Nyní jsme na této cestě vyprovodili jeho. Odešel navždy, ale zůstává zde, mezi námi a vzpomínku na bohatě a dobře prožitý život zde zanechává navždy.
Děkujeme Vám, pane Tuláčku, za vše, co jste pro svou rodinu, obec a pro nás všechny udělal.
Dívám se na půvabný kalendář Stezky dědictví A. D. 2002, jehož doménou jsou právě kresby našeho vynikajícího národopisce a kreslíře Josefa Václava Scheybala, a v duši je mi smutno. Vybavuje se mi doba, kdy jsem mohla s panem doktorem pracovat v Severočeském muzeu v Liberci, kde byl mým velkým učitelem muzejničiny, chvíle, kdy jsem dychtivě naslouchala jeho poutavému vyprávění, vyvěrajícímu z jeho mnohaletých národopisných výzkumů. Vybavuje se mi řada dalších nádherných kreseb, prezentovaných na nejrůznějších výstavách, řada vynikajících odborných publikací, doplněných vlastními kresbami, věnovaných především jeho milované krajině severovýchodních Čech.
S panem doktorem se již bohužel nesetkám. Jeho životní pouť se uzavřela právě na svátek svatého Václava 28. září 2001 ve věku 73 let. Jsem si však jista, že národopisné dílo J. V. Scheybala zůstane stálou inspirací a studnou poznání i pro novou nastupující generaci etnologů – a nejen pro ně.
Hospoda Na Horách
Hospoda patřící do Libáně. Když byla v provozu cihelna, sloužila jak pro její zaměstnance, tak pro zákazníky, kteří pro cihly přijížděli. V cihelně pracovali dělníci z okolí i z Bystřice, otcové našich kamarádů, proto jsme se také do cihelny dostali. Nejvíce nám ukázal pracoviště pan Václav Hlavatý, který měl na starosti vytápění pecí a kvalitu správně vypálených cihel. Tam všude nás po vychladnutí pecí provedl.
Pan Václav Hlavatý navštěvoval hospodu, když to mělo nějaké opodstatnění, buď se stalo něco nového, nebo při oslavách jmenin a narozenin. Hned po příchodu hosté, kteří ho znali, se ptali: "Václave, co je nového?" Pan Václav Hlavatý odpověděl: "Bude se stěhovat Karlštejn do Bystřice," a ještě si přidal, že se bude překládat na libáňském nádraží. Všichni si mysleli, že asi vypil domácí nedokvašené víno a teď to jde vylepšit pivem.
Před hospodou zastavil povoz pana Dovola. Pan Hlavatý se vytratil, s panem Dovolem jeli do cihelny. Za hodinu se vrátili. Pan Hlavatý ani nemusel vyzvat své známé, ať se jdou podívat. Na povoze byly díly hradu mnohonásobně menší z vypálené cihlářské hlíny. Po slovech uznání všech hostů z hospody se hrad na povoze stěhoval na okrasnou zahradu pana Hlavatého. Ještě několik desetiletí jsme obdivovali hrad u Hlavatých. Později převzal zemědělskou usedlost jeho synovec Ladislav Hlavatý, náš přítel. Zdržovali jsme ho v hospodě, tak neměl na údržbu hradu čas a hrad zanikl...
Hospoda Na Horách sloužila nejen cihelně, ale osadníkům na samotách i povozníkům v době řepné kampaně. V neděli pro občany z Libáně, turistům, kteří sem zavítali. Vycházka po Horách patří k nezapomenutelným zážitkům. Místa na rozlehlém vrcholu Hor, výhled do Českého ráje, Jičínské pahorkatiny, Krkonoš, Jizerských hor a Lužických hor. Na opačnou stranu výhled na Libáň a kraj k Rožďalovicům a k Dětenicům. Dominantou Hor je borovička, mohutný, pokřivený strom s rozrostlou korunou, a na samém vrcholku stoletá lípa s kapličkou.
Z vrcholu Hor směrem na západ sejdeme do lesa patřícího ke Starým Hradům. Z lesa probleskuje výhled na starohradský zámek, dále stoletý dub v lese před Sedlištěmi a pokračovat můžeme údolím mlýnů k Batínu a přes Rakov až do Českého ráje.
Dnes ve svobodném podnikání stále čekají naše Hora na podnikatele, na znovuotevření hospody nebo postavení nové na samém vrcholu Hor, kdy po procházce nebo turistické túře je záhodno se občerstvit nebo pozvednout sklenku na krásu přírody v našem kraji.
– O koncertu jičínské hudební skupiny FIDLE ve Starých Hradech informovaly Noviny Jičínska 13. a 17. 12. 2001
– O ohlasu starohradských kulturních akcí v anketě Jivínský Štefan psaly Noviny Jičínska 14. 11. 2001, 29. a 30.1., 6., 25. a 27. 2. 2002 a Prochoroviny č. 2/2002
– Sbírku na obnovu sedlišťské Kalvárie hodnotily Noviny Jičínska 31. 12. 2001
– I Starých Hradů se týkal rozhovor Marie Flessigové s Alfredem Strejčkem a Jitkou Molavcovou, otištěný v časopise 3. lékařské fakulty UK Vita nostra revue č.3/2001
– Se jménem Evy Bílkové jsme se setkali na stránkách Novin Jičínska 15. 11. 2001 a 5. 1. a 28. 2. 2002, jakož i v Novinách Lepařova gymnázia č. 1-2/ 2001
– Rozsáhlý rozhovor Zdeňka Hojdy s Karolem Bílkem jsme si přečetli v časopise Dějiny a současnost č. 6/2001. K. Bílek byl připomenut i v Novinách Jičínska 21. 12. 2001 a 18. 1. 2002, v Časopise společnosti přátel starožitností č. 1/2001, v Literárních novinách č. 2/2002 a v časopise Jonáš, roč. 2001/2, č. 5
– Vladimíru Wolfovi je věnován královéhradecký sborník Dissertationes historicae č. 7/2002 s názvem Vladimír Wolf et Opera Corcontica. O Starých Hradech se zmiňují příspěvky Karola Bílka a Josefa Rodra.
– Našeho regionu se dotýkala studie Petra Šulce Vymezení hranic hradeckého kraje doby předhusitské, otištěná v Časopise Národního muzea, řada historická, č. 1-2/1999
– O archeologických nálezech ze Starých Hradů psala Eva Ulrychová v Nových novinách 22. 2. 2002-02-28
– Vladimír Mikule zhodnotil starohradskou konferenci o Jarmile Glazarové v časopise Od Ještěda k Troskám č. 5-6/2001
– Práci LA PNP ve Starých Hradech připomněl Vlastimil Krejča v Novinách Jičínska 21. 11. 2001 a (ras) tamtéž 5. 1. 2002. Ze starohradských archiválií čerpal i Petr Kaleta ve své studii o Františku Řehořovi v Historickém obzoru č. 11-12/2001 a Jan Bílek v příspěvku o návštěvě "pátečníků" u T. G. Masaryka v roce 1926 ve sborníku Pátečníci a Karel Poláček, který vyšel v Rychnově nad Kněžnou.
– O našem časopise psaly Literární noviny č. 5/2002 a Noviny Jičínska 20. 12. 2001. Návštěvu redaktorek libáňského školního časopisu v redakci Novin Jičínska uvítal tento deník 7. 12. 2001
– Prohlídku Starých Hradů si připomněli čtenáři časopisu Náš Turnov č. 23/2001. K výletu jičínského Sokola na Staré Hrady v roce 1870 se vrátily Noviny Jičínska 16. 2. 2002
– Činnost mikroregionu Rozhraní zaznamenaly Noviny Jičínska 17. a 19. 1. 2002
– Drobné události ze Starých Hradů neunikly pozornosti Novin Jičínska 15. 12. 2001 (diskotéky v kulturním domě), 5. 1. 2002 (úklid sněhu na zámeckém nádvoří) a 2. 2. 2002 (svatby v obřadní síni)
– Sportovní úspěchy starohradských boxerů Jana Meiszára a Tomáše Toboříka pochválily Noviny Jičínska 24. 11. 2001 a Nové noviny 16. 11. a 14. a 21. 12. 2001
– Pozornost výsledkům kuželkářů Kůrany Sedliště věnovaly Nové noviny 16. a 30. 11. a 21. 12. 2001, 18. 1. a 8. 2. 2002 a Noviny Jičínska 13. 11., 1., 15. a 22. 12. 2001 a 16. 1. 2002
Trhák se jmenuje časopis libáňské Základní školy, jehož šéfredaktorem je učitel Petr Stránský a redakční radu tvoří pět děvčat: Daniela Malá, Denisa a Tereza Maštálkovy, Petra Peštová a Eliška Plíšková. Po zkušebním nultém čísle (bez názvu) vyšla již dvě čísla plná aktuálních zpráv ze života školy, rozhovorů s pedagogy, anket atd. Ve 2. čísle nás zaujal i obsáhlý článek Zdeňka Vokurky Neslavné začátky slavných, v němž autor sledoval školní léta Bedřicha Smetany, Salvatora Dalího a Bohumila Hrabala. Děvčata byla sbírat zkušenosti i v redakci Novin Jičínska. Blahopřejeme "konkurenci"!
Ludmila Lankašová, Heřmanov: S pozdravem a s díkem za milá pohlazení, kterých se mi dostává z obsahu Kroniky, vám sděluji změnu svého bydliště.
Anna Bárková, Brodek: Jsem už hodně stará, 82 let, a jsem sama. Časopis už hodně roků odebírám a mám ho moc ráda.
Miroslav Šupol, Křižany: Jsem starohradský rodák, narozený 26. 10. 1921. V roce 1945 mě vítr odvál do pohraniční obce Křižany, kde žiji. Do Starých Hradů se rád vracím na hrad, k synovcům a na srazy rodáků i školáků v Libáni. Starohradskou kroniku odebírám moc rád.
Marie Odvárková, USA: Přeji vám všem šťastný nový rok a plnou náruč zdraví, které je nejcennějším darem pro každého z nás. Děkuji vám srdečně za poslední číslo vaší krásné Kroniky, se kterou vždy přichází kus mého pravého domova. Jsem vám za ni velice vděčná. Vše, co v ní pročítáme, je velice zajímavé. Bez velkého úsilí a obětavosti vás všech v redakčním kroužku by Kroniky nebylo.
Míla Procházka, USA: Rovněž děkuji za listopadové číslo LSK. Jako vždy skládám hold autorům za jejich příspěvky. Od prvního, aktuálního článku Adventní čas od Josefa Linharta až po drobné zprávy jsem přečetl vše se zájmem a poučením.
Ing. Vladimír Turek, Praha: Listům starohradské kroniky přeji mnoho dalších čtenářů a vám všem hlavně zdraví a mnoho úspěchů při náročné práci v organizování výstav a kulturních programů na zámku ve Starých Hradech, kam se vždy těším. Vážím si spolupracovníků Listů, kteří je ve svém osobním volnu roznášejí....
P. S. To je jen několik výňatků z mnoha dopisů, které dostáváme. Děkujeme za ně všem – a panu Šupolovi dodatečně blahopřejeme k osmdesátinám.
I v letošním roce budou pokračovat kulturní pořady, které pro vás připravujeme na zámku ve Starých Hradech. S radostí vám můžeme sdělit, že na tradiční prvomájové recitační odpoledne 1. května 2002 přijede čestná občanka Starých Hradů Hana Kofránková tentokráte s dalším dlouholetým příznivcem zámku, členem činohry Národního divadla Josefem Somrem a s výborným muzikantem Jiřím Šlupkou Svěrákem. Uvedou pořad z veršů a textů básníka Jana Skácela A znovu láska.
Také na III. ročník hudebně literárního festivalu se již můžete těšit. Opět přijedou čestný občan Starých Hradů Alfred Strejček, herečka a zpěvačka Jitka Molavcová a kytarista prof. Štěpán Rak. Festival se uskuteční 1. – 4. srpna 2002. Naši mladí spolupracovníci připravují k tomuto festivalu zbrusu nový scénář nočních prohlídek zámku.
Velkou akcí bude rovněž koncert ženského pěveckého sboru ORURI z města Hačiodži u Tokia v Japonsku, který připravujeme ve spolupráci s pěveckým sborem Boleslav z Mladé Boleslavi na sobotu 25. 5.
Z výstav v gotických prostorách zámku můžete zhlédnout zásluhou pana Miloše Starého obrazy nedávno zemřelého Ivo Neslera z Jičína (6. – 29. 4.), dále tapiserie paní Milady Hynkové ze Kdyně (1. – 23. 5.), obrazy Petra Probsta z Prahy (25. 5. – 13. 6.) a malby na hedvábí Světlany Hartové a pastely Světlany Žalmánkové z Bělé pod Bezdězem (15. 6. – 11. 7.).
Ve výstavní síni v arkádách se představí nejprve malíř Jiří Valter z Jičína (20. 4. – 9. 5.), poté nám Památník národního písemnictví připraví výstavu věnovanou spisovateli a historikovi Zdeňku Kalistovi (11. – 30. 5.). Následovat bude výstava obrazů Radky Brunové z Hradce Králové (1. – 27. 6.).
Vernisáže všech výstav začínají ve 14 hodin, jsou spojeny s kulturními pořady a jste všichni srdečně zváni. Podrobnosti najdete na plakátech a pozvánkách, v regionálním tisku a na vlnách Českého rozhlasu Hradec Králové.
Jivínský Štefan. Před několika lety si řekli kulturní pracovníci jičínského okresu, že když (téměř) nikdo neocení jejich náročnou dobrovolnou práci, ocení se sami. A tak se sejdou každý rok 25. února v některém místě okresu, aby dvě plastiky manželů Lhotákových našly své držitele. V kategorii za dlouholeté zásluhy ho vybere odborná porota složená ze zástupců různých částí okresu, v kategorii kulturního počinu roku je vítěz vylosován z několika desítek uchazečů nominovaných jednotlivci, spolky, úřady a institucemi okresu.
Letos se vyvrcholení akce konalo v kulturním domě v Libáni. V naplněném sále jsme mohli pozdravit i přednostu okresního úřadu ing. Jiřího Vitvara, malíře Michala Ščigola a další. Mezi nominovanými byla i řada těch, které známe z Libáňska: učitelka Irena Škodová, malíř Jiří Valter, fotografové Josef Krenn a Jan Kundera, loutkář Jan Řezníček, organizátor kulturních festivalů Stanislav Penc, město Libáň za Foersterovské dny atd.
Velmi hezké prostředí připravili kulturní pracovníci Libáně spolu se žáky místní školy. Program uváděli Hana Krásenská a Petr Stránský, zahrála Libáňská dechovka, děvčata ze školy uchvátila svižným aerobikem, potleskem bylo odměněno uvedení části loutkového představení Don Šajn. Jivínského Štefana nakonec získali mladý jičínský ochotnický herec Zdeněk Chalupa a za dlouhodobé zásluhy libáňský loutkář Jan Řezníček. Duchovní otec a spiritus agens celé akce Prochor – Bohumír Procházka mohl být plně spokojen.
Mikroregion Rozhraní se dne 13. ledna 2002 rozšířil. K původním členům – obcím Dětenice, Rokytňany, Staré Hrady a Zelenecká Lhota nově přibyly Bystřice, Libáň, Sedliště, Střevač a Údrnice a na dalším zasedání 13. března ještě Kopidlno, Bačalky – Lično, Běchary a Veliš. Předsedou správní rady byl zvolen starosta Dětenic ing. Radomír Vališka, jeho zástupcem místostarosta Libáně Josef Stránský. Prvním úkolem bude zpracování analýzy rozvoje regionu.
Televizní podvečer 24. února byl ve znamení Libáňska. Nejprve jsme v pořadu Karla Čáslavského Hledání ztraceného času zhlédli záběry ze slavnosti, která se konala 12. 7. 1931 v Libáni. Tehdy se zde konala výstava nových traktorů a tábor zemědělského lidu. Viděli jsme průvod městem za účasti Selské jízdy na koních, hosty přivítal náměstek libáňského starosty Josef Kolbaba, hovořil ministr Bohumír Bradáč a předseda okresní Domoviny pan Hlaváč. Nakonec ukázali své umění mladí absolventi 1. ročníku kurzu traktoristů, který pořádala jičínská Rolnická škola.
Nedlouho potom jsme v pořadu Miláčci viděli Stanislava Pence, jak na svém statku v Milkovicích pečuje o své stádečko koz a sbírá exponáty pro chystané kozí muzeum.
Dobrovolné sdružení občanů a rodáků spolu s obecním úřadem Dětenice pořádá 11. – 12. května 2002 při příležitosti 950. výročí první písemné zprávy o Dětenicích sjezd rodáků, přátel a absolventů škol obcí Dětenice, Osenice a Brodek. Kromě výstavy o historii obce a kulturních pořadů se uskuteční i sváteční mše v Osenicích, přátelské utkání starých gard v kopané a otevření školní naučné stezky Viničky. Bližší informace podá obecní úřad Dětenice.
Jak pokračuje záchrana Kalvárie v Sedlištích: Od posledního uveřejněného seznamu dárců přispěli na sbírku na restaurování Kalvárie ještě další občané Sedlišť – rodina Linhartova (500 Kč), paní Zdenka Beránková (300 Kč) a rodina Toboříkova (200 Kč). Největší radost nám ale udělala Nadace Open Society Fund Praha, která zhodnotila naši žádost o grant, uznala vysokou uměleckou kvalitu Kalvárie a nutnost jejího restaurování a věnovala na tento účel 50.000 Kč.
Celkově dosáhla sbírka výše 119.893 Kč (včetně převedení cizí měny na koruny), další potřebnou částku uvolní obec Sedliště ze svého rozpočtu. V současné době byla objednána druhá etapa záchrany Kalvárie, v níž budou zhotoveny kopie obou poškozených soch a provedeno celkové zrestaurování sousoší včetně očištění a zpevnění poškozeného povrchu všech pískovcových částí. Práce opět provede akad. sochař Jakub Berdych.
Starohradský zámek navštívilo v roce 2001 celkem 4782 hostí.
Hezkou výstavu otevřeli ve výstavní síni v Libáni jičínští výtvarníci keramik Josef Bucek a malíř Karel Stránský.
Mladý učitel libáňské základní školy Jan Jiterský založil dětský pěvecký sbor Jitřenka a před Vánocemi s ním stihl nacvičit a vydat kvalitní cédéčko Vánoční zpívání. Blahopřejeme!
Finále dětské pěvecké soutěže Libáňský slavíček 2002 proběhne 27. března v Kulturním domě v Libáni. V programu vystoupí i pěvecký sbor Jitřenky.
Jičínský hudební soubor FIDLE pod vedením Jana K. Čeliše a Lenky Krausové uspořádal ve Starých Hradech 15. prosince 2001 vánoční koncert sestavený z podkrkonošských koled, které sebrali učitelé Josef Jan Fučík, Rudolf Hlava a Josef Horák. Výborná hudba i zpěv, jen návštěvníků mohlo být více.
Nové barevné okénkové pohlednice Libáně, Dětenic a Starých Hradů zhotovila firma Prášil Hostivice, která nyní připravuje pohlednice i pro další obce našeho regionu. Můžete si je objednat i prostřednictvím naší redakce.
Děkujeme panu Martinu Ledvinovi z Mladé Boleslavi, který věnoval naší Osvětové besedě rozsáhlé album krásných fotografií z loňského hudebně literárního festivalu. Zdokumentoval podrobně i noční prohlídku zámku.
Archeologické sbírky z Libáně a Starých Hradů převzala v únoru ke zpracování PhDr. Eva Ulrychová z Okresního muzea v Jičíně. Zároveň v obou místech nainstalovala menší archeologické expozice pro návštěvníky.
Diskotéky ve starohradské zámecké restauraci proběhly několikrát v závěru loňského roku. Potom ustaly. Nekonala se ani silvestrovská zábava ani žádné plesy.
Na výroční valné hromadě Pekařovy společnosti Českého ráje 4. března 2002 v Jičíně byl na další tři roky zvolen jejím předsedou opět prom. hist. Karol Bílek ze starohradského archivu. Další čelné funkce zaujali místostarostka Turnova PhDr. Hana Maierová, ředitel semilského okresního archivu PhDr. Ivo Navrátil a pracovnice turnovského muzea Jitka Petrušková.
Sbor dobrovolných hasičů ve Starých Hradech má nové vedení. Starostou byl na výroční valné hromadě 1. 12. 2001 zvolen Jaroslav Hrušovský, velitelem Josef Hynek, jednatelem Ladislav Tuláček a strojníkem Marek Tobořík. Hasiči ze Sedlišť měli valnou hromadu 14. 12. 2001.
Velká rána vzrušila obyvatele Sedlišť 14. prosince 2001. Na silnici před domem pana Baldy vybouchl plyn v autě, které následně shořelo. Nehodu sledovali i cestující projíždějícího autobusu linky Libáň – Jičín, jehož řidič Milan Šolc obětavě pomohl při hašení a autobus pak odvezl do bezpečné vzdálenosti.
Mezi první letošní hosty Starých Hradů patřili pražští historici a literární vědci Kateřina Bláhová, Tomáš Breň, Zdeněk Hojda, Jan Chodějovský, Jiří Pešek, Václav Petrbok a Blanka a Bohdan Zilynských, kteří pozdravili zámek již na Nový rok. 3. 1. 2002 se dostavili zástupci sedmé velmoci, novináři Radmila Šepsová a Radek Sál z Novin Jičínska. 7. 1. přišla do literárního archivu první letošní exkurze – paní učitelka Irena Škodová se svými žáky z libáňské školy absolvovala výuku o Jaroslavu Vrchlickém přímo v jeho pracovně. 8. 1. vykonaly inspekční návštěvu vedoucí LA PNP dr. Naděžda Macurová a Dana Hrazdirová. 23. 2. přijel první letošní zájezd – turisté z Prahy.
Kulturní kalendář: 1. 1. 1942 zemřel hudební skladatel Jaroslav Ježek. 3. 1. 1907 zemřel dětenický rodák, hudební skladatel Josef Foerster. 10. 1. 1902 se narodila známá herečka ochotnického divadla v Libáni Marie Hejzáková. 13. 1. 1822 zemřel majitel dětenického panství baron Jakub Wimmer. 22. 1. 1872 se narodil libáňský děkan P. Ferdinand Hrdý. 25. 1. 1977 zemřel libáňský rodák, hudební skladatel Karel Chvalovský. 29. 1. 1882 se narodila starohradská lidová básnířka Marie Keblová. 31. 1. 1962 zemřel herec Vlasta Burian, jenž má rodové kořeny ve Važicích. 5. 2. 1812 se narodil MUDr. Antonín Jar. Krkavec, spolužák Karla Hynka Máchy. 13. 2. 1887 zemřel velkopřevor Othenio Lichnovský, pohřbený v Dětenicích. 25. 2. 1912 se v Sedlištích narodil ppluk. Josef Linhart, letec. 26. 2. 1887 se narodil libáňský a dětenický fotograf Josef Novotný. 2. 3. 1907 zemřel libáňský rodák MUDr. František Šnejdárek, odborný spisovatel. 25. 3. 1297 se narodil první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. 30. 3. 1872 zemřel libáňský farář a vlastenec P. Václav Černohouz.
Neregistrovaní kuželkáři uspořádali v Jičíně již 26. ročník svého turnaje. Úspěšně si v něm vedli i hráči Kůrany Sedliště, Sousedů z Bystřice i dvě družstva libáňského Peguformu.
Na juniorském memoriálu Julia Tormy v boxu 9. 12. 2001 v Praze získal Tomáš Tobořík ze Starých Hradů stříbrnou medaili a Jan Meiszár bronz.
Narození: 18. 2. 2002 se narodila Eva Voláková ze Starých Hradů – Milkovic.
Zlatou svatbou si 29. prosince 2001 ve Starých Hradech připomněli manželé Droznovi z Libáně padesát let společného života. Blahopřejeme!
Naši jubilanti: 85 let se dožila 21. 3. paní Jitka Romanová ze Starých Hradů. 80 let oslavila 2. 2. paní Jindřiška Chlumecká ze Sedlišť. 70. narozeniny si připomněla 26. 1. paní Marie Jílková ze Sedlišť. 65 let se dožil 21. 2. pan Josef Plíšek ze Starých Hradů. 55 bylo 1. 12. 2001 paní Vlastě Keblové ze Sedlišť, 14. 1. sedlišťskému rodáku panu Jaroslavu Plíškovi z Jičína a 24. 3. panu Stanislavu Svobodovi z Jablonce nad Nisou. Padesátiny oslavil 23. 2. sedlišťský rodák pan Miroslav Svoboda z Bystřice. Všem blahopřejeme!
Úmrtí: 29. 5. 2001 zemřela paní Růžena Hynková z Libáně, roz. Šlamborová ze Starých Hradů. 2. 12. 2001 zemřel pan Josef Bureš ze Starých Hradů ve věku 80 let. 11. 3. 2002 zemřela paní Františka Šíbová ze Hřmenína, roz. Hrušková ze Starých Hradů, ve věku 81 let. Budeme na všechny dlouholeté čtenáře LSK vzpomínat.
Redakční: Milí čtenáři, dnes vám musíme především poděkovat za zvýšené předplatné, které nám většina z vás zasílá. To zvýšení je někdy hodně velké (L. Amlerová, P. Janásek, L. Kopecký, J. Matas, V. Mencl, J. a M. Palátovi a další). I letos však došlo několik plateb bez odběratelského čísla v kolonce složenky Variabilní symbol – a nevíme tedy, od koho předplatné je. Celkově už zaplatilo hodně přes polovinu odběratelů a další částky přicházejí. Několik čtenářů se odhlásilo nebo zemřeli, několik nových se přihlásilo, takže náklad zůstává stejný – 950 výtisků. S pomocí obětavých spolupracovníků se nám daří zvládat nestydaté požadavky České pošty, když polovinu nákladu osobně roznesou. Dalším vydřiduchem je ale také Česká spořitelna, která si začala strhovat nesmírné částky při zasílání výpisů. Takže pro příklad: Když máme na výpisu předplatné 100 Kč od jednoho odběratele, ČS si strhne 25 Kč. Snažíme se to řešit tím, že si výpisy budeme nechat zasílat jen jednou měsíčně. Pokud znáte lepší řešení, navrhněte nám je! Řada místních čtenářů je už nalezla – předává nám předplatné osobně. Ale co ti ze vzdálených míst?