Jičín jinak...

-----------------------------------------------------------------------

Určitě se vám někdy stalo, že jste vyšli z domova a po chvíli jste zjistili, že jdete jinam, než jste měli v úmyslu. Zamysleli jste se - a nohy vás začaly vést po vychozené trase samy. Paradoxem domova je, že jej přestáváme vnímat. To, co nejvíc milujeme, nás neumí potěšit - ale také na svém domově nedokážeme vidět nedostatky, které by leckdy nemuselo být těžké odstranit, jen si jich všimnout.

Jakkoli jsou naivní, nezkušené a nevzdělané, děti tuto ztrátu svěžesti cítí a umějí se jí zbavovat. Podívají se na okolí zpod stolu, rozkročí se a dívají se mezi nohama na svět hlavou dolů, hledí do zrcadla na místa známá a přitom náhle neznámá, donekonečna opakují slůvko, až jim začne znít jako podivný zvuk.

Takovéto strategie ozvláštňování jsou ještě potřebnější pro dospělého, který je svým okolím neustále tlačen do konformity. Jeden z postupů je vydat se na procházku s cílem jaksi na hlavu postaveným: všímat si všech motivů a míst, kde je nápadné cosi nečitelného.

Nečitelnost městské krajiny je zcela jiná než nečitelnost venkovské nebo přírodní krajiny. Městská nečitelnost se týká nápisů, půdorysu městských komunikací a staveb, vertikálního významového členění staveb (zejména fasád), doteku více dějinných vrstev, skutečných i zdánlivých bariér, očekávaných norem chování, cenových nebo etnických zón a pásem, otvírací doby, jízdních řádů, hranice mezi veřejným a privátním nebo sociálně žádoucím a asociálním. Většina toho je popsána a tyto popisy jsou veřejně přístupné, někdy však tato pravidla platí jen na papíře nebo jen pro cizince.

Musíme se proto ptát, pro koho je to či ono nečitelné. Nečitelnost zvyšuje šero, mlha, uvolněný svátek nebo sociální neklid. Může být vyvolána zcela záměrně, například jako způsob, jak utajit vojenské objekty, zpitomět okupační vojska nebo ulehčit práci kapsářům. Může být bezděčným důsledkem nepořádku (respektive panující místní představy o pořádku) nebo stárnutí lidí i institucí.

V každém případě vnímat město z hlediska jeho nečitelnosti znamená vidět je jako nespočet malých i velkých dramat, jako síť vzájemně volně spjatých problémů, jako záhadu a jako výzvu - ke čtení a možná i k nápravnému jednání. Nečitelnost nedává fiktivní pocit zvládnutí ani nevede k nudě, ale k účasti.

Proto jsem 30. května 2000 v rámci semináře věnovaného vnímání Jičína nabídl jeho účastníkům následující hru: rozejdou se každý jiným směrem z Jezuitské koleje, kde jsme se sešli, a budou si cestou všímat nečitelností. Až se po nějakých dvou hodinách vrátí, podají o nich zprávu a místa svých nálezů zakreslí do mapy.

Nálezy byly natolik zajímavé, že jsem se dohodli, že si účastníci rozdělí role a v dalších dnech z nich sami a společně vytvoří jakéhosi antiprůvodce Jičínem. Výčet takovýchto bodů nemůže být konečný, trvalý a samozřejmě nikdy ukončený. Někdo vidí nečitelnosti v paradoxech, jiný v nepořádku, další ve zbytcích a nedokončenostech, jiný zase ve směšných konstelacích věcí a lidí. Důležité budou fotografie a kresby. Možná, že by stálo za to uvést jenom je a vlastní místa nechat uživatele antiprůvodce samy hledat.

Bohuslav Blažek 05/07/00

-----------------------------------------------------------------------

předchozí..............................................................další

01-02-03-04-05-06-07-08-09-10-11-12-13-14-15-16

letní škola site-specific město-krajina

jezuitská kolej v jičíně

jičín

00