Hezký den ze stříbrného stanu pod Hřebenem Everestu a Nuptse. Nuptse už si stydlivě převlékla ranní růžovou toaletu a stejně jako její souputník přes ledopád Khumbu, západní hřeben Everestu, je teď v plném lesku své denní zlatobílé.

Stala se nezvyklá věc. Jeden chlapík z naší expedice má příznaky výškové nemoci a dnes valí dolů. Je to Ghopal, náš šerpa. Nemá za sebou tolik expedic, měli jsme dokonce podezření, že mačky měl poprvé na sobě až tady. Ale tohle se tady může stát každému, i v menší výšce. To bude dobrý. Hlavně musí dolů.

Tak, jako se všechno valilo nahoru, vrací se teď lezci dolů. Laura a její himálajští tygři tady budou po poledni, jsou v pořádku a rádi, že máme vybudován i třetí výškový tábor / 7 200 metrů, plus mínus.../.

A já se těším, jak jim udělám pytlíkové bramborové knedlíky, vakuované uzené Matinka a zelí...

Nechci být za každou cenu ten, který hledá a čeká na poněkud "nestandardní" výrazy a pak je předkládá médiím. Naopak. Tyto standardní výrazy v horolezeckém slovníku přenáším, protože tak a někdy mnohem tvrději to na expedicích chodí a já jsem nikdy posluchačům, čtenářům či divákům nelhal.

Situace: včerejší malý vysílačkový dialog mezi campem 2 a 3."Ten stan je zakotvenej na piklech a vejvrtkách! To bude stačit. Když tak je potom pochčij, aby šly vyndat! To je dobrej nápad!!!"

Zdeněk Hrubý patrně zůstane nahoře, zdá se, že se už nemůže dočkat. Možná, v campu 1, zůstane i Luděk Ondřej. Ostatní se určitě vrátí, aby se mohli vrátit.

Když mi minulý týden vyprávěli naši kamarádi, že kousek odtud, v Namche Bazaru byl navštívit "své" školy a nemocnice sir Edmund Hillary, sevřelo se mi srdce radostí. A taky smutkem, že jsem se s ním minul na stejných místech o několik dní.Totiž, měl jsem to štěstí, že jsem se s ním neminul při jeho návštěvě České republiky před několika lety.Uváděli jsme tehdy s Pepou Vavrouškem jeho přednášku v Paláci kultury, strávil jsem s ním, jeho paní a několika přáteli celý večer. Proč tyhle asociace? Protože sir Hillary je pro mě synonymem muže, který drží slovo. Jeho poslední návštěva v Namche je toho důkazem. V šedesátých letech dal slovo, že se vahou své osobnosti zasadí o pomoc Nepálu. Dnes je díky jemu v Nepálu řada škol a nemocnic. A stará se o ně dál. Píše se rok 1999, siru Edmundovi je podle mého odhadu kolem osmdesáti. Nepál změnil jeho život. Připravil ho o jeho první ženu. Stal se jeho součástí a on se stal neodmyslytelnou součástí Nepálu. To, že tento včelař z Nového Zélandu drží slovo je vám jasné, když vám podá ruku.

A tady, v těchto horách, které tak rádi vyhledáváme, a v situacích, které tak rádi vyhledáváme, má dodržení slova jiné dimenze a následky. Včera Pepíno slíbil vysílačkou, že nechá Zdeňkovi ve dvojce spacák. Když tam dneska nebude, má Zdeněk večer problém. Ale já vím, že tam bude. Jinak bych sem nejezdil.

Přeju vám poznat Hillaryho stisk ruky. Namasté!

P.S. Právě přišel Ghopal . Má toho dost, bolí ho žaludek, místy hlava. Srovná se . Nalili jsme mu čaj a teď odpočívá. Posílám vám výsledek práce sehrané dvojice Olympus-SPECTEC. Je to fotka stará minutu.

Standa Purutashi Berkovec