Stalo se už malým rituálem, že po ranní vysílačkové relaci nahoru vypínám Motorolu a zapínám notebook Spectec. Vysílačku nechávám dnes vyjímečně zapnutou k monitorování kluků - jsou na cestě do tábora č. 3. Myslím, že člověk by měl mít své malé rituály, v průserových situacích to pomáhá přežít. Když jsem byl v dubnu 97 na motorce ve válce v Albánii, chtěli mně ty rošťáci zastřelit a sebrat motorku - "Zuzanka" Suzuki se jim moc líbila. Celníci na černohorské straně mi to rozmlouvali a ptali se: "Maš pancir?", jako neprůstřelnou vestu, kterou jsem pochopitelně neměl. Albánská strana Hani Hoti byla rozstřílená, tam se nikdo neptal. Tak jsem to projel a pak jsem v tom všem napětí zastavil, dal si kafe, pak jsem se vrátil do Podgorice a dal si v kafáči pivo a říkal si, kurva, přeci to nevzdám a tak jsem se znovu vrátil do hraničního pásma, přespal , ráno mě u motorky málem propích nějakej sedlák nožem na rákos na takový násadě, ale on se jenom lekl, možná víc než já, pak se začal usmívat,a našel jsem takovej kanál pod tratí a tam Zuzanku schoval, uvařil si kafe, mezitím jsem si na ozvěny dávek z Kalašnikovů zvyk a ten rituál vaření toho kafe to byla moje pevnost, jako by se mě to netýkalo, pil jsem si to svý kafe, všechno jsem rozvážil a nakonec jsem se přes to pásmo banditů dostal jen tak v trenkách s jinejma banditama na zadním sedadle starýho piána - Mercedesu. Jak říkám, rituály vám dají sílu a vědomí, že váš život má pevné body, že to není chaos nebo úprk před smrtí.

Fascinuje mě, jak to naskakuje, ten počítač, jak by se nechumelilo. V noci byla zima a on spí jen v mé péřovce. Dokonce vím kolik zimy bylo - vzbudila mě nějaká větší lavina z Pumori, pak další z Khumbu-tse, šel jsem se vyčůrat a naměřil jsem mínus jedenáct.Takže, co je nového ... no toto, hergot ta je rychlá to nestíhám fotit lavina z Nuptse, teda, to je síla nahoře se urvala sněhová návěj, popisuju do počítače v přímým přenosu lavinu,strhává šutry teď přijde tlaková vlna, noóóó a sněhovej prach....

Tak jsem klávesnici oprášil rukavicí a monitor se na mě dál přátelsky zubí, nabízí soubor, úpravy, vložit, uložit, poslat Outlookem, vyhodit do koše, prostě všechno jako by se nechumelilo. A přitom chumelí. Lavina.

Kde jsem to přestal - jo, u těch rituálů. Promiňte, ale jdu říct kuchtíkovi o čaj. Jeho igelitovou střechou kuchyně to pěkně zamávalo, ale stojí připravena pro rituál vaření čaje. Jedno nepálské přísloví říká:

"Když chceš lézt na vysoké hory, musíš pít čaj".

Tak, rituály a laviny máme za sebou. Jak to vypadá nahoře. Dobře. Moc dobře. Až podezřele dobře - mluví ze mě empirie a taky znalost Murphyho zákonů. Proto jem se raději při poslední relaci domluvil se Zdeňkem Hrubým, že nechávám vysílačku zapnutou. Zdeněk statečně překonal zažívací potíže a spolu s Pepíno Morávkem a Josefem Šimůnkem pochodují do míst budoucího výškového tábora č. 3. Ten by měl být na magické hranici sedmi kilometrů. Noc přestáli v pohodě - jenom prý byla, cituji pana inženýra: "Zima jak v prdeli polárního medvěda". Konec citátu. Bouda, civilním jménem Luděk Ondřej, je v campu dvě. Soňa Vomáčková taky, patrně se přesune do jedničky. Jsou v pořádku, jsou naživu, už se těším, jak jim udělám večer české kuchyně.

Přidávám ještě malý portrét jednoho z našich kluků, šerpů . Lhakpu mám moc rád a zažil jsem i jednu situaci na Makalu, kdy mi bylo hodně milé , že přišel s horkým čajem naproti.

Lhakpa Dorjee Sherpa

Narozen 1962 v Sanamu, Solo Khumbu, Nepal, studoval základní školu, anglicky (dobře) se naučil sám, na trecích s turisty a na expedicích s horolezci.

Expedice: Everest 1984, Everest 1985, Everest 1985 (to není chyba, byl tam dvakrát v témže roce), Everest 1990, Everest 1991, Manaslu 1996 (to už jsme byli spolu - na expedici Himalaya 8 000), Makalu 1998 (také spolu), Barun - tse 1998, ... a teď s námi na Expedici Lhotse 1999. A k tomu, jak dodává, very meny treking pík. Tedy velmi mnoho tzv. trekkingových kopců (bývají vysoké přes šest tisíc metrů a výstupy taky nejsou jednoduché. Zvlášť, když děláte průvodce turistům, jako Lhakpa).

Toť pro dnešní den vše. Přeju vám Lhakpův úsměv.

Namasté!

Standa Purutashi Berkovec