B.C. Everest - Lhotse, 25 04 99

Hezkou neděli přeji ze stříbrného stanu. To zas byla noc... Patrně nějaký prudký střih způsobil po včerejším sněžení noční oteplení. Taky tlak šel dolů. Ledovec Khumbu praská ve švech, v noci sjely velké kamenné laviny z Nuptse a Lhola piku. Občasné bolení hlavy, kašlání - to jsou průvodní jevy těchto hor v této výšce. Pepíno Morávek a Luděk Ondřej se s tím trochu potýkají. Já třeba mívám někdy ráno rozostřené okraje vidění - jakoby rozložené na čtverečky. Jako když se v televizi záměrně znejasňují portréty některých postav. A propos, slyšel jsem, že i v našem TV světě padají laviny.Doufám, že české základní tábory z toho vyjdou vítězně!

Co nového u nás? Po úspěšném vybudování prvního výškového tábora na horní hraně ledopádu Khumbu ve výšce cca 6 100 metrů a postavení stanu na místě tábora č. 2 (6 400 metrů) a po odpočinkové sobotě (děly se zázraky - Soňa stříhala Boudu, Purutashi si vypral spodní prádlo které pamatovalo ještě testování motocyklů Suzuki a Praga před třemi nedělemi), tak tedy po sobotě plné zázraků se dnes Češi vydali opět nahoru. Mě nezbývá (zatím!) než starat se o base camp, monitorovat vysílačkové relace nahoru i dolů (už třetí rok máme vynikající Motoroly radius GP 300 od pana Maršálka z RM communications systems z Brna) a předávat rady i komentáře Pasanga Temby všem nahoru. Tam vyrazili naši lezci (a lezkyně) dnes ve čtyři ráno. Po poslední relaci s Pepou Šimůnkem vím už, že: máme kompletně vybudován i druhý výškový tábor na horním konci Western CWM (ten starý keltský a velšský název pro údolí tu zůstal po prvních objevitelích Everestu) ve výšce 6 400 metrů. Plán je takový - s postupným aklimatizačním nocováním postavit třetí výškový tábor (cca 600 m nad horním koncem Western CWM - asi ve výšce 7 000 metrů). Teď jsou všichni ve "dvojce", Luděk Ondřej zůstává v campu jedna.

Víte, ono to vypadá jako jednoduché počty, jako statistika vojenského tažení, ale - dámy prominou - není to prdel. Každý výškový metr v této nadmořské výšce znamená někdy i několik desítek výškových metrů získaných a záhy ztracených těžkým pochodem. V těle vám plíce neustále dělají inventuru kyslíku a hlásí manko ve skladu. Hlava na absenci kyslíku reaguje taky po svém, no, prostě někdy trochu blbnete.I když "...osm kilometrů je málo a to by se měl táta brzy vrátit, to ujedou spolu na kole". (Vzkaz šestiletého syna Pepínovi Morávkovi.)

Ještě k technice. U satelitního telefonu nás zlobily baterie, začal se samovolně vypínat. Tím bych chtěl i omluvit naše páteční a sobotní výpadky. Zahřál jsem náhradní baterii na těle, očistil kontakty a zdá se, že po domluvě: "Pane Mopači, prosím..." to zatím funguje. S notebookem Spectec nejsou žádné problémy, pro ilustraci připojuji foto pořízené digitálním Olympusem. (Jde o klidný podvečer, kdy teplota je už po nulou a sem tam spadne kamenná lavina z Nuptse či Pumori).Zvládá dobře a rychle, (což není důležité jen pro naši kapsu, ale i pro větší nebezpečí odpojení přenosu) komunikaci s vámi. Navíc má za sebou cestu do B.C. na yakovi (chlupatá kráva 4x4 vypadající jako čert, která snese na hřbetě pouze náklad - když má náladu).

O yacích je známo, že neprodělávají žádný speciální kurs nepálské vlády věnovaný šetrnému zacházení s počítači.

Děkuji za všechny maily, které nám sem do base campu pod západním hřebenem Everestu docházejí (5 300 m). Pro mě je to stále malá zázrak, pro pány, kteří nám zapůjčili notebook Spectec jednička s hvězdičkou. Vím co píšu - fotografie a zprávy posíláme takto třetí rok a vždycky s tím byl nějaký problém. Je třeba si uvědomit, že jsme na střeše světa, v extrémních podmínkách, mezi námi je 78 000 kilometrů satelitního spojení a vaše servery často náš signál nezajímá a stojíme ve frontě. (Odpusťte mi ten laický výklad - ale já jsem laik!).

Ještě k dotazům, které jsem dostal. Budu konkrétní - k dotazu Hanky Bubalové (MOVEO): "Jak chodí horolezci v těchto výškách na záchod?" Velmi příhodný dotaz. Jak napsal můj kamarád Jirka Šíma, některé dramatické postavy by mohly vyprávět, jak hrdinové dramat trpí jenom proto, že je jejich autor nenechal včas dojít na Malou Stranu či Smíchov vykonat přirozenou potřebu. Například Tycho de Brahe in memoriam a další, že...Takže, pokusím se vám naprosto otevřeně, jak je mým zvykem, odtajnit velmi důležitou část života horolezce na himálajské expedici. Kurva, zase kleknul telefon - jdu mu chvíli domlouvat. Jo, už je to dobrý, byl to jen kontakt na baterkách. Povídání o tom, komu se povedla velká strana či jaká byla její konzistence, tvoří nikoli nepodstatnou část našich debat. Občas se objeví i příhoda typu: "Chtěl jsem si jenom tak prdnout a tak jsem si jenom tak prdnul a tak jsem se posral do péřovejch kalhot"(vlastní zkušenost, Expedice Shisha Pangma 1995, Tibet). Není to dáno tím, že by snad horolezci na těchto výpravách byli narcisové, exhibáci či úchylové. Je to dáno tím, že značná část času na expedicích - zejména ve větších výškách - je věnována péči o základní životní funkce a přežití. Nevěřili byste, jak mě například dnes ráno potěšila má relativně tuhá stolice!

Technická realizace . Přiznám se, že na své páté himálajské expedici poprvé zažívám takový "komfort". Kadibudka. Krásná, modrá, celá z plachtoviny, vpředu na zip. Chybí jen to vyřízlé srdíčko! Je to dáno tím, že v Nepálu a zejména v oblasti Solo Khumbu začali brát vážně ekologii. V tomto případě možná až příliš vážně. Kluci totiž říkali, že už tu byl , no jak to nazvat, nosič našich osobních vzorků, který vybral plastikový rezervoár, do kterého se zdařile trefujeme. Papíry prosím zvlášť! Ale jako starý romantik musím přiznat, že sedět například pod Makalu nebo Manaslu a mít při této činnosti výhled do údolí bylo mnohem příjemnější.

Proč se o tom tak podrobně rozepisuju? Protože tady v horách získáte spolehlivě dvě věci (pokud přežijete jistou výšku, čas i společnost - už to je tvrdá selekce). Získáte nadhled a jiná měřítka hodnot. Hezky mi to jednou řekl Standa (Wabi) Daněk, který byl svého času aktivním horolezcem a kamarádem "Lanče", Mirka Šmída: "Najednou si uvědomíš, jak je bezvadný když máš opravdu hlad a pak se najíš, když je ti zima a najdeš vytopenou boudu a nebo když je ti smutno a někoho potkáš..." A o nadhledu, o kterém mluví i jedno české přísloví ("Čím větší výška, tím větší nadhled") - stačí jeden osmihodinový výstup po ledovci, pod úpatím osmitisícovky, mezi padajícími lavinami kamení, a i největšímu blbci dojde jeho vlastní nicotnost před velebnou nádherou této planety. Dlužno poznamenat, že blbec, vzhledem k předchozí výše popsané selekci, už cestu dávno vzdal nebo nikdy nenastoupil.

Doufám, že všichni se vrátí v pořádku. Posílám nahoru jednu kyslíkovou bombu a masku - jen pro případ záchrany. Všechny naše výstupy se odehrávají bez použití umělého kyslíku! Až se vrátí na aklimatizaci - i tak se dá při troše fantazie nazvat pobyt ve výšce 5 300 metrů - uvařím jim bramborové knedlíky, uzené a zelí. Improvizace na téma ovocné bramborové knedlíky se sušenými meruňkami se povedla. Pepíno Morávek navrhl, že bych měl být pochválen před nastoupenou jednotkou a naším nastartovaným generátorem Yamaha. Před chvílí se tu zastavil mistr Gyaljen Sherpa, který mě křtil. Bolel ho zub. Tak jsem mu na to naordinoval trochu moravské slivovice, co máme sebou na dezinfekci .

Přeju vám nadhled. Namasté !

P.S. Kromě rachotu lavin z Nuptse, Everestu a Pumori ke mně dolehl i hukot české televizní laviny. Doufám, že český základní tábor z toho vyjde vítězně!

Standa Berkovec


index