B.C. Everest-Lhotse, stříbrný stan

Hezký den!

Při poslední vysílačkové relaci, je to deset minut, jsme mluvili pouze s Lhakpou. Arita má, no, jak to tak nazvat, je to sračka,ale abych vás neurazil, prostě má žaludeční potíže.Dnes se oba šerpové pokusí vybudovat camp4 (7 900 m) v levé polovině západní stěny Lhotse. Zdeněk Hrubý je právě na cestě do "dvojky", Bouda (Luděk Ondřej), se přesunuje do "trojky". Tam, ve výšce 7 200 metrů, jsou i ostatní. Shrnuto - v pořádku a dobré náladě.

Díky relativně blbému a větrnému počasí nahoře se vrátilo mnoho lidí z pokusu o summit na Everest.

Náš doktor, jinak primář gynekologicko-porodnického oddělení v Jilemnici Zdeněk Vocásek, už úřaduje. Sirdar Pasang Temba si už od naší expedice Manaslu 96 stěžuje na to, že špatně slyší na levé ucho. Vyčistil mu zevní zvukovod, prohlédl bubínek a pokud se nedoslýchavost nezlepší, bude to patrně problém vnitřního ucha. To se v tomto prostředí nedá ani léčit, ani diagnostikovat.To jsem to pěkně odborně napsal, co !? To mi nadiktoval doktor. Mezi námi, trochu jsem asistoval, a Pasang měl to ucho pěkně zasraný! To byl expediční depozit od Manaslu 96! (Promiňte, ale výstižnější přívlastek jsem nevymyslel. To víte, tady ve výšce odumírají mozkové buňky víc...)

Tady v B.C. je nebe modrý, jak mý džíny, kuchař Ratne si kouří ve svý kuchyni... V základních táborech se vaří na neuvěřitelných nepálských petrolejových vařičích. Na to je potřeba vysoká škola! V roce 94 jsem dělal pod Everestem, v předsunutém základním táboře, část expedice kuchaře. V sedm vstát, do tmy a zimy, přinést vodu, uvařit čaj, donést klukům do stanu a pak už vařit oběd atd.atd. považuju za jeden ze svých heroických činů. Každý ráno od petroleje, zapřít šutrem vehement, kterej udržuje ve vařiči tlak , ten šutrák musel bejt akorát, většinou mi spadl, petrolej stříkal. Ale ta radost, když jsem uvařil guláš, byl to takový nekonečný příběh, pořád se ujídal a pořád jsem do něj něco přidával, yačí sýr, šest let staré konzervy po holandské expedici které našel Fausto de Stéfani, nudlová polívka, tak ta radost, když to klukům chutnalo!

Chtěl jsem tím jenom říci, že i když vařím jenom jednou za rok, na expedici, znám blažený pocit hospodyněk, když jejich dílo chutná.

V Nepálu už dlouho existuje výměnný systém propan-butanových bomb Coleman. Jsou osmikilové a v Káthmandu stojí jeden kilogram plynu dvacet Rupií. V bance dostanete za jeden americký dolar 66,30 Rupií, na černém trhu, od našich kamarádů kobercářů, mezi 69 až 70 Rupiemi za dolar (to závisí na výši směny, stodolarovky vítány). Tyhle bomby máme do druhého tábora, který je jakousi malou základnou. Výš už se používají klasické malé horolezecké vařiče s výměnnými kartušemi. Nedoporučuji vozit je v letadle. My je posíláme jako materiál DANGER cargem.

Vzhledem k rozdílnému tlakovému sloupci vzduchu v této výšce "vařit" znamená 60 stupňů Celsia. Pokud vlastníte tedy obyčejný hrnec, brambory a iluzorní představu, že je uvaříte, máte na celé dopoledne o zábavu postaráno. Výsledkem jsou tvrdé a nedovařené zemáky. Proto se v základních táborech používají často tlakové hrnce, papiňáky. Nebo můžete improvizovat, smažit hranolky a podobně.

Tady dole nám moc pomáhají instantní potraviny, polévky nebo základy omáček. Letos je máme od KNORA a musím říci, jako zvláštní přidělenec pro média a kuchyň, že ty chutě jsou opravdu české a dobré. Když nám někdy zbyde, naši šerpové to "sjedou" raz dva, ještě po jejich Dhal-batu. Zajímá vás, co je to Dhal-bat?

To je vařená rýže, ke které se podává ostrá kořeněná směs brambor a zeleniny a potom zvláštní ostrá čočková omáčka. Když si v některé lodgii dáte tohle tradiční nepálské jídlo, přidávají vám automaticky tak dlouho, dokud můžete. A propos, zvu kolegy novináře a přátele na Dhal-bat , yačí sýr a nepálskou kořalku. Vařím osobně. Pokud se v pořádku vrátím. Bude to stylové a dáme vědět!

Abych se vrátil ke kopci - během několika posledních dnů se tam, alespoň pro naši expedici, nic nezměnilo. To jste jistě zaregistrovali. I dnes monitoruju Motorolou celý den, kanál č. 2, čekám na nové zprávy.

V noci, když všichni spí, zapaluju obětní oheň z vonných keřů u čortenu. Modlím se po svém, potichu, jsem takový ztracený barbar mezi křesťanstvím a budhismem. Když klečím mezi šutráky a z Pumori či Khumbu-tse občas spadne lavina, je mi dobře.

Děkujeme moc za všechny vzkazy. Nedávno se strhla přímo mailová lavina - 300 za den! Často se ptáte, na kdy plánujeme výstup na vrchol. Až to hora a počasí a podmínky a stav lidí a trocha štěstí dovolí! Tak zní moje odpověď, jediná racionální a pravdivá, kterou můžete dostat. Nejsme vojenské tažení, neplánujeme "útok na vrchol". Fausto de Stéfani, slavný italský horolezec, mi jednou řekl takovou prostou větu: "Ty hory jsou vždycky silnější, to není o dobývání, to je o tom, zda nám to hory dovolí". Fausto vystupoval na osmitisícovky ve jménu světa bez jaderných zbraní. Jakkoli to má pro nás příchuť starých a prázdných formálních proklamací minulého režimu, je mi to velmi sympatické. Rád se s tím ztotožňuji v době kosovské krize, jako pamětník černobylské havárie, válečný reporér a svědek polemik o výstavbě Temelínu.

Tož, nerad bych navršil více slov, než jaké jsou okolní kopce.I když, tahle věcička, notebook SPECTEC, by to určitě snesla. Včera v noci jsem stěhoval naší komunikační techniku do stanu, uvolnil se se mnou veliký kámen (bydlíme na ledovci a led klouže) a šlehnul jsem sebou, excelentně, to byla rána. První zděšené myšlenky patřily notebooku - je to naše jediné spojení se světem, kromě telefonu. Udýchaný nervozitou jsem to otevřel, ještě venku, na těch šutrech, a do ticha Khumbu na mě přátelsky zamrkala zelená světýlka a úvodní fanfárka mi zahrála tuš. To se mi teprve uvolnil kámen ze srdce!

Přeju vám padající kameny ze srdce!

Namasté!

Standa Purutashi Berkovec


index