B.C. Everest-Lhotse, stříbrný stan, 4.5.

Přeju hezký den. V České republice je o tři a třičtvrti hodiny méně. O další hodinu méně je ve Velké Británii. Náš kuchař Ratne už má uvařen čaj, u nás a v ostrovní říší k tomuto malému čajovému rituálu ještě nedošlo. Naši kamarádi se Soňou uvařili čaj před několika hodinami a teď se pravděpodobně už navázali na fixní lana v západní stěně Lhotse a vystupují po čistém ledu se sklonem 40 - 60 stupňů nahoru, do campu tři. Možná, že právě stejnou dobou, přesně před 75 lety, pil čaj George H. Leigh Mallory. Pil čaj, tak jako ho od té doby pod Everestem pijí stovky horolezců, aby se vydal od ledovce Rongbuk, ze severu, na vrchol nejvyšší hory světa. S primitivním vybavením, do neznáma. Severovýchodním hřebenem. Naposledy byl viděn mezi prvním a druhým výšvihem na hřebeni.

Když jsem pil ranní čaj po Everestem, potvrdila se zatím spekulativní zpráva, kterou jsme zachytili z Evropy. Z nepálského rozhlasu jsem zachytil, že nad jižním sedlem , ve výšce 8 200 metrů, bylo nalezeno tělo muže s kusem lana. Na jmenovce byl fragment jména, Lory, a podle indicií se jednalo o muže z expedice v roce 1924. Jediná expedice, která byla na Everestu v roce 1924, byla britská Malloryho expedice. Ze severu, z Tibetu.

V té době už byl Nepál asi 100 let zemí zcela uzavřenou pro cizince. Kdyby se opravdu potvrdilo, že jde o Malloryho tělo, znamenalo by to ovšem, že velmi pravděpodobně vystoupil v roce 1924 na vrchol Everestu. Jinak by se totiž na tuto nepálskou stranu Everestu nemohl dostat. Až dosud se předpokládalo, že se přes tzv. druhý stupeň severovýchodního hřebene (second step) nemohl s Irvinem dostat a že tudíž jejich těla musela logicky skončit na tibetské straně kopce. Trvalo však pouhých několik hodin a fantastická hypotéza byla vyvrácena, neboť Malloryho tělo bylo podle nejnovějších našich zpráv z amerického a britského tábora nalezeno v severní stěně Everestu. To s velkou pravděpodobností znamená, že Mallory se zřítil do severní stěny krátce poté, co byli s Irvinem spatřeni naposledy.

Dovolte mi citaci z Messnerovy knihy, kde popisuje svůj sólový výstup na Everest v srpnu 1980:

Mohl jsem dohlédnout na severovýchodní hřeben nade mnou, ale věděl jsem, že by tam momentálně nebylo možné najít nic z průkopníků. Mallory a Irvine lezli tedy podél tohoto hřebene, přesně na jeho hraně. To nebyla domněnka. Byl jsem přesvědčený o tom, že Odell viděl oba na "prvním stupni", na onom výšvihu, který vyčníval přes linii hřebene. Věděl jsem nyní, že Mallory a Irvine ztroskotali na "druhém stupni". Mallory a Irvine leželi pochováni v monzunovém sněhu v hluboké kotlině nade mnou. Toto tušení mě naplňovalo jako stará pohádka. Mohl jsem na to myslet beze strachu.

"Second step" vypadal zblízka, jako by byl převislý. Uchytilo se tam jen málo sněhu. Ne , bez skob a žebříků, jak je používali Číňani, ho nebylo možné přelézt.

Mezi oběma stupni tedy zmizeli Irvine a Mallory. Zklamaní a vyčerpaní se pod druhým stupněm obrátili. V slábnoucím denním světle přibývaly obtíže. Oba se nutili pokračovat v namáhavém sestupu. Byli stále pomalejší. Přišla noc. Zachránit by je mohla pouze energie, vyplývající z úspěchu. Vize vyhasla.

Na otázku, jak oba zemřeli, bude možno odpovědět teprve tehdy, až někdo najde Malloryho tělo nebo kameru, kterou si vypůjčil od Sommervella. Možná nebude moci být definitivně zodpovězena nikdy.

To, že ti dva nedosáhli vrcholu, je pro mě nade vší pochybnost.

Tolik Reinhold Messner ve své knize. Zdeněk Hrubý, účastník naší expedice, byl mimo jiné vedoucím české úspěšné expedice Everest 1998 a v popisovaných místech severovýchodního hřebene kolem 8600m se pohyboval. Já znám severní stěnu jen z výšky něco přes šest kilometrů. Zdeněk byl v místech Malloryho výstupu, zeptal jsem se ho tedy, co by tento nález podle něj znamenal.

Po prvních kusých, chaotických zprávách místního rozhlasu hovořících o muži jménem Lorry se potvrdilo, že nalezené tělo je Malloryho, legendárního horolezce, který spolu s Irvinem zmizel při pokusu o vrchol britské expedice v roce 1924. Předpokládejme, že identifikace těla je bezpečná. V těchto výškách mrtvoly vypadají všechny stejně, neboť jsou dokonale mumifikovány (zčernalá kůže, "smějící se", vyceněné zuby), nicméně byla nalezena jmenovka, lano používané v té době a identifikace horolezeckého oblečení z dvacátých let je rovněž snadná. Předpokládejme rovněž, že se jedná o jmenovku spíše se blížící jménu Mallory, nikoliv iniciálám JC a že jde o osobu mužského pohlaví, nikoliv babičku velkého Brita, případně velkého Čecha JC, která v severní stěně Everestu zabloudila na houbách.

Naposled byli spatřeni jejich kolegou Odellem poměrně pozdě na severovýchodním hřebeni v místech mezi tzv. prvním a druhým stupněm, tj. asi ve výšce 8550 m, jak velmi pomalu postupují směrem k vrcholu. Pak se výhled zatáhl mraky.

Vzhledem k pokročilé době a pomalému postupu se všeobecně předpokládalo, že horolezci nedosáhli vrcholu a zahynuli při sestupu někde na severovýchodním hřebeni, případně pádem do rozsáhlé severní stěny Everestu. Teoretická možnost pádu na druhou stranu výstupového hřebene, do divoké východní Kangchungské stěny je velmi málo pravděpodobná, neboť velkými převějemi vroubený a silnému větru vystavený hřeben prakticky neumožňuje postup přímo po hraně a nutí horolezce k postupu traverzem pod hřebenem na jeho severní, tibetské straně.

Nalezení Malloryho těla na jižním hřebeni je nesporně významným nálezem a zápisem do horolezecké historie. Nicméně tradiční otázka, zda Mallory s Irvinem dosáhli vrcholu, zůstala nezodpovězena. Zmiňme o dvou faktorech, které by měly být brány v úvahu:

1/ Tzv. "normální" logika uvažování, tj. - je pozdě, zdrželi jsme se v předchozím postupu více, než jsme předpokládali, před námi je ještě velmi obtížný úsek hřebene, vrátíme se - v případě britské expedice z roku 1924 je jen omezeně použitelná. Británie je v té době světové impérium na vrcholu moci a výstup na Everest je prestižní záležitostí, k níž směřuje úsilí a zájem vlivných kruhů i veřejnosti již celá desetiletí. Vedením expedic jsou pověřováni generálové a samotný dlouhý přístup k severní straně hory oklikou z Indie představuje jakési vojenské tažení. Počátkem dvacátých let nabývá snažení na intenzitě, a jako symbol stane v čele Mallory, superman, národní hrdina, horolezec se světovou pověstí, který se k hoře stále znovu a znovu vrací. Proto těžko můžeme tuto akci a rozhodování v mezních situacích poměřovat běžnými a dnešními měřítky.

2/ Slabé místo argumentace proti možnému Malloryho výstupu. Zdůrazňované zpoždění v Malloryho postupu mohlo vzniknout překonáváním rozbitého 300 m vysokého pásu skal tzv. žlutého pásu tvořeného na rozdíl od ostatního masivu sedimenty a v době spatření horolezců na hřebeni se mohl jejich postup velmi optimisticky zrychlit a horolezci dostali nový impuls k dalšímu postupu. Mallory měl pro překonání žlutého pásu k dispozici tehdejší nedokonalé vybavení, neměl k dispozici fixní lana a na překážku byly určitě nemotorné kyslíkové přístroje. Z vlastní zkušenosti vím, že po překonání žlutého pásu se postup paradoxně zrychlí. Nepostupuje se již strmou stěnou rozbitých a členitých skal, která bere dech, nastává mírně stoupající postup traverzem po lávkách. Proto se postup zrychlí, i když se pohybujete ve větší výšce.

Klíčovým momentem úvah je možnost a pravděpodobnost Malloryho překonání tzv. druhého stupně (second step), výrazné cca 20 m vysoké lezecké překážky na severovýchodním hřebeni. Druhý stupeň byl údajně překonán až v šedesátých letech čínskými horolezci, kteří upevnili na místě žebřík a fixní lana. Prvovýstupce zaplatil překonání výšvihu, při němž musel lézt v 8600 m naboso, amputací všech prstů a chodidel. Nicméně druhý stupeň nemusí při detailním zkoumání na místě představovat absolutní překážku, neboť kromě přímého překonání plotnou skýtá i případné jiné směry lezení za použití traverzových směrů. Nemůžeme tvrdit s jistotou, že druhý stupeň byl pro horolezce Malloryho kvalit nepřekonatelnou překážkou. Rozhodně se však musíme zamýšlet nad tím, jak tuto překážku po případném úspěšném zdolání směrem nahoru zdolával opačným směrem, při návratu. To by muselo být rozhodně mnohem obtížnější. Berme v úvahu tmu, která již velmi pravděpodobně nastala, vyčerpání a konec kyslíku v lahvích - Mallory s Irvinem již byli na cestě příliš dlouho na to, aby jim kyslík vydržel.

Tolik Zdeněk Hrubý, kterému moc děkuju za zasvěcený komentář. Podle posledních zpráv našeho sirdara panuje v base campu britské a americké expedice spíše skepticismus. Zdůvodňují ho tím, že mrtvol je v těchto místech poměrně dost a zatím není stoprocentně prokázáno, že jde o Malloryho.

Sami jsme zvědavi, jak se tato himálajská záhada bude vyvíjet. Čekáme také na další relaci s našimi kluky a dívkou nahoře - dnes monitorujeme celý den. Pokud se vše bude vyvíjet příznivě, máme šanci mít dnes vybudován čtvrtý výškový tábor (levá část západní stěny Lhotse, 7 900m). Všichni jsou v pořádku.

Abychom vyšli vstříc případným dotazům kolegů novinářů, zůstáváme dnes vyjímečně celý den na příjmu, až do 17.00 českého času.

Naše telefonní číslo je 00873 762 000 470

Přeju vám pokoru k odvážným činům minulosti. Namasté!

Standa Purutashi Berkovec

P.S. Na fotografii pod západním hřebenem Everestu mi Zdeněk Hrubý (vlevo) vysvětluje možné varianty pádu Malloryho těla.S.B.


index