Architektura klášterů

DOMINIKÁNI

Podstatná část dominikánských konventů barokní doby navazuje na svá někdejší předhusitská sídla a jejich dispozici v základě respektuje. Ostatně i nově založené barokní kláštery nalezneme při městských hradbách větších sídlištních aglomerací, jak odpovídalo zaměření tohoto kazatelského řádu. Novověké kláštery již netvoří součást městského opevnění a nezabírají mnoho obecní půdy, zpravidla u nich nenalezneme zahrady, ani větší hospodářské zázemí.

U tohoto řádu nelze předpokládat významnější podíl řádových stavitelů, pokud skutečně existovali. V Čechách takový příklad neznáme, za to je však možno doložit celou řadu významných civilních architektů, kteří se často dostávají ke stavbě prostřednictvím šlechtického donátora. Jestliže u konventů rozeznáme nezaměnitelné zvláštnosti platné pouze pro tento řád, pak pro sakrální stavby žádná specifika neplatí. Dominikáni naopak klidně přebírali cizí vzory, jak dokumentují i příklady z českého prostředí. Tak v případě pražského kostela sv. Maří Magdalény na Malé Straně měl architektovi sloužit za předlohu buď vídeňský kostel bosých karmelitánů (sv. Josefa a sv. Terezie) nebo mariánský chrám ve Staré Boleslavi. Podle zmíněného širokého vzorového rozpětí, kdy oba kostely si nejsou natolik podobné, je jasné, že se spíše jednalo o celkové hmotové pojetí a velikost než o přímou předlohu. Půdorysně se pražský kostel přece jen blíží vídeňskému. V případě dominikánského kostela v Ústí nad Labem se jedná o poměrně věrnou kopii pražského kostela novoměstských voršilek (jak také smlouva s O. Broggiem vyžadovala), ovšem s odlišně řešeným průčelím. Pozice kostela a klausury je v drtivé většině tradiční: kostel stojí po levé či pravé straně, častěji lehce předstupuje před průčelní frontu konventu, řidčeji odstupuje. Výjimky z takového postavení nalezneme spíše na Moravě než v Čechách (kostel sv. Michala v Brně).

Dlouhé chóry gotických svatyní dominikánů (dosahující někdy takřka délky lodě) se v baroku neobjevují. Určitý pozůstatek tohoto řešení lze rozpoznat jen u malostranského kostela sv. Maří Magdalény, stavěného od roku 1657 Franceskem Carattim. Podle dochovaných plánů z tzv. Dientzenhoferova skicáře tu předělovala poměrně hluboké presbyterium chórová přepážka (lettner) převzatá z vídeňského vzoru. Kostel tak paradoxně získal typickou podobu chrámu bosých karmelitánů, dominikány neopakovanou ani v Litoměricích, přestože tamní kostel byl proveden podle malostranského. Dominikáni totiž běžně umísťovali svá oratoria nikoliv v závěru, ale po straně nehlubokých presbyterií. Kostely přebírají většinou trojdílné nebo pětidílné členění, vycházející z italského schématu. Stejně jako jiní mendikanti tak i dominikáni neměli používat dvojvěžové průčelí, ale řád se těmto obecným předpisům zajímavým způsobem vyhýbal. Kostel sv. Maří Magdalény v Praze měl dvojici průčelních věží odsunutu až za mohutný, věže překrývající průčelní štít. Obdobné řešení, při němž věže odstupují za průčelní kulisu, nalezneme i v jiných místech, a to i na Moravě (sv. Michal v Brně). V Jablonném potlačuje relativně velmi nízké věže konvexně vypjatá střední část, podle stejného principu řešil umístění věží Oktavián Broggio v Ústí nad Labem. U plzeňských dominikánek sice obě věže před průčelí předstupují, ale jejich hmota je opět výrazně omezena. Z těchto četných příkladů se zdá, že dominikáni obecná mendikantská doporučení obcházeli, aniž by je přímo porušovali.

Hlavní specifikum dominikánského stavitelství se projevuje u vlastních konventů. Mimořádný je způsob utváření trojtraktové dispozice, která se nejméně u jednoho křídla uplatňuje i v přízemí. Na rozdíl od kapucínského řešení je trojtrakt dominikánů jiný po konstruktivní stránce, v účelu se však shoduje. Běžný provoz totiž neměl zatížit ambit, vyhrazeny především k rozpravám či rozjímání. U dominikánů se také proto trojtrakt v přízemí objevuje vždy u křídla s hospodářskými provozy. Často do této chodby, někdy procházející celým křídlem, ústil hlavní vchod do konventu. Chodba zůstávala mnohdy bez dobrého osvětlení a návštěvník se tak zpravidla ocitl hned při vchodu v tajuplném šeru kláštera. Jinak byl trojtrakt řešen v patře, kde naopak střední chodba byla vlastně přesvětlena. Právě způsob osvětlení střední chodby prvního patra ozvláštňuje dominíkánské konventy a to i při vnějším pohledu. Objevuje se de facto u všech dominikánských barokních novostaveb (u jiných řádů pouze výjimečně v krátkých úsecích). Chodbu osvětlují horní (oválná nebo polooválně ukončená) okna, prolomená do pavilónové nadstavby, která vystupuje nad střechu křídla. V konventech tak vznikl velice působivý prostor, vysoký a vždy zaklenutý valeně s výsečemi odpovídajícími jednotlivým oknům. Křídla doplňují nad střechou charakteristické nadstavby, většinou rytmizované lisenovými rámci. Ani vlastní fasády konventu nezůstaly bez architektonického členění, i když poměrně střídmého. Převládají liseny (nebo pilastry s římsovými hlavicemi), které při pozdějších klasicistních úpravách dostaly většinou výraznější hlavice (Kadaň, Litoměřice). Liseny probíhaly dvěma podlažími, která ještě v některých případech oddělovala prostá kordonová římsa.

Dominikáni umísťovali refektář (většinou zdobený štukem i malbou) tradičně v zadním (východním) nebo řidčeji v bočním křídle; jeho velikost se řídila počtem řeholníků. Zimní refektáře se objevují jen zřídka například u sv. Jiljí na Starém Městě pražském, lze však předpokládat, že i zde vznikl až úpravou v pozdějším 18. století. Buď ve stejném křídle nebo přes nároží stávala klášterní kuchyně, z níž nebo nedaleko od níž byl také vstup do sklepa. Kuchyni spojovalo s jídelnou podávací okénko, vchod do ni obvykle vedl ze zmíněné střední chodby, takže její provoz řeholníky nerušil (a to ani vůní jídla). Trojtraktová dispozice patra určovala čtvercový půdorys jednotlivých cel, které i v patře byly klenuté a měly vlastní vytápění. Cely, spíše menší, nemusely být stěsnány do jednoho křídla, jak ukazuje konvent v Plzni kde jsou cely rozmístěny ve třech křídlech. V Jablonném lze napočítat maximálně 12 běžných cel, v Plzni kolem I5, v Praze u sv. Maří Magdalény přes 20, přestože jsou umístěny jen v jediném barokně dokončeném křídle, kde je i refektář a kuchyně.

PhDr. Pavel Vlček, Encyklopedie českých klášterů, LIBRI 1997

Jičínsko: Dominikánský klášter měl být založen v Jičíně.


Kláštery na JičínskuOkres JičínServer Jičín