Proč?

"Ptali se, zda zase vyjdou ke Dni Země noviny," popíchla Lenka. Pro ješitného človíčka nemůže být hudba příjemnější. Znamená to tedy, že naše práce s loňským číslem nebyla marná? Přece jen nás lidi četli? Dobře.

Na první schůzi redakce přišlo z patnácti pozvaných pět lidí a to ještě někteří, by se omluvili, že musejí odejít. Z dohodnutých článků jsme v dohodnutém termínu neměli ani polovinu... .Leč, podle Čapka, noviny se snad ani jinak dělat nedají. Potěšilo nás, že chomutická firma Karel pochopila náš záměr a umožní vydání novin tím, že zaplatí tiskárnu. Pokud vše ostatní uděláme sami, dalších prostředků netřeba. Honorářů ve prospěch čehosi se vzdát nemůžeme, neboť žádné nejsou.

Loni konali jsme trochu z protestu, protože byly naše články jinde odmítnuté. Letos chválíme Noviny Jičínska, že zpravodajství z konference o lodžii mělo tu tolik místa. Kéž by naše snaha našla pokračování. Bylo by úžasné čas od času vydat další Dobrý den, trochu o kultuře, trochu o ekologii, hlavně o životě. Nechcete pomoci?

redakce


Slunce a vítr svítí a topí v Žižicích

Na starostu obce Žižice se obrátil majitel firmy EkoTep Jindřich Beneš. Předložil projekt, podle kterého mělo být veřejné osvětlení v Osluchově, který pod Žižice patří, napájeno energií vyrobenou ze slunce. Malá větrná elektrárna o výkonu 3 kW má pak dodávat energii domácím spotřebičům.

Nebylo to jednoduché, že prý vrtule ruší příjem televize, že pod ní neporoste obilí, nebo že tam pojdou slepice. Tak se jeli na podobné zařízení podívat. Když se vrátili, vyhlásila obec referendum a mohlo se stavět.

Zastavujeme před malým domkem na konci vesnice. Za ním stojí stožár s vrtulí, na střeše sluneční kolektory a ve štítě nápis Ekocentrum. Tady se pořádají přednášky pro architekty, energetiky a hlavně starosty obcí rozličných koutů Čech a Moravy. Místní starosta mi pyšně ukazuje kotelnu. Voda ohřátá dnešním "zasněženým" sluníčkem proudí do radiátoru a displej na přívodu ukazuje 60 oC! Větru je dnes dost a tak půlmetrové listy vrtule snadno "vytočí" až 260 voltů. Na osluchovské návsi stojí k nebi obrácený panel fotovoltaických článků, které vyrábějí přes den elektrickou energii, aby se v noci rozsvítilo 12 speciálních úsporných zářivek veřejného osvětlení. Dříve zaplatila obec za osvětlení 69 korun za noc, dnes jsou náklady asi 9.60 Kč. Vyrobená elektřina se ve dne střádá v akumulátorech, aby v noci svítila na obecní ulice. V budoucnosti se chtějí napojit na veřejnou síť kam budou ve dne dodávat energii a v noci odebírat. Půl dne půjdou hodiny jedním směrem a půl zpátky.

To, co je ve vesničkách u Slaného k vidění by nebylo, kdyby to lidé nechtěli a sami si nepomohli.

J. Kašpar

Pan Kašpar nám poslal svůj článek z EkoListu. Tenhle užitečný měsíčník, který stojí 10 korun, si můžete objednat na adrese: BEZK, Malířská 6, 170 00 Praha 7. Je možno zajistit si i celoroční dodávání.


O dojížďácích

Přišli pouze tři. Drobný muž, který obvykle dotahuje věci do konce. Mladá žena přírodovědného zaměření s čerstvě namoženýma nohama. Taky dotahuje věci do konce, např. těsně před schůzkou měřila své síly s autobusem na trase Úlibice - Jičín. Nedojela, ale dotrmácela se po svých. A konečně já, která se alespoň občas snaží dojet na konečnou některých plánů.

Začal drobný muž. Redakční radu otevřel typickými gesty a výčtem těch, jež sem nevážili cestu. Přičemž: Úlehla se omluvil, ale své si dodal, Gottlieb nepřijde, ovšem dodá dětské rukopisy, které se v podobě dodané i otisknou. Jistá paní učitelka svůj vklad Dobrému dni odmítla. Budoucí žurnalisté z gymnázia sem netrefili. Zatím tedy nic dobrého pro "Dobrý den". Ovšem organizační duch (slangově "dojížďák" v žádném případě však ne "bufeťák") zvolil oblíbený dotahovací styl: napíšeš - dodáš. Zbylé dvě osoby raději daly příslib. Na scénu pak překvapivě vstoupily dvě středoškolačky. Dojely z Nové Paky a drobný muž je ta tepla chytře chválil. Slíbily a dodají. Polapení se brzy dočká i doktor Samšiňák. Zkusí se za jičínskou konferencí ohlédnout svým pronikavým zrakem. Mohl by doktor Veselý zaostřit na své oblíbené téma Ekologie duše dítěte? Zjistit a případně dodat. Na místě slíbeny články "Kůň a člověk" a "Jivínský Štefan". Tak se obrysy "Dobrého dne" zlehka proklubaly v náznacích, možnostech a slibech...

Dobrýtro!

Brýden!

Brejvečír!

VANA

Vana stále pospíchá. Ve chvílích, kdy má čas se zastavit, sype slova, nebo maluje písmenka. Při obojím je půvabná i užitečná.


Kniha bude co bude lidstvo

Do značné míry se jistě bude měnit vnější podoba. Všichni lidé se shodnou ale na tom, že některé knihy by nemusely být. Jenže se budeme lišit v tom, které to jsou. Pro mnoho lidí takovou zbytečnou, nebo dokonce škodlivou knihou je bible. Mnoho z nich říká: "Mám na to vlastní názor." A přitom bibli nečetli. Vlastní názor vypadá opravdu jinak. Ke své škodě si dělají úsudek o bibli podle toho, jak vidí křesťany.

Na stránkách bible se dočteme, že bible není ponechána na pospas soukromého výkladu jednotlivce a dokonce se tam dočteme i o nejméně dvou případech napomenutí Petra (tedy prvního papeže, že si biblickou zvěst ohýbá nesprávně ke své potřebě.

Ohledně kontinuální pravosti bible máme dvojí záruku. Desítky vědců už navždy budou tuto knihu pitvat do každého písmenka. Tak se zdokonaluje kriticky text originálu, z něhož vycházejí překladatelé do národních jazyků. Případná chyba v překladu je téměř okamžitě odhalena.

Ježíš říká, že kdo by učil do poslední čárečky (podle vnitřního smyslu biblické zvěsti), bude v Božím království veliký a kdo by jedinou čárečku vynechal, bude v Božím království nejmenší.

Pro mnoho lidí je zase škodlivou knihou Komunistický manifest.

Jsou knihy bezesporu škodlivé. Ty, které šíří teror. Setkáváme se se zvláštním druhem duchovního teroru, kdy přichází vlk v rouše beránčím, kdy se líbivými slovy vtírají lživé myšlenky. Proto i dnes platí, jak už je v bibli napsáno: "Zkoušejte všechno a co je dobré, ponechte."

Žádná láska není zadarmo, tak i ti, kteří milují krásu a pravdu budou do ní vždy ochotni investovat.

J. Kordík

Páter Kordík je farářem železnickým. Na dveřích fary má sešit a tužku. Každý tu může napsat své přání.


Hepi perspej půjů...

Oslavy Dne Země bývají na naší škole jakýmsi vyvrcholením celoroční činnosti na poli ochrany a tvorby životního prostředí. Spolupodílí se na nich řada učitelů a hlavně dětí, pro jejichž iniciativu je dán značný prostor.

Úmyslně nebudu rozebírat akce související s projekty "Modré z nebe", "Společná oblaka", "Ochranářské mapování" atd. Ani nápady dětí pro zpestření oslav 22. dubna.

Zmíním se o tom, co s přírodou souvisí jen okrajově. Či přesněji - zdánlivě okrajově.

Práce s hlínou, slámou, voskem, kamínky, suchými rostlinami, semínky, mechem je pro děti velmi přitažlivá. Snad člověka v podvědomí vrací do doby, kdy byl s přírodou spjatý silněji a vazby byly mnohem hlubší...

Děti se fotografují snáz než dospělí. Jsou-li zaujaty nějakou činností, téměř člověka nevnímají. Skutečnou radostí je pořizování snímků při práci s hlínou. Malí výtvarníci jsou tak zaujatí, že ani série záblesků nenaruší jejich soustředění. Radost z tvorby je umocněna vlastnostmi tvárného materiálu, jeho možnostmi, vůní, poddajností...

Milují lepení kamínků do fantastických tvarů, výroba ručního papíru, použití rostlinných barviv a vlisování suchých rostlinných částí do vysušované papíroviny, různé "žoužele" ze suché trávy, mechu, aplikace využívající nejrozmanitějších přírodních surovin... Zdá se, že výtvarné činnosti jsou bližší dětem mladšího školního věku.

Proto nás mile překvapí tvořivá chuť těch, kdo školu téměř opouštějí. Na ekologii chodí v devátí třídě jen kluci. A ty pro něco nadchnout není nijak jednoduché.

Ale taková výroba svíček z včelařských mezistěn zaujala naprostou většinu našich mladých mužů.

Výtvory dětí jsou pravidelně vystavovány. Malá školní obrazárna poutá pozornost trvale. Snad největší "nával" byl v době, kdy kolegyně vystavila nápady a jejich ztvárnění pro zadání zvláštního úkolu. "Jak by to vypadalo, kdyby se role člověk-zvíře přehodily." Vznikaly kresby, při kterých běhal mráz po zádech.

Řeznictví. Za pultem prodavač - pan Býk. A na hácích přední i zadní, samozřejmě z člověka. Liška parádnice si před zrcadlem prohlíží kožíšek z lidských kůžiček. Zajíci v brázdách míří na prchající lidi. Hon se jistě vydařil - na obrázku je vidět, že řada zásahů byla úspěšná... Žížala s rýčem, vedle ní sklenice s mnoha malými, z hlíny vyrytými človíčky. Asi budou návnadou pro rybaření. Vlastně pro člověčení. Člověk v železech na medvěda, člověk ve spárech kohouta u popravčího špalku, člověk chycený v pastičce na myši... Najednou se my - lidé, vidíme v roli oběti.

Dochází nám spousta krutostí, kterých se dopouštíme na mnoha živých tvorech. A asi mnohem lépe pochopíme, že na světě přibývají vegetariáni.

Nebo jiné zadání: "Na planetě Zemi vymírá, nenávratně mizí mnoho živočišných i rostlinných druhů. Představ si, že bys měl moc a schopnost stvořit novou živou bytost, která by obohatila rostlinnou a živočišnou říši. Nakresli ji, napiš, ve kterém prostředí by měla žít, jaké místo by zaujímala v potravním řetězci atd.:

Výsledek, závěr, poznání? Něco zlikvidovat, zničit to, je velice jednoduché. Ale stvořit, vymyslet, oživit "cosi", aby to bylo k světu - to je panečku úkol nad úkoly.

V současnosti probíhá i soutěž o plakát, který by měl nějakým způsobem podnítit zájem okoloprocházejících o přírodu, ekologii (v nejobecnějším pojetí), ochranařinu.

Pro výstavku pod modrou oblohou se začínají scházet první výtvory. Mezi nimi celá řada nápaditých.

"Sedmačka" Jitka využila veliké plochy A2. Nad textem "Máme na zřeteli zájmy Země" je obrys dvou lidských očí a jejich duhovky nahrazují zemské polokoule. Celek je jednoduchý a velice působivý.

A další plakáty? Uvidíte je (snad) 22. dubna v parku před naší školou.

Výtvarných aktivit je samozřejmě více. Udělali jsme si průzkum od 2. do 9. třídy. Kolik dětí má vlastní fotoaparát, či smí použít přístroj rodičů. Zjištění? 80-90%! A tak se, z iniciativy novopackého fotoklubu, zrodil nápad.

Je tu soutěž "Příroda objektivem mého fotoaparátu". Letos jen pro školy Novopacka a Bělohradska, Jestli ale akce splní naše očekávání, pro rok 1998 počítáme s rozšířením na celý okres Jičín. Přivítali bychom také spolupráci se Školským úřadem v Jičíně v rámci projektu ekologické výchovy.

Svůj minipříspěvek ukončím řadou přání, která se dají ztvárnit i výtvarně. Připravili je pro Vás naši druháci a třeťáci.

Milan Kaplan
Milan Kaplan je učitel ZŠ v Nové Pace. Děti vede k poznání přírody. Jeho největším pomocníkem je radost a úsměv.


"Dopis lidem"

Vašek: "Každý má někdy svátek. I naše Země, která má zrovna svátek 22. dubna. Ty dny před Dnem Země mají školy plné ruce práce. Protože kreslí obrázky a vyrábějí věci. Dělají to na výstavu, aby lidi věděli, jak děti chrání přírodu a taky aby děti měly radost z toho, co pro to udělaly. Všichni by měli radost i děti a rodiče, kdyby lidi nevyhazovali odpadky nebo nekouřily komínky a auta a lidé a taky aby nekopali do hub, do zvířat a třeba i do lidí."

"Přeji naší Zemi"

Seba: "Přeji ti hodně štěstí a zdraví a hodně lásky. Na tobě se mi nejvíc líbí, že všem pomáháš. A líbí se mi tvoje výtvory a ty ti teď vyjmenuju. Jsou to květiny, stromy, řeky, hory, velehory, zvířata."

Pavel: "---aby po sobě lidi nestříleli. A aby nebyly na potřebu vězení a basa. A aby byli všichni lidi na sebe hodný."

Vendula: "... aby si byla moc a moc šťastná. A abys byla hodná na svoji maminku vesmír..."

Martina: " ...moc ti Země přeju hodně barev... aby na tobě vyrážela krásná krása a bylo na tobě hodně plodů jahod a malin..."

Tomáš: ".. aby tě nezničila kometa ani meteorit, aby nepustili vojáci atomovou bombu..."

Gábina: "..přeju hodně a hodně zdraví a ještě moc a moc dárků.."

Jiřina: "Hodně štěstí moje Země. Moc ti přeju moje země, aby ti nikdo neubližoval. Mám tě moc a moc ráda. A přeji ti mnoho kytek. A aby ti nikdo nekopal do tvého stromu..."

Petr: "Milá země, já ti ke tvému svátku přeju hodně štěstí. A abys nevybouchla. Abys byla celá."

Radka: "Moje milá Země. Přeji ti abys měla hodně dárků. Zkrátka aby ses měla dobře. A abys měla hezký den. Já bych ti popřála hodně zdraví a požehnání."

Jirka: ".. Rád by se mi líbilo, kdyby do tebe nikdo neďál žádné jámy. A aby tě všichni lidi měli rádi."

Luboš: "Má krásná země - k tvému svátku ti přeju, aby nebyly smeťáky, skládky a bordel. A také nepořádky a aby ses měla dobře... Aby lidé neházeli konzervy. Ahoj milá země. Štěstí, zdraví, hlavně to zdraví!!"


Přání k svátku

jak je Zemi poslaly děti ze ZŠ Komenského Nová Paka:

Má krásná Země k tvému svátku ti přeju, aby nebyli nikde smetáky skládky a bordel. A také nepořádky a aby ses měla dobře.
L. Suk 2.C

...a teť ti napíšu báseň. Moje Země játěmám moc a moc rád. A nigdy bych tě neopustil a taky už tě nigdy neopustim protože žiju na tobě.
M. Fendrych

...a přeju ti: aby do tebe zase nevletěl další meteoryt... aby bylo všechno v rovnováze třeba aby nebylo moc mravenců a aby nebylo moc žraloků. Ale přeju ti aby bylo moc vody.
J. Trejbal

...a taky aby se lidi měli rádi. A já tě mám moc ráda. Taky bráška tě má moc rád. A taky tě máme rádi celá rodina
M. Červená

Ty dny před Dnem země mají školy plné ruce práce. Protože kreslí obrázky a vyrábějí věci. Dělají to na výstavu, aby lidi věděli, jak děti chrání přírodu.
?

...aby lidi nevypouštěli do tebe různé chemikálie a jedovaté rostoky. A vůbec ti přeju aby tě lidé nezničili! A aby jednou vznikl klub na ochranu země.
J. Střihavka

Novopačtí stihli opravdu mnoho: Různé kreslení se zajímavými náměty jako třeba že zvířata a lidé si navzájem prohodí místo. Fotografickou soutěž pro děti Příroda objektivem mého fotoaparátu (podmínky vám poví v MKS, nebo na ZŠ Komenského). Děti uspořádaly anketu s otázkou Co byste přáli naši Zemi? Odpovědi některých dospěláků jsou pozoruhodné a vedou k zamyšlení:

Paní Ivana:
Přála bych si krásnej vzduch, zdravé děti a jejich rodiče, protože když nejsou zdraví rodiče, nemohou vychovávat zdravé děti. Dále bych si přála, aby skončila ta hrozná zima a aby se všichni cítili fajn.

Pan Ladislav:
Mně se líbilo, že myslím v Chomutově se snažili probudit lidi tím, že si je asi na dvanáctou všechny pozvali s budíkem. Asi 495 lidí s budíkem přišlo a tak proč to nezkusit taky na Pace?

Pan Josef:
Naší republice bych přál solidní lidi. Hodně solidních lidí a když budou solidní lidi, tak ostatní se dostaví.

Paní Míla:
Samozřejmě mezilidské vztahy mezi námi, aby byly na úrovni, protože to je špatný.

Pan Josef:
Ať ti poturčenci jdou od vlády. Protože mně připadá ta vláda, jako když tam jsou pavlačový drbny a hádají se tam. Proč se hádají? Jsme přece Češi a ti se takhle nikdy nehádali, jako tihle poturčenci. A Němci ať nám sem nechodí.

Paní Jana:
Aby byli lidi víc ohleduplní.

Pan Vladimír:
Aby naše Země přežila rok 2 000 ve zdraví. ...Dívám se v televizi na stav našich moří podle pana Custoa a to je katastrofální.

Pan Milan:
Když pliveme po naší Zemi, pliveme sami po sobě.

Paní Marie:
Aby nabyly sváry mezi skínama a cikánama a aby děti nezabíjeli rodiče. A s tím fetováním u mládeže se mi to taky moc nelíbí. A hlavně aby se už nezdražovalo.

Pan Milan:
Hlavně aby nebyly takové ty katastrofy které existují a katastrofy jež vyrábějí lidé. Přírodní katastrofy neovlivníme, ale katastrofy typu Černobylu, jaderných elektráren atd.

Pan Josef:
Peníze nepotřebujeme, ale přírodu ano.

Paní Emilie:
Aby nebyla válka a každý se měl tak dobře, jako když tu byla vláda komunismu.

Pan Roman:
Aby ti, kteří dělali tuhle anketu se o ni dobře starali a uchovali ji zase pro ty, kteří ji budou dělat zase za padesát let.


Z lavic ven!

Vytáhnout děti z lavic do přírody, kterou mám rád už od dětství - to byl důvod, proč jsem nabídl žákům naší 4. ZŠ v Jičíně jako volitelný předmět ekologické praktikum.

Začali jsme chodit a jezdit po okolí, já vysvětloval a poučoval. Při nepříznivém počasí přišly ke slovu videopořady a počítačové programy, zajímavosti z přírody. Stále to ale nebylo to pravé!

Potom jsem se zúčastnil semináře na Rýchorské boudě v Krkonoších, který pořádalo Ekocentrum v Pardubicích. Tam jsem opravdu leccos pochopil - děti musí přírodu vnímat všemi smysly a hlavně citem. A tradiční rozumové poznávání, kterým je škola zahlcuje, tak najednou dostalo alternativu. Tím i možnost volby, což děti lépe vede k formování vlastního názoru.

Tradiční soutěživé hry jsme nahradili hrami kooperativními, při nichž se úspěch dostaví jen při vzájemné spolupráci a často i za cenu obětování vlastního okamžitého prospěchu. Děti ihned odhalily mnohá podobenství v našem spotřebním životním stylu a kořistnickém vztahu k přírodě.

Nyní se o tom mnoho hovoří a píše. To ale nestačí! Jako vyšší stupeň naší činnosti jsme proto přijali účast v několika dětských mezinárodních projektech, které dětem ukážou, jak vypadá životní prostředí v jejich bezprostředním okolí. Je až překvapující, do kolika vyučovacích předmětů zasahují takto získané poznatky. Nesporný výhodný přínos má důraz na přesnost, soustavnost, zodpovědnost k ostatním, nutnost spolupráce, opatrnost při zacházení s drahými přístroji.

Největší předností těchto projektů je ale skutečnost, že nabízejí i možnosti řešení problémů. A to je nejvyšší stupeň naší činnosti. Je to ona červená nit, kterou se snažím formovat děti, které se práce v ekologickém praktiku účastní. Nestačí o problému vědět, umět ho třeba měřit, ale nejdůležitější je začít něco dělat. Každý musí začít u sebe a třeba zdánlivými maličkostmi.

Tak vznikla myšlenka inspirovaná opět Ekocentrem Pardubice na vytvoření areálu ekologické výchovy na pozemku školy. Naší škole se říká "Čtyřka", areál je tedy "Čtyřlístek".

Stává se postupně místem pro praktickou realizaci netradičních forem ekologické výchovy. Měl by poskytnout pěkné uklidňující prostředí pro relaxaci dětí, pěstovat cit ke všemu živému, navzájem se lépe poznat, podílet se na modelování přírodních procesů ve vznikajících ekosystémech, předložil by prvky vyrovnaného životního stylu, zdravé výživy a životosprávy, návratu k přírodním materiálům - vše co nabízí Strategie trvale udržitelného života.

Vysadili jsme zde stovky stromů, keřů a bylin v desítkách druhů ve spolupráci s firmami Hortena Soudná a Planta naturalis Markvartice. Máme meteorologickou stanici, kde od 1.10.1995 provádíme každý den měření. Jezírko s přilehlým mokřadem je ukázkou jednoho z velmi ohrožených ekosystémů. Letos se chystáme k rekonstrukci školního sadu, neboť školní zahrada je součást kulturní tradice české školy, bohužel dnes stále více opomíjená. Začneme s moderním způsobem kompostování organického odpadu.

Nejnáročnější akcí bude letos stavba kryté pergoly jako učebny v přírodě k dalšímu rozvoji našich aktivit. Zveme všechny, koho naše práce zajímá, aby se přišli podívat.

Od myšlenky k realizaci je dlouhá cesta. Bez práce žáků bych mnoho nedokázal. Ti, kteří se mnou začínali s budováním, jsou letos již v deváté třídě a tedy u nás končí. Snad jsme vzali správnou věc za správný konec. Mnozí z nich většinou přišli ve volném čase vysoko nad rámec rozvrhu hodin. Často od nich slýchám: "Tohle tady vzniká, až když odcházíme." Třeba se sem budou rádi vracet, něco tu po nich zůstane. A snad si odnesou něco do života. O tom měl být tento článek.

František Kynčl

I když byly prázdniny, přinesl pan učitel článek a odešel do školy ke svému měření. Kolik máme takových učitelů?


Tereza 96

Odměnou za celoroční práci na ekologickém areálu "Čtyřlístek" a v ekologii vůbec, je každoroční výprava do některého ekologického střediska. V roce 1996 byla vybrána k pětidennímu pobytu chata Tereza na okraji Prahy.

Po příjezdu do hlavního města jsem se vydali do meteorologické stanice v Praze - Libuši a Českého hydrometeorologického ústavu v Praze - Komořanech, kde nás provedl jičínský rodák pan RNDr. Vladimír Vondráček. Poté, co jsme se ubytovali a navečeřeli, přišla i chvíle na odpočinek a zábavu.

Druhý den jsme podnikli plavbu lodí po Vltavě z Prahy přes zdymadlo ve Štěchovicích až pod přehradu ve Slapech, kde jsme absolvovali prohlídku vodní elektrárny. Po návratu do chaty jsme prozkoumali okolí a bavili se u táboráku.

V sobotu jsme navštívili hřbitov na Vyšehradě a připomněli si tím významné osobnosti českých dějin. Poté jsme se odebrali do Podolí, abychom se ponořili do chladivé vody tamnějších bazénů a osvěžili se po cestě pražskými ulicemi. Odpoledne si každý prošel místa, která chtěl vidět a po páté hodině nás už metro odváželo zpět do Prokopského údolí.

V neděli jsme se vypravili do ZOO v Tróji.

Pondělí, den návratu. Ráno jsme balili a uklízeli až do příchodu dvou odborníků z organizace Tereza, kteří nás provedli chráněným územím Prokopského údolí. Jedná se o známé naleziště z prvohor, program se jmenoval "Suchou nohou po dně mořském." Poté jsme si došlo pro věci a naposledy si prohlédli tuto samotu z minulého století, která postrádala kromě elektřiny veškeré další vymoženosti civilizace.

Moc se mi zde líbilo a ráda bych se někdy zase na Terezu podívala.

Pavla Kozáková

Pavlu neznáme. Ale podle toho, co píše a jak mluví o partě její pak učitel, to musí být prima děvče.

Napsali ze 4. ZŠ Jičín:

V okolí naši školy jsme vybudovali ekologický park, kde se staráme o spoustu různých druhů rostlin a stromků. Pro útulnost byl v parku vybudován malý rybníček. Chystá se stavba pergoly, kde se budeme moci v letních dnech učit na čerstvém vzduchu. Každý den měříme teplotu, rychlost větru, srážky, oblačnost a další údaje. Jednou týdně chodíme měřit kyselost řeky Cidliny a rybníku Kníže.

Přece jenom si uvědomujeme, že naše planeta je křehká a není nezničitelná, ale nikdy není pozdě pomoci jí k záchraně.
M. Vávra

Někteří lidé si teď začali uvědomovat jakou chybu udělali a snaží se ji napravit. Není jich mnoho, ale další stále přibývají. Proto doufejme, že se naše prostředí bude měnit k lepšímu.
J. Sedláček

Já jsem se na ekologii přihlásila, jelikož mám ráda přírodu a zvířata. Poznávám ráda věci, o kterých ještě mnoho nevím. Kdybych mohla, tak bych všem předmět EKOLOGII doporučila, protože je nutné, aby o ní něco věděli.
J. Sádlová


Ekologické aktivity v Libáni

Před 4 lety se náhodou dostala nabídka k ekologické spolupráci od ZO Českých ochránců přírody zvané TEREZA k žákům a učitelům Zvláštní školy v Libáni. Škola nabídku přijala a tak se postupně v předcházejících letech zúčastňovala se svými 8 - 12 žáky některých mezinárodních projektů...

Žáci po dva roky sledovali výskyt přízemního ozónu a jeho vliv na změny v růstu kultivaru amerických tabáků. Rovněž v období 2 roků zkoumali na stromech v okolí Libáně výskyt lišejníků jako indikátorů kvality životního prostředí a po 3 roky měřili spad kyselých dešťů v Libáni. Pravidelná měření a výzkum byl velmi podnětný pro činnost žáků a byl i veřejností relativně oceňován. V Libáňských nebo i v jiných novinách byly publikovány výsledky měření, které byly dosti zajímavé a vedly i ke srovnávání s prostředím i kvalitou ovzduší nejen v ČR, ale i ve 13 evropských státech. Letos se škola přihlásila do projektu RADON, ale bohužel k realizaci tohoto projektu nedošlo vzhledem k tomu, že polská organizace nezajistila patřičné materiály.

Zvláštní škola v Libáni ve spolupráci s obecním úřadem již několikrát před rozpukem přírody provedla úklid lesa v katastru obce Křešice. I v letošním roce jsme byli vyzváni k úklidu odpadů vysypaných do příkopů u silnic, podél cest i ve volné přírodě. Opět rádi pomůžeme při očistě přírody ke Dni Země od nepořádku po nezodpovědných občanech.

J. Kůta

Pan učitel Kůta je taky sbormistrem libáňského pěveckého sboru.


Z pohledu deváťáka

Rodiče mají dobrý pocit, když posílají dítě do školy, naivně se domnívajíc, že pro něj udělali něco výjimečného. Opak je pravdou. Že je do v dětském, až doposud vyrovnaném životě zvrat, to je pravda, ale většinou to bývá zvrat spíše k tomu horšímu. Dítě jdoucí do školy si říká: "Konečně, to to trvalo!" Novopečený žák se zpočátku horlivě připravuje na každou hodinu, ba co víc, dokonce se na ni těší. Po nějaké době pozná, že učení je vlastně ohromná nuda a počáteční nadšení opadne. Začne se takzvaně "flákat".

Současná situace ve školách je ve většině případů pro výuku naprosto nevhodná. Vezměte například třídy, obyčejně v nich bývá 20 - 30 žáků! Tento počet je svrchovaně nevyhovující pro vyučujícího, neboť je absurdní se domnívat, že žáci, jakožto dlouholetí kamarádi, budou věnovat patřičnou pozornost výkladu. Vždyť dětství je tak krátké a je třeba ho řádně využít.

Mezi problémy patří totální nedostatek názorných pomůcek pro většinu vyučovacích předmětů, o nevyužití počítačů k výuce ani nemluvě. Radno též připomenout zchátralost některých školních zařízení především na venkovských školách.

Dalším článkem v řetězu nedokonalosti našeho školství je žalostný nedostatek kvalifikovaných učitelů. To se zákonitě musí odrazit na studentově pozdějším uplatnění. Žák, který dostane "špatného" kantora, si obyčejně daný předmět vyučovaný neoblíbeným pedagogem znechutí natolik, že ho po určité době přestane bavit. Je zajímavé, jak někteří učitelé dokáží jisté předměty nechutně otrávit. Naopak, když žák dostane "dobrého" učitele, začne onen obor, ač je třeba kolektivně neoblíbený, jako např. matematika nebo fyzika, bezmezně zbožňovat. To vím z vlastní zkušenosti, i když zrovna výše jmenované předměty nepatří mezi mé favorizované.

Jan Slouka

Honza si je vědom, že svými názory si nenakloní pedagogy, ale přesto považuje za nutné je povědět.


Hygienické postřehy z výživářského terénu

Při kontrole zařízení společného stravování, což jsou v jazy ce laickém restaurace, hospody, pivnice, hotely, motely, bary a jiná podobná zařízení, se "hygienici" setkávají s nejrůz nějšími způsoby a formami provozování hostinské činnosti.

Už při vstupu do provozovny se mezi personálem rozletí zpráva "je tu hygiena" a nastane neobvyklý šum a pohyb ve snaze schovat, zastrkat a dobře uložit vše, co nemá být na očích hygienickému dozoru a zpravidla nebývá, jako na potvoru k sehnání vedoucí, který "tady opravdu ještě před chvílí byl" a najednou je pryč. Nakonec se i on nebo ona najde a je možné zahájit kontrolu.

Nejčastějším centrem dění bývá kuchyň, ve které je nutno se v nejednom případě obratně pohybovat mezi hrnci s nejrůznějšími zbytky jídel a vývarů důmyslně rozmístěných po zemi, z pod dřezu vykukují brambory nebo jiná zelenina čištěná "na koleně" a na jednom pracovním stole se mezi válením knedlíků obalují řízky, krájí maso na guláš, chladnou právě uvařené ovocné knedlíky, připravují zmrzlinové poháry a ti vynalézavější a šikovnější z kuchařů dokáží využít tuto pracovní plochu do posledního místečka.

"Lahůdkou" jsou velmi často lednice a mražáky, odkud mezi různě se krčícími zbytky hotových jídel, mléčnými výrobky, více-či méně "unavenými" uzeninami na nás mrkají plísňovými očky zbytky masových šťáv nebo polévek, zívají polootevřené konzervy s ovocnými kompoty nebo zeleninou, a řada dalších potravin nebo surovin, které "je přece škoda vyhodit".

Bystrému oku hygienickému zpravidla neujdou nánosy špíny, v některých pomocných prostorách přináležejících k provozovně tu větší, tu menší závoje pavučin, prachu, někde i myší bobky a řada naprosto "životně důležitých" předmětů nezbytných pro vlastní provoz, jako jsou např. : kola, kárky, vyřazená kamna na uhlí, varné kotle, staré lednice, zbytky zábradlí, pytle s cementem, stavební suť a řada obdobných předmětů, které jsou skladovány společně se zeleninou, nápoji, konzervami a jinými potravinami.

Stejná pozornost je věnována také zázemí obsluhujícího personálu a provozovny, což jsou šatny, toalety, a úklidové komory. V nejednom případě se setkáváme s umyvadlem bez kohoutků nebo jenom se studenou vodou, která "přece k provozu úplně stačí" - teplá většinou teče u dvoudřezu, kde se dají snadno omýt ruce zároveň s nádobím. V lepším případě narazíme při kontrole na samostatnou a vybavenou šatnu, v horším případě lze nalézt jednotlivé kusy oděvů, bot a osobních předmětů různě po provozovně - opět " účelně a prakticky" umístěných.

Výsledkem kontroly při méně závažných nedostatcích bývá bloková pokuta a termínovaná dohoda o odstranění zjištěných závad, ve vážnějším případě je činnost provozovně zakázána, někdy i s citelným finančním postihem a záleží na provozovateli, jak rychle odstraní nedostatky tak, aby opět mohl provoz zahájit.

MVDr. Bílková Ivana
oddělení hygieny výživy
OHS Jičín

Paní doktorka Bílková je navzdory svému kontrolnímu povolání usměvavá a společenská. Myslíte, že taky chodí do restaurací jako zákazník?


Rozličná narkomanie

Decibelismus, harleqinismus, serialismus, drogy, hráčská vášeň zvaná gemblerství, chorobná pracovitost nazývaná workholismus ..., všechny tyto projevy závislosti na jakési modle mají mnoho společného. Představují cosi, s čím se (alespoň určitá skupina z nás) nedokážeme rozejít. Toužíme po tom, když prožíváme a skončí, jsme nespokojeni, rádi bychom pokračovali... .

Aniž bychom si to často připustili, trávíme u své vášně čas, který bylo by možné užít lépe. Nejde jen o zabitý čas. Toto "drogování" nikdy nás nepovznáší, nebo jen zdánlivě. Mrzačí náš život a činí jej jednostranným, plochým. Některá z těchto vášní je v našich podmínkách nová. Vzpomínám, když se otvírala v Jičíně první herna, nedovedli jsme si představit, že tu otcové dosud spořádaných rodin budou nechávat výplatu. Při nominacích na Jivínského Štefana objevila se, ač nežádána, i jedna nominace na Antištefana. Navržena byla jičínská radnice a to za úspěšný rozvoj hracích automatů ve městě

Jistá tendence současného společenského vědomí říká, že člověk je zodpovědný sám za sebe, dovedeno do důsledku - včetně práva sám sebe zničit. Má tedy smysl proti těmto narkomaniím vystupovat? Je boj proti drogám v tomto širším smyslu morální povinností společnosti? Měl by to říci a konat proti každý, komu není další osud lidstva lhostejný, nebo se jedná o porušování svobody jedince?

V redakční radě jsme diskutovali, zda by bylo vhodné věnovat problému třeba celé další číslo. Nechcete, čtenářové milí, k věci i vy povědět?

prochor


Harlequinomanie

Nahrává dnešní doba narkomaniím podivným, leč ne méně škodlivým, než jsou klasické. V jedné rodině, kterou slíbil jsem nejmenovat, leč mi dobře známé, nalezl jsem 158 centimetrů Harleqinů pečlivě srovnaných v knihovně a majitelkou bytu nejméně jedenkráte přečtených

Takoví moderní narkomani mají svou drogu na obálce vyvedenou v barvě. On a ona, pravda, nikdy ne svlečení, ale jistě se k tomu chystající, jak zamilovaný výraz očí prozrazuje. Snad jen dílko Ve víru vzpomínek představuje výjimku, tady je jen něžně unylá, leč pečlivě nalíčená dlouhovláska. On je obsažen v jejím pohledu.

Nespornou výhodu mají studenti, kteří dostanou edici Harlequin jako maturitní otázku, neboť stručný obsah jest na obálce uveden. Děj odehrává se zpravidla ve světě vědy, umění, mezi lékaři, občas mezi mafiány či teroristy. Proletáři, či rolníci ať soukromí, nebo družstevníci jsou opomíjeni a proto doporučuje se jako doplňková četba například Siréna Marie Majerové, nebo Anna Proletářka. I mnohé z televizních amerických seriálů, které tříbí estetické cítění našeho občanstva, s touto četbou dobře korespondují. Však také narkomani zmínění obé hojně vyhledávají.

Dotčenou oblíbenou četbu komponují výhradně ženy, neboť jen ony dovedou patrně naplnit krédo uvedené na obálce: "Láska je pochodeň, která prozáří život světlem naděje." Dovedou to pouze ženy s uměleckými jmény jako je Peggy, Sally, Margot, či Patricie. Je až na pováženou, kolik současných úspěšných spisovatelů - laureátů se pod těmito ženskými pseudonymy literárními skrývá.

Jak s narkomany, kteří dovedou i několik takových románů za týden? Kteří zakoupivše si velký atlas USA s lupou vyhledávají, kde jejich idoly strádají či milují, kde došlo k prvnímu políbení, i kde hrdinka "... se sevřenými rtíky, pak s bolestným výkřikem který přešel v tichou radost odevzdala svému Rolandovi to nejcennější co měla - svou dívčí nevinnost." Kterak přivést rodinám opět teplé večeře? Jak vrátit manželským nocím jejich někdejší řád, aby namísto světa vzdáleného Hollywoodu a čtením pokaženého zraku byla tu kloudná večeře, řádně posilující spánek s probuzením na ranní směnu? Kterak proti nemoci, na kterou můj dědeček trpět neměl čas?

Zákonný podklad neexistuje - parlament zabývá se svými platy a čtou si tam seznamy léků. Násilí fyzické, uzamčení četby, či trvalé vypnutí světelných pojistek, účinné zejména v zimních měsících, odporuje Listině základních práv a svobod. Zbývá tedy metoda které se říká ubíjení vlastní zbraní. Totiž - takto postižený muž bude protestovat stejně intenzívním sledováním televizních seriálů, zvláště na některých programech jsouť totiž neméně kvalitní. Vize české rodiny, kde každý z manželů věnuje čas své droze, ona Harleqinům, on televizním seriálům pak možná přiměje Světovou zdravotnickou organizaci k organizování pomoci.

prochor


Venku číhá...

Příroda nám přináší nejen možnost aktivního či pasívního odpočinku, ale i mnoho nebezpečí. Jejich zdroje jsou často neviditelné, ale tím zákeřnější. Především je potřeba zabránit vniknutí infekčních zárodků do lidského organismu. U nemocí přenášených klíšťaty se musíte chrá nit oděvem a repelentními přípravky. Přisaje-li se přes to klíště, co nejdříve ho odstraňte, neboť čím déle klíště saje, tím větší je pravděpodobnost, že vám do ranky infekci "plivne". Ne každé klíště však v sobě in fekci obsahuje. V okrese Jičín je častým onemocněním přenášeným klíšťaty lymská borrélióza.

V okrese Jičín se v přírodě můžete nejčastěji setkat s infekčními chorobami, jako je lymská borrélióza a vzteklina, zcela vzácně s tularémií. Mimo okres Jičín v endemických oblastech (povodí Vltavy, Berounky) se mů žete setkat i se závažným onemocněním postihujícím ner vový systém - klíšťovou encefalitidou, proti kterému je možno se včas preventivně chránit očkováním.

Při toulkách přírodou můžete také narazit na krotká, jinak divoká zvířata. U nich jde pravděpodobně o smrtel nou nemoc - vzteklinu, která je přenosná na všechny sav ce, včetně člověka. Je proto potřeba se vyvarovat se kontaktu s takovými neznámými zvířaty a to třeba i jen nechráněnou pokožkou (hlazení).

Vzácně se v našich podmínkách můžete setkat s tularémií, leptospirózou, Q-horečkou. Daleko častější je však v letních měsících výskyt elementárních nákaz, které vznikají po požití závadného jídla, vody či nápojů. Proto se mějte na pozoru.

MUDr. František Ulman
protiepidemické oddělení
OHS Jičín

Doktor Ulman je nejrychlejším pracovníkem OHS - málokdy je viděn jinak, než v poklusu. Článek dodal včas a na disketě, takže redakci ušetřil přepisování.

Poznámka redakce:
Ještě začátkem 80. let veřejnost nevěděla vůbec nic o lymeské borelióze. Možná jen někteří chovatelé briardů o této nemoci si mohli přečíst v chovatelské literatuře, protože ve Francii byla tato nákaza známá u psů. Obrovský nástup této choroby v 90. letech můžeme spojovat s nižší imunitou u člověka, což způsobuje zhoršené životní prostředí včetně "Černobylu".


Čajovna

Ač se vám to může zdát nemožné, v Nové Pace se v prvních dubnových dnech otvírá literární čajovna. Nad šálkem čaje tu zřejmě budete moci listovat knihami nekomerčních nakladatelství, jako je například Votobia, nebo trigon. Samozřejmě, že tu najdete i literaturu čistě regionální. O literární počiny vztahující se k našemu regionu by se v budoucnu měla postarat nezávislá edice Pekárna. nejen knihy, ale i časopisy budou mít potenciální návštěvníci v tuto chvíli ještě neexistující čajovny k disposici. Obávám se, že ani v tomto případě si nepřijde na své čtenář bulvárních plátků, takže ten ať sem raději nechodí. Do budoucnosti se počítá s pořádáním "neformálních posezení. Historicky první bude koncert Ondřeje Janoty v rámci festivalu alternativní kultury Muzika.

V prostorách čajovny si, pokud jste kuřáci nezakouříte, a pokud raději pijete pivo, tak se ho tu nenapijete. Kouřit se tu totiž nesmí a z alkoholu toho taky moc nedostanete. Čajovna by neměla být "jenom " čajovnou, ale i informačním centrem. A jak říká vedoucí klenotnice pan Chocholáč, je skoro lepší mít vedle klenotnice čajovnu, než tu třeba prodávat ponožky.

A. Roučková


Muzika Paka

Brzy bude květen a tím pádem brzy bude i jedna z nejvýznamnějších akcí na novopackém kulturním poli (podle mého subjektivního názoru nejvýznamnější). Letošní muziku, která proběhne ve dnech 29., 30. a 31. zajišťuje společnost Open Art, mezi jejímiž několika málo členy najdete i Jaromíra filipa Typlta nebo vedoucího klenotnice Iva Chocholáče. A jakéže možnosti skýtá ten letošní festival alternativní kultury? Zřejmě nejlákavější bude představení brněnského Ha-divadla (v době když píšu článek to není zcela jisté, doufám, že když ho teď čtete, tak už to jisté je). Samozřejmě tu budou výstavy - v Suchardově domě skupina 42, v klenotnici otevření stálé expozice spiritismu... .Ten, kdo má rád hudbu, ať vážnou, nebo rockovou, by si tuhle akci zřejmě taky neměl nechat ujít, protože se tady během festivalového víkendu objeví koncerty obojí (Už jsme doma, Fibichův úlys, Sledě, živé sledě). Pro ty, kteří rádi chodí do kina a neradi stráví 2 hodiny se stupidním americkým hrdinou, je připravena, stejně jako loni, přehlídka filmů FAMU a kromě toho i seminář s názvem Hudba a film. Samozřejmě, že to, o čem jsem se tu zmínila, není vše, co můžete na festivalu shlédnout, takže vám radím, abyste věnovali poslední květnový víkend kulturním radovánkám a přijeli do Nové Paky.

A. Roučková


Kniha s modrým hřbetem

Možná dva dny jsem chodil kolem té tužky na stole. I když říct, že šlo o dva dny, je dost odvážné, protože v té době jsem ještě nevěděl, co je to den z hlediska měření času.

Nakonec jsem vytáhl jednu knihu s modrým hřbetem (barvy jsem bezpečně rozeznával už dlouho) z knihovny a na čistý papír začal opisovat jednotlivé znaky. Písmena. Podle momentální nálady jsem jim přisuzoval i zvuky. jak jsem časem zjistil, občas jsem se strefil. Prolistoval jsem celou knihu, až jsem byl přesvědčen, , že žádné další znaky neexistují a začal se je učit rozpoznávat a psát napřeskáčku. Kdybych to dnes četl, zřejmě bych si zlomil jazyk, ale určitě to byla dobrá škola. Podvědomě jsem cítil, že to je to, co mne proslaví.

Po nějakém čase jsem potkal kamaráda, který tohle všechno už měl za sebou a vysvětlil mi pravý význam oněch znaků.

Za krátkou dobu jsem se všechna ta písmena naučil správně číst i psát a dosazovat do slov, která jsem uměl říct. Tím, jak jsem četl knihu s modrým hřbetem jsem si rozšiřoval vlastní slovní zásobu a začal psát celé věty.

První dopis byl složený sice z vět druhé kapitoly, ale byl můj. Poslal jsem ho sám sobě, abych si ho mohl přečíst.

Pak následovala první povídka, která by se určitě dala nazvat zdařilou kopií oné knihy s modrým hřbetem. Další a další povídky se ale víc a víc lišily, až jsem dosáhl svého stylu a mohl se pustit do románu.

Stal jsem se spisovatelem.

Etien

Etien je mladý a vousatý. Ale ne tak mladý, aby nechápal význam slov. Stále zkouší skládat je vedle sebe. Stále hledá.